Sídlo Jiříka a Kristiny Kořenských bylo zbudováno v letech 1565 – 1566 na místě někdejší středověké tvrze, která se připomíná poprvé v roce 1346, kdy zde sídlil rod Benešů, kteří se posléze začali podepisovat “z Komařic” (nejspíše od roku 1447). Ovšem stavební práce skončily az v 70. letech 16. století za působení českobudějovického stavitele Vincence Vogarella.

Zámek ovšem neměl veselý začátek své existence, protože dvakrát za sebou vyhořel, poprvé v roce 1586 a následně v roce 1620. I přes částečné úpravy zámecké kaple roku 1653 a věže zámku v roce 1665, které nechali provést mniši z kláštera Vyšší Brod, si sídlo zachovalo svůj renesanční ráz.

Vladycká rodina, která vlastnila někdejší středověkou tvrz, vymřela zřejmě při moru roku 1521, což by dokazovaly čtyři náhrobky rodinnych příslušníku zachované v Doudlebském kostele. Poté se na Komařicích vystřídal Litold z Hřebene, Volf Krajíř z Krajku a Ctibor Dráchovský z Dráchova, jehož dcera Kristina se… Zobrazit více →

Bývalé lázně a poutní místo Svatá Voršila leží asi 1 km západně od obce Zborov. Toto místo uvedl v povědomost lidí pramen léčivé minerální vody v 80. letech 17. stol.

Na stromech kolem pramene se objevovaly svaté obrázky od uzdravených poutníků, sám majitel Zborova Jiří Ladislav Kořenský z Terešova zde pak zřídil hospodu a malé lázně. Později byla postavena výklenková kaplička zasvěcená svaté Voršile, s níž spojovaly poutníci léčivou moc pramene.

Někteří církevní hodnostáři a majitelé okolních panství proti lázním protestovali, proto se lázně potýkaly s existenčními problémy. Nepomohlo ani zbudování větší kaple svaté Voršily v roce 1713 z odkazu zemřelého Kořenského. Bylo to tak možná proto, že od roku 1709 patřilo zborovské panství včetně lázní rodu Schwarzenbergů, konkrétně Adamu Františekovi Karlovi Eusebovi knížeti ze Schwarzenbergu, který od 20. let 18. stol. přestal lázně provozovat úplně. Koncem 18. stol. zanikla i kaple a Svatá Voršila… Zobrazit více →

Matouš Talíř se narodil 20. září 1835 ve Střížově a zemřel 30. srpna 1902 v Hluboké nad Vltavou.

Vystudoval práva na Karlo – Ferdinandově univerzitě a po funkcích mimořádného a řádného profesora rakouského finančního práva a statistiky na UK se stal roku 1888 a 1893 děkanem Filozofické fakulty a v letech 1889 – 1890 dokonce rektorem univerzity.

V letech 1877 – 1874 zasedal ve sboru obecních starších města Prahy. Politicky náležel ke straně staročeské. Od roku 1880 působil také v Českém zemském sněmu jako poslanec, v roce 1883 mandát obhájil a od roku 1889 zasedal na Sněmu jako tzv. virilista, tedy poslanec, který nabývá mandátu z titulu své funkce, v tomto případě rektora univerzity.

Od roku 1879 zasedal také v Říšské radě za městskou kurii pro obvod Kolín, Poděbrady atd.

V rodné obci, na statku čp. 6, mu byla roku 1945 odhalena pamětní deska, která bohužel v současné době… Zobrazit více →

Konec války na tomto území vytýčeném obcemi Nedabyle (sousední Doubravice), Nová Ves u Českých Budějovic, Strážkovice, Komařice, Doudleby, Plav a Heřmaň, se nesl především v duchu procházejících ustupujících jednotek německé armády, především divizí Waffen SS a upchlíků z různých částí Němci okupovaného území. Hlavními daty, která poznamenala dění v této oblasti, ať již přímo nebo jen z doslechu, byl nálet na České Budějovice ve dnech 23. a 24. března 1945, 30. duben jakožto konec nacismu díky sebevraždě Adolfa Hitlera a pak první květnové dny, především pak 5. květen, tedy povstání v Praze, které provázelo nemálo zabitých převážně mužů i v některých autorkou zmíněných obcích. Na jednotlivé zmiňované události nahlédneme optikou zápisů z obecních kronik.

Podívejme se nejprve na odraz náletu na České Budějovice v kronikách. Tato událost je totiž jedna z mála, které se objevují v pamětních knihách téměř každé obce z již vytýčené oblasti. Hlavním důvodem bylo to, že… Zobrazit více →

Ačkoli bylo Španělsko za druhé světové války neutrálním státem, dovolil Francisco Franko, aby každý, kdo chtěl bojovat, aby do války šel, ovšem pod podmínkou, že bude bojovat výhradně proti bolševismu, tedy proti Sovětskému svazu, nikoli proti západní Evropě a Spojencům. Důvod tohoto počinu byl prostý, jednak Franco nechtěl porušit neutralitu Španělska a druhnak se cítil jaksi zavázán Hitlerovi za jeho pomoc během španělské občanské války.

S myšlenkou na vytvoření španělské modré legie (legion Azul) přišel španělský ministr zahraničí Ramon Serrano Suner. Toto uskupení vytvořené z dobrovolníků bylo Německem přijato 24. června 1941 v počtu 2612 důstojníku a 15 492 řadových vojáků (původní záměr bylo vyslat do boje 40 000 mužů, což se ukázalo jako zbytečné). Většinu tvořili veteráni z občanské války, čerství absolventi vojenské akademie v Zaragoze, španělští fašisté či pochlebovači režimu, kteří v tomto uskupení vycítili svou šanci na osvobození svých příbuzných z vězení. Velitelem modré divize se stal… Zobrazit více →

V době okupace jsem měl malý obchod se železářskými potřebami. Byl jsem ve spojení s hornickými skupinami. Horníci ke mně do obchodu často chodili. Dával jsem jim letáky a peníze na podporu rodin zatčených. Jinak jsem byl zapojen ve skupině Oliver- rozšiřovali jsme tištěné materiály, časopisy a staral jsem se o zásobování našich lidí.

Byl jsem zatčen 26.11.1943. Spolu se mnou byli zatčeni Spilka a plukovník Drnec. Zatýkal mne Müller a Neubauer z gestapa v Táboře. Týden jsme byli u soudu v Příbrami. V polovině týdne byla zatčena skupina rotmistra Prejzka a nás za týden odvezli do Písku. Prejzkovu skupinu odvezli do Pelhřimova.

V Písku bylo předběžné vyšetřování. Potom jsme pokračovali do Tábora. V Táboře jsme byli do 15.3.1944. Setkali jsme se tam se špičkami, které nám řekli, jak vypovídaly a podle toho jsme se zachovaly u výslechu. Při mém výslechu byl… Zobrazit více →

Životopis:

Jindřich Majer, řídící učitel na Březových Horách, okresní školní inspektor(in memoriam). Po absolvování učitelského ústavu v Příbrami prošel od března 1915 jako voják ruskou a italskou frontou. Po válce v únoru 1919 nastupuje místo učitele ve Světci u Bíliny ve zněmčeném hornickém kraji pod Krušnými horami. Zde začíná jeho plodná a neúnavná práce učitelská a osvětová, které věnoval všechny své síly a schopnosti. Jeho obětavá práce jej tak vyčerpává, že r. 1935 těžce onemocní a po dlouhé nemoci odchází na radu lékařů r. 1936 po 18-ti letech ze Světce na své nové působiště na Březové Hory. I zde se věnuje své milované škole a osvětové činnosti. Stává se starostou sokola v Podlesí, předsedou učitelské organizace v Příbrami, předsedou Sociální pomoci na Březových Horách a tamtéž i sbormistrem a dirigentem. Pořádá oslavy, přednáší, připravuje a řídí koncerty atd. Přitom je i vzorným učitelem a vedoucím školy.… Zobrazit více →

Deník, jehož řádky vám nyní předkládám, je jedna z mála památek na dědu mého přítele. Snažila jsem se o kvalitní překlad, z něhož by bylo patrno, jaký byl život v Šluknovském výběžku a blízkém okolí na konci války a další roky po válce. V době, kdy začal psát tento deník, mu bylo čerstvě 18, čekala ho vojenská služba, ať už povinná nebo služba u Volksturmu či Hitlerjugend (obé před koncem druhé světové války, povinná vojna ho čekala až o pár let později, když již byl ženatý).  Jazyk originálu je němčina, ačkoli chodil do české školy a česky i mluvil, psát zřejmě tak dobře neuměl, aby si troufnul vést si deník v češtině.

Jak sami při čtení tohoto deníku zjistíte, nemělo obyvatelstvo Šluknovské ho výběžku, potažmo celého Československa, po válce nijak snadný život. Pokud Vás tedy tento deník donutí aspoň na chvíli se nad osudy těchto lidí zamyslet,… Zobrazit více →