Deník Karla Hieke, aneb vzpomínky na konec války na Severu Čech

Deník, jehož řádky vám nyní předkládám, je jedna z mála památek na dědu mého přítele. Snažila jsem se o kvalitní překlad, z něhož by bylo patrno, jaký byl život v Šluknovském výběžku a blízkém okolí na konci války a další roky po válce. V době, kdy začal psát tento deník, mu bylo čerstvě 18, čekala ho vojenská služba, ať už povinná nebo služba u Volksturmu či Hitlerjugend (obé před koncem druhé světové války, povinná vojna ho čekala až o pár let později, když již byl ženatý).  Jazyk originálu je němčina, ačkoli chodil do české školy a česky i mluvil, psát zřejmě tak dobře neuměl, aby si troufnul vést si deník v češtině.

Jak sami při čtení tohoto deníku zjistíte, nemělo obyvatelstvo Šluknovské ho výběžku, potažmo celého Československa, po válce nijak snadný život. Pokud Vás tedy tento deník donutí aspoň na chvíli se nad osudy těchto lidí zamyslet, nebylá má práce s překladem úplně marná.

V prvních letech svého zapisování psal poctivě každý den, později ovšem nastali všední starosti, jako hlavně chození do zaměstnání, což bylo, jak sám píše, jednou z podmínek pro získání přídělových lístků.

Přijmi přátelsky to, co je Ti dopřáno,

zřekni se rád toho, co nemáš.

Každý stav má svůj mír,

každý stav má své břemeno. H.

Deník 1945- 46- 47

Ve tvé hrudi jsou hvězdy tvého osudu.

Láska je hvězdou směru,

láska je života jádro.

A ten, kdo o lásce zpívá,

ten dosáhl věčnosti.

Válečný rok 1945 a konec války

1. ledna pondělí

Nový rok se ohlásil chladem a přívaly sněhu. Silvestra jsme slavili s mamkou a bratrem do půl jedné. Vstávali jsme v 10 hodin. Do oběda jsme hráli karty. Odpoledne jsem byl v Rumburu v kině se svou přítelkyní Martičkou. Nejdříve v Paláci Gloria, kde dávali „Začalo to tak nevinně“, pak v Marsu, kde hráli „Svého času do mého času“. Bylo to krásné odpoledne, ale nakonec jsme propásli vlak a museli jít domu pěšky tím vysokým sněhem. Doma jsem byl až ve 22:45.

2. ledna úterý

Dnes jsem dlouho spal, špatně se chodilo, protože bylo hodně sněhu.

3. ledna středa

V poledne jsem dostal dopis od Martičy. Píše v něm, že bude pravděpodobně 18. tohoto měsíce přesídlena. Včera jsme dostali dopis od tatínka, ve kterém nám poslal 50 říšských marek na máslo, mléko a jiné potraviny. Na cestě je i balík od něj. Dnes jsem nebyl ani na kuželkách ani v kině. Dnes ráno byla znovu sněhová bouře.

4. ledna čtvrtek

Od Martičky jsem dostal pohlednici, v sobotu přijede do Krásné Lípy. Od tatínka jsme dostali balík z Nisy. Nemůžeme doma moc topit, protože nemáme dost uhlí.

5. ledna pátek

Dnes odpoledne jsem koupil od D. H. Schmidta 50kg uhlí, které si odvezu zítra. Večer jsem byl u Füsselů u Roberta hrát mlýn. Rudi dostal poukaz na kolo.

6. ledna sobota

Když jsem přišel ráno na nádraží, byla znovu téměř tma. Ve 16:30 jsem s Martičkou odjel do Rumbura do kina. Hráli „Život venkovského lékaře“. Jeli jsme pak sedmičkou vlakem do Krásné Lípy. Ona mě doprovodila až do Krásného Buku.

7. ledna neděle

S Rudim a Michalem Kurtem jsme byli ve Starých Křečanech v kině. Hráli „Jeho největší role“. Večer se táta stavil během svého průjezdu zemí.

8. ledna pondělí

Dnes jsem byl v České Lípě ve škole. Prakticky žádná škola nebyla, protože Inspektor Blumstritt byl v táboře domobrany. Ve 12 hodin jsem šel spát, protože jsem čekal, až se rodiče vrátí z kina. Poznal jsem Friedičku Storchovou.

9. ledna úterý

Dnes jsem nebyl v práci, protože mi nebylo dobře. V poledne jsem dostal povolávací rozkaz do tábora domobrany. Maminka chce jet s otcem do Heiligenblutu. Dnes večer jsme ještě chtěli všichni pohromadě hrát skaat. Mám Rudiho kolo, které jsem koupil v sobotu v Krásné Lípě u Wildů. Přislo na 90.25 říšských marek. Otec dnes ráno zabil králíka. Byl tučnější než ten posledně.

10. ledna středa

Dnes ráno jeli maminka s tatínkem do Lince nad Dranem. Doprovodil jsem je až k vlaku. V 15:30 přijela z Rumburka Martička. Dnes ráno v 6:30 již bylo zase světlo. Za 12 minut jsem v 8:15 byl na apelu, kde jsem se dobrovolně přihlásil ještě s dalším kamarádem do služby. S Rudim, který byl také na apelu, jsme doprovodili Martičku k vlaku.

11. ledna čtvrtek

Dnes ráno se nic zvláštního nedělo. Večer v 5 hodin jsem šel do kina. Byl jsem poprvé v kině s Doris. Hráli „Bratranec odtamtud“. Měli jsme lóži B ¾. Byl to krásný večer. Doprovodil jsem ji pak domů. Od Martičky jsem dostal dopis, který psala v Krásné Lípě na nádraží. Věřím, že se znovu uvidíme v šedém kabátě, protože zítra ráno jdu do tábora domobrany a vrátím se až 18. ledna a Martička se také vrátí 18. ledna.

12. ledna pátek

Doris mě vyzvedla na nádraží. Do půl třetí jsme s Robertem hráli mlýn.

13. ledna sobota Začátek ruského útoku

Byl jsem na obecním úřadě a donesl jsem si povolávací rozkaz G a odevzdal marky lístku. V 16:15 jsem odešel do tábora domobrany do Krásné Lípy. Nejprve jsme museli odevzdat domácímu povolávací rozkazy, pak jsme nafasovali deky, rokavice a chrániče uší. Poté jsme byli rozděleni do skupin a povlékli si postele. Jsou to naprosto jednoduché dřevěné pryčny vycpané hoblinami a pilinami. Ležím ve třetím patře.

14. ledna neděle

Dnes ráno jsme měli kafe, chleba s máslem a trochu másla s medem. Před obědem jsme byli v Kyjově a mohl jsem si při tom vzít lyže. Odpoledne jsme se učili s pancéřovou pěstí a s puškami. Poté jsme čistili zbraně. Ve 21:30 byla večerka, ale přesto jsme si až do půlnoci vyprávěli vtipy.

15. ledna pondělí

Mám za sebou špatnou noc, protože jsem nespal dobře. Po snídani jsme se učili s MG 42. Poté jsme rozkládali zbraně na díly. Pak jsme jezdili na lyžích. Dva kamarádi si přitom zlomili špice. Ještě před obědem jsem dostal dopis od Doris. Měl jsem z toho velikou radost. Odpoledne jsme se učili s automatickou pistolí. Ve 22:30 byla večerka. O půlnoci jsme museli zase ven. Měli jsme cvičný pochod z Krásného Buu na Kamennou Horku, Dlouhý Důl, Vlčí Horu, Zahrady, Krásný Buk, znovu Dlouhý Důl, Sněžná a Krásný Buk. Ve tři hodiny jsme mohli opět ulehnout na své pryčny.

16. ledna úterý

V 6 hodin znovu budíček. Po ranní slavnosti nás jeden poddůstojník učil nabíjet, zajistit, vybít a odjistit, ale vše tak nějak polovičatě. V poledne jsme jezdili na lyžích. Odpledne jsme se učili střelbě na cíl. Ve 22:00 byla večerka.

17. ledna středa

V 7 jsme vstávali. Do 9 hodin jsme stříleli z pancéřové pěsti. Poté jsme pochodovali na střelnici a stříleli z KK Gewehru. Podmínou bylo z pěti výstřelů mít 40 bodů na terče. Nastřílel jsem 50 bodů, proto jsem se mohl počítat mezi nejlepší střelce a mohli jsme si třikrát vystřelit z karabiny. Zde bylo podmínkou 24 bodů. Já jich měl 26. Po obědě, který dnes byl v 13:15, jsme měli tři hodiny klidu na lůžku. Chtěli jsme si udělat večerní besídku s kamarády, ale bylo tak neklidno, že jsme museli ven. Poté, co si vychovatelé usmysleli, že jsme dostatečně utahaní, mohli jsme zpátky. Jenže jeden kamarád si při tom vymknul kotník a další si zlomil nohu. Dopoledne při střelbě z pancéřové pěsti si další kamarád zarazil do ruky třísku, takže musel okamžitě k doktorovi. Ve 22 hodin byla večerka.

18. ledna čtvrtek

V 5 hodin jsme vstávali. Při snídani každý nafasoval zásoby na pochod. V 7 hodin jsme byli propuštěni. Doma jsem hned uklidil a upekl bábovku. Povedla se mi dobře. Byl jsem na obecním úřadě opět odevzdat povolávací rozkaz G a dostal jsem zpět lístky. Předtím jsem se ale poprvé pořádně umyl a převlékl. V minulých pěti dnech jsme se myli jen ve sněhu nebo v mlýnským náhoně. Večer jsem byl s Doris v kině.

21. ledna neděle

Vstal jsem v 10:30. Odpledne jsme byli s Doris a Lianou H. na procházce.

22. ledna pondělí

Dnes jsme neměli v Lípě žádnou školu, a proto jsme jeli rychle domů Weigel, Reinisch, Hrntschikovský a já přes Dobenbach, Špandavu a Seleniz do Rumburka. V Rumburu jsme šli do kina, kde hráli „Standschütze Brugler“.

23. ledna úterý

Nebyl jsem ve službě, protože jsem nemohl pořádně našlapovat. Dopoledne v 10:30 za mnou přišel Martsch Gerhardt. K obědu jsme si udělali bramborové manky. Ve 22 hodin odešel pak domů. Odpoledne jsem od tatína dostal pohled a od maminky dopis z Heiligenblutu. Chtějí přijet až 26. ledna.

24. ledna středa

Když jsem chtěl jít dnes ráno do služby, potkal jsem v Krásném Buku rodiče. Šel jsem s nimi domů. Mamince nebylo dobře a spala až do oběda.

25. ledna čtvrtek

Šel jsem na oběd do práce. Když jsem byl na nádraží, rozezněl se požární alarm. Hned jsme uviděli, že nad Meierovým dvorem stoupá dým. Nejprve jsem si myslel, že to byl nálet, ale pak jsem uviděl, že hoří stodola. Již dnes večer jsme oslavili můj svátek.

26. ledna pátek

Táta odjel vlakem v 6:26 opět do Nisy. Nisa, která leží v Horním Slezsu, se také brzy stane válečnou oblastí. Rusové míří již k Wroclavi. Oppeln již zabrali. Denně odtud přicházejí uprchlíci. Na nádraží v Krásné Lípě v čekárně druhé třídy je 16 nádražáků z Oppelnu. Laufy ruských tanků jsou již u Wroclavi a směřují na Poznaň a Bromberg. Památník Jedlová Hora byl námi odstřelen. V poledne přišlo hlášení wehrmachtu, že Rusové již stojí před Wroclaví.

27. ledna sobota

V 17 hodin jsem zamluvil lóži na 18. hodinu na filmové představení. Měl jsem veliké štěstí, protože jsem dostal jednu celou lóži a tomu ještě lóži E. Šla se mnou tři děvčata. Byl to krásný večer. Hráli „Die Degenhard´s“. To bylo podruhé, co jsem byl v kině s Doris.

28. ledna neděle

Dnes mám svátek. Vstal jsem v 10:30. Celý den sněžilo a je velice chladno. Odpoledne jsem byl jezdit na lyžích a později jsme uspořádali hon na lišku.

29. ledna pondělí

Stále nepřestalo sněžit a je stále stejná zima. Některé vlaky byly opět obnoveny. Ráno dva a večer také dva.

1. února čtvrtek

Dostal jsem dopis od Martičky z Olomouce. Také od Doris jsem jeden s velkou radostí dostal. Večer jsem byl v kině. Dávali film „Veselý dům“. Dnes přes den začalo tát.

2. února pátek

Od Friedičky Storchové z Neustadtlu jsem dostal pohlednici.

3. února středa

Dnes opět nebylo nic extra. Během svého průjezdu zemí se opět na pár hodin zastavil tatínek. Musí se hlásit v Mühlhausenu v Thüringen. Odtud pak budou pokračovat pravděpodobně na západ. Večer jsem byl s tatínkem v Kyjově u dědečka.

4. února neděle

Spal jsem až do 10 hodin. Odpoledne jsem byl v Kyjově u Schindlerů hrát skaat. Byli zastoupeni téměř všichni hoši mého věku. Také Trůdička S. Přišla. Potom jsme se šli trochu projít.

5. února pondělí

Dnes opět přijel tatínek vlakem číslo 3405, který jezdí v 6:26. V poledne jsem potkal Doris. Počasí není příliš pěkné. Není téměř žádný sníh, ale je hodně zima. Ruská vojska jsou téměř 50 – 70 km před říšským hlavním městem, pevností Berlín.

6. února úterý

Dostal jsem dopis a pohlednici od Martičky z Wischau.

7. února středa

Byl jsem ráno v Rumburku a koupil jsem si nedělní oblek. Přišel na 49.45 RM. Potřeboval jsem k tomu 40 bodů a poukaz, který jsem si musel nejprve donést z zemského úřadu. S jídlem to bylo také napjaté. Jídelní lístky museli vydržet 5 týdnů místo 4. Každá osoba se musela pro každého uprchlíka vzdát 25 kg brambor.

8. února čtvrtek

Jen samozásobitelé museli brambory vozit. Papírny jsou otevřené jen ve středu a v sobotu. Od pondělka budou zřejmě muset zavřít všechny fabriky na 6 týdnů. Včera jsem byl s Weiglem, Lauermannem H. a Montschi v kině v lóži A. Hráli „Proč lžeš Elizabet?“ Před filmem jsem mluvil s Doris, bohužel nemohla jít s námi, protože musela donést lístky pro svou matku. Dostal jsem také od Doris dopis, z kterého jsem měl obrovskou radost.

10. února sobota

Dostal jsem od Friedl St. Dopis. Obstaral jsem 100 kg uhlí. Odpoledne jsem spal. Poslal jsem Friedel obrázek ode mě.

11. února neděle

Byl jsem s dědou celý den v lesích za Eustachem. V 10 hodin jsme tam byli a v 5 jsme zase šli. Očistili jsme břízy a roští jsme svázali na koště. Vzali jsme také pořádnou tyč. Byl jsem velmi unavený.

12. února pondělí

Dostal jsem dopis od Trůdičky S. Znovu sněžilo.

2. turnus v táboře domobrany

13. února

V 8 jsem byl na nádraží. Pak jsem jel vlakem na Zahrady. Na obecním úřadě jsem si vyzvedl povolávací rozkaz G. V 8:30 jsem došel opět do tábora domobrany. Hned nás pořádně cepovali. Asi v 12 hodin byla večerka. Největší nálet Angličanů na Drážďany.

14. února středa

V 6:30 jsme vstávali. Umyli jsme se v mlýnském náhonu. Po snídani jsme byli téměř celý den v budově. Večer jsme se učili s MP 38. Poté jsme čistili zbraně. Dobrá vydatná večeře. Jeden kamarád si s sebou přivezl piáno. Do 11:30 se konal veliký úklid výukové místnosti.

15. 2. čtvrtek

V 6 hodin byl budíček. Dopoledne jsme se učili na MG 42 střelbu na blízko a střelbu na cíl. Po obědě byl odpolední klid. Dostal jsem dopis od Trůdičky S. Odpoledne jsme se učili s pancéřovou pěstí a karabinou. V 9 byla večerka. V 9:30 jsme zase museli ven.

16. února pátek

V 6 byl budíček. Dali jsme si ranní běh. Dopoledne cvičení s ručními granáty, později jsme měli nabíjení a jištění. Odpoledne jsme se učili s pancéřovou pěstí a příruční zbraní. Poté jsme měli plynové cvičení, po němž následovalo čištění zbraní. Poté jsme měli filmovou přednášku o Natursfad(?). Poté byla večerka.

17.února sobota

Vstávali jsme v 5:30 a mašírovali na střelnici. Měli jsme střelby s KK gewehr, při níž jsem byl jeden z nejlepších a ve 2 hod. střelba na terč. Poté bylo čištění zbraní. V 5 hodin jsem mohl jít domů.

18.února neděle

Spal jsem do 10 hodin. Nalezl jsem hodně letáků. Odpoledne jsem byl v kině. Hráli „Der Koll Hund“.

19.února pondělí

Měl jsem velikou radost, když jsem dostal dopis od Doris. Dostal jsem taky od Trůdičky a od Martičky hodně pošty. Martička je v tuto dobu v Bayrojtu. Dostali jsme auto uhlí s 27 tunami pro nádraží, které jsme museli naházet do sklepa.

20.února úterý

V poledne jsem dostal dva dopisy, jeden od Martičky, který jsem hned odeslal zpátky, a druhý od Friedičky ST. Byl jsem s Doris na obědě. Ve 4 hodiny jsem byl v kině v Rumburku s Weiglem a Reimischem. Hráli Videňskou krev s Moserem a Theolingem. Friedičce jsem poslal dopis.Od soboty jsou u nás ulice plné uprchlíků ze Slezska. Rus stojí před Ústím nad Orlicí a v severním Polabí. Uprchlící z Rychnova nad Labem jsou již u nás.

21. února středa

Byl jsem v kině s Doris. Dávali „Pořád jenom ty“. Byl to opět krásný večer.

22. února čtvrtek

Bylo mi ráno špatně a jel jsem v 9 hodin domů. Celý den jsem prospal. Od tatínka jsme dostali dopis.

23. února pátek

Dnes ráno je mi mnohem lépe. Odpoledne jsem byl v Rumburkuv kině. Běžel film „Nedělní  ráno“

24. 2. vstoupilo Turecko s Egyptem do války proti Německu a Japonsku.

25.února neděle

Odpoledne jsem s Doris, Sauermannem H. a Liannou H. byl v lese se projít. Večer jsem byl v Kyjově zahrát si skaat.

26.února pondělí

Dnes byl nedělní provoz, který vydržel až do čtvrtka. Při mé službě jezdí jen vlak v 8:05 do Rumburka.

27.února úterý

Stále jsem nedostal žádnou poštu z Neustadtlu od Friedičky St.

1.března 1945 čtvrtek

Byl jsem s Doris v kině. Seděli jsme na balkoně ve 4. řadě. Dávali „Velké číslo“.

3.března sobota

Byl jsem s Hentschel W. v kině v lóži c. Hráli film „Osud na řece“. Šel jsem domů s Erikou E., protože tam nebyla Doris.

7.března středa

Dnes ráno jsem byl v Rumburku a přinesl jsem si svůj rodný list a zároveň jsem se nechal vyfotit, protože to potřebuji na zbrojní průkaz. Včera jsem od Doris dostal dva dopisy.

8.března čtvrtek

Dostal jsem dopis od Friedičky Salomon. Večer jsem byl v kině. Dávali Mistrovského detektiva. Předtím jsem byl s Doris.

9.března pátek

Dostal jsem povolání do výcvikového tábora praporu od 12. do 14. března. Byl jsem s Doris a s Lianne H. Dostali jsme balíček od babičky. Měli jsme z něj velikou radost.

10.března sobota

V 9 hodin jsem byl na obecním úřadě. Tam jsem si vyřídil věci kvůli kontrole zbraní. Později jsem si vyzvedl odvolací příkaz na tři dny. Odpoledne jsem jel do Rumburka. Donesl jsem si lyžařské kalhoty a pasové fotky. Byl jsem pak v Krásné Lípě na představení v kině v 6 hodin. Hráli film „Innge Odler“. Doris se mnou nebyla. Dostal jsem od ní dopis.

11.března neděle

Odpoledne jsem byl s Doris se projít v Krásné Lípě. Večer jsem byl v Kyjově u Schindlera hrát karty.

12.března pondělí 3. tábor domobrany

V 17:15 jsem zase odešel do tábora. Hned večer jsme měli filmovou přednášku o Natursfad. V 21:30 byla večerka.

13.března úterý

V 6 jsme vstali. Téměř celé dopoledne jsme strávili oblékáním. Odpoledne jsme se učili s pancéřovou pěstí. Máme nového táborového vedoucího, vrchní polní velitel od RAD. Večer jsme čistili zbraně. Ve 22:30 byla večerka.

14.března středa

Ráno jsme měli apel. Poté vyučování o Karabině 92 a o ručních granátech. Po jídle byl přehlídkový apel ohledně bot, kalhot, košil, svetrů atd. V 5 jsme byli propuštěni. V poledne směroval velitel praporu v rozkazu Führera tajný výnos na chlapce narozené v roce 1929. Téměř všichni jsme se přihlásili.

(okamžitá aktivace u HJ)

15.března čtvrtek

Byl jsem s Doris v kině, dávali film „Svého času k mému času“ s Käthe Hack v hlavní roli.

18.března neděle

byl jsem v kině s Doris. Hráli „Krásná noc“. Dopoledne jsem byl s Rudim porážet dříví. Večer jsem byl v Kyjově hrát karty.

19.března pondělí

Dny jsou jako v létě. Večer jsem byl s E. Erust, L. Köglerem, Hugenbardem a Michelem K. na procházce. Také jsme se dvakrát vyfotili.

20.března úterý

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………

9.srpna pátek WE tábor.

Teď jsem se konečně dostal k tomu pokračovat ve svém deníku. Od 20. března se toho hodně značně změnilo. 5. dubna jsem byl odvelen do tábora wehr- ertüchtigung do Gradlitz. Jel jsem z Krásné Lípy ještě s třemi chlapci. Měli jsme být v 19 hodin v táboře, jenže jsme dorazili až 6. dubna v 7 hodin ráno, protože jsme mezitím zažili pár romanrických zádrhelů. Poté, co jsme se převlékli, ovšem do starých hadrů, mašírovali jsme šancemi a zákopy pro tanky. Tuto činnost jsme prováděli více jak týden. Poté byli dny i týdny, které jsme téměř bez vyjímky strávili v táboře, což jsme vyplňovali vyučováním v budovách. 31. dubna jsem dostal od našich dopis, který obsahoval i povolávací rozkaz k RAD. Ve stejné době dorazil i povolávací rozkaz ke Zbraním do Prahy. V pondělí 5. května v 15 hodin jsme skončili s veškerým vyučováním a vyklidili tábor, protože noci se stávaly nejistými. První cíl pochodu byl Pilnitzau, kam jsme dorazili asi v 20 hodin unaveni na smrt. Až od 1 hodiny jsem měl hlídku, která končila ve 4 hodiny. V dalších dnech jsme přicházeli k hornímu Labi, kde jsme směli občas využít vlak. Od Horního Labe jsme pořádali občasné túry směrem na Liberec. Před námi jen česká hranice a nic civilního. My 4 Krásnolipečané jsme uzavírali oddíl. Do Rychnova jsme šťastně dorazili v náklaďáku. Bylo pravé poledne. V 13:30 odjížděl z Rychnova vlak. Až do té doby šlo vše jako na drátkách. Však v Grottau jsme ještě vedli, ale byli tam už letci. Vlak jel zase zpátky. Když se vyčistil vzduch, došli jsme až před Žitavu. Tam jsme prošli naším prvním křtem ohněm. Při cestě zastavil vlak a my z něj vyskočili přímo do volného prostranství. Nad námi letadla střílející ze všech zbraní. Když už letci nebyli v dohledu a zahlásil se nástup, zůstalo mnoho raněných nebo i mrtvých ležet na poli. Ještě jednou zastavil vlak pře nádražím v Žitavě, protože tam bombardovalo ruské letectvo okolí nádraží. Tam jsem se schoval v zelenině jednoho zahradnictví, které leželo poblíž nádraží. Tam jsem si natrhal kytici šeříku a pomněnek. Šeřík jsem hned ztratil, ale pomněnky mám ještě dnes. Večer v 9 hodin opustil náš uprchlický vlak Žitavu. Celou noc jsme zůstali v Mittelhermigdorfu. 9. května v 6:30 jsem dorazil do Chřibské a zažil jsem tam zkroucení Německé říše. V 9 hodin jsem byl doma. V 5 dorazil domů i otec. V 6 přijížděli první polské tanky. Pro všechny lidi to byly napínavé dny a bezesné noci. Ale i toto přešlo. Za nocí se stavěli hlídky z místních mužů. Také já jsem chodil s hlídkami. Z Polska přicházeli Rusové. Po Rusech přišla česká posádka. Všechny úřady byly obsazeny českými úředníky. Také já přišel o práci. 22. června jsem byl přijat jako pomocná síla u stavebního mistra Köglera, protože každý musel mít potvrzení o zaměstnání. Kdo ho neměl, byl poslán do Čech nebo vykázán. Všichni členové Strany a SLH lidé (?) byli vykázáni. Obchody se dostali do státního vlastnictví s českými majiteli. Také peníze se změnili. Každý Němec dostal během 6ti měsíců na hlavu 30 říšských marek, to bylo 300 Kčs. Moje matka jakožto Češka, dostala 100 říšských marek, tedy 1000 Kčs za první měsíc a za další asi také. 5. 9. byla u nás domovní prohlídka. Byl to napínavý den.

21.říjen neděle, Kirmis

Dny a týdny šly, v nadějích i starostech. Kamarád hlad nás i toto léto jen zřídka opouštěl. Musel jsem přijmout zaměstnání, na které jsem vůbec neměl chuť. Na výdělek se nehledí. Raději polovinu stávajícího výdělku a znovu u dráhy. Postavení Němců v ČSR není růžové. Z jedné strany slyšíme „Všichni Němci musí pryč“, z druhé strany „jen většina“. Mělo to být posunuto na 3. března 1946. 12. října 1945 odešli dobrovolně za hranice rodiny Klingerova a Münzelova. Úterý 16. října byl u nás na návštěvě Veno. Rudi je teď u strýce Hermana Fl. na Loži, kam je špatné vlakové spojení a na kole jsme se nesměli dát vidět, protože Rusové jsou zvláštní. Kirmis je také pryč. Ráno jsem byl tak jako obvykle o jiných nedělích malovat v přírodě. Odpoledne jsme my kluci hráli kuželky. K večeru jsem se sešel s Friedičkou Salomon. Zítra se jde opět do práce bez radosti. Kdybych si vybral jiné povolání, mohlo se stát, že bych musel v Čechách do cukrovaru tak jako mnohu lidí od nás. Kdyby tak tenhle čas již odešel, aby se dalo volně rozvíjet, dělat a jíst, co bychom chtěli a na co bychom měli chuť, pak bych se zvedl a namířil si to rovnou k dráze.

1.listopadu 1945 Všech svatých

Vládne pravá nálada na Všechny svaté, pozdně podzimní nálada.

Počasí je oproti tomu pořád celkem dobré. Jedinkrát za celou dobu podzimu trochu mrzlo. Listnaté stromy již nemají žádné listí. V neděli, 28. října, jsme Rudi, Hegenhort, Michel, Loti, Erika a já šli do Starých Křečan. Chtěli jsme tam jít do kina, ale již tam žádné kino není. Tak jsme šli do Krásné Lípy. Hráli film „Naši Furianti“. Od doby, co jsem zase doma, to bylo první filmové představení. Tento týden byli protektorátní peníze, které jsme doteď měli, vyměněny za české koruny. Ať jste byli Němec nebo Čech, bylo to jedno, na osobu se dostávalo 500 Kčs. Zbytek byl uložen na spořící knížku. Já si takto ušetřil 1960 Kčs. Dneska na svátek všech svatých jsem byl s Rudim a Michelem Kurtem ve Vlčím potoce chytat pstruhy.

Sobota, 15. prosince 1945

Od svátků všech svatých uběhl více jak měsíc, za tu dobu se mnoho změnilo. Krátce po všech svatých jsem od Doris dostal opět jeden dopis. Od něj jsme se opět stali dobrými přáteli a chodím za ní 2 – 3 krát do týdne. O sobotách chodíme s Ad. Richtrem a Kurtem Herbertem na procházky. Kino je také jak měsíc pro Němce zapovězeno. Dříví je málo a uhlí již není žádné. Proto jsem byl často v lese a kácel stromy. Teď jezdím na sáňkách, protože všude leží spousta sněhu. Musím se mít hodně na pozoru, protože stále platí zákaz vstupu do lesa.

21.prosince 1945 sobota

Ve čtvrtek jela opět matka za babičkou. Tak jsme se o sebe museli opět postarat sami. Brzy budou Vánoce, první Vánoce v míru a o hodně horší než ty válečné. Nejsou žádné lístky na tabák, na maso, na sladkosti a také žádné dárky. Ani peněz není nazbyt. Příležitostně nám teta Marie poslala husu. Přišla na 260 Kč. Tatínek se u sedláků také postaral a dostal mladého kohouta. Takto se blížíme k vánočním svátkům. Venku již neleží žádný sníh, protože tento týden silně pršelo. Dnes dopoledne jsem s otcem dělal dříví. Večer vyzvednu matku z vlaku. Možná půjde se mnou i Doris.

30.prosince 1945 neděle

Tak jsou Vánoce za námi a za dveřmi stojí Nový rok. K Vánocům jsem dostal 34 těžkých cigaret a 50 Kčs. O prvním svátku jsem byl u Doris. 2. svátek jsem byl s Doris, Inge, Franzem a Adolfem na procházce přes Skřivánčí pole a Krásný Buk (dnes Bukov). Dal jsem Doris k Vánocům stříbrnou brož. Počasí bylo přes celé Vánoce až do teď jako na jaře. Začíná mrholit. Tak jako každého, také 1. prosince 1945 jsme obdrželi zvýšení mzdy. Řemeslník 9,30 Kč a zedník 11,40 Kč. To je nyní naše mzda. Včera jsem byl opět na dříví. Rudi Hegenhart byl také se mnou. Odpoledne chci jít opět za Doris. Zase jsem jí něco namaloval. Zítra chceme u ní slavit Silvestra.

Věřím, že pro rok 1945 píšu naposledy do svého deníku a tak zdravím ten starý rok 1945 bohatý na osudové zážitky. Když jsem začínal psát první řádky tohoto deníku, netušil jsem ještě, jaký spád dostanou světové dějiny. Také u mě nastal jeden zvrat, hlavně v tom, že jsem přišel o práci S pevnou vírou, že se nám Němcům v ČSR zase povede lépe, jdeme vstříc Novému roku.

Deníkové zápisky pro rok 1946

1.ledna úterý

Byl jsem včera večer, tedy minulý rok, v 19:30 slavit Silvestra k Doris. Franz, Adolf a Inge tam již také byli. V 7:45 dnes ráno jsem přišel domů a šel spát. V 12:30 jsem vstal a šel Doris naproti, protože jsme se chtěli sejít. Ale nepotkal jsem jí. Začalo opět trochu sněžit. Také to patří k zimě.

10.ledna čtvrtek

Mám nyní hodně času a tak bych chtěl něco zapsat do svého deníku. Toto píšu ještě pod vánočním stromkem. V úterý jsem byl naposledy u zedníků pracovat, protože tam není co napráci. Proto se matka porozhlédla po nové práci pro mě a tak mohu začít pracovat u firmy G. Jäger Krásný Buk, až se objeví zase uhlí, ve výrobě punčoch. V úterý jsem si koupil 10. těžkých cigaret za 60 Kčs. Často jsem jezdil na bruslích. Také do lesa jsem často chodil na dříví. Minulou neděli jsem byl s Doris a Hunertem Herbertem na procházce. Šli jsme přes Krásný Buk, Sněžnou, Dlouhý důl, Hely, Neuforstwalde, a Krásnou Lípu. Počasí je ode dneška opět špatné. Nejprve mrholí, pak zase sněží a prší. Sníh ovšem do teď neleží téměř žádný. V pondělí byla vystěhována rodina Hentschelova. Teď bydlí blíže k fabrice.

22.ledna úterý

Chci opět přidat pář řádek do svého deníku. Protože přišlo opět uhlí, šel jsem včera do práce. Pracoval jsem asi hodinu, pak jsem šel do kanceláře, kde mi řekli, že ještě nemůžu zůstat. Mám se přijít poptat v pátek. Večer jsem byl s Doris v kině. Dávali film o koncentračních táborech, který musel vidět každý Němec, jinak by nedostal žádné potravinové lístky. Koupil jsem si 20 cigaret za 100 Kčs.

Sobota 24. února 1946

Od posledního zápisu do deníku opět uběhl jeden měsíc. 30. ledna jsem byl s Doris v Rumburku přihlásit se na úřadu práce. Tam jsem také mluvil se svým bývalým šéfem z dráhy. Do 18. února bylo počasí děštivé, ale teď leží hodně sněhu, protože celý týden sněžilo. Chodím teď od 18. února do práce do firmy G Jäger Krásný Buk. Od včerejška se zaučuju na mašině. Předtím jsem byl s Doris a Lianou v Krásné Lípě u fotografa. Od Doris jsem dostal jednu fotografii. Dnes večer chci jít za ní, protože chceme uspořádat takovou malou oslavu.

Neděle 14. dubna 1946

Od 1. dubna jsem u mašiny už sám. Minulou sobotu jsme opět udělali u Doris takovou malou oslavu. V neděli jsem byl na procházce s Lianou. Šli jsme přes Kyjov, Bystřinou nahoru, hřebčí horskou cestou okolo až do Doubic a přes Vápenku a Schweingraben domů. Byli jsme trochu unaveni. Počasí je příjemné, jen tento týden bylo pár chladných dní. Odsun Němců je opět v plném proudu. Zítra bude možná vysídlena osada Vlčí Hora. Má se jednat o téměř polovinu osadníků.

1.června sobota

Slunečný měsíc květen je již za námi, jednoznačne to nebyl zrovna nějaký zázrak, ale počasí bylo pěkné. Opět se mnohé událo od doby, co jsem naposledy psal. V Krásné Lípě vedle firmy Kunert vyhořel statek. Kvůli tomu museli někteří obyvatelé Krásné Lípy v sobotu i v neděli do práce a to na 6 hodin, poté Každých 14 dní se koná filmové představení výhradně pro zbyvší německé obyvatelstvo. Práce a shlédnutí tohoto filmu je důležitou podmínkou pro vydání lístků na jídlo. 27. 5. byly volby. Vyhráli komunisti s 47 % . Přes volby bylo Němcům zakázáno vycházení. Němci museli být už v 7 hodin večer doma. Hodně nás bylo opět vysídleno. Němci chodící do práce nosili na pravém rameni bílou pásku s napsaným „P“, razítko zaměstnavatele a razítko úřadu práce. Ke koupi bylo téměř všechno, pokud vám ovšem nechyběli tolik nutné drobné mince. Byl jsem se již dvakrát koupat, protože je pěkné počasí.

20.července sobota

26. června jsme já, matka a Rudi získali české občanství. Od 1. července jsem měl tři týdny dovolené. 5. 7. jsem jel s Rudim do Čech do Rovného. Byli jsme tam do 9. 7. Občas pršelo. Nejhezčeji bylo 6. 7. na Jiříkově při ohni Mistra Jana Husa. 10. 7. byl vystěhován také dědeček. Teď je téměř každý den někdo vystěhovaný. U Henkenů byli také vystěhováni. Nepokoje jsou některé týdny i 2 – 3krát. Když jsme byli v Rovném, shořela Richtrovým nejprve stodola a pak i obytný dům. 1.7. v Kyjově vyhořel obecní dům a u Doubic hořel les. 17. 7. v Doubici hořel obytný dům. U toho jsem byl i já s kyjovskými hasiči. Dnes je poslední den mé dovolené, v pondělí jdu opět do fabriky. V neděli jsem byl s Adolfem, Doris a Chr. na kolech v Zadních Jetřichovicích u rybníka. Domů jsme jeli přes Na Tokáni. Počasí je obecně zcela pěkné, je hodně bouřek. Od Gerty H. jsem dostal nové dámské kolo. Znovu sbírám známky.

1.září sobota

jsme byli vysídleni do Kyjova. Bydlíme teď v Kyjově 30. 1. 8. byla vystěhována Doris. 2.8. byl vystěhován Adolf a 27. 8. také Herbert. Teď jsem tady skoro sám. Od Doris jsem včera dostal dopis ze Spreewaldu. Adolf tam je taky. Děda také dvakrát napsal z ostrova Rujána. Téměř každý týden musíme jednu noc držet hlídky. Z fabriky jsou také skoro všichni němečtí zaměstnanci pryč. Mistr Roscher zemřel a 27. 8. byl pohřben. Počasí v srpnu bylo deštivé. Je hodně hub, ale dost jich je již červivých. Koupil jsem si lístek na tabák na tři měsíce. Přišel na 400 Kčs. Je to měsíčně na 140 těžkých cigaret, což dělá 180 Kčs.

25.prosince Vánoce

Herbert nebyl vystěhován. Adolf tu byl třikrát, naposledy od 11. do 13. 12. Také Doris tu jednou byla. Herbert chodí jednou za 14 dní. Dneska jsem s ním byl v kině. Hráli „Petr Veliký“ druhý díl. Teď chodím na téměř všechny filmy hlavně s Francem a jeho přítelkyní Annou. Je tu hodně děvčat, hlavně Slovanek. Jsou hlavně u Selce a u G. Hentschela v loži a pracují u firmy Hentschel. Tancovat ještě neumím, ale jsem zvědavý, zda to budu příští rok časově stíhat. Tyto Vánoce byli bohaté na dárky i jídlo. V poslední době jsem si sehnal hodně oblečení. Příště si koupím nějaký oblek. Za říjen jsem si vydělal 3271 Kčs. Pracuji stále na stejné mašině. Na sále jsou ještě tři další . Margit Mitschcke je mi dobrou přítelkyní. Byli jsme spolu dvakrát v kině v Krásné Lípě. Tak nějak to vyplynulo a dalo to hodně práce, protože Němcům byl pořád vstup do kin zakázán. Také jsme jednou byli v Křečanech v kině. Sněhu stále mnoho není, ale chlad stále trvá. 21. 12. jsem se byl s Rudim vyfotit. Nechal jsem si namalovat obrázek, na němž jsme já s Rudim ještě malí. Přišel na 400 Kčs. Zítra je druhý svátek Vánoční. Ještě nevím, co budu dělat. 6.1. jdu znovu do práce.

Konec roku 1946.

Rok 1947

1.ledna 1947

Letošního silvestra jsem strávil v Dlouhém dole. Moc se mi to líbilo. Byla tam i dvě slovanská děvčata, paní Prozová, Franc a já. Přišel jsem domů až druhý den v 10:30. Odpledne jsem s Herbertem byli v kině. Dávali „Po maškarním plese“. Ten ruský film ale nebyl pěkný. Téměř celý jsme ho prospal. Matka byla od 27. do 30. prosince v Rovném. Heinrich ztratil peněženku i s obsahem. Již dlouho jsem z Německa nedostal žádnou poštu.

17.února 1947 Masopust

Peněženka se našla, ale peníze 200 Kčs a jiné věci byli pryč. Dostal jsem poštu z Německa a to od Adolfa, Doris i Martičky W. Za poslední dobu jsem se naučil tancovat. V práci mě to jakžtakž naučily Margit a Liese. Jen valčík mi moc nejde. 1.2.1947 jsem byl s M.M., R.W. a L. Hübelmannovou na Vlčí Hoře na maškarním bále. 8.2. jsem byl na maškarním v Krásné Lípě. 11.2. jsem byl naposledy v práci u Jägera, protože firma, jako mnoho jiných malých provozů, byla zavřena pro nedostatek lidí a materiálu. Jen pár německých zaměstnanců dokončuje načaté zakázky. Propuštění dostali 14tidenní plat. Druhý den jsem začal pracovat v Doubicích u Firmy Bota. V lednu jsem také krátkou dobu pracoval na šlapací mašině. Leží teď hodně sněhu a díky zimě i drží. Téměř každé úterý nebo středu jsem byl s M.M. a L.W. v kině. Poslední výplata od Jägera byla 3.348. 80 Kčs.

21. dubna 1947

Opět začalo jaro. Viděl jsem první fialky. Celý duben až doteď bylo krásné počasí. Pracuji na 20 Teizer Hilscher. Služné je v pořádku. Směny jsou od 5 do 13:30 jedna a druhá od 13:30 do 22:30. Pracuji za hodinovou mzdu 12.50 Kčs. Stále chodím často s M.M. a L.W. do kina, na porcházky nebo k Franzovi. Na Velikonoce jsme byli v Kyjově tancovat, včera na Vlčí Hoře. Valčík ale stále neumím. Za poslední dobu jsem si koupil hodně věcí. Svetr, košili, jezdecké kalhoty, boty a kravatu. Byl jsem u kyjovských hasičů. Ráno jsem byl s Rudim Rauerem a ještě jedním klukem na kolech v Českým Mlýně. Na začátku dubna jsem poznal jedno děvče z Křečan.

3. července 1947

Od dubna máme stále pěkné počasí, téměř žádný déšť. Na konci dubna jsem byl s Hybllauerem na tůře na kolech. Röhrsdorf, Nový Bor, Česká Lípa, Mělník, Rovné, domů jsme jeli druhý den přes Roudnici, Terezín, Lovosice, Ústí nad Labem, Podmokly a Českou kamenici. V sobotu jsme vyjížděli z Krásného Buku ráno v 5, v 7:30 v České Lípě, 11:30 Mělník, 13:15 Rovné. Domů z Rovného jsme druhý den vyráželi v 9:45. V Krásné Lípě jsme byli v19:15. Druhá tůra na kolech v neděli před letnicemi s Margit a Lízičkou. Jeli jsme přes Doubice, Chřibskou, Jetřichovice, Vysokou Lípu, Reinwiese, Hřensko, Podmokly, Českou Kamenici, Hillův Mlýn, Falknov, Jedlovou a Rybniště do Krásné Lípy. Před třemi týdny utloukl Brand Cudler v lese za Borem Martu Kunertovou. Teprve včera ho našli v Rauchgrabenbusch. Asi pět dní po činu se oběsil. Důvod zabití dosud není znám. Před třemi týdny byl u mě na návštěvě Adolf. 1. června měl Jardoch svatbu. V neděli je Krásnolipecké střílení.

5. října 1947 neděle

Od posledního zápisu již léto uběhlo. 5. srpna jsem byl s Rudim na kole v Rovném. Jela s námi i L. H. jako posledně. 7. srpna mi začala dovolená. S R. D., který si také vzal dovolenou, jsme jezdili na kolech. V pondělí ráno jsme vyrazili v půl druhé z tanečního sálu do Kyjova. Kousek za Novým Borem jsme měli první tábor. Bylo ráno půl šesté. Zapálili jsme i oheň a uvařili jsme si v ešusu 10 vajec. Kolem 11 dopoledne jsme šli spát. Tento den jsme dojeli až za Jungtanzlau, až dotud jsme dojeli dobře, bez zajížděk. Druhý den jsme jeli přes Nymburk, Kolín, Kutnou Horu a Čáslav. Od Čáslavi pak ještě asi 25 km. Druhý den jsme jeli až do Kočí u Chrudimi. Tam jsme strávili 4 dny. V Chrudimi jsme byli také jednou v kině. Každý den jsme se koupali v Chrudimce. 5. den jsme dojeli až k Hradci Králové. Tam jsme strávili také 2 dny. Téměř celý den jsme se koupali v Labi. Večer byla veliká bouřka. V sousední vesnici uhodilo a začalo hořet. Domů jsme jeli vlakem.

Sobota, 3. ledna 1948

Opět jsou za námi Vánoce a Silvestr. Od 23. 12 doteď jsme měli dovolenou. Téměř veškerý čas jsem zabil spaním. Děvče nemám toho času žádné. Moc jich tu není. Tancovat chodím zřídka. Silvestra jsem strávil s bratrem a s F.Ř. Nejprve jsme byli v Kyjově, poté na Vlčí Hoře, v Zahradách a nakonec v Krásném Buku tamcovat Na Petříně. Letošní zima není vůbec žádná zima. Nový sníh leží 2 – 3 dny, pak zase prší. Bruslit jsem byl jen třikrát. Na podzim jsem opět nasbíral poštovní známky, teď na to ale zase nemám náladu, protože často chybí drobné peníze. Před Vánoci jsem si dobře vydělal. Pracoval jsem v týdnu 75 hodin. Průměrná týdenní mzda byla 1100 Kčs čistého. Stále pracuji na té původní mašině.

10. června 1948

Znovu je to půl roku, co jsem naposledy zapisoval. V únoru došlo v Československu k politickému převratu. Zvítězila Komunistická strana. Ministři byli sesazeni a noví zvoleni. Premiérem se stal Klement Gottwald. Státní správce fabrik a obchodů, odpůrci Komunistů nebo Němcům přátelští byli odsunuti z vedení a nahrazeni novými. Je jen jedna strana, strana pracujících, Komunismus. Toto ukázaly také poslední volby na konci května. Byly jen dva hlasovací lístky, jeden pro stranu Klementa Gottwalda, druhý byl prázdný. Pro ten prázdný bylo jen málo procent, v Kyjově 3, Vlčí Hora 4, Krásný Buk 0, Krásná Lípa 10. 6. června odstoupil prezident Dr. Beneš. 14. června se konala volba nového prezidenta Klementa Gottwalda.

K 10. dubnu 1948 jsem podal výpověď v Doubicích. 12. dubna jsem nastoupil v Dlouhém Dole. Prvních 14 dní jsem pracoval na 20teiler 42 gg K. Lieberknechtu. Poté jsem přešel na rychleběžící stroj Hiescher 45 gg. Na šichtě pracuji s Jiřím Schlamšídlem. Na hodinu mám 12.10 Kčs. 7. února jsem na firemním plese firmy Schuh Doubice potkal svou kamarádku ze školy E. Klimpe. Druhý den jsme hned šli do kina. 14. února 1948 jsme na její 19té narozeniny byli v Krásné Lípě tancovat. Od té doby jsme byli na téměř všech filmových představeních. Také v týdnu jsem u ní často byl. Po letnicích to ale ochabovalo. Teď hrajeme každé nedělní odpoledne s R. Hautschel, G. H. A Rudim maryáš. O letnicích jsme byli na Pirschkenbrandlu, v Karlově údolí, v Šluknově, v Schönbornu (Edelweiss) a poté v Krásné Lípě v kině. Na začátku května jsme byli s rodiči a bratrem na zemědělské výstavě v Praze. Na svátek Jiřího jsme byli také. Před Litoměřicema jsme měli přestávku. Domů jsme jeli vlakem. Od 28. června jsme měli 3 týdny dovolenou.

10. října 1948

Dovolená a léto jsou za námi. Emi je od konce dubna těhotná. Řekla mi to teprve na začátku července. V součtu jsme jí dal 3500 Kčs. 4. října byla se svou matkou přesídlana za otcem do Německa. Od července jsem téměř každou neděli na Pirschken. Tam jsem poznal Friedičku Siegertovou. Máme se rádi a chceme nadále zůstat dobrými kamarády. Od 15. tohoto měsíce do 15. listopadu se musím hlásit na obecním úřadě. Situace s potravinami v ČSR je v tuto dobu značně špatná. Cigaret je dost. Je to vpravdě překrásný podzim.

Konec roku 1948

Rok 1949

10. března 1949

Letošní Silvestr nebyl nijak zvláštní. Byl jsem s kamarády na Vlčí Hoře, v krásném Buku a v Krásné Lípě. Nový rok také nezačal nijak zajímavě. S Rainerem a bratrem jsem byl v kině.

10. dubna 1949

Ode dneška chci pilněji zapisovat do svého deníku. Uprostřed ledna jsem potkal M.A.na plese hasičů v Doubicích. V pondělí jsme byli v kině. Bylo hodně sněhu a lilo jako z konve. M. Bydlela v Dlouhém Dole 2. Po práci jsme pak každý den chodili spolu domů. Poté jsem šel ovšem znovu do práce. Už v únoru byly pěkné dny beze sněhu. Na konci února byla M. nemocná, i já měl špatné období. 28. února jsem od M. dostal krásnou kytici. 5. března jsme se zasnoubili. 12. března se M. přestěhovala k nám. Spala v mém mládeneckém pokoji. Vše jsme vždy měli plné květin. Hledali jsme společně první sněženky, bledule, bouřky a další první jarní kytičky. Jaro je také v našich srdcích. 24. dubna jsme byli spolu na Řípu. M. již usíná vedle mě.

Pátek, 29. dubna

Dnes byl opět krásný jarní den. Třešně jsou již v plném květu. Večer jsem byl s otcem v lese pro dřevo.

Pondělí, 2. května 12 hodin v noci

Včera, 1. května byl velice pěkný den. Byl jsem s M. tak jako všichni ostatní v Krásné Lípě v průvodu. Domů jsme ěli přes Les, Kamennou Horku a Hely. Večer jsme byli v kině. M. nachystala v našem pokoji májku. Z práce jsem přišel unavený. Pracoval jsem od 7 do 16 hodin. Potom jsem šel s M domů. Zřídili jsme si zahrádku. V 8 jsem jel znovu do práce. Teď sedím pod naší Májkou a píšu, vedle mě spí M. Dnešek byl opět krásný slunečný den plný práce.

Pondělí 16. května 1949

Od minulého týdne dělám noční směny. Za tři týdny se zase vyměníme. Včera jsem byl s M na Tolštejně. Domů jsme jeli vlakem z Jedlové. Byl to deštivý den. Večer jsme ještě byli v Krásné Lípě v kině. Dávali „Divá Bára“.

24. července 1949 Dovolená

Od 23. července do 8. sprna 1949 máme dovolenou. Je hodně nudy.

10. září 1949

Magda cítí, že je tak od začátku července v jiném stavu. 15. října se chceme brát. Máme vyřízené všechny papíry až na Magdinu plnoletost. 24. září jsme se s rodiči přestěhovali do Dlouhého Dolu 54. Máme docela pěknou chaloupku, jeden malý pokoj a komoru na harampádí. Nábytek máme starý po rodičích, jen jsem ho přetřel bílou barvou. Práce je teď víc jak dost. V továrně, kde něco vydělám, doma, dělání dříví, starost o zahradu atd. Ode dneška si vaříme sami. Potravinová situace je nyní také mnohem lepší. Chléb a mouka jsou již téměř samozřejmostí. Ceny: Máslo 1 kg ode dneška 90 Kčs, uzeniny 180 Kčs, vepřové 200, brambory jsou zdarma. Teď jsme byli v kině „Hostinec u kamenného stolu“.

10. srpna 1950

Brzy zase bude jeden rok za námi, proto píšu do této knihy naposledy. Byl to rok plný starostí a práce. Utekl jako sen. 15. října jsme měli svatbu. Mezi hosty byli Rudi a Alena, Jaroš a Blanka. Matka a otec, teta, paní Maierová z Krásného Buku, která nám uvařila, Rainer Heutschel a Michel Kurt a Marta Kováčová. Oddáni jsme byli na matričním úřadě v Rumburku. Byl to nádherný podzimní den. Dostali jsme mnoho dárků. Od kolegů a kolegyň z práce jsme dostali linoleum do naší chaloupky, koš na prádlo, plechovou vanu, od Rainera Hentschela veliký talíř, od Michela Kurta sklenice na víno, od paní Maierové ubrus a skleněné misky, od Jaroše nástěné hodiny a broušenou vázu, od Rudiho čajový servis, od matky budík a domácí spotřebič, od otce 5000 Kčs a ještě mnoho dalšího. Druhý den jsme odjeli do Chomutova, kam jsme si vzali husu za 1100 Kčs. 1. a 2. listopadu jsme já a moje paní u Richterů udělali tři metry dříví na zimu. Již sněžilo. V únoru jsem za 7500 Kčs koupil rádio. Před svatbou jsme si od Eichlebauera v Krásné Lípě pořídili ovčáckého psa. Je velice ostražitý. Přes vánoční prázdniny jsem v továrně dělal s „Harrym“, od 6ti do 18ti hodin. Na hodinu 10 Kčs. Za celou dobu tedy 750 Kčs. 1. února jsem s Magdou šel do Rumburka do nemocnice, kde hned musela zůstat. 5. 2. porodila Magda chlapce. 6. 2. zemřel. 9. 2. jsme ho v Rumburku na hřbitově pohřbili. Byl pokřtěn po mě. 30. 12.1949 přešel Rudi se dvěma kufry, v nichž měl své nářadí, přes ruskou zónu do americké zóny. Jak napsal ve svém posledním dopise, má konečně práci. Vydělával 50 Marek za týden čistého. V březnu jsem byl 3 týdny nemocný. Za tu dobu jsem udělal 3,5 m dřeva, hrušeň a jabloň. Také 3,5 m smrku a břízy. V dubnu jsme s matkou byli na Řípu na pouti. Bylo ale špatné počasí. 9. června jsem byl v Krásné Lípě v nemocnici, kde na rentgenu zjistili, že mám v pravém palci stále špic hřebíku, od roku 1948, kdy jsem k vůli tomu byl na dvou operacích v Rumburku. Takže našli ještě kousek. Hned odpoledne jsem musel znovu na rentgen. V nemocnici, kde jsem byl posledně, mi vyndali ten poslední kus hřebíku. Ještě to nebylo úplně zahojené, když mě v zimě trápila štítná žláza. Jednu chvíli to bylo i s matkou velice špatné s jejím žaludkem a tak šla také do nemocnice do Krásné Lípy, kde strávila 3 týdny. V sobotu 8. července přišla domů a já musel 12. července do nemocnice do Krásné Lípy. Za týden musela matka na operaci do Varnsdorfu. 29. července jsem byl opět z nemocnice propuštěn, ale ještě nejsem úplně fit. Už 14 dní je matka zase ve Varnsdorfu. Už jsme ji byli několikrát navštívit. Dneska, když je akorát slavnost na Sněžné, jel k ní otec. Také dědeček je v Stralsundu na operaci žaludku. Prarodiče v Košicích jsou oba nemocní, babička v Rovném tu také dlouho nebude. Ono to přijde všechno najednou. Magda také byla u doktora. Má to samé co já, avšak srce ještě horší. Magda tedy již nebude chodit do práce, protože potřebuju k obědu teplé jídlo. Přes zimu pracuje z domova, pak bylo v jejím oboru málo práce, a teď má zase hodně práce doma, když je maminka v nemocnici. Já už jsem také 2 měsíce doma. Z nemocenské dostávám denně 131 Kčs a a od fabriky mou průměrnou mzdu, když jsem nebyl v práci. Takže to ani nejde lépe. Na jaře jsem založil velkou zahradu, kde jsme již zasadili mnoho rostlin. Jahody, zelené fazole, Barateiser, hrách, cibuli a další zeleninu. Také okurky a hodně květin. Okna máme plná květin, které sám vždy opět sázím do truhlíků. Je také hodně hub, borůvek a brusinek. Včera jsem byl na brusinkách a na houbách. Hodně jsme toho už naložili.Na jaře jsem se byl opět hlásit v Rumburku. Sebrali mi jeden rok. Dostal jsem knížečku na udernice, která platí od 1. ledna 1950.

10. března 1951

Matka již byla 7. týden v nemocnici ve Varnsdorfu. Po 5titýdenní pauze musela znovu do nemocnice do Krásné Lípy, kde strávila pouze týden, protože byla převezena do Rumburka. O Vánocích, a to 23. 12. 1950 jsme si jí přivezli domů, odkusd jsme jí pak 2. ledna zase odvezli do nemocnice. 25. 12. jsem byl s Magdou poprvé v Kaschau. Vlak byl přecpaný k prasknutí a škaredě chladno. Každou neděli a často i v týdnu jsme jezdili k matce. Její utrpení bylo čímdál tím horší, byla stále slabší. 28.2.51 jsem byl u ní naposledy. 1.3. jsem jel do Varnsdorfu do nemocnice. 7.3.51 moje matka usnula a už se neprobudilaRáno v 10:15 jsem byl vedoucím Křenkem telefonicky vyrozumněn. V poledne jsem jel autobusem z Varnsdorfu do Rumburka a pak vlakem do Krásné Lípy. Doma jsem nikoho nepotkal, protože Magda s otcem byli v Rumburku podívat se na matku v márnici. Včera 10.3.51 jsme pohřbili maminku na kyjovském hřbitově vedle babičky. Kdo bude další? Je to smutné a otřesné, ale i toto musí být překonáno. Čas utíká, ale zapomenout nelze. Proč musejí jako první z tohoto světa ti dobří?! Můžeme se snažit, můžeme doufat, pak věřit a pak to větší, vyšší ztratit. Člověk, který celý svůj život naplnil prací a péčí, má pouze jedinou touhu a jediné přání dojít k cíly, který si vytýčil a pak se musí odloučit. To nemohu 4 dny po smrti mé matky pochopit.

10. dubna 1951

V březnu jsem byl na prohlídce v Rumburku. 20. března jsem musel do Terezína na kontrolu. Tam jsem pak musel znovu 21. března. Přes noc jsem byl v Rovném. 28. 3. jsem byl znovu v nemocnici v Krásné Lípě. 13.4. jsem byl znovu propuštěn, protože jsem musel s Magdou jet do Košic za dědou, který vážně onemocněl. Ve čtvrtek, 19. 4. jsme se vrátili domů. 27.4. jsem měl znovu nastoupit do práce. Protože jsem toho času neměl dostatek peněz, prodal jsem svou sbírku známek za 1500 Kčs. Počasí je vcelku chladné. Zasázel jsem dneska 3 bedničky zeleniny. Vyžahnul jsem flašku březové šťávy.

10. července 1951

Na 17. dubna zemřel dědeček na ostrově Rujána. Od 6. do 23. července mám dovolenou. 8. července jsem byl v Košicích. Potravinová situace je znovu dost mizerná. Čtvrt kila másla volně 112 Kčs, čtvrtkila margarínu 65 Kčs. Nejlevnější uzenina 10 dkg 28 Kčs. 12. července jsme byli s Magdou v lesích na Heidelbergu. Od 17. dubna je Magda těhotná. Nakonci června byla v nemocnici v Krásné Lípě (21.- 29. června).

Od 30. října 1951 jsem opět ve vojenské službě ve Strašecím u Rokycan.

Konec 1951

10. května 1952

Od 31. října jsem byl odveden ke dvouleté vojenské službě se svým černým dřevěným kufrem, a to ve Strašecím u Rokycan. Od 16. ledna 1952 jsem byl v nemocnici v Plzni. 28. prosince 1952 se narodil malý Veno. 4. ledna jsem byl na třídenní dovolené. Druhou dovolenou jsem měl v lazaretu 26. února 1952, kdy jsem byl doma dva dny. 18. února mi byli vyjmuty mandle. Protože jsem podruhé, a to už za dva měsíce BM plus 62 %, byl jsem 7. dubna 1952 propuštěn z vojenské služby. Musel jsem ale zpátky do Strašecího, kde jsem nechal všechny své věci a v noci 9. dubna jsem byl opět doma. 2. února byl u mě na návštěvě otec. Druhý den jsme byli v Rokycanech. 10. dubna jsem se hned hásil jako nemocný. 18. dubna jsem byl u vrchního lékaře, který mi dal jeden měsíc, takže sem musím zase v pátek. Dostávám denně 133.50 Kčs. Znovu sbírám známky.

23.června 1952

Byl jsem 20. května na kontrole v Reichenbergu, kam se vrátím za 10 – 12 měsíců. K vrchnímu doktorovi chodím jednou do měsíce. Příště jdu v pátek 4. 7. 52. 13. června jsem byl v Praze kvůli rentě pro válečné invalidy. Místo v 10 jsem přišel na řadu až ve 14 hodin. Další den jsem musel přijít znovu. Odpoledne jsem byl v muzeu a večer v divadle. Noc jsem strávil na Wilsonově nádraží a jeho okolí. Venku jsem byl také v okamžiku, kdy zrovna vycházelo slunce. Všude již kvetly růže. Výsledek prohlídky mi dosud není znám, protože jsem byl předevčírem na BM v Krásné Lípě. Počasí je velmi špatné, stále prší a je chladno. Vybavil jsem si dolní pokoj, protože to stojí mnoho práce.

1. listopadu Všech svatých

S rentou pro válečné invalidy nebylo vlastně nic, bylo mi uznáno jen 15 %. Od července bydlíme dole. Koupili jsme troubu za 2000 Kčs. Na září bylo hodně hub, hodně jsme toho nasušili a naložili. 15. září jsem jel do lázní Knížecí Hora u Preiwaldau, kde jsem zůstal do 24.10. 19. října jsem byl znovu u vrchního lékaře. Mám jít před komisi do Rumburku, kde se má o mě rozhodnout, zda jsem již od 10.4.52 schopný práce nebo nikoli. 18. 10. zemřela v Košicích babička ve věku 58 let. 10. října byl Václav v nemocnici v Krásné Lípě, odkud se vrátil až 17. října. Teď už je to zase dobré. Velmi se nachladil a dostal 4 injekce penicilinu. Včera byl s Magdou v Kyjově na hřbitově. Dneska odpoledne s otcem. Váží teď 59,5 kg.

7. prosince 1952

Píšu v posteli. Je asi 2 hodiny ráno. Nemůžu usnout, jako již dlouho. Včera byl Mikuláš, přinesl mi pár bačkor, jablka, 50 cigaret a sýr. Vypili jsme dvě flašky vína. Sníh drží, ačkoli ho není mnoho. Můj denní program je následující: v 10 vstát, nanosit dřevo a nařezat, jednou za týden k doktorovi kvůli potvrzení na peníze. Týdně dostávám 941 Kčs a 350 Kčs z podnikového fondu. To dělá dohromady 1291 Kčs, tedy na den je to 184 Kčs. Chtěl bych vydržet do kontroly v březnu, jinak bych se musel vrátit. Teď před Vánoci je mnoho vydání. 22. listopadu jsem dostal z fondu 2800 Kčs. Koupil jsem 100 kg brambor (600 Kčs). Protože dříve bylo na hlavu jen 50 kg. Pro otce koženou peněženku (468 Kč), za 200 Kčs cigarety, pro Magdu pár bot (335 Kčs) a prstýnek s červeným kamenem (250 Kčs). Pro Václavka 1 Kg čokolády (kolekci) na Advent. Pro otce vlnu na svetr (287 Kčs). Pan Müller z Krásné Lípy nás 27. 11. fotografoval. Večer chodím často k Porsche A. na maryáš. Potravinová situace: 1 vejce 10.50 Kčs, šunka 1 kg 500 Kčs, Macešky 1 kg 550 Kčs, máslo 1/4 kg 112,50 Kčs, chléb 2 kg 16 Kčs (volně 32 Kčs), káva 1 kg 1500 Kčs, olejovky 1 malá krabička 127 Kčs, 1 kg jablek 20 – 35 Kčs. K dostání je toho již dost, ale draho. Protože mám 20 kg podváhu, dostal jsem nemocniční karty. Denně 1/2 l mléka, na měsíc 1,20 kg masa a 1,25 kg Anarku.  Včera jsem musel donést rádio k Fialovi opravit. V maryáši jsem vyhrál opět 63 Kčs. Václavek má teď již 8 zubů, má pořád žízeň, pije jako velký z půllitrové sklenice. Máme ještě 9 králíků a 9 slepic. Opět jich pár přes Vánoce a Nový rok sníme.

Čtvrtek 25.12.1952 1. svátek vánoční

Letošní Vánoce byly bohaté na dárky, ale bylo málo radosti. Pro našeho malého jsem odpoledne postavil stromeček. Předtím jsme se vykoupali. Po jídle bylo rozdávání dárků. Dostal jsem sametové kalhoty, 150 cigaret, flašku kmínky a 1000 Kčs od otce, Od Magdy ručně pletený svetr, Vašík od nás pod stromeček dostal 1 kg čokolády, od Porsche psa, od paní Chaloupkové kalhoty a noční košili tak jako dort. Od dědečka kabát a 1 kg čokolády jako dort. Magda dostala od otce 1/2 kg čokolády, knihu a parfém. Magdě jsem dal pár bot, knihu a prstýnek s červeným kamenem. Otec od nás dostal stejný svetr jako já, peněženku, flašku červeného vína a dvě krabičky cigaret. Usnuli jsme až ve 12 hodin. Dnes odpoledne jsme byli v Krásné Lípě u paní Chaloupkové a u strýce Hermanna. Počasí je škaredé, včera večer začalo pršet, na ulicích je led. To byly tedy 7. Vánoce po válce. Loňský rok jsem byl voják a nebyl doma, jak tomu snad bude příští rok! Jídlo mi chutná, nemám žádné bolesti, ale stejně nemohu usnout a odebírám zuschus (?), cítím se pořád unavený, snad až půjdu zase do práce, zlepší se to, až budu konečně osvobozen od vojenské služby. Protože se již letos k psaní mého deníku nedostnu, protože chybí do konce 8 dní, tedy chci tento rok v mém deníku teď uzavřít. Když tento rok začínal, byl jsem vojákem ve Strašecí, teď jsem budoucí důchodce a co příští rok?

1953

11. února 1953 (v posteli 23 h.)

14. ledna uplynul u mě rok od doby, co jsem byl v nemocnici. 26. ledna jsem byl v Krásné Lípě v nemocnici na prohlídce kvůli důchodu u doktora Trosta. Dneska 11. února jsem byl v Rumburku u komise. Od 14. ledna 1953 jsem tedy důchodce. Zítra chci jít znovu do práce a pracovat na své staré mašině a tedy sloužit s F. Porsche. Teď mám velmi mnoho sněhu a poslední dobou se značně ochladilo. Na anglickém a holandském pobřeží jsou příšerné záplavy, kde tisíce lidí přišlo veškerý majetek a mnozí i o život. 1. února jsem si za fabrikou udělal 1,5 m dřeva. Porsche F., Adolf i otec dělali se mnou. Za dvě hodiny bylo hotovo. V pondělí 2.2. jsem to s Magdou odvezl na sáňkách na třikrát domů. V úterý jsem to najednou nařezal, protože mi Porsche půjčil ruční pilu. Ve středu jsem to nasekal a uklidil. Protože nemáme již žádné brambory, prodal jsem krmivo. Připočetl jsem k tomu ještě 200 Kčs na 130 kg brambor. Mám znovu jet do lázní na Knížecí Horu.

27. února 1953 čtvrtek (v posteli)

Dnes je to 14 dní, co znovu pracuji. Mám denní šichtu od 7:30 do 16 hodin, další týden mám od 16ti hodin do 24:30. Zpracováváme bavlnu a vlnu. Do dnes jsem vydělal přibližně 2600 Kčs. 25. jsem dostal zálohu 500 Kčs. Také jsem dostal zálohu na důchod za leden, únor a březen 3000 Kčs. Počasí je teď jako na jaře, žádný sníh, jen v noci je ještě zima. Dneska jsem si dal cibulky bledulí za okno. Nyní jsem v péči doktora Prokopa z Rumburka. 20. února jsem byl v krásnolipecké nemocnici na prohlídce pro Knížecé Horu (BM, SK, moč a cholesterol)24. Února jsme byli od fabriky v Rumburku na rentgenu kvůli tuberkuloze. Minulý týden jsem si koupil 1 kg špeku (500 Kčs). 23. jsme měli mladé králíčky, ještě nevíme kolik (asi 10).

11. března středa (v posteli)

6.března jsem byl v Krásné lípě v nemocnici na prohlídce pro hlášení v Rumburku, kde jsem pak byl 7. března a znovu na jeden rok osvobozen. V Kyjově navštěvuji kurz ruštiny. V pondělí 9. března jsme měli první hodinu. Zase sněžilo, přes den je krásně, noci jsou stále chladné.

31. prosince 1953

To nejdůležitější v roce 1953 byla měnová reforma 1. 6. 1953 v ČSR. Také přídělový systém byl zrušen. Výměna peněz probíhala u každého následovně: za každých 300 Kčs starých 60 Kčs nových, 1:5, vše ostatní 1:50, spořitelna 1:5, u větších obnosů 1:6,5 atd. Měli jsme všehovšudy 3000 Kčs, z toho jsme dostali jen 900 Kčs, za zbývajících 2100 Kčs jen 42 Kčs. Letos nejsou téměř žádné houby, borůvek málo, donesl jsem hodně Preustelb. (?)

8. června 1954 Nový Smokovec

Nejprve chci ještě psát o roku 1953. 15. září jsem pobýval v lázních Vyšné Růžbachy. Nejprve jsem jel ke švagrové do Košic. V Růžbachách jsem bydlel na Strandu, Každý den jsem chodil na lískové ořechy, až jsem jich nasbíral 30 kg. 27. září jsem opět jel domů. 22. 10. přišel v Rumburku v nemocnici na svět náš malý Rudi. V listopadu byl v na Sněžné v kostele pokřtěn. Kmotrem byl otec, švagrová Anna a Hermina Líbalová. Vánoce byly bohaté na dárky.

Včera, 7.6. 54, jsem vyrazil rychlíkem v 16:34 z Krásné Lípy. Byl jsem nejprva s otcem v BeseděZ Rybniště jsem jel rychlíkem Varnsdorf – Plzeň do Děčína, z Děčína v 18:27 rychlíkem Děčín – Košice. V 10:42 jsem byl v Popradu – Tatry a ve 12:45 lokálkou dorazil do Nového Smokovce. Hned byl oběd, hovězí guláš s bramborem, polévka a máslové válečky. Pak jsem šel na pokoj. Je tam to nejlepší. 3 postele, skříň, koupelna stejně jako záchod. Docela velký balkon se třemi lehátky. Hned jsem se vykoupal a šel spát. V 14:45 jsem si vypil čaj, potom jsem si koupil 5 pohlednic a hned jsem je poslal. Poté jsem byl vedle v kině. Hráli „První v cíli“. K večeři v 7 hodin byl knedlík, segedínský guláš a kus pečiva s omáčkou. Chce se mi teď spát, psal jsem už v posteli.

Nový Smokovec 11.6.1954

Jsem tu již 4. den. Počasí je deštivé, v noci byla bouřka. Mnoho času na vycházky nezbývá. Když nemůžeme ven, hrajeme maryáš. Jinak jsem se vcelku dobře zabydlelVčera jsme byli v kině na „Mistři baletu“. Večer byl kulturní večer od pacientů. Také přišel kouzelník. Byl jsem přestehován na pokoj 127, kde jsou jen dvě postele. Můj soused je starší muž z Moravy.

Nový Smokovec 15.6.1954

V sobotu jsme byli lanovkou na hřebeni, odtud jsme asi hodinu chodili po horách. Večer jsme měli kino (ve společenské místnosti, německý film Spojení nepravitelný) V neděli v 6:25 jsme odjeli na Štrbské pleso, které je odtud vzdálene asi 15 km. Asi hodinu jsme tam jezdili na jezeře na loďce. Ve 12 hodin jsme byli zase doma. Po jídle jsme znovu jeli na hřeben a odtud jsme šli pěšky k velkému vodopádu a pak ke kapitánu Nálepkovi. V 17 hodin jsme byli v kině, kde dávali film „Hotel Modrá hvězda“. Velice krásný film. Protože byla celkem skrovná večeře, byli jsme já se dvěma ženami v hostinci. Vypil jsem i 5 skleni slivovice. V pondělí jsem nebyl nikde, celý den jsme na balkoně hráli maryáš. Úterý bylo deštivé, jako pondělí, takže se také nic nedělo. Od Magdy jsem dostal dva dopisy. Psala doslova: „Váša je mámin, Ujka tátovo! Vzpomene si na Tebe akorát když jíme, to křičí: Táto, pojď sem!“ Večer byl v kině pěvecký kroužek (soubor). Dneska před obědem jsem našel panský hříbek. Zítra ráno v 5 hodin musím na BM, jsem zvědavý jak to se mnou vypadá. Je 10:15, píšu v posteli při lampičce, Jako dezert jsme měli dvě jahody se šlehačkou. Jsou také již třešně. 9.6. jsme dostali pomeranč, který mám ještě u sebe, pokud vydrží, vezmu ho domu dětem.

Čtvrtek 24.6.1954 (N. Smokovec)

BM +44%, řekl jsem prima, především jsem byl přetažený. V neděli jsme byli dopoledne v Tatranské Lomnici, kde jsme také jeli lanovkou. Na pokoji jsem teď zcela sám. Můj kolega jel dneska domů. Téměř každé ráno jsem teď chdil před snídaní na 2 – 3 slivovičky. Dneska večer jsme si na rozloučenou koupili láhev vína, kterou jsme vypili u mě na pokoji během hraní maryáše. Zítra ráno v 9 jedu domů. V 18:05 tudy projížděli cyklisti (Okružní jízda Slovenskem). Tak již po několikáté vážím své kroky k domovu.

29. Prosince 1956

V roce 1955 jsem nebyl v žádné léčebně. Ale 124 dní jsem byl na nemocenské. Na konci října jela Magda s dětmi do Kaschau. Hodil jsem ji až do Tetscheu, odkud jel rychlík do Kočic.Za týden jsem tam jel znovu ji vyzvedout. Magda dostala od své sestry kožich, naušnice a látku na kostým.

Rok 1956 u mě začal opět nemocí. 25. ledna jsem musel do Krásné Lípy do nemocnice, kde jsem zůstal do konce března. Pak jsem byl 14 dní doma a potom jsem odjel do Jeseníků do Prisnitzova sanatoria. 2. května jsem znovu musel do práce, ale hned potom opět k doktorovi, protože jsem si vymknul nohu. Takže jsem mohl jít do práce až 7. května. Anča byla u nás se svým malým synem asi 4 měsíce. Mám dříví na zimu zase od Písků Richter. V našem okolí bylo zbořeno hodně opuštěných domů, u Ditrichů, Hessefleischerů a Abdanků. Od posledně, kdy zbourali Slováky, je hodně odpadového dřeva, které jsem si mohl vzít, takže máme dřeva dost. 5. 12. 1956 se v nemocnici v Rumburku narodil náš malý Hansi.

Vánoční svátky se svými dětskými radovánkami je již za námi. Také naši kluci měli hodně radosti. Byly bohaté na dárky. 6 kg čokolády pro stromeček, ani se to na něj nevešlo. Kždý dostal auto, koníka s vozem, lokomotivu, knížky na malování s pastelkami, čineli, trumpetu, kuželky a ještě nějaké maličkosti. Koupil jsem Magdě kalhoty a zlatý řetízek s přívěskem. Bylo také pravé vánoční počasí se sněhem a zimou. Od 26. jsem znovu prochladl, až 2. ledna 1957 jdu znovu do práce.