Erik Hieke
Nově objevená díla sochaře Antonína Škody
Škoda Antonín (1935-2000)
Antonín Škoda se narodil v Soběslavi, ale dětství a celý život prožil ve Veselí nad Lužnicí. Školu absolvoval v roce 1953, byl přijat na UMPRUM, ale studium ukončil předčasně. Jeho jméno je výrazně spojeno s výrobním družstvem Jihotvar, pro které navrhoval výrobky v 60. letech. Zrealizováno jich bylo asi 600. Jihotvar se tehdy stal pojmem a Antonín Škoda se zařadil ke špičce tehdejších českých keramiků. Po odchodu z Jihotvaru na počátku 70. let se věnoval volné tvorbě a realizoval četná díla ve spojení s architekturou, v interiérech i exteriérech. V 90. letech se vrátil k drobnější keramice a začal spolupracovat se staročeským dvorem v Českých Budějovicích. Poslední jeho díla vznikla na konci 90. let v hrnčírně v Klikově. Keramika Antonína Škody je charakteristická velkou lyričností, vtipem, častými pohádkovými motivy. Antonín Škoda je podle názoru řady svých kolegů dodnes nedoceněným umělcem evropského významu .
Tento příspěvek si… Zobrazit více
Koncentrační tábor Hradištko a jeho souvislost s obcemi Vitín a Ševětín
Roku 1943 vznikl na soutoku řek Vltavy a Sázavy, nedaleko obce Hradištko, koncentrační tábor, který spadal pod kmenový koncentrační tábor Flossenbürg. Byli zde internováni Němci, Francouzi, Italové, národnosti sovětského svazu a také Španělé. Tito vězni byli využívaní na otrocké práce ve vojenském výcvikovém prostoru SS Böhmen. Kromě klasických zemních prací při budování nacistického cvičiště byli vězni nasazováni na stavby cest, kanalizací apod. Ač byl tábor malý, režim zde byl hodně tvrdý.
Na konci války se Němci snažili zahlazovat stopy svých zločinů a začali systematicky likvidovat tábory. Jelikož se k Protektorátu Čechy a Morava nezadržitelně blížila vojska Rudé armády a spojenců, rozhodl v dubnu 1945 velitel tábora Lange a jeho pobočník Kusse o likvidaci 48 vězňů, které nechali zastřelit.
Tábor byl 26. dubna 1945 německým velením rozpuštěn a zbylí vězni měli byli transportováni vlaky do nechvalně proslulého Mauthausenu.
Vlak s transportním číslem 94 -803, který byl… Zobrazit více
Pomník španělskému vězni ve Vitíně
V prvních květnových dnech roku 1945 byla situace v našem okolí velmi výbušná. Německá armáda procházela morálním rozkladem, v okolí se vyskytovala vojska slovenská, maďarská, ruské osvobozenecké armády a mnoho set civilistů, kteří utíkali před vojsky rudé armády. Je až překvapivé, že v této době německá mašinérie pokračovala s neústupnou přesností. 8. května projížděl ševětínskou železniční stanicí zvláštní vlak s číslem 7864, který vezl vězně z několika německých koncentračních táborů. Jedním z těchto „evakuovaných“ táborů bylo Hradištko. Tímto koncentračním táborem prošlo za jeho existenci i 38 španělských státních příslušníků, ze kterých 13 zemřelo, 19 bylo osvobozeno a 6 navždy zmizelo. V sousední železniční stanici Chotýčany vlak zastavil, přičemž zde došlo k události, kterou popisuje pamětní kniha místního drážního úřadu takto: „ „V úterý 8. května projel mimořádný vlak zajatců stanicí. Zajatce hlídali členové SS . Ve stanici se pokusili 4 zajatci o útěk. Jeden z nich zaplatil tento pokus životem.… Zobrazit více
Pověst o Italovi
Před více než sto lety zasáhla naše lesy silná větrná smršť, která zničila stovky hektarů lesních porostů. Na likvidací polomů v celém okolí však nebylo dost zdravých rukou. Protože v té době v Evropě zuřila jiná smršť, a to válka, označovaná jako velká.
Na místo místních mužů, sem bylo povoláno několik set válečných zajatců. Muži, ať již pocházeli z Ruska, Itálie či Srbska vypadali všichni stejně. V otrhaných zbytcích uniforem s bílými nápisy KG ( Kriegsgefangene – válečný zajatec) si nedaleko hájovny Bezpalec vybudovali vlastní tábor. Oplocený prostor a několik dřevěných budov se dvěma studněmi jim tvořily dočasný domov. Hlídače tábora tvořili především zranění navrátilci z front či staří muži z okolních vsí.
Nedlouho po obydlení tábora, byla nedaleko odtud vybudována úzkokolejná dráha, jenž měla sloužit k přepravě dřeva do blízkého Ševětína, na skladiště u Dubenského rybníka.
S prodlužující se válkou docházelo v zázemí jídlo a tudíž i zajatci,… Zobrazit více
Černá paní žďárská
Nad Dubenským rybníkem je v lese křižovatka, odtud vede cesta ke Kolomazné peci. Okolnímu lesu dominuje vrch Valach. Dle dávné pověsti toto místo přišlo ke svému jménu tak, že se zde sedlákovi z Chotýčan utopil v bažině valach. Za tímto kopcem, směrem k zaniklé vsi Žáru zaujme pozorného návštěvníka kopeček, doslova posetý směsicí kamenů. Vitínští tomuto místu říkají „V Hradě“. Prý tento název vznikl v dávné minulosti, kdy na tomto místě měl stát pevný a velký hrad. Sídlo a okolí spravoval hradní pán se svojí ženou a synem. Po několika letech vladař zemřel a na výchovu syna zůstala žena sama. Ze syna vyrostl hulvát a nezřízený mládenec, zvaný klacek či cepák. Tento výtržník nevynikal vůbec ničím, možná jen tím, že své matce dělal na čele jednu vrásku za druhou. Syn neustále na matku naléhal, aby mu poskytovala stále větší obnosy peněz na jeho radovánky, ale ta to neustále… Zobrazit více
Byl u Ševětína nalezen poklad?
Ilustrační obrázek, autor doc. Mgr Ondřej Chvojka.Ph.D
Prostřednictvím archiválií se podařilo objevit zajímavou nálezovou zprávu, která jistě zaslouží pozornost. V roce 1904, kdy celý svět věnoval svou pozornost k právě probíhající rusko – japonské válce a v českých zemích se smutnilo po smrti skladatele Antonína Dvořáka, došlo u Ševětína k ojedinělému nálezu.
V lese na kótě 470 m.n.m, nedaleko samoty „U Prokšů“, zvané Prokšovna, byly tehdy dobývány pařezy. Jaké bylo asi překvapení dělníků, když pod kořeny nalezli lidskou kostru, to se dnes již nedozvíme. Na tomto místě budeme citovat dobovou nálezovou zprávu: “ …skrčená kostra obložená kameny a u její hlavy nalezeno více celkem maličkých a bezvýznamných střepů nádoby, která měla tenké stěny. Na prsou kostry pod krkem ležela pěkná bronzová jehlice se čtyřhranným a zesíleným krčkem pod niž bezprostředně je krček zesílen a ozdobený dvěma svislými a podélnými a poněkud slabě vystupujícími výčnělky, s jehlou ozdobenou několika… Zobrazit více
Pomníček na slavnostní výkop 19.11.1866
Nedaleko hlubockého nádraží je možné spatřit prostý hranol z liberecké růžové žuly se zlatým písmem. Tento pomníček byl původně umístěn u hráze Bezdrevského rybníka a připomínal první slavnostní výkop Jana Adolfa ze Schwarzenbergu na stavbě železniční trati Plzeň – České Budějovice dne 19. 11. 1866. Na původním místě, byl pomníček nalezen převrácený a zásluhou tehdejšího zaměstnance drah, byl postaven a přesunut na své současné místo, kde byl znovu odhalen dne 19. 11. 1996. Zobrazit více