„Nade mlejnem, pode mlejnem…“ – Horní Slověnice 1942
Druhá světová válka zamíchala osudy mnohých obyvatel našeho regionu. Udavači a konfidenti gestapa a SD jen čekali na svou příležitost a především v době tzv. heydrichiády stačila maličkost, aby byl obyčejný člověk, který ani neměl nic společného s odbojem, odsouzen k mnoha letům v koncentračním táboře, nebo rovnou postaven ke zdi. Ti, kteří udávali z přesvědčení a skutečně věřili v myšlenku a konečné vítězství Třetí říše, se rekrutovali především z řad českých fašistů – vlajkařů. K jedné smutné události došlo roku 1942 ve Slověnicích u Lišova. Jednoho dne se v hostinci u Cábů v Horních Slověnicích sešla skupina místních mladíků, kteří během zábavy začali zpívat píseň „Nade mlejnem, pode mlejnem, Hitler se pase, vem Jeníčku, vem flintičku, zastřel to prase.“ Druhou provokativní píseň „Kde jsou ty časy, kdy byla Republika…“ složil dokonce jeden z přítomných – Rudolf Šulčík. Bohužel, tato událost natolik vyprovokovala dva místní členy Vlajky – fašisty Václava Mráčka (tehdy 41 let), rolníka z Dolních Slověnic a Tomáše Nováka (tehdy 34 let), rolnického syna z Horních Slověnic, že o ní záhy informovali budějovické gestapo. Jak se po válce ukázalo, především T. Novák měl na svědomí více udání, která vedla dokonce k smrti udaných. Mráček s Novákem jmenovitě udali devět slověnických mladíků, kteří byli osudného dne přítomni v hostinci U Cábů. Gestapo provedlo zatýkací razii, ale před soud byli postaveni jen tři ze zatčených. Kupodivu tehdy soud nebyl k trojici příliš přísný a vzal v potaz mládí souzených a že k incidentu došlo spíše v opilosti. Nicméně i malý trest často znamenal smrt při jeho odpykávání v koncentračním táboře. Václav Pelech a Josef Ferda byli odsouzeni k 2 rokům káznice, Rudolf Šulčík ke třem rokům. R. Šulčík už se domů nikdy nevrátil, zemřel na tyfus v koncentračním táboře v Budyšíně. Po válce došlo k vyšetřování místních událostí a vyšlo najevo, kdo za slověnickým udáním a Šulčíkovou smrtí stál. Rudolf Mráček a Tomáš Novák byli souzeni budějovickým lidovým soudem 13. prosince 1946 a oba odsouzeni k trestu smrti provazem. Popraven téhož dne však mohl být jen Mráček. Novák byl odsouzen v nepřítomnosti, protože krátce před zatčením včas zmizel. Schovával se však na svém statku v Horních Slověnicích, který tehdy byl ještě v majetku rodičů. Zbudoval si důmyslnou skrýš v dřevníku, ale jako sedlák se nedokázal chovat příliš opatrně a v době nepřítomnosti čeledi, ve statku uklízel a vařil. Dříve nebo později si někdo musel všimnout, že v době delší nepřítomnosti Novákových a jejich čeledi na statku, se z nepochopitelných důvodů stále kouří z komína. Tak přišlo oznámení na stanici SNB v Lišově. Ta v ranních hodinách 14.prosince 1946 informovala okresní velitelství SNB v Budějovicích a pod vedením okresního velitele SNB vrchního strážmistra V. Šustra a přednosty oblastní úřadovny státní bezpečnosti dr. J. Brandejse, byl proveden zátah za účasti příslušníků SNB ze stanic České Budějovice, Lišov, Rudolfov a Dobrá Voda. Celý statek byl obklíčen a celé tři hodiny prohledáván, než byl hledaný udavač nalezen. V dřevníku si zhotovil skrýš mezi boční stěnou obytné budovy a hranicí nasekaného chvoje. Otvor do skrýše byl maskován prknem. Ihned po zatčení byl Novák předán do věznice krajského soudu v Budějovicích. Popravu na Tomáši Novákovi mohl poslední budějovický kat Adolf Plachý vykonat na dvoře justičního paláce s třídenním zpožděním 16. prosince 1946. Těsně před popravou si Novák vyžádal papír a tužku a přiznal se k udání prezidenta krajského soudu v Budějovicích dr. Sazymy a okresního soudce z Lišova dr. H. Jahna, kteří byli gestapem zatčeni a popraveni za heydrichiády. Již začátkem roku byla z udání dr. Jahna obviněna jistá Hotcová z Lišova. Nyní bylo konečně udání na dr. Jahna objasněno, bohužel ale nevíme, zda byla Hotcová propuštěna, nebo byla nakonec uznána vinnou z napomáhání Novákovi.
Hostinec U Cábů na dobové pohlednici
Prameny:
Jihočeská pravda z 14. prosince 1946.
Jihočeská pravda z 17. prosince 1946.
Vzpomínky pamětníků.