Kovářskou tradici rodiny Zabilků z Dobřejovic vystihuje článek novináře Jana Chmelíka, zveřejněný v tisku v roce 2005. Tímto děkujeme panu Ing. Sochovi za jeho zaslání a přepis.

Komu Pánbůh nenadělí, tomu kovář nenakove, ale Zabilkové byli machři.

„Kam chodíš do školy? Nebo se učíš? vyzvídal dobřejovický sedlák Kubeš. Zastavil si u Plzeňské zastávky mladého cyklistu, jestli nemá pumpičku. Potřeboval totiž dofouknout přední kolo. Kluk mu ji ochotně půjčil a mezitím co strejček vháněl vzduch do duše, dozvěděl se, že mládenec se učí u budějovického Dvořáka kovářem. „Sakra, to je škoda, že už nejsi hotovej, narovnal se pantáta. „Zrovna potřebujeme kováře. Ve vsi máme šedesát kobyl a nemá je kdo kovat“. „Třeba by si nechal říct táta“, kul železo patnáctiletý syn Václav I. „Taky je kovářem“.

A tak náhodné setkání přispělo k tomu, že Jan Zabilka, třetí v rodě „čertovského“ řemesla, se stal v Dobřejovicích obecním kovářem. Angažoval ho spolek šestnácti… Zobrazit více →

Již je tomu 45 let co naposledy chotýčanský kovář udeřil do kovadliny ve své kovárně na návsi u rybníčka, který už také neexistuje. Avšak zachovalo se nám několik obrázků kovárny a k tomu stručný popis v kronice, který si zde můžete přečíst:

Číslo 21 je obecní kovárnou, totiž bytem náležejícím k obecní kovárně. Domek byl postaven ke školnímu dvorku současně s postavením kovárny. Měl 1 velkou místnost kde bydlela od jeho postavení rodina Zabilků, kteří po 3 generace v obci kovařili a byli zároveň i zkušenými a zručnými podkováři. Rodiny velmi dobré a pracovité. Domek byl postaven pravděpodobně roku 1863 (podle data vyřezaného na trámu střešní konstrukce kovárny, které našel Stanislav Pomije v roce 1968, když tuto kovárnu bourali). Obytná část domku, kde bydlíval kdysi i svobodný švec Václav Zabilka rozbořena v roce 1949, když se Josef Zabilka z ní vystěhoval jako poslední kovář v obci do zakoupeného domku č.p.… Zobrazit více →