Přivítání čtvrtého kosteleckého faráře

Čtvrtý duchovní správce v Kostelci píše ve farní kronice sám o sobě:

„Slavnost mou instalační dne 21. Ledna 1877 vykonal veledůstojný pan vikář Josef Vlasák, děkan vltavotýnský. (Uvedení do farnosti.)

Musím podotknout zvláštní uvítání při mém příchodu do Kostelce. Uvítán jsem byl od osadníků před hrobárnou, banderiem asi pěti párů koní jeli mi naproti, střelba z moždířů též nezcházela a hudba tvrdila všecko.

Po krátké pobožnosti v kostele mnozí z osadníků se vrátili domů, ale Kostelec byl vzhůru až do rána druhého dne. V hospodě U Růta se pilo o přítrž, šenkýř nepředložený a nezkušený mladík Vojtěch Faktor nalejval a nic neznamenal, vždyť starý jeho táta byl představený (starosta) a jeho slovo platilo: „Píte!“ pravil „Jenť von to někdo zaplatí!“

Nebylo třeba více slov, pilo se dost a když se rozneslo po vsi, že je pivo zadarmo, tedy přišly baby s hrncema a odnášelo se domů, ano, i v dřevákách pivo bylo odnášeno a ožraní byli s malou výminkou všichni.

Připomínám, že jsem muzikantům dal na dvě vědra piva sám. Druhého dne posílám zaplatit pivo muzikantům připověděné; obdržel jsem však vzkázání, že mimo to nepostačí ještě 50 zlatých, abych zaplatil. Oho! Oho! Toť je krásné přivítání!

K platu se nehlásím. Ale brzo mi byla doručena žaloba, v níž se činí řeč, abych zapravil:

Za 10 věder piva               60 zlatých

Za 3 povozy z Netolic sem do Kostelce     30 zlatých

Za střelbu z moždířů a prach        6 zlatých (tj. 50 litrů piva!)

2 nádeníkům za skládání mého nábytku   18 zlatých (tj. 150 litrů piva!)

Banderistům na koních   17 zlatých (tj. 144 litrů piva!)

No! Toť! Toť je pěkné přivítání: Pomyslím! Co je to tu za lid! To jsem nevěděl, jak to bude drahé, to slavné přivítání. Co budu teď dělat? Zdá se mi, abych se sebral a utekl zpátky do Netolic! Zde je lid komediantský a kramářský – pryč půjdu! Vždyť zde pozoruju, že neobstojím mezi tak zpustlou chátrou!

Několik dní přemýšlím, pak se dostavím k panu notáři a k soudu a pravím, že jsem mimo těch dvou věder piva muzikantům nikomu nic neslíbil.

Konec všeho byl, že pijačky a pijáci byli volaní a podle grádu ožralství se pak přisoudilo každýmu ňáká část k placení a ostatek tratil nespořádaný, jednotvárný šenkýř.

Pak já byl spokojen, když se ta komedie ukončil.“

František Šachl vydržel v Kostelci až do roku 1891.