Tvrz ve Hvozdně na Českobudějovicku

Mezi obytným stavením, zpola zděným a obíleným, dřevěné lomenice a doškové střechy, jejíž hřeben pokrývaly kusy drnu plné netřesku nyní suchého, a mezi úzkým, štíhlejším srubem hlinou omazaným, byla kamenná brána se šindelovou stříškou. Před ní stála stará lípa. Dvě ještě košatější rozkládaly holé své koruny v boku dvorce nad srubem a nad slověncovým, dubovým plotem s dvoustrannou stříškou, jenž se táhl za srubem až ke stodole nízkého roubení, ale vysokých vrat a vysoké zelenavé střechy, stojící napříč přes dvůr proti bráně. Takový mohutný plot spojoval také na druhé straně stodolu a kolnu s ní obytným stavením…..“. Těmito slovy líčí podobu hvozdenské tvrze spisovatel Alois Jirásek ve svém románu Proti všem. Klasik české literatury při popisu dorce zcela volně fabuloval, stejně jako i celý románový příběh je převážně dílem jeho fantazie. Nechal se přitom inspirovat několika ojedinělými zmínkami o vladyckém rodu z Hvozdna, který se v předvečer husitských bouří přidal na kališnickou stranu a jehož šlechtické sídlo ve Hvozdně skutečně existovalo, byť o jeho osudech a lokalizaci nevíme mnoho, tím méně pak o jeho podobě. Je zajímavé sledovat, jak se s touto záležitostí vypořádali tvůrci filmu Proti všem, natočeného podle Jiráskovy knihy v roce 1957 – na filmových záběrech vystupuje hvozdenská tvrz „jako živá“.

Osada Hvozdno, před rokem 1922 úředně Zvozná, leží v okrese České Budějovice, 6 kilometrů severně od Ševětína. Původní středověký název kolísal mezi tvary Hvozdno, Hvozdná a Zvozdná. Dějiny vesnice jsou poněkud zkomplikovány skutečností, že byla rozdělena mezi dvě feudální vrchnosti – jedna část náležela k vltavotýnskému panství, druhá byla součástí Bzí a po urřitou dobu v ní existovalo i samostatné šlechtické sídlo.

Poprvé je Hvozdno uváděno v urbáři arcibiskupského panství Týna nad Vltavou z roku 1379, který zde eviduje celkem 6 lánů, přičemž na třech hospodařili poddaní a další tři měl v držení nápravník Radslav. Tento Radslav byl osvobozen od běžných poddanských povinností vůči vrchnosti, za to však vykonával nějakou blíže nespecifikovanou vojenskou službu. Jeho hvozdenský dvorec patřil k celé soustavě nápravnických či svobodnických dvorců, jejichž držitelé tvořili zázemí vltavotýnského hradu a měli ve vztahu k němu přesně stanovené povinnosti – jednalo se tedy o analogii manských soustav královských a některých šlechtických hradů.

Nejpozději na přelomu 14. a 15. století se Hvozdno stalo zároveň sídlem drobného šlechtického rodu, který používal predikátu „ z Hvozdna“.J.M.Klimesch sice předpokládal, že odtud pocházel také jistý Leopold ( Lupoldo de Hwosdan), připomínaný již v roce 1312, ale tatto zmínka se téměř jistě váže ke vsi Hvožďanům u Netolic. Nelze vyloučit, že zdejší vladycký rod povstal ze svobodného nápravnického statku, mnohem pravděpodobnější je však jeho odlišný původ – ukazuje na to i příbuznost s vladyky z Dírné u Soběslavi, která je patrná z užívání společného erbovního znamení. Hvozdenský svobodnický dvůr zřejmě prodělával vlastní osudy a patrně je totožný se Smržovským svobodnickým statkem, který ve Hvozdně existoval v 16. století a ještě na počátku 17. věku.

Nyní ale k rodu hvozdenských vladyků, z nichž se jako první uvádí k roku 1404 bratři Ctibor a jan z Dírné jinak z Hvozdna. O témže Ctiborovi se dozvídáme z rožmberské popravčí knihy z roku 1409 – Beneš Macuta z Heršláku tehdy„pravil, že Kebl a Ctibor z Hvozdna a Bernát Vítuov pacholek jímali sú Mikuláše z Hvozdna a nesli jej na Heršlák a tu vězel čtrnázcte neděl a vzeli jemu dva koně za jedenázcte kop grošóv a samostřiel s vopásáním a 70 grošóv hotovými penězi, a za vězenie vzeli kopu grošóv a dali ji Janovi.“Naposledy vystupuje Ctibor z Hvozdna na stížném listu české šlechty proti upálení mistra Jana Husa a věznění mistra Jeronýma Pražského. Ze 2. září 1415, který zpečetil spolu s dalšími 451 šlechtickými osobami. Nejspíše v průběhu druhé nebo třetí čtvrtiny 15. století přesídlili hvozdenští vladykové do Keblan na Trhovesvinensku, kde se roku 1476 připomíná Mikuláš z Keblan a jeho potomci Keblanští ze Hvozdna. Původní šlechtické sídlo ve Hvozdně tehdy zaniklo. Ve středověkých pramenech není nijak přímo označeno, takže ani nevíme, zda mělo charakter tvrze nebo jen rezidenčního dvora a jisti si nejsme ani jeho lokalizací. Jiráskův popis je literární fikcí, stejně jako podoba hvozdenské tvrze ve filmovém ztvárnění Jiráskova románu. Jedna část vsi Hvozdna náležela i nadále k vltavotýnskému panství, zatímco druhá část, v níž bývalo zaniklé vladycké sídlo, připadla naznámým způsobem ke statku Bzí, byla jeho součástí jistě již mezi léty 1538 – 1541, kdy Bzí získal Volf Hozlauer z Hozlau. Ve smlouvě mezi bratry Václavem a Šebestiánem Hozlauery z Hozlau o rozdělení dědictví po otci Volfovi staršímu Hozlauerovi z Hozlau a na Bzí ze 7. března 1558 se ve vsi „Zvozdny“připomínají tři osedlí. Šlechtické sídlo tehdy ve Hvozdně nebylo a nepřipomíná se ani v deskovém zápise z 11. prosince 1584, kdy Jeroným Hozlauer z Hozlau přiznal, že zděděnou tvrz Bzí se dvorem, sladovnou, pivovarem a také vsí Zvozdnou prodal 22.000 kop míšeňských Vladislavovi Hozlauerovi z Hozlau. Vladislav se usadil na bezské tvrz, a neměl tudíž důvod budovat nové sídlo ve Hvozdně. Zejména při následujícím dělení mezi příbuznými na sklonku 16. století získal Hvozdno do svého držení Jošt Hozlauer z Hozlau a pravděpodobně on zde zřídil nebo obnovil panské sídlo s poplužním dvorem. Jošt Hozlauer z Hozlau, jeden ze synů Václava Hozlauera z Hozlau, sídlil původně na tvrzi v Roudné u Tábora, kde prováděl majetkové transakce ještě v roce 1596. Někdy v této době nebo krátce poté však přesídlil do Hvozdna a svého roudenského statku se zbavil. Ve smlouvě ze 7. dubna 1600, kdy prodal tvrz Roudnou Anně Častolárové z Rysnice, figuruje již jako Jošt z Hozlau a na Zvozdný. Se stejným predikátem vystupuje také roku 1606 a v soupise poplatnictva z roku 1603 je uveden jako Jošt z Hozlau a na Zvozdný, měl tehdy pouhé dva poddané. Jedná se zřejmě o téhož Jošta Hozlauera z Hozlau, který se v roce 1594 spolu s dalšími rytíři zúčastnil tažení proti Turkům do Uher.

Hvozdno si podželo funkci šlechtického sídla zřejmě jen krátce, neboť již není zmíněno v rozvžení berní z roku 1615 ani v bernám rejstříku vypracovaném roku 1620. Když 9. března 1623 Magdaléna Hložková z Tetova a na Bzí prodávala svému synu Mikuláši Bohuslavu Hložkovi ze Žampachu a na Hospozíně bezský statek, připomínají zemské desky opět pouze „ves Zvoznu i s dvorem poplužním a s 2 krčmami.“ August Sedláček cituje popis bezského statku z roku 1649 v němž uvádí „ves Zvozdná celá nyní pustá, kdež také prve tvrz bývala a nyní jest spálená“. Vzápětí došlo k zřejmě k opravě tvrze, která se připomíná v roce 1651 a znovu v roce 1672 ( Edlsitz und Hof Swozna). Hozlauerovské sídlo ve Hvozdně tedy s největší pravděpodobností vzniklo v rozmezí let 1596- 1600 a přestalo být využíváno mezi lety 1606-1615. Rod Hozlauerů z Hozlau se ostatně v této době rozrostl a rozdrobil svůj majetek tak, že si jednotliví příslušníci zřizovali své drobné rezidence na více místech v oblasti kolem Týna nad Vltavou – např. Také v Hněvkovicích, Štipoklasech či údajně v Něchovicích. Druhá část Hvozdna mezitím prožívala vlastní osudy 16. května 1601 ji císař Rudolf II. Jakožto součást týnského panství prodal obci města Týna nad Vltavou. Svrchovanost městské správy nad panstvím však trvala pouhých dvacet let, neboť roku 1621 císař Ferdinand II potrestal město Týn nad Vltavou za jeho postoje ve stavovském povstání tím, že mu odňal obrovské pozemkové dominium a předal jej opět pražským arcibiskupům. Později byla celá ves Hvozdno jako součást bezského statku připojena k třeboňskému panství a zůstala jeho součástí až do zániku patrimoniální správy v polovině 19. století. Lokalizace hvozdenské tvrze se ve dvacátých letech zabýval učitel František Švinger z Dolního Bukovska, jenž systematicky dokumentoval zaniklá panská sídla v okolí svého působiště. Nově zpracovával toto téma v sedmdesátých letech Václav Huml, který však se zdá, Hvozdno vůbec nenavštívil nebo nevěnoval zdejší terénní situaci dostatečnou pozornost. Václav Huml na základě Švingerovy dokumentace, kterou měl ještě v ruce, lokalizoval bývalou tvrz do míst jižně od rybníka Dvorského. Zmíněný prostor je ohraničen na jižní a východní straně okresní silnicí Radonice – Dolní Bukovsko, která se zde v pravém úhlu lomí a na západní straně cestou a drobnou vodotečí vlévající se do potoka, který napájí Dvorský rybník. Na celém takto vymezeném prostoru se nachází kaplička, dům čp. 3, pomník padlým z první světové války a poměrně rozlehlá louka, jedná se o území s plochou přibližně 90 x 40 – 70 metrů, takže vlastní tvrz musela stát jen v určité části tohoto prostoru. Podél jihovýchodního okraje louky, souběžně se silnicí, táhne se nízký relikt kamenné zdi, zarůstající travou. Huml uvádí, že jde o zeď vysokou až 140 cm, což by nejspíše odpovídalo stavu ve Švingerově době, ne však v sedmdesátých letech 20. století. Tato Zeď a studna ve dvoře čp. 5 jsou vzájemně natolik vzdáleny, že v dané dispozici nemohly být obě součástí drobného opevnění sídla. Důležitou skutečností, kterou dosavadní badatelé nevzali v potaz, byla existence rozsáhlého dvora, který v polovině 19. století zaujímal většinu uvedeného prostoru a je dobře patrný na mapě stabilního katastru z roku 1827. Nejpozději v průběhu první poloviny 18. století došlo k parcelaci vrchnostenského dvora a jeho rozdělení mezi dva poddané. Zeměměřič Světecký v roce 1759 zaznamenal, že „ blízko od Popovic přes Krátký pole leží ves Zvozná ( Swozna), někdy sídlo rytířské při ní, který nyní sedláci dva užívají“. Rozdělením dvora, zřejmě ještě s bývalou tvrzí, vzbikla čísla 5 a 6, na nichž podle elaborátu stabilního katastru byl proveden výmaz těchto nemovitostí z pozemkových knih. Zřejmě po polovině 19. století došlo k postupnému odstranění zděných budov celého dvora a k výytavbě domů čp 3 a 5, jejichž umístění a orientace ve srovnání se starší katastrální mapou dosvědčují, že s největší pravděpodobností nemohou obsahovat konstrukce zaniklého dvora. Jediným pozůstatkem dvorských budov tedy nejspíše je zmíněná kamenná zeď, probíhající v jihovýchodní části areálu ve směru východ – západ souběžně se silnicí ( za pomníkem padlých), terénní nerovnosti patrné v povrchu louky, mírně se svažující od této zdi ke Dvorskému rybníku. Kamenná zeď však není rozhodně vysoká 140 cm, jak uvádí Huml ( zřejmě podle Švingera), nýbrž vyčnávají jen asi 0,5 metru nad okolní povrch. Ani nejstarší pamětníci si nepamatují na výraznější pozůstatky staveb. Co se týče případného příkopu, předpokládaného Humlem v místech dnešní silnice, při jejíž stavbě měl zaniknout, nelze jeho existenci jednoznačně potvrdit, jistým vodítkem by mohl být průběh potůčku, který podle mapy stabilního katastru vytékal ze dvou rybníčků nad dvorem a obtékal komplex komplex dvora na jihozápadní a západní straně. Literaturou uváděná hluboká a kamením roubená studna na dvoře čp. 5 skutečně existuje, mohla však vzniknout v podstatě kdykoli před polovinou 19. století k potřebám hospodářského dvora, podle tradované pověsti z této studny vede podzemní cesta na Modrou Hůrku. Hvozdenská tvrz se pravděpodobně nacházela v areálu zaniklého dvora, nejspíše v jeho nejvíce chráněné severozápadní části, která se nad zamokřeným soutokem dvou vodotečí ( původně až sem zasahoval Dvorský rybníkú zdvihá asi 2-3 metry vysokým terénním stupněm. Podle katastrální mapy z roku 1827 stál právě v těchto místech rozměrný zděný objekt. Likvidace dvora, nová stavební činnost, zplanýrování terénu a snad i navážky zeminy změnily situaci natolik, že dnes již nelze o přesné poloze drobného šlechtického sídla bezpečně rozhodnout. Lidová tradice sice uchovala povědomí o dávné existenci tvrze v tomto prostoru ale bez upřesnění místa. Není vyloučeno, že v Hvozdně mohly postupně vzniknout dvě tvrze, jedna středověká, která pozdějším držitelům přestala vyhovovat a byla nahrazena druhou, komfornější, postavenou v exponovanější poloze – například ve východním čele dvora, kde na katastrální mapě vidíme další výrazný objekt. Za daného stavu vědomostí však tato úvaha není ničím jiným, než hypotézou. Informace o vlastně neexistujícím tvrzišti se dostala dokonce do turistických průvodců a map. Atrak tivnosti této lokality přispívá literární zpracování Aloise Jiráska, jehož román Proti všem se zčásti odehrává v 15. století právě ve Hvozdně a jeho okolí.

 

článek zkrácen a převzat z Výběr 42, 2005, č.4, Kovář Daniel,Tvrz ve Hvozdně na Českobudějovicku, s. 237 – 244.

přílohy: HUML Václav: Sídla nižší šlechty na Vltavotýnsku, Praha 1995.