Válečná léta v Doubravici u Nedabyle na základě zápisů obecní kroniky

Hned na úvod je třeba podotknout, že kronika obce Doubravice musela být na začátku druhé světové války, jako všechny jiné kroniky, odevzdána příslušnému okresnímu úřadu. Události, zaznamenané v této kronice, jsou tedy psané zpětně. V tomto případě bylo sepisování válečných let o to těžší, že během války zemřel tehdejší kronikář a nový kronikář neměl povědomost o žádných zápiscích z válečných let v obci, ani on sám si žádné nevedl.

Zápisy k letům 1939 – 1944 jsou velice stručné, většinou jednostránkové a týkají se především děním v tehdejším Protektorátu. Samozřejmě se mezi těmito zápisy vyskytují i události týkající se přímo obce samotné.

První takovou událostí byla rvačka při taneční zábavě, „která se odbývala v neděli 30. dubna, v místním hostinci Josefa Rezka čp. 22,.. ku které dali podnět přítomní muži německé národnosti ze sousední vesnice /Starých Hodějovic/. Při zábavě této byla taneční místnost jakož i obývací místnosti hostinského úplně zdemolovány. Též tři přespolní hosté byli pobodány noži tak, že museli být odvezeni do nemocnice.“ ¹

Dále kronikář zmiňuje ničení opevnění Němci v srpnu 1939, kde musel být jeden kryt pouze zabetonován, protože se nacházel příliš blízko obytné budovy. Dále je to zavedení potravinových lístků a šatenek a zákaz oslav 28. října.

Další pro nás zajímavý zápis pochází až z roku 1942. Týká se povinnosti odevzdat kostelní zvony. Ani ten v Doubravici nebyl vyjímkou. A samozřejmě ani Doubravici se nevyhnulo nasazení v Říši na práci: „Dne 1. dubna odjíždí dva příslušníci naší obce do Říše. Ludvík Vencálek a Josef Krčín, povoláním železniční zaměstnanci. Jsou disponováni ke službě říšsko – německých drah. V měsíci květnu následuje Josef Rezek čp. 33, na práci do Mostu.“ ² V říjnu pak následovalo vyhlášení tzv. totálního nasazení z důvodu odchodu německých mužů na frontu. Z Doubravice byl totálně nasazen pouze Karel Dub, otec poválečného předsedy MNV Františka Duba, na práci do Lince.

Rok 1943 se vyznačuje především odnětím krátkých vln z radií kvůli znemožnění poslechu cizího rozhlasu (Londýna a Moskvy). 28. března téhož roku pak došlo ke sloučení obcí Doubravice, Nedabyle a Vidov, nad nimiž byla ustanovena jedna správní komise, v níž má hlavní slovo obec Doubravice. Předsedou se stal Josef Korbel, v té době zřízenec Dopravních podniků Jihočeských elektráren. Toto zaměstnání zřejmě připomnělo kronikáři probíhající elektrifikaci obce, protože hned po tomto následuje zápis o tom, že „během roku byly zapojeny na elektrické osvětlení v naší obci tyto čísla popisná: čp. 6, 23, 24, 25, 28, 33, 38“ ³

Rok 1944 začíná po počasí hned smutnou událostí, která se odehrála 16. května, kdy „..při výkonu své služby v česko – budějovické výtopně ČSD, zachycen byl posunující lokomotivou zaměstnanec Jan Svačina, kterému byla přejeta noha pravá nad kotníkem. Po převozu do nemocnice musela mu býti noha odňata až pod kolenem.“ ⁴

Další nehoda se stala téhož roku v létě. Konrétně v neděli 27. srpna, kdy „v odpoledních hodinách utonula při koupání ve starém opuštěném kamenolomu, tak zvaném Maříků Lom, který byl tehdy z větší části zaplněn vodou, služebná dívka Vlasta Candrová, která byla v službě u rolníka Františka Erharta čp. 13 (U Brůžků). Tělo utopené dívky bylo vytaženo z hlubiny as 4 metrů Ludvíkem Chalubským (starším) čp. 7. Veškeré oživovací pokusy první pomoci, které provedl samaritán místního hasičského sboru bratr Antonín Schafelhofer, byli již marné.“ ⁵

Následuje zápis o Slovenském národním povstání a dále narození a úmrtí za rok 1944.

Jak již bylo zmíněno v úvodu, záznamy na rok 1945 jsou o poznání obsáhlejší. Začínají hned vlakem smrti, který je zmiňován na těchto stránkách již v článku „Vlaky smrti na konci války na trase Ševětín – Chotýčany“ autora Erika Hieke, a který se před polednem 26. ledna zastavil i na nádraží v Českých Budějovicích.⁶

K roku 1945 stojí za zmínku jeden záznam, který se sice přímo netýká obce Doubravice, ale sousední Nedabyle, kde 5. května došlo ke střelbě od jízdní jednotky SS, ustupující od Trhových Svinů (více v článku Jana Ciglbauera „Kdo vraždil v Trhových Svinech 6. května 1945?“ ⁷), při níž byli zastřeleni dva místní obyvatelé Jan Bartáček a František Vávra spolu se dvěma dělníky z Kladna Václavem Nuhlíčkem a Ferdinandem Kunou. Více se k této události dočtete v článku Terezy Horké „Pomník nedabylské tragédie 5. 5. 1945“, kde je přepsán i příslušný kronikářský záznam spolu s výpovědí paní Havlicové.⁸

Jeden z posledních zápisů je věnován opět neveselé události, kdy „v neděli 6. července, při návštěvě tradiční poutě v Římově, byla neopatrným motociklistou smrtelně zraněna 73letá výměnkářka a hostinská Marie Dubová čp. 21. Následkem těžkého vnitřního zranění byla okamžitě dopravena do nemocnice, kdež po 12 dnech zemřela.“ ⁹

Poslední zápis týkající se Doubravice, samozřejmě kromě úmrtí a narození za rok 1945, se týká rozloučení obcí: „ Dne 8. srpna byly definitivně rozloučeny obce Nedabyle a Vidov, které byly sloučeny s obcí Doubravickou. Rozloučením tímto počínají býti obce opět samostatné.“ ¹⁰