Poslední dny války v okolí Nové Vsi u Českých Budějovic a Nedabyle

Podívejme se nejprve na odraz náletu na České Budějovice v kronikách. Tato událost je totiž jedna z mála, které se objevují v pamětních knihách téměř každé obce z již vytýčené oblasti. Hlavním důvodem bylo to, že v Českých Budějovicích pracovala alespoň část místních obyvatel.

Samozřejmě další událostí, která se objevuje zapsána ve většině kronik, je nálet na České Budějovice ve dnech 23. a 24. března. V pátek 23. března 1945 pod krycím názvem Baker odstartovalo z Itálie pět bombardovacích svazů, které měli různé typy stíhacích a
bombardovacích letounů. ( B – 24, B – 17 , celkem 168 letadel ). Jejich cílem byl  Mnichov, Neuberg a Drážďany. Při návratu spadly některé bomby na Kralupy a pokračovali přes okraj Prahy jižním směrem k Rakousku. Další bomby spadly u rakouského města Welsu. Odpojené  liberatory 49. bombardovacího křídla ze 461. Bomber Group  změnily kurz na cíl dne – České Budějovice. U Hodína začaly dva letouny sestupovat a hodili na nákladní nádraží a výtopny dýmové pumy. Následovalo bombardování, při kterém byly zasaženy obě výtopny, sklady, rampy, nádražní budovy a několik okolních domů. V depu bylo zničeno 23 lokomotiv a poškozeno kolejiště, o život přišlo 33 železničářů. A to se jednalo zatím pouze o fotografický průzkum. Hlavní útok přišel 24. března 1945, pod krycím názvem Albe.

Provedla jej opět 49 BW. Tři skupiny po 18 letounech B – 24 přilétávaly ze základny v Itálii ve výšce 14 000 stop až k výchozímu bodu náletu Schwarzbachu (dnešní Černá v Pošumaví). Tam nabraly náletový azimut 048 a stanovily sraz nad cílem v 11.35 hod. Bombardování proběhlo ve třech vlnách od 11.38 do 11.55. Trasa náletu vedla od Rožnova, přes jižní část Českých Budějovic, nádraží a okolí, na Petidomí a Suché Vrbé, kam dopadlo celkem více jak 2 500 trhavotříštivých  a zápalných bomb. Na obranu města nevzlétly žádné letouny. Zcela zničena byla řada nádražních budov a seřazovací nádraží. V důsledku silného bočního větru, ale došlo i k zasažení dalších částí města. Poškozena byla i Hardmuthova továrna, továrna na tabák, kasárna, Justiční palác, Lannova třída, Rabínova ulice a Havlíčkova kolonie.

Jedna puma přesně zasáhla budovu gestapa. Zajímavostí je, že ještě 14 dní po náletu chodila na tuto adresu písemnná udání. Ve městě přišlo o život 22 lidí, v Suchém Vrbém 91 lidí a celkem přes 600 osob bylo raněno. Kolem stovky bomb ani nevybuchlo.Část zlikvidovali Němci hned po náletu, část byla postupně zničena až do roku 1952. Nedochovaly se o tom žádné záznamy.¹

Tolik fakta a teď již slíbené kroniky:

Kronika obce Střížov, s. 102:

„Sníh, který napadl přes svátky vánoční, tál v měsíci únoru. Po mírných přeháňkách bylo brzxy z jara pěkné počasí, takže rolníci mohli brzy do polí. Úroda byla pěkná a hlavně – již naše. Je to poslední rok naší poroby. Nikdo nepochyboval, že brzy se válka skončí. Se zájmem pozorovali jsme letadla , která v hojném počtu nad námi letěla a bombardovala Č. Budějovice a okolí. Nádraží a mnoho domů bylo pobořeno a mnoho lidí zahynulo. To vše však muselo býti, aby Němci byli vypuzeni od nás….“

Kronika obce Doubravice, s. 58 – 59.:

„Nálet: V pátek dne 23. března, byl teplý a slunný jarní den. Těsně před polednem tovární sirény a rozhlasové přijímače oznamovaly přítomnost cizích letců nad naším krajem. Za několik minut bylo slyšet silné detonace vybuchujících bomb směrem od Českých Velenic. Napjetí leteckého nebezpečí trvá přes poledne. Nikdo všek něco horšího neočekává neboť podobná událost opakuje se téměř každý den. Jest 13 hodin a 15 minut, když se objevují na jasně modré obloze 7 bombardovacích letadel směřujících ku česko – budějovickému nádraží. Co nikdo neočekával to se uskutečnilo v příštích vteřinách. Letadla svrhla smrtonosné bomby na celý objekt výtopny ČSD. Plný zásah obrátil vše v sutiny a trosky ve kterých našlo smrt 24 železničních zaměstnanců a 27 lokomotiv úplně zničeno. Při katastrofě této přišli též o život dva dělníci z Kladna pracující na stavbě železniční výhybny toho času bydlící v místním hostinci Jos. Rezka čp. 22. Dělníci tito usmrceni byli v topírenské závodní stravovně, odkudž odváželi oběd pro ostatní spoluzaměstnance. Druhého dne v sobotu 24. března, mezi 11 a 12 hodinou polední opakoval se nálet ve větším rozdahu nežli předchozího dne. Zasažena byla opět výtopna, jakož i celé seřaďovací nádraží a větší část města. Usmrceno opět mnoho lidí jak na nádraží tak i ve městě. Mnohé rodiny přišěly o celý svůj majetek. Nejvíce byli postiženy městské čtvrtě Linecké předměstí a Havlíčkova Kolonie….  Tyto dva nezapomenutelné dny měly za následek, že se převážná část městského obyvatelstva stěhovala z města na venkov ku svým příbuzným…“

Kronika Nové Vsi u Českých Budějovic, s. 78 – 79.:

„Nálety. Nálety na Budějovice ku konci března se očekávaly. A tu také stojící ministerstvo železnice maďarské (Uherské) se ubýrati také dlužno zde poznamenati , jaké mělyzásoby potravin a protiletecké kanony umístěny na vagonech zde stály na nádraží bylo obav až se ozvou že nám hloubkoví letci zvaní kotlaři udělají hřbytov na nádraží. Z obav někteří majitelé domků lepší část obleků odnášeli uschovat. (Vlaky nejeli) Při náletech na Budějovice vlak vůbec nejezdil chodilo se většinou pěšky kdo nemusel ten do Budějovic vůbec. (Zranění při náletech) Při jednom z náletů byl zraněn v dílních drážních v Budějovicích Hlaváč Jan z čp. 51 při práci na opravě lokomotivy, dán do nemocnice, však zakrátko zdráv se vrátil domů, dále v dílně Bohdal Čes. Budějovice zasypán zdivem učeň automontér Brožka Václav syn statkáře Brožky zde ale z okolí a přímo z Budějovic bylo mnoho mrtvých naše obec měla štěstí jak jsem uvedl až na malé oděrky ve dvou případech se zaměstnanci vždy vrátili….“

Kronika obce Komařice, s. 260:

„Nálet na České Budějovice. V očekávání leteckého útoku na město vystěhováno mnoho Budějovičanů na venkov. I takoví, kteří tu nechtěli být ani po smrti, byli vděčni za ubytování ve Stradově. Obec byla tak přelidněna, že sotva stačily potraviny, zvláště mléko.

Obávaný nálet nastal nečekaně v pátek 23/4 odpoledne. Rozbity nádražní výtopny, most aj. Hned nato v sobotu 24/4 za poledne zasažen široký pruh města od Litvínovic přes justiční palác, německý dům (dnešní DK Slávie v Českých Budějovicích – pozn. Autorka), Lanovu třídu, kasárny tabáčku, elektrárnu, násraží a S. Vrbno (Suché Vrbné – pozn. Autorka). Časované bomby vybuchovaly ještě kolik dní. Zvláštní bylo, že útoky na bavorská města sem k nám více duněly než z Českých Budějovic. Několik lidí z naší obce přežilo nálet ve městě. Bohuslav Kříž byl zasypán, ale vyvázl bez následků. Po skončení poplachu odešli z města i ti nebojácní. Na němce padla hrůza a překotně odjížděli. Jenomže zármutek Čechů nad svými mrtvými nedopustil přidat němcům něco na cestu….“

Poslední kronika patří obci Strážkovice, s. 303:

„ Nálety. 23.3. Americká letadla bombardovala nádraží v Čes. Budějovicích a zničila výtopny drah a zčásti seřaďovací nádraží. Bylo zabito na 200 osob.

24.3. Nálet na Čes. Budějovice se opakuje. Byl bombardován pruh od havlíčkovy kolonie přes nádraží k Suchému Vrbnému. Nákladní nádraží ji úplně zničeno a počet mrtvých je značný. Od té doby není již dopravy po dráze. Předtím hloubkoví letci těžkými kulomety prostříleli na tratích mnoho lokomotiv a vyřadili je z provozu.

Po bombardování byla hrozná podívanýá na místě zkázy. Lidé utíkali z města na venek k příbuzným neb známým, další přes den odcházeli za město do polí a lesů a na noc opět se vraceli.“

K předposlední zmiňované kronice je potřeba uvést několik poznámek:

1. Ohledně data náletů na České Budějovice se zcela jistě nejedná o záměrný omyl, spíše to svědčí o psaní válečných událostí až nějakou dobu po skončení války, kdy docházelo k postupnému, ovšem nijak rychlému navracení kronik odevzdaných na jejím začátku.
2. Fakt, že výbuchy bomb z Českých Budějovic byly slyšet méně, než bomby z daleko vzdálenějších bavorských měst, svědčí o menší tonáži bomb použitých k bombardování Českých Budějovic, což koresponduje s historickými fakty. Tato přesnost je ovšem paradoxní vzhledem k bodu jedna a dokazuje již zmíněný neúmyslný omyl kronikáře v dataci náletu.

Jak již bylo výše uvedeno, další důležitou událostí, která se objevuje zaznamenána v mnoha obecních kronikách, je smrt Adolfa Hitlera deset dní po jeho 56. narozeninách. Jak jistě známo, Adolf Hitler mohl být již během druhé světové války několikrát zabit rukou některého ze zahraničních atentátníků, ale i atentátníků z řad jeho nejbližších spolupracovníků. Veškeré pokusy o jeho usmrcené byly ovšem neúspěšné. Díky těmto pokusům si vybudoval silnou paranoiu, která byla posilována i konzumací velkého množství silných léků během jeho hypochondrických záchvatů a parkinsonovou chorobou. Nakonec svůj život ukončil sám 30. dubna 1945 ve společnosti své novomanželky Evy Braunové, poté co předchozího dne ráno sepsal svou závěť, která končí slovy: „Především zavazuji představitele národa a celou jeho družinu k pečlivému dodržování rasových zákonů a nemilosrdnému odporu proti světovému traviči všech národů, mezinárodnímu židovstvu.“ On se s největší pravděpodobností zastřelil svou osobní zbraní (Walter PPK). Méně pravděpodobná je domněnka, že stejně jako Eva rozkousl kapsly Kyanidu draselného.²

Nyní se opět vrátíme ke kronikám, jak tuto událost zaznamenaly. Bohužel se o smrti Adolfa Hitlera zmiňuje pouze jedna a to ještě velice stručně:

Kronika obce Střížov, s. 303:

„Hitler padl. 30. 4. V tisku je uveřejněno, že Hitler padl v boji o Berlín.“

Poslední jmenovaná zlomová událost, která se vyskytuje v obecních kronikách, je povstání v Praze 5.5. 1945. Předcházelo mu nařízení protektorátní vlády z předchozího dne, kterým se rušilo nařízení dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a zákazu vyvěšování českých praporů. Prahu téměř okamžitě zachvátila vlna strhávání všech německých nápisů a vyvěšování československých vlajek. Ministr Bienert se pokusil vyhlásit samostané Československo, ovšem při pokusu převzít rozhlas do českých rukou narazila k tomu účelu vyslaná policejní jednotka na německý odpor. V tu chvíli se rozhořel boj o rozhlas, který zapříčinil jeho volání o pomoc. Před polednem pak zazněla v rozhlase tato zpráva: „Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat!Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikdo nesuďte, nikdo nesmíte trestat, ať Čecha nebo Němce, na to jsou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před jakýmkoliv zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné útvary uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Kdo tak neučiní, je zbabělec a zrádce! Stojíme neochvějně za československou vládou!“

V poledne pak Alois Říha, primátor Prahy, předal vedení města do rukou Národního výboru Praha. V té době již ale boje v praze propukly naplno za volání rozhlasu o pomoc: „Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte Československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy ulice je úplně volný! Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc československému rozhlasu!“ . Večer pak vyzval rozhlas německé vojáky, aby složili zbraně. Většina toho uposlechla a zbraně opravdu složila. To se ovšem netýkalo oddílům Waffen SS, které se rozhodně vzdát nehodlaly. Kvůli tomuto jejich zuřivému odporu vyrostlo v Praze v noci z 5. na 6. května na 2000 barikád. 6. května začalo i bombardování Prahy jednotlivými německými letadly. Kvůli již určené demarkační liniiovšem nemohli Praze přijít na pomoc bližší americké jednotky generála Pattona, protože Praha ležela na té straně demarkační linie, kterou měla osvobodit Rudá armáda, která sem dorazila až 9. května. V tuto chvíli vycítil svou příležitost Vlasov se svými oddíly, aby tak očistil svou pověst u Rudé armády. Jednání mezi ním a Českou národní radou ale ztroskotala a Vlasov opustil Prahu ještě před příchodem Rudé armády. Mezitím 8. května 1945 podepsal generál Alfred Jodl v Remeši bezpodmínečnou kapitulaci, která měla nabít účinnosti v ten samý den ve 23:01. Maršál Ferdinand Schörner se snažil zachránit, co se dalo a především dostat co nejvíce svých vojáků do amerického zajetí a k tomu potřeboval volný průchod Prahou. Mezitím začal hned ráno 8.5. mohutný útok na Prahu za použití těžké techniky. (památkou na tento útok je stržené novogotické křídlo Novoměstské radnice, které nebylo dodnes znovu postaveno). Celé dopoledne probíhala jednání ČNR se zástupci německé armády, která vyústila v kapitulaci příslušníků Wehrmachtu, čímž si tito zajistili volný průchod Prahou. Tato dohoda se vztahovala i na všechny správní, soudní a jiné okupační úřady, organizace a instituce.

9. května pak dorazila konečně Rudá armáda a začala s čištěním Prahy od posledních zbytků německých jednotek, které nestihli odejít do té doby z Prahy, a fanatických německých odstřelovačů, kteří z vyšších pater nebo střech stříleli nejen ruské vojáky, ale také civilisty. Tyto krutosti se odrazili i v nevybíravém chování Čechů k většinou nevinným německým vojákům a civilistům.³

A zde následují citace kronik, jak ttento děj zaznamenaly:

Kronika obce Střížov, s. 102 – 103:

„… Pak nastalo 5. května, kdy rádio hlásilo boj proti Němcům a vyhánění z Prahy. S úzkostí poslouchali jsme zoufalé volání o pomoc. Bojováno úporně na barikádách o každou píď půdy, až konščně přišli Rusové, kteří vetřelce přemohli a pomohli je vyhnati. A nastalo účtování s Němci a to takové, jaké zasloužili.“

Kronika obce Doudleby s. 7:

„Přišly květnové dny roku 1945. Šířily se vzrušující zprávy o pražské revoluci.“

Kronika obce Strážkovice s. 304:

„Povstání v Praze. 5.5. po poledni rozhlas hlásí, že v Praze je povstání. Lid staví barikády a bojuje s německým vojskem, převážně SS.“

Kronika obce Komařice s. 264:

„Volání pražského rozhlasu neutuchalo, mezitím volaly Budějovice, a čas se vlekl pomalu- četníci přiváželi příkazy.“

Během těchto událostí ustupovala od Benešova u Prahy jízdní divize SS, která má na svědomí mrtvé v Trhových Svinech a v Otěvěku o den později, 6.května 1945, viz článek Jana Ciglbauera Kdo vraždil v Trhových Svinech 6. května 1945? Jednalo se s největší pravděpodobností o „SS-Kavallerie Ausbildungs und Ersatzregiment“ – SS – jízdní výcvikový a záložní pluk, který vznikl ve výcvikovém středisku Waffen SS v Benešově u Prahy. Tento pluk patřil k 37. divizi „Lützow“, která se v této době nacházela již někde v okolí Lince. Je tedy naprosto zřejmé, že tento jízdní pluk SS směřoval právě k Linci. Nejkratší cesta tak vedla právě přes České Budějovice a pak dále přes Trhové Sviny dál k hranicím. Nejednalo se o frontové vojáky. Z výpovědí pamětníků vyplývá, že vojáci byli oblečeni do šedých uniforem bez jakýchkoli maskovacích doplňků, což je pro oddíly SS značně netypické, protože v průběhu a zvláště na konci druhé světové války byli frontoví příslušníci Waffen SS těmito součástmi výstroje vybavováni někdy i na úkor Wehrmachtu.⁴

Tento ústup se neobešel bez násilností způsobených především stresem jak na straně příslušníků Waffen SS, tak na straně místního obyvatelstva, které v této situaci vidělo šanci ukázat se jako hrdinové, o kterých se bude ještě dlouho po válce vyprávět, jak se statečně postavili těm zlým Němcům.

Zářným příkladem je tragická událost v Nedabyli z 5.5.1945, o čemž již autorka napsala spolu s Erikem Hieke již jeden článek, z nějž by na tomto místě použila popis události, jak ji zachytil po válce kronikář obce Nedabyle a jak utkvěla v paměti místní rodačky paní Havlicové (roč. nar. 1933):

Kronika obce Nedabyle:

„I naše víska přinesla své oběti. V sobotu dne 5.května 1945 v 19:30 padli pod střelami ustupujících rozohněných hord SS tito občané: František Vávraz Nedabyle – velitel hasičského sboru, Jan Bartáček – kovář z Nedabyle, Václav Nuhlíček z Kladna a Ferdinand Kuna – železniční dělník z Kladna.“

Výpověď paní Havlicové:

„5.května sme byly doma, tatínek byl v práci ve výtopně na nádraží v Českých Budějovicích, maminka byla v krámě (dnes OÚ Nedabyle). Tatínek se vrátil ve tři a řekl mi Poď, pujdem se podívat na ves. Otevřeli sme dveře a přišli do půli vsi. Uviděli sme kolonu od Budějc a od Hoborů vyběhla Němka a křičela Hilfe Hilfe! Utíkali sme domů a jakmile sme zavřeli dveře, uslyšeli sme střelbu. Když pak maminka přišla domů, vyprávěla nám, co se stalo. Jako první padl velitel Vávra mezi vrátkama u Hoborovic statku ( č. p.11 ). Spolu s Bartáčkem se totiž snažili zabránit v odjezdu tří Němců a té Němky, kteří hlídali trať z Nové Vsi do Budějc. Nasypali jim do nádrže cukr. Ještě štěstí, že u Hoborů stihli zavřít vrata, jinak by celá rodina nestačila utýct za statek do lesa. Bartáčka zabili u Zajmlů ( č. p.10 ). Kladeňáci se zrovna vraceli z hospody ( dnes prodejna Rata j) kolem rybníka se zvednutýma rukama a i přesto je zabili. Starostovi Říhovi prostřelili klobouk, ale měl to štěstí, že zůstal ležet na zemi a hrál mrtvýho. Němci od Hoborů odešli s kolonou. Pozdějc sem zjistila, že kolona pokračovala na Nový Hrady a v Otěvěku ještě taky stříleli. Byla to ústupová jezdecká divize SS. Vyjít ven sme mohli až 9. května na pohřeb těch čtyrech do Mladýho. Mladší z těch Kladeňáků byl svobodnej, tak měl bílou rakev. Toho ženatýho, co měl dvě děti, kluka a holku, si po několika letech odvezla jeho rodina. Stihli sme ale pohřbít jen Vávru. Pak sme museli domu, ale po silnici už ne, protože tudy vedli Rusové zajatce. Šli sme teda po trati a přes „Horu“ domu.“

Podobně tuto událost popisují i kroniky okolních obcí:

Pamětní kniha padlým vojínům v Doubravici, s. 61 – 62:

„Zastřelení občané: V době kdy se znovu probouzí k životu naše československá samostatnost která byla více nežli 6 roků porobena od německé nadvlády, dochází v sousední obci Nedabyli, která času toho spadala pod správu naší obce (rozumněj Doubravice- pozn. Autorka) k tragické události. Jest sobota 18 večer. Ve statku Jana Starého, čp. 10 (U Hoborů) jsou zajištěni staří němečtí vojáci kteří střežili železniční trař mezi stanicemi Nová Ves – Č. Budějovice. Vojáci tito byli nedabylskými občany odzbrojeni a zajištěni s několika důstojníky z nichž někteří měli u sebe i svoje manželky. V současné době projížděli obcí po státní silnici (dnes silnice č. 156 na Trhové Sviny- pozn. autorka) od budějovic několik vozů s koňskými potahy obsazené německými vojíny složky SS. Ozve se volání „Hilfe!“ které vykřikla jedna z žen zajištěných důstojníků. Povozy se zastavují a do dvora statku utíká několik Ssmanů s puškami a osvobozují vojenské zajatce i jejich manželky z nichž jedna ukazuje na muže kteří se právě nacházejí na dvořeOkamžitě uchopen jest od německých vojínů František Vávra (ženatý), povoláním zedník, a vyváděn jest na náves kde u sousedního statku Josefa Vávry čp. 11 (u Zajmlů) u vrátek na místě jest zastřelen. Po něm jest vyváděn se vztyčenýma rukama Jan Bartáček mistr kovářský, (ženatý), který jest pod okny téhož statku rovněž zastřelen a ještě několika ranami pažbou pušky dotlučen. Opodál stojící dva dělníci z Kladna, Václav Kubíček, narozený 5.5.1923, (ženatý) a Ferdinand Kuna, nar. 24.5.1925 (svobodný). Dělníci tito byli zaměstnáni při rozšiřování tratě a toho času ubytováni v obci Nedabyli. Spatřivše zastřelení mužů dávají se na útěk, na kterém jsou oba zastřeleni ranami do zad na trávníku u obecního rybníčku.“

Poněkud strožší popis podává i Kronika obce Nová Ves u Českých Budějovic, s. 80.:

„ Vandalství Němců na útěku v Nedabyli. Ve dnech 5. a 6. května bylo u nás bouřlivo, projíždělo zde po silnici různých německých vozidel všeho druhu, směr k hranicím na Kaplicko a tu došlo v sousední obci Nědabyli ku hroznému činu, projíždějícíkolona němců zaslechla hlas němky, která volala o pomoc neb jim mělo být zabaveno auto ve dvoře u Zajmlů (statek čp. 11) vojáci skočili z vzů hnali se do dvora přičemž zastřelil jeden z nich zde odpočívající dělníky z Kladna kteří pracovali na dráze při rozšiřování koleje a Vávru Františka s Bartáčkem z Nedabyle.

Pohřeb těchto čtyř mužů se konal až 9.5. v Mladém, ale jak vyplývá z výpovědi paní Havlicové, stačili pohřbít jen Františka Vávru, velitele sboru dobrovolných hasičů v Nedabyli, poté museli zbylé tři mrtvé zanechat na hřbitově v Mladém a kvůli postupující rudé armádě se co nejrychleji vrátit zpět do obce.

Zápis o této události nalezneme i v hasičské kronice obce Heřmaň, která v době druhé světové války spadala do správy obce Plav, v současné době patří právě pod obec Nedabyle:

„Při útěku a ústupu německých vojsk přišlo ještě mnoho českých lidí o život. V Nedabyli byla ubytovaná německá vojenská stráž, která střežila železniční stanici Novou Ves a vlaky, které v ní stály. Příslušníci stráže byli většinou starší vojíni většinou z Rakouska, kteří nejevili veliký zájem o vítězství Říše, jenom velitel stráže a jeho žena, kteří bydleli s nimy, byli zuřivímy Němci. Po vyhlášení revoluce odzbrojily mladí chlapci v Nové Vsi strážce stanice, který s úsměvem odevzdal zbraň a s radostí, že je již po válce, odešel do Nedabyle. Celá stráž se připravila na odchod velitel se ženou v autě. Mladí chlapci z Nedabyle poškodily auto, takže nebylo schopné jízdy, a chtěli celou stráž odzbrojit. Tito ovšem nechtěli odevzdati zbraně. Vdobě vyjednávání pochodova silnicí silný oddíl německého vojska. Žena velitele stráže volala pochodující vojíny o pomoc. Vojíni vnikly do hostince a na označení této Němky zastřelily čtyři české muže, a to hasičského okrskového velitele Františka Vávru, člena hasičského sboru Bartáčka a dva dělníky z Kladna zaměstnané zde na dráze. Dlužno podotknouti, že has. okrskový dozorce a velitel has. sboru Vávra byl úplně nevinen, neboť upozorňoval pouze mladé hochy na velikou přesilu vojska a možnost příchodu ustujících oddílů. Němci ovšem jeho rozmluvě s chlapci nerozumněli a měli za to, že je popouzí a tak byl tento dobrý hasičský pracovník a dobrý člověk úplně nevinně zastřelen. Pohřbu všech čtyř obětí německé zvůle se zúčastnilo mnoho hasičů a občanstva. Všichni jsou pochováni na hřbitově v Mladém.“

Tuto událost zaznamenali i kronikáři okolních obcí:

Doubravice, s. 61 – 62:

„Zastřelení občané: V době kdy se znovu probouzí k životu naše československá samostatnost která byla více nežli 6 roků porobena od německé nadvlády, dochází v sousední obci Nedabyli, která času toho spadala pod správu naší obce (rozumněj Doubravice- pozn. Autorka) k tragické události. Jest sobota 18 večer. Ve statku Jana Starého, čp. 10 (U Hoborů) jsou zajištěni staří němečtí vojáci kteří střežili železniční trař mezi stanicemi Nová Ves – Č. Budějovice. Vojáci tito byli nedabylskými občany odzbrojeni a zajištěni s několika důstojníky z nichž někteří měli u sebe i svoje manželky. V současné době projížděli obcí po státní silnici (dnes silnice č. 156 na Trhové Sviny- pozn. autorka) od budějovic několik vozů s koňskými potahy obsazené německými vojíny složky SS. Ozve se volání „Hilfe!“ které vykřikla jedna z žen zajištěných důstojníků. Povozy se zastavují a do dvora statku utíká několik Ssmanů s puškami a osvobozují vojenské zajatce i jejich manželky z nichž jedna ukazuje na muže kteří se právě nacházejí na dvořeOkamžitě uchopen jest od německých vojínů František Vávra (ženatý), povoláním zedník, a vyváděn jest na náves kde u sousedního statku Josefa Vávry čp. 11 (u Zajmlů) u vrátek na místě jest zastřelen. Po něm jest vyváděn se vztyčenýma rukama Jan Bartáček mistr kovářský, (ženatý), který jest pod okny téhož statku rovněž zastřelen a ještě několika ranami pažbou pušky dotlučen. Opodál stojící dva dělníci z Kladna, Václav Kubíček, narozený 5.5.1923, (ženatý) a Ferdinand Kuna, nar. 24.5.1925 (svobodný). Dělníci tito byli zaměstnáni při rozšiřování tratě a toho času ubytováni v obci Nedabyli. Spatřivše zastřelení mužů dávají se na útěk, na kterém jsou oba zastřeleni ranami do zad na trávníku u obecního rybníčku. Po tomto surovém zločinu nasedají esesmani i s ostatními dříve osvobozenými nšmci do svých povozů a odjíždějí směrem ku Trh. Svinům. Nastává noc a napětí co přinesou asi příští hodiny?“

Nová Ves u Českých Budějovic, s. 80.:

„Vandalství němců na útěku v Nedabyli: Ve dnech 5. a 6. května bylo u nás bouřlivo, projíždělo zde po silnici různých německých vozidel všeho druhu směr k hranicím na Kaplicko a tu došlo v sousední obci Nedabyli  ku hroznému činu, projíždějící kolona Němců zaslechla hlas němky, která volala o pomoc neb jim mělo být zabaveno auto ve dvoře u Zajmlů Němci skočili z vozů hnaly se do dvora přičemž zastřelil jeden z nich zde odpočívající dělníky z Kladna, kteří pracovali na dráze při rozšiřování koleje a Vávru Františka s Bartáčkem z Nedabyle, pohřeb byl do Mladého za veliké účasti hasičů z celého okolí i obecenstva za přítomnosti p. pátera Hassmanna ze Střížova který vyzdvihl práci kladenských kamarádů a oběť kterou přinesli rodáci nedabylští.“

Samozřejmě tato událost je není nijak vyjímečná. V porovnání s tím, co se dělo v Trhových Svinech nebo Otěvěku, či právě v Praze, je ovšem jednou z těch méně významných, i když pro místní obyvatele jsou tyto oběti hrdiny. S Němci se nepotýkali ovšem jen v Nedabyli nebo v Trhových Svinech. Jedná se tentokrát o tzv. Národní hosty, tedy uprchlíky z východu před Rudou armádou, kteří byli ubytováni téměř v každé vsi jižních Čech. Povětšinou jim za ubytovnu sloužila obecná škola nebo místní hostinec. Těmito nevítanými ale trpěnými hosty se blíže zabývat autorka nebude, jelikož se s tímto výrazem a s jejich osudy z nějaké z jihočeských obcí setkala většina lidí.

 

A jaký z tohoto článku plyne závěr? Kromě toho, že každá kronika musí být nahlížena jako jednotlivý originál, který psala ruka pokaždé jiného člověka s jinými prioritami, co je důležité a co méně, je to to, že toto rádoby hrdinství vznikalo snad z frustrace z mnichovské dohody, která nám sebrala možnost se Nšmcům bránit od samého počátku druhé světové války. Tedy alespoň na jejím konci se objevili „hrdinové“, kteří chtěli na poslední chvíli alespoň trochu již tak poraženým a poníženým německým vojákům ještě trochu uškodit. To ovšem mělo za následek často zbytečné krveprolití na straně civilistů, kteří takto chtěli vzít právo do svých rukou nebo se jednoduše mstili.

 

 

Použité prameny:

SOkA České Budějovice, MNV Komařice, Pamětní kniha obce Komařice 1928 – 51,sign. B1152.

SOkA České Budějovice, MNV Nová Ves u Českých Budějovic, Kronika obce Nová Ves u Čes. Budějovic 1932 – 65, sign. B1552.

SOkA České Budějovice, MNV Strážkovice, Pamětní kniha obce Strážkovice s osadou Řevnovicemi 1925 – 67, sign. B2002.

SOkA České Budějovice, MNV Doudleby, Kronika obce Doudleby 1948- 61, sign. B672.

SOkA České Budějovice, MNV Doubravice, Pamětní kniha padlým vojínům v Doubravici 1928 – 81, sign. B1498.

SOkA České Budějovice, MNV Střížov, Kronika obce Střížov 1927 – 72, sign. B2012.

 

 

Internetové odkazy:

www.valka.cz/clanek_10767.html

cs.wikipedia.org/wiki/Prazske_povstani

hitler-adolf.wz.cz/jak-zemrel-hitler.php