21. srpen 1968 v Bechyni
Rok 1968 v Československu znamenal uvolnění poměrů v politické sféře, zejména pak v jeho druhé polovině, do níž spadá především tzv. Pražské jaro. V srpnu 1968 život v ČSR plynul jako obvykle. V Bechyni tomu nebylo jinak. 19. srpna byla zahájena celostátní konference keramiků, která měla být zakončena večer 21. srpna společným táborákem za zpěvu v doprovodu kytar. Mnozí se vraceli k domovům až nad ránem, proto se dozvěděli až později, co se této noci událo: „Okupace ČSSR armádami 5 zemí (SSSR, NDR, BLR, MLR, PLR)… vystoupení s táborákem, ale bohužel se již neuskutečnilo, protože nikdo z lidí bavících se na této zábavě (ta se konala veřer předtím, tedy 20. srpna – pozn. autorka) nevěděl, co se mezitím děje na druhém konci republiky. A pak rychle jenom domů, co tam je, jak to vypadá. Řada lidí se pak proto teprve v ranních hodinách dozvěděla, že vojska pěti zemí obsadila naše území, že překročila opravdu (tak jak bylo vyvráceno jako nepravda – jejich soustřeďování v Polsku a NDR) naše hranice a proti vůli lidu země a vlády a NS byla porušena suverenita výsostného území ČSSR – že v těchto nočních hodinách z 20. na 21. srpna 1968 po měsících a nocích vyčerpávajícího procesu zcela nových společensky závažných myšlenek, musí nastoupit hrubá síla, aby dokázala „humanitu“ komunistické myšlenky.“ 1
Všichni byli samozřejmě v šoku, ale našli se lidé, kteří toto obsazaní naší země schvalovali. V té době zrovna probíhal dětský pionýrský tábor MÍR v Broumově v severních Čechách. Vzhledem k nastálé situaci ale bylo s tímto táborem přerušeno spojení, proto se rodiče, většinou právě z Bechyně, rozhodli bez ohledu na situaci, vypravit do tábora autobus ČSAD se třemi zástupci ZV ROH za účelem přivézt děti z tábora domů.
V lidech zavládla beznaděj, protože sovětským vojákům většinou marně vysvětlovali, že tu žádná kontrarevoluce není. Východisko se většinou hledalo v záškodnických akcích typu otočení směrovek na silnicích, zabílení značek atd. Žáci 8. a 9. tříd pod vedením svých učitelů psali hesla na silnice. Některá jsou známá dodnes: „ “Lenine vzbuď se, Brežněv se zbláznil!“, „Tak dlouho jsme prohlubovali přátelství se Sov. Svazem, až jsme na dně!“, Toníku, Toníku, netoč se na troníku, než sem přijdou ruble,zatím budeš v truhle!“, Okupanti, jděte domů – MOSKVA 2000 km“, psané azbukou i česky! „Za svobodu za Dubčeka“ „Jsme s vámi, buďte s námi!“ 2
Lidé neustále poslouchali rozhlas nebo sledovali televizi, aby měli čerstvé informace o tom, co se právě děje. V Bechyni byl narychlo svolán míting, na němž byli občané seznámeni se situací v Bechyni, ale i ve velkých městech (Brně, Praze atd.). Byl zde čten i dopis pana Krejča, v němž vyjádřil naději, že naše vojsko se bude dle možností snažit neposkytnout okupačním armádám žádné prostředky.
Lidé byli nervozní, nevyspalí, ale hlavně měli strach o své děti, které museli denně absolvovat cestu do škol, kdy se nevyhnuly přecházení silnice po přechodu pro chodce. Ptali se také, kdy okupanté dorazí také do Bechyně.
Postupně se různé vysílače odmlčovaly. Díky vojákům se podařilo vysílač u Bechyně udržet v provozu, protože své stanoviště v krátkých intervalech měnil. Na Bechyňském letišti byly přistávací dráhy blokovány těžkou technikou.
První jednotky se v Bechyni objevily již 22. srpna v 9 hodin dopoledne, kdy velká intendační jednotka projížděla od Opařan směrem na Týn nad Vltavou. Odpoledne kolem 13. hodiny dorazilo několik tanků, které ovšem do večera opět odjely. Během dne se množí zprávy o násilném chování okupantů, parkování na lukách, na polích s obilím, ničení komunikací a také nemožnost dorozumnění se s vojáky. Nad letištěm kroužila letadla bez možnosti přistát díky barikádám na přistávacích drahách. To je vlastně také jedno z mála letišť, které zůstává zatím stále v rukou československé armády. Veškeré technické zázemí letiště bylo mimo provoz, čímž se plnila rezoluce přijatá 22. srpna 1968. V bodech se v ní hovořilo toto:
„ a) neposkytnutí pomoci okupantům, ani podpory a součinosti,
b) jednáním i vystupováním dát najevo, že jsou okupanty,
c) zaslání zdravice z IV. sjezdu KSČ
d) odsouzení Koldera, Psilka, Indry, Barvírka – návrh sjezdu na vyloučení ze strany
e) podporujeme plně své legálně volené orgány všech stupňů“ 3
Ten samý den se konalo mimořádné zasedání MěNV, které vydalo výzvu k podpoře ministrině spotřebního průmyslu Boženě Machačové. Dále byla ustanovena komise složená ze členů MěNV, SNB a MVNF, která měla zplnomocnění k jednání s veliteli okupačních vojsk. Jejím mandátem bylo, že okupační vojska nebyla zvána a proto se jim nemá poskytovat žádná morální ani materiální podpora. Podrobovat se mají pouze příkazům československé vlády a pana Dubčeka a že si vstup vojsk do města nikdo nepřál, proto zachovat klid a nevyvolávat zbytečné rozepře.
V tyto dny se do Bechyně dostaly také první zprávy o situaci v Praze, na bechyňské letiště stále není možnost přistát. Všechny provozy v Bechyni uskutečnily 5-timinutovou stávku proti okupaci. Stále vycházejí výzvy, aby se lidé nesnažili sami zasahovat proti okupantům a nezavdali tak příčinu k násilnostem.
V tento den také vyšlo v češtině psané prohlášení v sovětské „Pravdě“ pod názvem „Obrana socialismu – nejvyšší internacionální povinnost“, kterou důstojníci předávali po trase Tábor – Týn nad Vltavou.
V 17 hodin 22. srpna 1968 bylo s konečnou platností obsazeno bechyňské letiště. Nejprve přilétaly helikoptéry, které přivážely vojáky k vyklizení letištní plochy. O obsazení letiště se již před tím pokoušelo několik sovětských tanků: „Jednání velitele letiště s. Vtelenského odpovídalo jeho postavení a důstojníka sovětské armády vykázal pro nepřístojné chování z kanceláře a vstup do budovy velitelství, takže tankové jednotky neuspěly.
Sovětští letci si dovezli s sebou i manželky, t.j. předpokládají tedy zřejmě delší pobyt. Po vyklizení ploch přistálo na letišti větší množství bojových letadel typu Mig 21 v počtu asi kolem 50 strojů. Zabezpečovací zařízení provozu je rozebráno a pro sovětskou stranu nepoužitelné.Vojáci i důstojníci vystupují naprosto nevšímavě k vojákům Sovětského svazu. Pomoc byla poskytnuta jen v nejnutnějších případech a mnohdy jen pod hrozbou.“ 4
Následovalo vydání výzvy správou letiště v Bechyni, která odmítala vydání zbraní okupantům. Sestávala hlavně ze šesti bodů:
„1.) zneschopníme vzletové a přistávací pásmo
2.) zatarasíme vchody na prostor letiště všemi prostředky
3.) neposkytneme dobrovolně technickou a letištní pomoc
4.) připraveni jsme k splnění přísahy presidentu republiky s. Svobodovi
a odsuzujeme zrádce, kteří se dávají k disposici okupantům
5.) důrazně žádáme propuštění našich představitelů
6.) vyzýváme ostatní útvary a jednotky k následování
podepsáni Velitelé a příslušníci posádky let. útvaru Bechyně“ 5
Kronikář na tomto místě srovnává nastálou situaci s cvičením Vltava, které proběhlo ve stejný měsíc o dva roky dříve, v srpnu 1966, kdy lidé vojáky Varšavské smlouvy vítali opravdu jako přátele. O dva roky později vstupují stejné armády na území ČSSR jako nepřátelé.
Návrat vrcholných představitelů naší vlády z internace v Moskvě po jednání 23. – 26. srpna, kdy byl přijat tzv. Moskevský protokol, se oslavoval na celém území. 6 Tento moskevský protokol, stejně jako projev Gustáva Husáka po návratu z Moskvy, byly obecně přijaty velmi negativně. Především bod, kterým se rušilo usnesení XIV. sjezdu KSČ.
Veškeré jednotky opustily Bechyni i letiště 7. listopadu 1968.7
Poznámky:
1. SOkA Tábor, MNV Bechyně (1939) 1945 – 1990 (1991) , Pamětní kniha obce Bechyně 1957 – 1969, sign B302, s. 271.
2. Tamtéž, s. 272.
3. Tamtéž, s. 273.
4. Tamtéž, s. 275.
5. Tamtéž, s. 276. K bodu č. 5: V době, kdy vojska pěti států Varšavské smlouvy obsazovala naše území, byli představitelé naší vlády ( Dubček, Černý, Smrkovský atd.) v den invaze zatčeni a odvezeni do Moskvy, kde byli drženi v internaci.
6. Ve zkratce řešil otázku normalizace poměrů v ČSSR, zrušil ustanovení XIV. sjezdu KSČ, které prohlásil za protiprávní, dále určoval další postup v boji proti imperialismu atd.
7. J. Havel, O létání v Bechyni, Bechyně 2002, s. 311.
Trasa intendační jednotky 22. srpna 1968 z Opařan do Týna nad Vltavou
Statistika návštěvnosti