Čarodějní pastýři na Třeboňsku a Ševětínsku r. 1663

Archivář Theodor Antl roku 1900 v časopise Český lid otiskl plné znění výslechových protokolů pastýřů, obviněných v roce 1663 z čarodějnictví. Pastýřské řemeslo bylo vždy spojováno s praktikováním nejrůznějších magických úkonů a dochovaný protokol dokazuje, jak silná byla víra v jejich účinnost mezi venkovským lidem 17. století. Protokoly nezmiňují další osudy obviněných, ale pravděpodobně byli nakonec propuštěni (po 30leté válce panoval na třeboňském panství citelný nedostatek poddaných a nejrůznější trestné činy byly často jen symbolicky trestány) na rozdíl například od slověnické pastýřky Anny, upálené v Třeboni roku 1590.

Podle jistého nařízení urozeného a statečného rytíře pana Františka Eliáše Galtennajera z Gatterburku, panství Jeho hraběcí Excellence pana Jana Adolfa sv. Římské říše hraběte ze Schwarzenberku, vrchního hejtmana, my purkmistr a rada města Třeboně neopomenuli jsme Sokolíka, poddaného panství třeboňského, ve vsi Mláce na živnosti zůstávajícího, a Ondřeje pastýře ze vsi Hlíny v domě radním pilně examinirovati, a k čemu jeden každý zvláště na předložené otázky se přiznal, následuje jak níže:

Sokolík ze vsi Mláky v příčině toho kamene, kterým se Ondřej pastýř Hlinský chlubil, že jej od něho dostal, přiznal se: To ten kámen není, který panu Dionysovi ten Odřej Hlinský pastýř složil, ale kámen, který jsem jemu dal, jest bílý, světlý, tlustý co prst a půl prstu dlouhý, moji pastevci jej v poli, když orali, našli, povaloval se v stavení za rok, však na něj žádný nic nedbal ani nevěděl, k čemu jest, až Ondřej pastýř na podzim vedle obyčeje ke mně přišel holdovati, s nějakým modrým kamenem se obíral a do něho hlídal. Vida já to, řekl jsem, že mám také nějaký kámen, je-li k čemu, a ukázal jsem mu jej. Ten ho vzal mezi prsty a semotam ho přehlížel a převracel, řka, abych jemu ho dal, že mně na nic není; i nechal jsem mu ho, ani jsem od něho za ten kámen nic nevzal. Sám se chlubil, že jest modrý kámen v Moravě dostal. Také mně ten pastýř jak živ nic neopravoval. Jinače do něho nic nevím, toliko že obci naší stádo, aby od vlků škodu nebralo, opravoval, ale netoliko naší obci, nýbrž i jiným vesnicím opravoval. U nás jest pět sedláků, žádal od každého od té opravy po jednom groši, ale žádný jemu, nic nedal. Více ničehož nevím.

Ondřej pastýř ze Hlíny, který již dříve examinirován byl, vyznal opět. Na otázku první, zná-li se k tomu, že od Sokolíka kámen dostal a kde ho má, odpověděl: znám se k tomu, že jsem ho od Sokolíka dostal, a našla ho čeládka jeho na poli: ale já ho více nemám, ztratil jsem jej v Hradci ve mlejně, když jsem tam hádal.

Otázka druhá. Kde jest tento barevný kámen sklu podobný dostal, vyznal: našel jsem ho před loňskem v poli v Popovičkách u Tábora, když jsem stádo pásl.

Otázka třetí. Kdo jest ho učil říkati: Svatý pane Mikuláši, prosím tebe, pověz mně, kdo tuto věc ukradl? Odpověděl: Sloužil jsem u jednoho pastýře v Červeném Oujezdě, a pastýřka, jménem Anna, tak pomáhala lidem. Od ní jsem to slyšel: Svatý pane Mikuláši, prosím tě pro Boha, pověz mně, kdo jest to ukradl. Tehdy se mně ukázala v tom kameně nějaká malá hlavička. Ta pastýřka již umřela, a měla také takový kámen, jeden zelený, druhý bílý, třetí červený.

Otázka čtvrtá. Odkud se učil stáda opravovati? Vyznal, že se učil stádo opravovali od rozličných pastýřův, když chodil vandrem.

Otázka pátá. Kdo pak ty škody dělá a ty vlky nynějšího času neobyčejného na dobytek, že tak pokousaný bývá, posílá?

Odpověď: Nedělá toho žádný jiný než-li Kolenecký pastýř, a jest to ten, který byl v Hrutově.

Otázka šestá. Co pak Bláha Kojákovský, má-li s ním jakou známost?

Odpověděl: S Bláhou se hněvám.

Otázka sedmá. Že jest předešle pravil, že má ten modrý kámen od Popoviček u Tábora, a Sokolík ze Mláky dává zprávu, že ho v Moravě dostal. Odepřel. Já jsem nebyl jakživ v Moravě.

Otázka osmá. Nač jest ten špalíček, kterýž panu Dionysovi purkrabímu s tím kamenem odvedl?

Přiznal se: Jestli vlčí hrtan z toho vlka, který ve vsi Vlkovicích od jiných vlků zaškrcen byl, vezmu a skrze ten hrtan vlčí leju vodu a pomodlím se předkem: Otče náš a Matko Boží, zaklínám tě i polní

zvěři, otče náš a matko Boží, zaklínám tě a poslaná zvěři, toho mně dopomáhej Bůh Otec, Bůh Kristus pán nebeský, — mám, když nepochybím slova, ten rok štěstí, jestli pochybím, nemám štěstí. Potom zaklínám skrze ten hrtan dobytek.

Zaklínání jest toto: Zaklínám tě lysata, zvířata, vlčice, zaječice, rysce, aby chodily po horách, po dolách, po skalách, po zelených doubravách, aby neznamenaly šlápoty, hluchoty, trouboty a mému stádu pokoj daly; toho mi dopomáhej Bůh Otec, Bůh Kristus pán nebeský, a to po třikráte. Potom vezma ze tří studní vodu, proleju ji skrze ten hrtan vlčí, kropím dobytek tou vodou a hodím hrncem přes stádo, až se rozrazí.

Letos z jara opravil jsem sobě stádo takto: uvařil jsem kus masa vlčího, dal mně ho Slověnický pastýř, který má celého vlka, to maso jsem uvařil ve vodě ze tří studnic, nejprv jsem ji skrze ten hrtan prolil a tím nahoře dotčeným zaklínáním zaklínal a potom tou vodou dobytek kropil. Ten hrtan mám ještě doma, dostal jsem ho od ovčáka Lhoteckého.

Otázka devátá. Kterým lidem neb osadám stáda jest tak opravoval a co jemu za to dáno? Na to vyznal: Opravoval jsem stádo v Přesece k žádosti slouhy té vsi, dal mi 1/4 strychu žita, více ve dvoře panském Švamberce na žádost pasáka, dal mně 15 krejcarů, ve vsi Mazalově na žádost pastýře, dal mně pecen chleba a má mně ještě dáli na sv. Ondřeje 1 strych malé míry žita; item v Lišově obojí stáda na žádost obou pastýřů, dali mně dva pecny chleba a 36 krejcarů. Item v Hůrkách na žádost pastýře, dal mně 15 krejcarů a bochník chleba a je ještě dlužen 15 krejcarů, v Lomnici drobnému pastýři, má mně dáti hlavatici k sázení a dal mně bochník chleba; v Lužnici oběma pastýřům, mají dáti půl strycha žita k sv. Ondřeji, zatím dali po bochníku chleba; v Domaníně pastejřovi, dali za to od obce sedláci 18 krejc. a pastýř obzvláště pecen chleba; v Mláce drobnému pastýři, dal 18 krej., item Krávovi na jednotě, dal mně pecen chleba a koláč. Žádnému více jsem neopravoval.

Desátá otázka. Zdaliž o jiných pastýřích vědomost má, že s kouzly zacházeti umějí?

Odpověď: Drobný pastýř Suchdolský má nějaký list, a když zaklíná a stádu opravuje, že z něho čte; a Vojta ze Hlíny má také takový list. Jak je ta pasačka velkého stáda v Novosedlech dobrá, umí vlky

posílati; pase s mužem, ani v 20 letech u zpovědi nebyla. Pastýř Veselský jest hlavní mezi jinými, má padesáte pastýřů pod svou správou, kterým opravuje a vodu k pokropování stáda strojí a dává.

Jedenáctá otázka. Kterak a jakým činem to může zvěděti, že tento onen pastýř jeho stádu skrze poslané vlky škodu činí.

Vyznal: Slýchal jsem od jiných pastýřův, kdyby poslaní vlci druhému pastýři v stádě dobytek pokousali, tehdy aby vzal kus plátna bílého, nepotřebovaného, vystřihl je dvěma cípy a obvinul sobě ruce hadrem, aby holýma rukama se ho nedotýkal a teprv namočil to bílé plátno do krve pokousaného dobytčete a rozhrna na ohništi horký popel, udělal důlek, do toho důlku aby dal to zkrvavené plátno a na něm oheň udělal; že po tomto oučinku v tom jistém, který ty vlky poslal, salvo honore všechno přirození v něm staví, tak že ten jistý k němu musí přijíti. A tak že zví, že jest to ten, který mu překážel. — Přidal k tomu, že před rokem ta Novosedlská pastýřka poslala vlky do stáda Mláckého, pokousali dvě krávy a jednu jalovici hned snědli, že žádné znamení po ní neostalo. Tak jsem já jí udělal. Vzal jsem kleště a utrhal jsem z toho jednoho hovada pokousaného tři kousky masa, dal jsem je do polívaného džbánku, přikryl a hlínou zamazal a dal jsem to do červeného bahna, ten pak zkrvavený šat jsem dal na oheň. Po tomto nemohla přirozené stolice míti do devátého dne, takže muž její přišel do Mláky a prosil, abych ji zase pustil, totiž tím, že jsem ten džbánek z toho bahna vykopal a odhradil.

Stal se tento examen v domě radním města Třeboně 23. Mai aó. 1663.

Item dne 28. Mai. Z podobného nařízení urozeného a statečného rytíře pana Frant. Eliáše Gattermaiera z Gatterburku, panství Jeho vyš. hrab. Excel, ze Schwarzenbergu (titul) vrchního hejtmana, examinirováni Ondřej pastýř Kolenecký, Jakub pastýř Suchdolský a Kateřina pastýřka

Novosedlská, na kteréžto v předešlém přiznání Ondřej pastýř Hlinský se vyznával.

Předně Ondřej pastýř Kolenecký.

1. Kdo jsou byli jeho rodičové, kde jest narozen a vychován? — Měl jsem potřebné rodiče jako já sám, otci říkali Lukáš, byl na gruntě v Břilicích sedlákem a tam jsem se narodil a byl vychován, v Hradci jsem byl přes 15 let: nejprv jsem při koních sloužíval, potom v poselství chodil.

2. Má-li rodiče živé neb mrtvé, jakou smrtí ze světa sešli, kde a na kterém místě, také-li uměli s čarami zacházeti? — Nemám rodiče živé; umřeli smrtí, otec v Břilicích a matka v Hradci, a také neuměli nic čarovati.

3. Kde jest se tomu čarodějnictví učil? — Odpíral, že neumí a že ten lehkomyslný kluk Hlinský tak v slovo ho dal; než opravovati stáda že se naučil od jiných lidí, kteří již nejsou živi.

4. Co pak dělá, když opravuje stáda? — Přiznal se; nic víceji k tomu nedělám, nežli tato slova říkám, když jsem sobě z jedné studnice na velký pátek vodu vzal před slunce východem: vodičko, nabírám tě z této studnice, tak jako jest panna Maria na svou svatou ruku v Jordánu vodu nabírala a svého synáčka umejvala a pokřtila, pod svůj svatý plášť a své svaté křídlo zavinula a s pokojem chovala; tak buďte zvířata s pokojem, nechtě stádo s pokojem, jděte svou cestou a stůjte tak, jako jest pán Kristus ráčil státi, když ho židé s kříže sňali. Stůjte zvířata, jděte k lesům, jděte k horám, ohluchněte, oslepněte, abyste neslyšela hluku ani běhání, tam sobě hoňte, tam sobě hledejte, tam se živte a stádečka s pokojem nechejte. Toho mně dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý na věky požehnaný amen. A tou vodou na velký pátek dobytek kropím.

5. Zdaliž umí kroupy a povětří posílati ? — Neumím s povětřím nic zacházeti ani opravovati.

6. Kterak kravám mléko a užitek odjímá? — S tím se neznám, s tim nic neumím.

7. Zdali umí dobytku neb lidem škoditi aneb vlkem se dělati? — Toho nic neznám, abych měl dobytku neb lidem škoditi, to já nevím, jak živ jsem o tom neslyšel, aby se mohl někdo vlkem udělati.

8. Umí-li vlky posílati? — Neposílám, aby mně ta zem před vámi pozřela, a není pravda, neposílám, než Hlinský pastýř Lužnickému v stádu škodil proto, když spolu v Lužnici pili, žena Lužnického pastýře přišla a rozehnala je od pití; proto jest mu to udělal.

9. Umí-li bouřku, povětří a krupobití zaklínati? — Mračna neumím zaklínati.

10. Jaké jest víry a chodí-li k zpovědi? — Byl jsem před půl letem u pana pátera Lišovského u zpovědi.

11. Ví-li co do Novosedlské pastýřky neb do Hlinského pastýře? — Nevím nic o Novosedlské pastýřce; o Hlinském říkají, že mu lidé dávají plat od opravování stáda a že Lomnický a Kletecký pastýř rozprávěli, že o Lomnickém jarmarce Budějovický pastýř tomu Hlinskému dal 10 zl. ;

darmo mu jich nedával.

Jakub pastýř Suchdolský vyznal.

1. Kdo jsou byli jeho rodičové, kde jest narozen a odchován? — Měl jsem rodiče v Soběslavi, otci říkali Urban Kočka, tam jsem narozen a maličkého mne odnesl s sebou, když pro náboženství odešel; matka umřela, otec jest posavad exulantem, a když mne opustil, živil jsem se mezi pečlivými lidmi, byl jsem v Rapšachu a učil jsem mládež. Když jsem se u nich obživovati nemohl, žádala mne obec Suchdolská, že jsem se jim za slouhu propůjčil k stádu; ale já sobě nic neopravuju, nežli modlitbou Páně, a co na té škartě, kterou jsem p. Dionysovi odvedl, napsáno, to dokonce nic zlého není.

2. Odkud to psané žehnání má? — V Němčících jeden soused mně to žehnání vypsal, a to říkám, když stádo vyháním, přidávaje k tomu Otče náš, Zdrávas Maria a evangelium sv. Jana: na počátku bylo slovo atd. a beru vodu studničnou, kteroužto vodou předně chléb, když se péci má, omejvá, a taková voda veřejně od lidí za užitečnou beze vší pověry držána bývá, do té vody přidám svěcené soli, a tím stádo kropím; na Velký pátek zabiju kohouta, do té krve namočím šňůru a tu šňůru roztáhnu, kudy stádo jíti má a přeženu přes ni stádo. Jinak dokonce nic nečiním. Vlky posílati neumím, ani jsem se tomu neučil a v ničemž takovém interessirován nejsem.

3. Jaké jest víry a chodí-li k zpovědi? — Já jsem víry katolické a byl jsem u našeho pátera v Suchdole na den sv. Jiří tento rok u zpovědi a od něho jsem velebnou svátost přijímal.

Kateřina pastýřka z Novosedel vyznala.

1. Kdo jsou její rodičové byli, kde jest narozena, vychována a v kterém místě se za něho vdala? — Já jsem u Pardubic rozená v Malých Pardubičkách, otci mému říkali Martin, byl bednářem při Pardubském zámku, jsem v těch Pardubičkách vychována, muže jsem měla jménem Martina, byl nádeníkem, sešli jsme se v stav manželský v těch Pardubičkách, odešli jsme potom pro víru na zdejší panství do Hlíny, tu jsme zůstali mnoho let a přistoupili jsme k víře katolické; potom jsme se dali do Mláky a tam můj muž umřel. Po jeho smrti dostala jsem se do Novosedel.

2. Umí-li stáda opravovati, mračna zaháněti neb vlky posílati? — Neumím žádnému nic opravovati ani mračna zaháněti ani vlky posílati, ale sobě sama takto opravuju: Dej pán Bůh dobré jitro, stádo Boží, přistupuju k tobě z tohoto příbytku, z této vosádky, nepřistupuju sama po sobě než přistupuju po Pánu Bohu a Panně Marii, Pán Bůh napřed a já za ním, kudyž ten dobyteček půjde, pásti se bude, široce dalece, aby přístupu žádného k němu neměli pod těmi širokými oblaky, pod Pannou Marií pláštěm, aby žádný kouzelník a kouzelnice žádného přístupu neměli k tomu dobytečku hltaví, lesní, poslaní, neposlaní, pitomí i nepitomí, aby toho dobytečka neslyšeli, ani hlasu ani jeku, ani klusu ani hluku, tak aby k němu žádného přístupu neměli, jako nemohou k tomu dřevu přistoupiti, na kterém Pán Kristus ráčil umříti a trpěti. Jděte vy tam na hory, na moře, na písky, písku se naházejte a vody se nachlemtejte, mému dobytečku pokoj dejte, abyste mého dobytečka ani neviděli ani neslyšeli. Kde jste vy byli, když se Pán Kristus ráčil naroditi, vy jste tu nebyli, jděte vy tam, kdež jste bydleli, tomu dobytečku pokoj dejte a na věky se nevracejte. K tomu mně dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý, na věky požehnaný.

3. Umí-li mračna posílati neb zaháněti? — Proti mračnům nic nevím.

4. Umí-li, aby krávy mnoho mléka dávaly, aneb umí-li užitek odjímati? — Aby krávy mnoho mléka dávaly, neumím nic ani neumím užitek odjímati.

5. Poněvadž praví, že jest katolička, bývá-li každoročně u zpovědi a přijímání? — Nebyla jsem u zpovědi od 5 let pro toho kluka ze Hlíny, že mně škodil.

6. Umí-li vlky posílali a po čem se vlk poslaný pozná ? — Přísahám Pánu Bohu, že neumím vlky posílati, na mou duši nevím, než Hlinský pastýř umí vlky posílati; poslaný vlk se pozná, mívá okolo hrdla bílý kruh jako obojek a otevřenou hubu.

7. Umí-li co Kolenecký pastýř s posíláním vlků? — Kolenecký pastýř posílá vlky dosti často, někdy jest kulhavý, někdy ne.

8. Kterak takového kouzelníka, který vlky posílá a škodu činí, může poznati? — Kdo chce, aby najevo přišel, tehdy musí vzíti krve pokousaného dobytčete, hadr, nedotýkaje se ho holou rukou, do té krve namočiti a to na horké místo v peci dáti, potom do komína pověsiti, aby dejm z peci přes to skrze komín co nejvíce šel, tehdy ten jistý, který jest vinen, přijde. A tam jsem Hlinskému udělala, že třetí den přišel do vsi.

9. Má-li takový kámen a hrtan jako Hlinský pastýř? — Kamene ani hrtanu nemám.

10. Umí-li staviti dobytek aneb stavený najíti? — Dobytka stavěti neumím ani najíti ani vodou nekropím.

11. Zdaliž ví, že by Kolenecký pastýř uměl stavěti dobytek? — Já nevím, umí-li či neumí.

12. Zdali na velký pátek kohoutem neb holubem stádo sobě opravuje? — Na velký pátek před slunce východem vezmu holuba jakékoliv barvy a zabiju ho, do té krve šňůru namočím a tu šňůru na průhon roztáhnu a stádo přes ni přeženu; a když uhlídám vlka, že k stádu jíti chce, tehdy palce při ruce zavru a říkám: stůj, vlku, stůj a nehýbej se, a on stojí. Více neumím, račte věřiti, ani na štědrý den nic nedělám. — A poněvadž ona jak na Koleneckého tak i na Ondřeje Hlinského pastýře ukazuje a se vyznává, předvoláni oba, aby sobě do očí mluvili, co jeden o druhém ví. A jakž jest Ondřeje Koleneckého pastýře přicházeti spatřila a že zdlouha kráčí a kulhá, řekla: Pojď, pojď, jak nejsi tak kulhavý, jak se děláš, a ty běháváš jako kůň.

Na otázku, jestliže jest pravda, že on umí vlky posílati, v oči jemu mluvila, a že umíš dobře posílati; což jsi neposlal vlka kulhavého, jak šel od Kolenec stezkou, kudy sedláci do kostela chodívají, a pes náš od stáda běžel proti němu, co jsem křičela, nechtěl se zastaviti, a Sokolíková křičela, že bude po psu, že ho vlk vezme. A když pes k vlku přiběhl, nic mu neudělal, jen k sobě čmuchali, a vlk zase ke Kolencům šel. — Na to odpověděl, že sama umí dobře vlky posílati, že jí za to Hlinský pastýř i chytil. — Ona zase Koleneckému: jak ty dobře umíš kaziti, což když jsem tobě hrozila, budeš-li mi kaziti, abysi se hleděl, řekls, bojím se tebe jako košile.

O Bláhovi tato Kateřina neví nic; Kolenecký Ondřej též o Bláhovi nic neví. A jsa Ondřej Hlinský pastýř též předvolán, aby Koleneckému a Kateřině Novosedlské v oči mluvil, co do nich ví, že oni lež na něho vyznávají, řekl: Páni, žádný jiný mi nezkazil Lužnické stádo, jako tento Kolenecký. — Tomu Kolenecký odpíral, že sám Lužnickým vlka poslal.

Na to Hlinský: Pane Dionysi, chci ihned umříti, že není tomu tak, abych já Lužnickým poslal; kterak bych já jim kazil, když jim opravuju a plat od nich mám. Zač pak toho dávají, když li Budějický pastýř deset zlatých dal? — Budějický pastýř mně nic nedal, ani ho neznám. Kolenecký zase k Hlinskému: mlč, jak jsi dobrý desperát (!), an se chlubíš, že není přes tebe. Hlinský zase Koleneckému: a ty nenecháš jednoho stáda s pokojem, abys něco drobného nevzal, jinače bys nemohl živ býti, jak jsi v Levíně (!) nočně utekl. Tomu Kolenecký odmlčel. Nápodobně Ondřej Hlinský pastýř vyznal na Kateřinu Novosedlskou, že vlky posílá a proto že jí udělal, že nemohla míti sit venia přirozenou stolici ani moč pustiti, až muž její s pacholkem přišel a prosil, abych ji pustil, aby nebyla již tak sužována. Naproti tomu ona, že sám svému stádu kazí, načež týž Hlinský odpověděl: Kterak bych sám sobě kazil a proti sobě byl, to není žádná pravda. Já chci přísahou to potvrditi, že žádný jiný, nežli ona Novosedlská vlky posílá. — Kateřina Novosedlská pastýřka Hlinskému opět vyčítala: jak jsem já tobě také zavřela, žes musel do Novosedel přijíti, jak lidé dosti o tom praví, že dobře umíš, když k stádu křičíš: ,Obrať se, tehdy se obrátí; jdi k vodě, hned stádo poslechne, a kdo je obrací, ty nejlépe víš.

Otázka poslední k Hlinskému pastýři, kterak pozná vlka poslaného, a Suchdolský pastýř umí-li co s těmi kouzly, přiznal se: když vlka poslaného uhlídám, abych ho poznal, je-li poslaný, rozevřu všech pět prstů u pravé ruky a hledím skrz ně, tehdy na poslaném vlku uhlídám a poznám, že má tři hlavy, jednu vlčí, druhou člověčí a třetí čertovou. — Na Suchdolského pastýře nevím nic. jenom že to napsané žehnání má.

Tomu že tak v pravdě jest a co tuto napsáno, dotčení pastýřové, že jsou dobrovolně vyznali, dali jsme my purkmistr a rada nadjmenovaného města Třeboně pečeť naši městskou s jistým vědomím naším k tomuto přiznání přitisknouti. Actum v domě radním téhož města Třeboně 28. Mai 1663.