Válečná léta v Nové Vsi u Českých Budějovic na základě obecní kroniky

Kronika Nové Vsi je psána retrospektivně, zabývá se především nám již známými záležitostmi Protektorátu, jako bylo zavedení potravinových lístků, šatenek, pro mlynáře mlecích výkazů. V obci byla zakázána činnost Sokola a Baráčníků.

První užitečný zápis pochází z roku 1940, kdy začala povinnost zdravit na úřadech pozdravem „Heil Hitler“ (V kronikářově provedení je to psáno takto: Heill Hüttler – pozn. autorka) a obraz Vůdce musel viset v každé veřejné budově.

Až v zápiscích k roku 1941 se kronikář zmiňuje o nasazování Čechů na práci v Říči takto: „Dělnická třída naše tam zaměstnána využila té výhody, že kupovala na naše šatenky zboží v říši, což bylo tak výhodné, že v Čechách dostal více peněz a k tomu ještě živobytí všeho druhu, což v říši hledáno, všeobecně známo bylo, že práce pro nás němci měly, ale potraviny mohli vozit z domova (z Čech).¹

Vzhledem k tomu, že Nová Ves leží na železnici z Českých Budějovic na Borovany a dále přes České Velenice na Zwettl (dnes tato železnice končí v městečku Martinsberg, které leží přibližně 7 km jižně od Bad Traunstein – pozn. autorka), nemohl si kronikář nevšimnout transportů zajatců, zraněných atd.: „Počalo se mezi lidem mluviti o ukončení války, pověst tato měla namířeno tím, že nastal přesun vojska, mezi tímto se převážely válečný zajatci, po zdejší trati vezli němci belgičany, kteří byly zabedněny v vagonech dobytčích tak, že toliko horním okénkem z vagonů vyhlíželi a dle peněz vyhozených se soudilo, že jde skutečně o zajatce belgičany.²

Ve stejném roce, v době útoku Němců na Sovětský Svaz, se začala mezi obyvateli šířit pověst o tom, že tam Němci nepochodí stejně jako před více než sto lety Napoleon: „…, tu se sluší poznamenati, že naši staří lidé jak se dříve věřilo ve výhru němců, počali mezi sebou hovořit jinak, Napoleon zhynul na Rusku a to se stane i němcům, jen ať tam hodně vlezou daleko, kolovala zde pověst různá….. a tu se jako v pohádce říkalo v roce 1941. Nechtěl bych být židem v roce 1942 – 43, Čechem v roce 1944 vojákem (němcem 1945). Tato báje se jakžtakž vyplnila řekněme nakrásně tak jak pravda. “³

Dále se zmiňuje kronikář o jakési předpovědi průběhu druhá světové války, která byla uveřejněna ve včelařském kalendáři na rok 1938: „Musel někdo tady být kdo věděl víc než občané zde mapka ve včelařském kalendáři z r. 1938, tam byl nástin které země němci přejdou, jak kde zůstanou a kam až dojdou na východě a kde skončí a v jaké velikosti bude náš stát Čechů, v současné době z různého poslechu mluveno mezi lidem o jakémsi hnutí Čechů pravda tedy tady byla, ale stála již mnohý lidský život proto mlčelo se jenom důvěrně řečenokalendáře stáhly ale pravdu tím nevzali neboť nakonec přecejen prohrajou.“⁴

V zimě stejného roku musela být odevzdána obecní kronika. Zpět do vsi se navrátila až roku 1946 v hodně zuboženém stavu (byla napadena plísní). Našla se díky kronikáři Archivu Země České Antonínu Marešovi z Prahy II..

První zápis k roku 1942 se věnuje transportům raněných Němců z východní fronty, což v místních vzbuzovalo naději na prohru Němců a brzký konec války. Samozřejmě zde zmiňuje i atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (v podání kronikáře Heinricha – pozn. autorka) a následnou Heydrichiádu. Toto období se odrazilo i v dění v obci. Nejprve byl zatčen a v Českých Budějovicích vyslýchán jeden nejmenovaný kamarád, který se pak vrátil zbitý s vytlučenými zuby. Až posléze přiznal, že zuby mu vytloukli Němci při výsleších.

Při jedné namátkové kontrole „zde v č 13 bylo nalezeno asi 250kg pšenice za což majitel Šustr Václav byl souzen civilním soudem pro říšskou vládu, uznán vinným na dva roky, které šťastně přestál a vrátil se mezi nás zdráv..“⁵

Rok 1943 znamenal pro Novou Ves sloučení s blízkou obcí Hůrka. Zastupitelstva obou obcí byla rozpuštěna a místo nich byla ustanovena správní komise v čele s tehdejším novoveským starostou Jakubem Kristlem.

Léto toho roku bylo nadmíru suché a horké, proto se zorganizovali tzv. noční hlídky kvůli hrozbě požárů. Skutečný účel nočních hlídek ale tkvěl spíše ve strachu okupantů z nočních výsadkářů ze zemí Dohody. Vedl k tomu nález výsadkářského padáku nedaleko obce Radostice.

Rok 1944 byl plný očekávání brzkého konce války. Mnozí místní hádali, že do Vánoc bude po všem. V této naději je utvrzovalo i postupné odvážení skladovaných zásob potravin a oblečení do Říše. Mnoho lidí nasazených totálně v Říši využívalo množících se náletů k útěku z místa nasazení do Čech, aniž by se vrátili zpět. Kronikář si všímá i toho, že se ve vsi ukrývali i lidé, kteří nebyli místní: „…druhý den jdem ráno na krmení, potkáme neznámou ženu má na rameni hrábě, z obce nebyla, měla ten samý cíl i nářečí tu vidíme jak lid se naučil předstírat v přestrojení dělníka v práci aby nebyl dopaden při útěku učme se.“⁶

Rok 1945 začíná zmínkou o blížícím se konci války, který byl patrný především ve větším množství transportů vězňů z koncentračních táborů do vnitrozemí Protektorátu: „Takořka mrtvoly vyhublé zimou skřehlé prosili železničáře o kousek sněhu, ale běda když se někdo spozdil ten, kdo jim něco podal, němec se samopalem v ruce hrozil zastřelením.“⁷

Samozřejmě nechybí ani zmínka o náletech na České Budějovice, při nichž byli zraněni i místní obyvatelé. Jmenovitě to byli Jan Hlaváč z čp. 51, který zrovna opravoval ve výtopně lokomotivu a který se zdráv vrátil za pár dní z nemocnice domů. Druhým byl automechanik Václav Brožka, který byl zasypán zdivem v dílně Bohdal. Ten měl také štěstí a vrátil se domů zdráv.

Na zpáteční cestě do své španělské domoviny se v Nové Vsi zastavila i tzv. Legion Azul, tedy Španělská modrá legie, která získala svůj název od modrých košil, které byly součástí jejich uniforem. Více o této legii se dočtete ve starším článku autorky na stánkách Severního Českobudějovicka.⁸

Během pražského povstání vyvěsili někteří obyvatelé Nové Vsi i české prapory. Ale ze strachu před německou ústupovou kolonou je zase rychle ztahovali.

Na tomto místě zmiňuje kronikář událost, která se udála v nedaleké obci Nedabyle. Také o tomto se můžete dočíst ve starším článku autorky na našich stránkách.⁹

Našli se i „hrdinové“, kteří se účastnili čistek na úřadech a jiných veřejných budovách v Českých Budějovicích. Například místní mladíci, zaměstnaní u již zmiňované firmy Bohdal, zabránili v odjezdu dvěma bohatým německým rodinám, protože tito měli u této firmy k dispozici garáže pro svá vozidla. Na jejich motocyklu odjel Václav Puffr a autem František Lávička, oba novoveští občané. Obě vozidla předali pak v Nové Vsi českobudějovické spojovací službě pro Lišov a okolí.

Jiní místní obyvatelé se na nádraží zmocnili zbraní německého oddílu, který odzbrojili. Tyto zbraně pak sloužili hlídkám, které vedl Václav Soukup.

9. května pak do obce dorazili také Rusové: „Oficielního uvítání dne 9.V. Se zůčastnilatakořka celá obec prápory vlály ve všech barvách snad poprvé jsme viděli i Rudé prapory u nás ve znaku kladiva a srpu rudé prápory v Ruských barvách i českých jen se hemžily taktéž Americké vlajky bylo u nás viděti… Při posunu ruských vojsk na demarkační čáru k nám 10. května r. 1945. Dojeli první Rusové do obce dojeli dělostřelci. Rudá armáda ve 2 h odpoledne měli odpočinek byli v hostinci popíjeli nejraději vodku platili válečným papírem vojenské měny jeden oddíl stavěl před hasičským skladištěm a u lípy před Píbrů… Starší jeden vojín bělorus spal u nás v posteli ostatní byli venku nejraději hlídali poklady měli válečnou kořist tak krásných látek a zboží všeho druhu. Ten co spal tady měl již dva roky zrádnou Malarii byl hrozně sešlý léčil jí vodkou ale došla mu tak naše hoši ji sehnali v Č. Budějovicích pořádně se napil vypotil pak jej zimnice pustila na toho se často vzpomínáme byl velice hodný a také trpělivý měl doma 3 malé dítky v chudobné dřevěné chýšce.“¹⁰

Hned potom, co z Nové Vsi odešla Rudá armáda, byla Nová Ves svědkem průchodů tzv. repatriantů. Rolníka Josefa Píbra se jich zželelo a tak je vozil alespoň kus cesty za ves na povozu. Za tuto nezištnou službu se mu dostalo štědré odměny od procházející americké jednotky v podobě látek a dalších potřebných věcí pro domácnost.

Když se vše uklidinilo, začali Němci, kteří byli již předem lidovými soudy odsouzeni většinou k trestu smrti, utíkat do lesů. Místní mladí je samozřejmě pronásledovali ve snaze je chytit a dovést zpět do Vsi, aby svému trestu neunikli. Takto se vedlo například Františkovi Levému, který takto dovedl dovést Němce odzbrojené až do vsi.

Někteří místní obyvatelé se z různých důvodů konce války nedožili. Například Václav Šulda zahynul v Linci při náletu, Josef Krejčí byl popraven, Anna Stehlíková zemřela v koncentračním táboře.

Toto je poslední zápis týkající se válečných událostí v obci. Následují zápisy o zřízení Místního národního výboru, zotavování se obce z válečného strádání atd.

Zápisy k roku 1945 sice nekončí nijak pozitivně, ale z chaotičnosti některých zápisů je patrné nadšení z konce války a z navrácení obce do mírového stavu.

 

Pramen: SOkA České Budějovice, MNV Nová Ves (u Českých Budějovic) 1932 (1945 – 1964) – 1965, Kronika obce Nová Ves u Českých Budějovic, sign. B1552, s. 67 – 85.