Dvě historické dopravní nehody v Lišově a okolí
Riziko přinášela podoba samotných silnic a jejich technický stav. Doplatil na to uprostřed podzimu 1771 i jeden německý forman, cestující přes České Budějovice směrem k Třeboni. Večer 7. listopadu lidé z Rudolfova zahlédli jeho těžce naložený vůz se čtyřspřežím, jak odjíždí vzhůru po lišovské silnici, do Lišova však nedojel. Kolem páté hodiny ráno přiběhla za rudolfovským rychtářem jistá žena se zprávou, že na Sviní louce, zhruba v polovině cesty mezi Rudolfovem a Lišovem, leží převrácený povoz a bezduchá formanova mrtvola. Podle nalezených písemností šlo o norimberského kupce Hanse Georga Arnolda z Hartmannshofu, zhruba padesátiletého šedovlasého muže menší podsadité postavy. Následující vyšetřování vyloučilo cizí vinu: Arnold, sedící na jednom ze zapřažených koní, vyjížděl zřejmě už za tmy, a přestože měl u sebe lucernu, jel neopatrně při horním okraji úvozu, hlubokého přes jeden sáh. Kůň nebo vůz se smýkl z prudkého svahu a následoval pád, jenž přivodil smrt koně i jezdce, který zůstal ležet pod zvířetem. Arnold asi okamžitě podlehl těžkému zranění hlavy. Měl u sebe kabelu s třiceti písemnými dokumenty (většinou doklady o zaplacení mýta a dopisy), kožený měšec s penězi, mosazné pečetidlo s motivem koně, pečetní vosk, nožík, dýmku, růženec, křesadlo, několik kusů nářadí a různé druhy zboží ve voze. Přibližně v místech dávného neštěstí se dnes nachází samota Klauda a křižovatka nové silnice se starou od Rudolfova.
Chvilka nepozornosti způsobila neštěstí 5. června 1825 před polednem v městečku Lišově. Byla neděle, a tak i truhlářský mistr Ondřej Jasan s manželkou Marií zamířili na mši a venku před kostelem nechali své tři děti: šestiletého Jana, čtyřletého Vojtěcha a teprve půldruhého roku starou Kateřinu, kterou oba starší bratři měli nejspíše hlídat. Jenže chlapci skotačili opodál, zatímco jejich sestřička se usadila na hlavní silnici. Směrem od Třeboně přijížděl zpola zakrytý kočár, vezoucí budějovického barvíře Vojtěcha Maye a dvě ženy, které jely do Budějovic na jarmark. Vůz patřil budějovickému povozníku Köpplovi, ale za opratěmi nyní seděl jeho pacholek Jan Wautzky. Míjeli farní kostel a blížili se k lišovské mýtnici, kde stála dcera mýtného. Kočí už ji zdálky poznal, otočil se dozadu a mluvil o ní s cestujícím Mayem, jenž poznamenal, že je to pěkné děvče. V tu chvíli se mezi koňmi ocitla sedící Kateřina Jasanová, která snad ani přijíždějící vůz neviděla a kočí zase neviděl ji. Kůň o dítě zavadil nohou a převrátil jej tak nešťastně, že přední kolo kočáru přejelo holčičce hlavičku a zadní kolo nohy. Wautzky si ničeho nevšiml, o kousek dál zaplatil mýto a pokračoval v jízdě. Mezitím začali z kostela po mši vycházet lidé. Jako první se k nehybnému tělíčku dostal šedesátiletý Mikuláš Straka, nejprve se pokoušel bezvládnou Kateřinu postavit na nožičky, ale pak ji vzal do náruče a v domnění, že jde o jeho vlastní vnouče, pospíchal k blízkému domu. Vše z okna pozoroval Martin Míka, jenž vzápětí vyběhl ven a rozčileně vykládal lidem, co se právě přihodilo. Slyšela to i Marie Jasanová, pochopila, že se jedná o její dcerku, doběhla Straku, vzala od něj zakrvácené dítě a nesla ho domů. Podle výpovědi účastníků v té době ještě žilo. Buď cestou, nebo až v Jasanově domě (čp. 121) však život z malé Kateřiny zcela vyprchal, takže otec už zastihl dítě mrtvé. Později lékař po ohledání mrtvolky konstatoval, že smrt v důsledku vážných zranění hlavy, hrudníku a končetin musela nastat okamžitě. Míkovo líčení vyslechli před kostelem také sousedé Beneš a Porák, kteří okamžitě vsedli na koně, aby odjíždějící kočár dohnali. Podařilo se jim to až za Lišovem, u rybníka Čekalu, a přinutili kočího k návratu na místo neštěstí. Teprve nyní se cestující dozvěděli, k čemu došlo. Čekaly je výslechy před lišovským i budějovickým magistrátem, událost byla nakonec patrně posouzena jako nešťastná náhoda.
