1939 – 1945
Rakušané v severním Českobudějovicku v květnu 1945
Připomeňme vzpomínkami na květnové události v Dráchově a Hosíně chování vojáků Wehrmachtu rakouské národnosti a pokusme se o hmotnou rekonstrukci – jaký asi byl vzhled rakouských vojáků, když se s nimi občané například Dráchova tehdy setkali.
Pokus o rekonstrukci uniforem rakouských vojáků v květnu 1945
Z pamětní knihy obce Dráchov:
V dubnu do obce přijela autokolona německé armády, jejíž posádku tvořili Rakušané. Část Rakušanů bydlela v hostinci u Čejků a Vondrušků, na mlýně měli štáb. S místním obyvatelstvem posádka vycházela přátelsky, nebyly proti nim žádné námitky. V sobotu 5. května byly na obecním úřadě a hasičské zbrojnici vylepeny plakáty o brzkém osvobození vlasti. Rakušané vyvěsili vlajku svobodné rakouské republiky na vojenské autokoloně, jejíž čelo stálo u Pošvárů. Řada z nich si odpárala německé orlice a místo nich byly k vidění rakouské trikolory. Vojáci odevzdávali zbraně, nebo je i s municí házeli z … Zobrazit více
Vlaky smrti na konci války na trase Ševětín – Chotýčany
Na samém konci roku 1944 projelo v obou směrech tratě u Vitína několik vlaků z koncentračních táborů. Po jedné takové jízdě bylo na trati mezi Českými Budějovicemi a Ševětínem nalezeno 30 mrtvých vězňů. Někteří se zabili přímo seskokem z vlaku, jiní byli zastřeleni stráží. Mezi stanicemi Ševětín a Chotýčany bylo nalezeno 7 mrtvých, které pak musel rolník Pártl z Vitína odvézt do krematoria U sv. Otýlie v Českých Budějovicích.
V lednu 1945 se na ševětínském nádraží zastavil jeden z mnoha vlaků z koncentačních táborů. Jakmile transport zastavil, stráže z vlaku neprodyšně obklíčili vlak, aby nikdo nemohl k vagónům donést potraviny, případně fotografovat. Dva vybraní vězni na rozkaz stráží SS vynesli na perón své dva mrtvé spoluvězně. Stráž okamžitě u místních orgánů zajistila pohřbení obou koncentráčníků a transport byl připraven k odjezdu. Při rozjezdu vlaku někteří pracovníci nádraží házeli… Zobrazit více
TERÉNNÍ POZŮSTATKY PO SHOZENÝCH PUMÁCH V PONĚŠICKÉ OBOŘE NA BOŽÍ HOD 1944 3. 10. 2010
Poněšickou oboru můžeme charakterizovat jako hustě zalesněné území severně od Českých Budějovic. Původní obora pro chov vysoké zvěře byla založena roku 1854 a její dnešní rozloha činí 1581 ha.
Na Boží hod vánoční roku 1944 do prostoru obory a těsně vedle ní byly shozeny spojeneckými letadly pumy, které v místech dopadů vyhloubily krátery, čímž došlo pouze k materiálním škodám.
Mezi roky 2005 – 2007 se autorovi podařilo nalézt 12 kráterů, pravděpodobně toto číslo nebude úplné, především díky hustě zalesněnému a členitému terénu. Cílem této studie je snaha o evidenci těchto objektů a záchrana před budoucím ničením. Zásluhou lesních dělníků a pamětníků se nám tak nyní ukazuje i jiný pohled na problematiku druhé světové války a její konec na našem území.
Seznam jednotlivých kráterů a popis
Legenda k seznamu : ZM 1 : 10 000, katastr, podkatastr, místní název, zaměření do mapy ZM 1 : 10 000, vzdálenost… Zobrazit více
Zásah kriminální policie ve Vitíně 1943
Kriminální policie v obci
„Dne 10. března 1943 o popeleční středě přijela do obce Vitína kriminální policie zjistiti zatajované zásoby, na které byla nějakým přívržencem němců upozorněna. Příjezdem těchto kriminálních slídičů nastal v obci neobyčejný ruch, neboť tato prohledávací komise sestávala z německého důstojníka, německého komisaře a několika protektorátních četníků. Komisař ihned nařídil svolat zemědělce do hostince Šveců, kde bylo na nich vymáháno přiznání zatajených zásob s pohružkou, jestli že se při prohlídce u někoho zatajené zásoby najdou, bude ihned tento člověk odvezen kriminální policií a za sabotáž přísně potrestáni. Co se toto projednávalo v hostinci, dostali celníci rozkaz aby obstoupili obec a bedlivě střežili okolní vesnice, aby nikdo nemohl z domu odnést a tam skrýti. Lid domácí nevědouce o tomto opatření a bojíce se aby při prohlídce… Zobrazit více
Hrob Anny Jungwirthové u Velechvína
Začátek tohoto příběhu se odehrál ve vsi Velechvín nedaleko Lišova. V místním chudobinci č. p. 28 bydlel Adolf Jungvirth, hajný ve výslužbě, se svou ženou Annou a nevlastním synem Bedřichem Soukupem. Krátce po 15. březnu 1939 se celá rodina přihlásila k německému občanství, z Bedřicha se stal rázem Friedrich a místní mu neřekli jinak než „Fritz“. V témže roce se A. Jungvirth jako jediný ze vsi zúčastnil německé vyvařovací akce, kde byl podáván Eintopf.
Když v roce 1941 přešla společenstevní honitba Kolný, Velechvín a Lhotice do německých rukou a nájemcem se stal Oberleutnant Baron von Feit z Liběchovského panství, Adolf Jungvirt se stal hlavním hajným. V průběhu války však i hlavnímu hajnému docházely potraviny a proto si přilepšoval pytlačením ve vlastním revíru, za což byl z funkce sesazen.
Jak se válka chýlila ke konci, byla patrná změna na Jungvirthově řeči i chování:… Zobrazit více
Smrt Aloise Štindla v Dráchově 6.5.1945
Obec Dráchov měla v minulosti strategický význam, již od středověku blízký most poskytoval přechod přes řeku Lužnici. Dodnes v železné podobě je spojnicí mezi městy Jindřichův Hradec a Písek. Na konci května 1945 tento most, tehdy ještě dřevěný, obyvatelům vsi způsobil nejednu mrzutost.
Německá vojenská správa zřídila v roce 1945 materiální sklad nedaleko Dráchova na rozcestí U sloupu, kde vedou hlavní silnice na Prahu, Jindřichův Hradec, Písek a České Budějovic, o tomto místě píše i obecní kronika vsi Dráchova:
„Přicházeli sovětští občané, zajatci v německé armádě, kde sloužili jako šoféři a závozníci. Stýkali se s místními lidmi a hovořili o příchodu osvoboditelské Rudé armády. Záhy na jaře 1945 uteklo od Němců z materiálního skladu na pískovišti u Sloupu 9 zajatců sovětské armády a skrývali se v Dráchově po chalupách. Přišli v plné zbroji, každý s puškou, ručními granáty a pistolí. To byly prvé zbraně, které byly… Zobrazit více
Konec války v Sedlíkovicích
Konec války 1945 Šťastný Sedlíkovice
Záznam o konci války 1945
Již začátkem dubna se začalo povídat že válka do žních praskne protože Němci stále ustupovali, psali to i v novinách, že není možno proti takové přesile bojovat, ale stále ustupovali a zatarasovali cesty a stále doufali že to vyhrají. 29. dubna, to byla neděle, tak jsme šli se podívat do Bukovska na fotbal a na kolotoč. Přijeli jsme zpátky domů a už zde stáli 4 němečtí vojáci a hledali ubytování pro 160 vojáků. Vlezli do každé chalupy, prohledali je a na dveře napsali kolik jich se v dané usedlosti ubytuje. My jsme na statku měli 20 německých vojáků a 2 důstojníky v sednici a kanceláři. Z 29. na 30. ( dubna autor ) měli ještě přijet v noci, ale přišli až další noc z pondělka na úterý, kdy jsem právě měl čas hlídat s… Zobrazit více
Pomník Josefa Štrobla a Františka Ritky u Lhoty u Dynína
Necelý kilometr za vsí Lhota vedle cesty z Dynína do Lomnice nad Lužnicí po pravé straně stojí pod lipami malý pomník. Na černé desce se můžeme dočíst:
JOSEF ŠTROBL FRANTIŠEK RITKA
z Ponědraže
+ 6. 5. 1945
ZA VLAST ZDE POLOŽILI NĚMECKÝMI VRAHY UBITI, NÁRODU ŽE SVÉMU POMÁHALI JHA CIZÁCKÉHO SE ZBAVITI.
Nápis na tomto pomníku je však až na konci našeho příběhu, ten začíná už v květnu 1945.
V posledním měsíci války obsadila ves Lhotu u Dynína vojska Waffen SS a zřídili si zde štáb. Skupina přijela údajně z Písku společně s dělem taženým autem, kuchyní a několika málo jinými vozy. Ihned po příjezdu se své funkce chopil ubytovací důstojník, který se starostou vsi musel všechny vojáky ubytovat. Důstojník si vyhlédl dům u Moudrých, kde si nechal otevřít pro svoji potřebu slavnostní pokoje. Později k důstojníkovi přibyl ještě německý doktor. S tímto lékařem… Zobrazit více
Pomník Josefa Hlaváče z Krakovčic
Na levé straně silnice v půli cesty od samoty Cihelna do vsi Krakovčice v katastru obce Žimutice stojí na kraji pole litinový křížek. Při prvním pohledu nás ničím zvláštním neupoutá, avšak při podrobnějším zkoumání zjistíme, že nese následující text, který ho odlišuje od tisíce jemu podobných.
ZDE BYL ZASTŘELEN NĚMECKÝMI VOJSKY 9. 5. 1945 JOSEF HLAVÁČ ROLNÍK Z KRAKOVČIC Č. 2 BŮH MU BUĎ MILOSTIV
Abychom zjistili jaká událost předcházela jeho zbudování, vraťme se do doby před šedesáti lety.
„Jak se blížil konec války, utíkali Němci do západní okupační zóny. Od března 1945 to byli uprchlíci z Polska. Většinou jen projížděli, ještě 5. května jich bylo 26. vozů. Několik uprchlíků bylo ubytováno ve škole (v Zálší- pozn. autor): ženy, děti a dva invalidi. 9.května 1945 je zálešští vyvezli na vozech k Hartmanicím, kde je vzala s sebou německá armáda…“.1… Zobrazit více
Terénní pozůstatky vybuchlých bomb v blízkosti vesnic Tuchonice a Hroznějovice
Dva zapomenuté krátery, které jsou dnes již špatně čitelné v terénu. Zvlášť pozoruhodný je útvar nedaleko hájovny Hroznějovice. Bohužel se v písemných pramenech ani v jednom z obou případů nenalezlo nic, kronika obce Hroznějovice se daným obdobím nezabývá, kronika Tuchonic taktéž, a proto jsem nucen využívat pouze výpovědi pamětníků či profesionálních pracovníků v terénu jako například revírníků.
1. Kráter u hájovny Hroznějovice, dle měření provedeném 1. 8. 2008, bylo autorem zjištěno:
Délka kráteru 330 cm, šířka 400 cm, maximální hloubka 30 cm, objekt v ničem nepřipomíná kráter, ať svým elipsovitým tvarem či nevýraznou hloubkou. Nebýt upozornění revírníka z nedaleké hájovny Ing. Podroužka, pravděpodobně by zůstal zapomenut. Dle informací revírníka, vycházející z výpovědí již zemřelých pamětníků, byl kráter vytvořen spojeneckým letectvem v roce 1945, po válce částečně zanesen listím a odpadem.
2. Kráter u Tuchonic, dle měření provedeném 1. 8. 2008, bylo… Zobrazit více