Tomáš Podruh se narodil 15. prosince 1896 v Třeboni, kde také vystudoval klasické gymnázium. Za první světové války narukoval jako voják rakousko – uherské armády. Působil u dělostřelectva, kde získal hodnost podplukovníka. V roce 1916 upadl do ruského zajetí a 28. července 1917 se přihlásil k československým legiím. I zde působil u dělostřelectva v rámci 7. pěšího pluku. Domů se vrátil v roce 1920 v hodnosti nadporučíka a u armády zůstal i v meziválečném období. V rámci československé armády působil u 105. dělostřeleckého pluku v Českých Budějovicích. V polovině 20. let se dostal do výcvikového oddělení Ministerstva národní obrany (dále jem MNO), ovšem v roce 1927 se vrací ke 105. pluku v hodnosti štábního kapitána.
Ve 30. letech se opět vrací do Prahy. Nejpve již jako podplukovník opět k výcvikovému oddělení MNO a od roku 1932 působí jako velitel dělostřeleckého oddílu 101. pluku v Praze- Motole. V polovině 30. let se přestěhoval do Opavy, kde od roku 1935 působil jako velitel 8. dělostřeleckého pluku. Roku 1938 se odstěhoval do Brna, kde působil jako velitel 106. dělostřeleckého pluku. Po rozpuštění českoslovesnké armády byl přidělen jako profesor na I. Státní průmyslovou školu v Brně, kde vyučoval dějepis a zeměpis.
Díky této profesi se mohl plně věnovat odboji. Působil ve skupině Obrana národa jako její první velitel pro kraj Brno – město. Organizoval převádění lidí, kteří odcházeli do zahraničního odboje. Tato jeho činnost ovšem neměla dlouhého trvání. 23. listopadu 1939 byl zatčen gastapem a vězněn nejprve v Brně v pevnosti Špilberg, posléze v Sušilových kolejích. Později byl převezen do vězení ve Vratislavi, dále do Wohlau a konečně do Berlína- Alt Moabitu, kde byl lidovým soudem odsouzen k trestu smrti za velezradu, a to dne 5. Listopadu 1941. Po soudu byl převezen do věznice v Berlíně- Plötzensee, kde byl následujícíhi roku rozsdudek vykonán. Po jeho zatčení přišel několikrát jeho manželce, paní Podruhové, balík s potravinami. Kdykoli chtěla odpovědět, vrátil se jí děkovný dopis zpět s nápisem „Adresát neznámý“. Naštěstí v těchto těžkých chvílích nebyla sama. Značně jí pomáhala rodina Danešova z Českých Budějovic. Jednalo se o přímé příbuzné paní Podruhové, maminku a sourozence. Balíčky s různým obsahem posílal paní Podruhové také továrník Jašek z Přerova. Toto ale nezůstalo bez odezvy. Jeho manželku, sestru generála Janouška, maršála britského královského letectva vyznamenaného podvazkovým řádem, utloukli příslušníci gestapa ve sklepě své úřadovny. Pomáhali svými bezplatnými službami i zubař MUDr. Půda z Králova pole a praktický lékař MUDr. Kupka. Jak napsala dcera popraveného, paní Ludmila Kroupová, nebyla tato pomoc v době okupace zcela samozřejmá, protože se s nimi jiní lidé báli i jen promluvit na ulici.
Otec autorky, Vratislav Horký z Českých Budějovic, vyprávěl autorce, že jeho babička a sestra popraveného Tomáše Podruha, Marie Horká, měla po popravě vyzvednout bratrův popel v papírové krabici, která byla údajně uložena v sídle českobudějovického gestapa na Lannově třídě. K ničemu takovému ovšem nedošlo. Po válce se o získání ostatků snažily vdovy po popravených , ovšem marně. Bylo jim totiž řečeno, že věznice Plötzensee byla na konci války srovnáná se zemí a není tedy možné dohledat, kde se ostatky popravených nacházely.
V posledním dopise adresovaném jeho manželce ji prosil, aby jeho ostatky, pokud to bude možné, byly převezeny do vlasti. Toto poslední přání ale nemohlo být z důvodu uvedeném výše splněno
Poznámky:
Podobenka Tomáše Podruha
Více se dočtete:
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1935
http://www.rosmus.cz/texty/obrana-naroda.html
