Po stopách zaniklých středověkých osad na Vltavotýnsku

V devadesátých letech minulého století zpracoval významný jihočeský historik, muzejník (Jihočeské muzeum) a bibliograf Karel Pletzer osudy zaniklých středověkých osad na Vltavotýnsku. Jedná se o velmi zajímavé a „záhadné“ téma, které se navíc dostalo prostřednictvím úzkoprofilového periodika Výběr jen mezi malou hrstku zasvěcenců či příznivců historie. Ráda bych proto s touto problematikou, doplněnou ještě o další poznatky, seznámila i širší okruh čtenářů Vltavínu. Dr. Karel Pletzer vycházel při svém zkoumání z několika pramenů, především z díla Františka Roubíka Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách, dále z Dějin města Týna nad Vltavou Josefa Sakaře, knihy Místní jména v Čechách Antonína Profouse a dalších. Nejprve k dílu Františka Roubíka. Tuto knihu, vydanou v roce 1959, máme v naší muzejní knihovně. Pokud nahlédneme pod bývalý okres Týn nad Vltavou, nalezneme zde celkem třiadvacet osad, které buď zcela zanikly, nebo na jejich místě vyrostl například panský dvůr, či se jejich původní jméno dochovalo v některém z pomístních názvů. Musíme ovšem hned na začátku vyřadit ty, které do pozdějšího okresu, jehož území nyní náleží do dnešní působnosti MěÚ Týn nad Vltavou, nepatří (jsou převážně z Bechyňska). Jedná se například o zaniklé vsi v Černické oboře poblíž Sudoměřic u Bechyně a v jejím okolí: ves Benešovec mezi Sudoměřicemi, Komárovem a Hodětínem, na jejímž místě vznikla později hájovna; Černice či Černičky – na místě této osady je dnes stejnojmenný zámeček; Potálov mezi Černýšovicemi a Všechlapy; Vesce – tvrz mezi Černýšovicemi a Všechlapy, osada Žďár – na jejím místě se dnes nachází stejnojmenný rybník v Černické oboře, ves Horka u Bežerovic, osada Lišky pod Bežerovicemi. Dále sem nenáleží ves Býlov, ležící kdysi někde v okolí Bechyně, ves Němčice u Líšnice (u Milevska) a ves Nevděkov u Dřítně (původní název pro dnešní Novou Ves). Pokud tedy tyto osady odečteme, získáme počet 14 zaniklých osad. I u těch však nalezneme značné nepřesnosti, jak odhalil Karel Pletzer. Pojďme se tedy nejprve zaměřit na ty, které dodnes známe. Jedná se o pět osad, které byly obnoveny na místě kdysi zaniklých vsí. První z nich jsou Jarošovice, které byly nejprve vsí, zaniklou za třicetileté války (bylo zde tehdy 17! usedlostí, takže náležely k větším vsím),pak dvorem, poté byly opět osídleny. Jako druhý je jmenován Cabrov u Koloděj nad Lužnicí, tato ves však nezanikla, jednalo se pouze o druhý název dodnes existující osady Vesce. Zatřetí jsou uváděny Potřeny a Potřence. I v tomto případě musíme říci, že se nejedná o zaniklé osady, ale jednu z modifikací názvu dnešních Pořežan a Pořežánek. Jako čtvrtá je jmenována osada Slávkovice, u níž se Roubík domníval, že se jedná o dnešní Slavětice. Tento údaj je však zcela chybný, osada tohoto jména na Vltavotýnsku nikdy neležela, stejnojmenná ves se nacházela nedaleko Horní Plané. Páté je zmiňováno Doubí, u něhož se Roubík domníval, že se jedná o předchůdce dnešních Dubových mlýnů u Sobětic. Není tomu tak. Zaniklé Doubí leželo na katastru dnešního Horního Bukovska. Od roku 1618 byla tato osada s kdysi 5 láníky pustá a později zde vznikl již jen panský dvůr. Ze zbývajících devíti osad pak můžeme odečíst další místa, která rovněž dosud známe, ovšem ne již v podobě vsí. Jsou to Branovice, uváděné jako ves v letech 1396 – 1601, později až dodnes dvůr; Býšov, který je jako ves uváděn v letech 1395 – 1543, později již jen dvůr s tvrzí a Korákov (Kurákov) u Hrušova, jako vesnice zmiňovaný od roku 1511, ves zanikla v průběhu třicetileté války a poté zde byl vybudován panský dvůr. Z celkového výčtu tedy zbývá 6 zcela zaniklých osad, přičemž hned u abecedně první se musíme pozastavit. Jedná se o ves Bílinu u Koloměřic, kterou František Roubík s největší pravděpodobností zaměnil za stejnojmennou ves jižně od Milevska, jak zjistil Karel Pletzer. V případě Bíliny u Koloměřic se původně jednalo pouze o mlýn, několik dalších stavení, která zde vznikla, pochází až z 19. nebo 20. století. Druhou zaniklou obcí jsou Končany či Končiny. Osada s tímto názvem se nacházela v blízkosti obce Pořežan. První zmínka o ní je z roku 1396, zanikla neznámo kdy, pravděpodobně opět za třicetileté války a její jméno se uchovalo jako název hájovny. To zřejmě napovídá tomu, že polnosti, které dříve ke vsi náležely, byly zčásti zalesněny. Třetí zaniklou obcí jsou Korutany. Poprvé jsou připomínány v roce 1398. Nacházely se nedaleko Jaroslavic, na pravém břehu Vltavy, pravděpodobně v místech, kde byla ke konci 19. století odhalena archeologickým průzkumem osada a nazvána podle potoka a lesa Slávnice. Tím pádem můžeme vyřadit další Roubíkovu zaniklou osadu Slávnici. Podle písemných pramenů osada s tímto jménem nikdy neexistovala. Zbývají tedy již jen dvě osady: Řeka a Zdíkovice. Osadu Řeka lokalizuje František Roubík správně do blízkosti Jaroslavic, vsi Řeka a Jaroslavice tvořily společný statek, jehož nejstarší majitelé sídlili na tvrzi v Jaroslavicích a psali se z Řeky. Poprvé je řeka písemně zmiňována k roku 1358, ještě na počátku 15. století byla Řeka živou osadou, ale jak píše Karel Pletzer, velmi brzy poté zanikla, je možné, že v důsledku husitského hnutí. Navíc je pravděpodobné, že se na Vltavotýnsku vyskytovala ještě další stejnojmenná osada, ležící na břehu řeky Lužnice, jejíž polohu není možné blíže lokalizovat, Antonín Profous se domníval, že ležela na místě Koloděj nad Lužnicí, což je však sporné. Poslední jmenovanou zcela zaniklou osadou jsou Zdíkovice u Bzí a Modré Hůrky. Tato osada je písemně připomínána na těsném konci 14. století, na počátku 16. století jsou zde již zmiňovány jen dva svobodnické dvory. I ty později zanikly, v poslední třetině 17. století již není o Zdíkovicích ani zmínka. Později na jejich místě vyrostl dominikální dvůr, dnešní samota Nový Dvůr nedaleko Bzí, podle níž lze původní Zdíkovice dobře lokalizovat. Tolik tedy k zaniklým osadám podle Roubíka. Zapomněl však zmínit další osady, které se objevují v dalších dvou výše uvedených knihách. V prvé řadě se jedná o osadu Čihovice, někdejší Čejevice, které jako ves zanikly po roce 1581, kdy zde Prokop Čabelický postavil panský dvůr a svedl k němu poddanskou půdu původních šesti osedlých. Osada je dnes součástí města Týna nad Vltavou. Další osadou, která ve výčtu chybí, je Hrušov. Obec Hrušov sice dnes existuje, je však třeba zmínit, že byla založena na jiném místě, nežli stejnojmenná ves původní. Původní Hrušov měl ještě na začátku třicetileté války 12 lánů s 12 poddanými. Ležel však blízko trasy Týn nad Vltavou – Veselí nad Lužnicí, po níž se v průběhu války přesouvaly vojenské oddíly. Na konci války roku 1648 tak byla ves zcela zbořená a pustá. Pole byla připojena ke dvoru v Žimuticích. Až ke konci 17. století, za nových majitelů Schwarzenberků, byly opodál původní vsi postaveny tři poddanské usedlosti, které vytvořily základ dnešnímu Hrušovu. Třetí a čtvrtá osada, které Roubík neuvádí, jsou Spolí a Tukleky. Neuvedl je zřejmě z toho důvodu, že byly mylně ztotožněny s dosud existujícími osadami u Třeboně a Písku. Jsou uváděny jako součást vltavotýnského panství na konci 14. století. Je s podivem, že se nikdo z badatelů nepozastavil nad jejich zeměpisnou odlehlostí. Teprve Karel Pletzer lokalizoval Spolí někam do míst mezi Hroznějovice, Kněžeklady a Hvozdno. Přesnější identifikace zatím není možná. Osada je poprvé zmiňována k roku 1379, poslední zmínka je z roku 1541. Spolí bylo malinkou osadou s pouhými čtyřmi lány a býval zde mlýn, proto je pravděpodobné, že ležela na některém z menších potoků. Nakonec zmíněné Tukleky, mylně zaměněné za obec stejného názvu 8 km severně od Písku. První zmínka o nich je z roku 1268. Osada zanikla zřejmě nejpozději v průběhu třicetileté války, pak již o ní neexistují žádné záznamy. Karel Pletzer soudí podle písemných zpráv, že sousedily s Hosty a Vescem, s největší pravděpodobností se nacházely na místě dnešního dvora Homole (Homolov) nad Kolodějemi.