Je to již drahně let, co se udál tento příběh. Bylo to mezi světovýmiválkami, kdy se i u nás začal provozovat nový sport – tramping. Mnohomladých lidí vyráželo každý víkend ven do přírody, poznávat neznámédálky. Také v Českých Budějovicích v té době byla v posledním ročníkureálného gymnásia tříčlená parta kamarádů, kteří takto často vyráželisplout na loďkách řeku Vltavu, nebo jen pěšmo do lesů, kde trávili noci utáboráků a zvuku kytar. V čase našeho příběhu bylo jaro a chlapci sedomluvili strávit jeden pěkný slunečný víkend v přírodě severně odČeských Budějovic. Vyrazili s tornami na zádech směrem k rozlehlémuMojskému lesu a Velechvínskému polesí. Potulovali se krajinou,zastavovali se u modrých vod rybníků a zelených luk, které již pomalu alejistě začínaly kvést. Slunce již zapadlo, když prošli vsí Jelmo a vstoupilido tmavého lesa. Měli již v nohou dosti kilometrů na to aby se začalipoohlížet po vhodném… Zobrazit více →

Před mnoha lety žil v Ševětíně muž neslavné pověsti, budeme mu říkat třeba Kuba. Živil se jako zedník, ale místo zednické lžíce častěji držel mariášové karty a podle toho jeho život vypadal. Zprvu hrával karty jednou za týden, později dvakrát týdně a později každý den. Jeho nálada byla právě taková, jaká byla jeho úspěšnost ve hře. V noci, po návratu domů, si pak vyléval zlost na svých dětech a manželce.

Když se poněkolikáté vrátil domů opilý a bez peněž,vzbudil děti a poslal je žebrat po vsi. Když se vrátili s několika málo grošíky, které jim dali soucitní lidé,  tak je zbil. Nazítří přišel otec jeho ženy, pro kterého noční žebrota byla onou poslední kapkou trpělivosti a i s dětmi ji vzal pod svojí střechu. Zedník Kuba však nehledal vinu na správném místě a dál pokračoval ve svém životním stylu.

Jednoho dne však při kartách prohrál svůj domek…Tímto se stal… Zobrazit více →

Mladší myslivci tento příběh již neznají, někteří jej snad zaslechli po poslední leči, jiní jej snad i zažili. Tento příběh se udál na rozhraní dvou honiteb, ševětínské a vitínské. Zde dva mladí myslivci vyšli ze vsi na kance. Jelikož zrovna vrcholily žně a pole byla větším dílem posečená, byla to vcelku snadná práce. Právě když zacházelo žhavé slunko za vrchol Baby a příjemně osvěžující vlhkost sedala na strniště, na kraji malého lesíka, se objevil kňour. Nebyl to však kňour jen tak ledajaký, podobný byl snad větší krávě. Černé štětiny byly obaleny listím a větvičkami a žhavé oči jen dokreslovaly pravý obraz pána lesa, kterým tento divočák právem byl. První z myslivců nelenil, sejmul z rámě pušku a ihned zacílil. Rána padla dříve, než se divočák stačil pohnout a hned se skácel k zemi jako podťatý. Oba myslivci se k zvířeti jen opatrně přibližovali, jakoby nechtěli uvěřit, že je skutečně mrtvý.… Zobrazit více →

Na půl cesty mezi Veselím nad Lužnicí a Českými Budějovicemi leží jenmalý kousek od hlavní silnice malá víska Radonice. Kdysi, ještě v doběPřemyslovců, stávala tady jako ve většině jihočeských vesnic nevelkázemanská tvrz. Ačkoliv obklopen panstvími mnohem bohatších velmožůrožmberských, vedl si vladycký rod velice dobře ve svém hospodářství a isedláci pracující na panském neměli mnoho důvodů ke stížnostem. Totrvalo po několik generací a zemanská tvrz se pomalu, ale jistě stávalatrnem v oku pánům z Růže i královským měšťanům v Budějovicích. Tibáli se však přece jen přímo svého souseda napadnout a jen občas nechalimu pole vypálit či kus lesa potajmu pokácet, aby utrpěl nějakou škodu. Atak přes tyto rozmíšky zemanská tvrz nadále bohatla a její majitel začalzvolna přemýšlet o tom, že by namísto tvrze hrádek vystavěl, aby lépeodolával okolním závistivcům. Leč, nebylo mu přáno záměr uskutečnit aon, podlehnuv horké nemoci, odešel na věčnost.

Radonické panství po něm převzal nejstarší syn, který se… Zobrazit více →

Je to neuvěřitelné, ale před pár lety se stala věc, která je jen těžko pochopitelná. Není to pověst ani báchorka, ale čistá skutečnost.

“U Křísů“. To je pojem, se kterým se můžeme setkat v mnoha pověstech spojených s Dolním Bukovskem. Na světě není snad místo, ke kterému by se vázalo tolik pověstí a zajímavých historek, jako právě k tomuto malebnému domku, stojícímu přímo naproti kostelu. Tyto pověsti měly spíše pohádkový charakter. Uvedu příklad: Poklad, který hlídá strašlivý pes nebo o statečné děvečce, která se vydala na hřbitov vyhrabat pozůstatky zemřelého. Jsou to klasické pověsti, kterými se krátily dlouhé zimní večery a po kterých spousta malých dětí nemohla zamhouřit oči. Je to opravdu zajímavé kolik podobných historek se traduje k tomuto místu. Určitě to není náhoda. Jen si představme polohu. Dům leží přímo před vstupními dveřmi bukovského kostela. Ještě na konci 18. století byl tento kostel obehnán… Zobrazit více →

Na Zlaté stoce a docela blízko u vsi Ponědrážku je schován v lese starý mlýn. Stojí tam o samotě jako starý poustevník. „Hamerník“ se tam také od let říká. Nad tím mlýnem vládl pan otec Chrt. Žil tam klidně a bohabojně, od světa odříznut a jen pro svůj mlýn. Poněvadž uměl hospodařit, měl dost peněz. Ale peníze mu byly, jako tolika lidem před ním a po něm osudné. Přišli za ním jednou tři chlapi. Každý jako hora a všem hleděly nekalé úmysly z očí. Aby prý se pan otec obtěžoval a ukázal jim cestu k Veselí, Venku je prý tma jako v ranci a oni zbloudili. Mlynáři to bylo trochu divné, ale řekl si, že může se to stát, že člověk zabloudí v tmavé noci, když dobře nezná krajinu a to, že mi v půlnoci vzbudili, to jim odpustím. Šel. Vedl je zahradou. Podél zahrady se táhla cesta do Veselí.… Zobrazit více →

V jednom z našich článků jsme se zabývali Libochovou stránkou, která byla kdysi nechvalně známá tím, že se na ní přepadávalo a loupilo, jak nám to dokazují staré smolné knihy. Libochovka se stala ve své době proslulou v širokém kraji a kolovaly kolem ní různé legendy. Snad pro útěchu před strachem z cesty přes Libochovku, vyprávěla se i tato pověst, vážící se k původu dřevěné kapličky u Chotýčan, která se bohužel do dnešních dnů nedochovala.

__________________________________

Jak již víme z jiných pověstí, na Libochové stránce se v minulosti přepadalo, vraždilo, loupilo a i jinak se trápilo pocestné a poutníky. Dokonce u ševětínského kostela byla postavena schránka na milodary za úspěšnou cestu. Každý znalý poutník vhodil do schránky mince, než se vůbec odvážil vydat do lesů k Chotýčanům… Naše pověst vypráví o podobné skupině pocestných, kteří se sešli u schránky v Ševětíně.

Mince se zvonivým cinknutím… Zobrazit více →

Na konci Chotýčan (směrem na České Budějovice), si můžete všimnout po pravé straně obrázku Anděla Strážného, který je zavěšen na staré mohutné lípě již od poloviny 19. století. O tom, proč je zde vypráví tato pověst, která byla zapsána V. Fučíkem a upravena autorkou.

V Chotýčanech kdysi bydlela rodina Kozlíků, která během válek přišla o svůj statek a tak se jejich syn, Jouza Kozlík, vyučil kolařině, protože si myslel, že snadněji najde práci neboť kolaře bylo potřeba neustále v každé vsi.
Po vyučení neměl kam jít, ale štěstí mu přálo. Sedlák Josef Čertík z č. p. 5, který vlastnil celý lán, mu nabídl střechu nad hlavou, stravu a práci. Jouza měl za úkol pomoci mu při žních, opravovat rozbité nářadí, ale hlavně vykonávat své řemeslo, kterým si mohl přivydělávat ve vsi i okolí.
Čertík si mohl dovolit ubytovat u sebe někoho jiného. Jak už bylo řečeno vlastnil celkem velký pozemek… Zobrazit více →

Před mnoha lety byla na věži kostela v Horním Bukovsku plechová podoba sv. Štěpána. Když kostel začal pomalu chátrat byla nutná rekonstrukce. Při opravách zedníci sundali i sv. Štěpána, ale poněvadž se jim po dokončení přestavby na věž nehodil, odnesl si ho domů zedník Tesárek z Mažic. Doma ho položil za kolnu v domnění, že je to kus nepotřebného plechu.
Bylo by se i na sv. Štěpána zapomnělo, kdyby se nedostavily následky. V létě se od západu přihnala tak silná bouře, že deště trvaly několik dní. Liják zničil všechnu úrodu na polích, takže nesklidili ani pouhou slámu. Byla z toho bída a hlad. To se opakovalo každý rok, až přišel do vsi neznámí poutník, který když slyšel o neštěstí v této krajině, poradil jim, že nebude lépe, pokud na věž nevrátí plechovou podobu sv. Štěpána. Nakonec sv. Štěpána nedali na věž, ale na štít… Zobrazit více →

Kříž postavený nákladem Václava a Tekly Vebrových z č.p. 17. Původně byl železný a stál na kameni, ale v roce 1964 byl stržen neznámým pachatelem. O vzniku původního kříže si můžete přečíst tuto pověst, která byla původně zaznamenána V. Fučíkem a upravena autorkou.

Dva mladí lidé šli po nedávno zbudované prašné silnici okolo Žalosti a z povzdálí je sledovalo hejno černých vran, které se znenadání vzneslo a kroužilo po okolí. Mladí lidé si jich nevšímali a postupně vyšli na kopec. Kde Tekla chtěla ukázat svému muži místo, na kterém náhle zemřel její otec Jakub.

Tenkrát, když ho zde našla, mu vyčetla z mrtvých očí, že si přeje, aby na tomto místě byl postaven kříž na jeho památku.

,,Než jsem tě poznala,“ povídá Tekla svému muži ,,chodívala jsem tady kolem tohoto místa vždy ve zbožné úctě a s myšlenkou, že sem jednou, až budu moct, ten kříž dám postavit. Pokaždé, když… Zobrazit více →