V tomto příspěvku jsme se snažili o menší seznam zaniklých vsí od středověku po novověk. Mnoho těchto vesnic se dnes nedá lokalizovat, někdy se o to ani odborníci nepokusili, jindy si mnohé názvy popletli a umístli je jinam. Tento příspěvek má poukázat na zalidněnost našeho kraje v určité době. Zvláště malé vsi uprostřed lesů neměly dlouhého trvání.

Jak známo i z našeho mikroregionu, mohou vsi zanikat i v minulém století, viz Pardovice, Jaroslavice, Buzkov aj.

Benešovec, n. ves mezi Sudoměřicemi, Komárovem, a Hodětínem, v roce 1549 pustá, později hájovna. Roubík 1955

Branovice, n. ves, pak tvrz s dvorem, později samota u Dobšic, Roubík 1955

Doubí, n. ves, pak Dubový mlýn u Sobětic, zmiňovaná v roce 1549, v roce 1554 ves, 1603 zmiňovaný mlýn. Roubík 1955.

Kocléřov, Koclířov, n. ves, pak rybník u Lomnice n. Luž. Připomínaná r. 1387, 1393. R. 1491 zatopena rozšířením rybníka… Zobrazit více →

U každého kostela v našem regionu se nachází dodnes kamenné artefakty, které mají spojitost s těmito stavbami. Zpravidla se může jednat o zbytky kamenného ostění, které bylo vyhozeno při přestavbě, jindy o náhrobní kameny, nehodící se do nové dlažby, a zcela vyjimečně o stavby, které vznikly u kostela jako jeho příslušenství. Nyní se pokusíme některé vyjmenované pozůstatky popsat a začneme kamenným artefaktem zmiňovaným v Táborské černé knize:

Vyznání Jana Pláteníka rodem z Kloužovic, na mučidlech 1568:

„Item k tomu se znám, že voni dva, Jan a Jíra, oba rybníkáři, a nějakej Jan, s nimi třetí a já čtvrtej, byl jsem s nimi v Ševětíně, Voni tři doyli se do nějakýho sloupku před kostelem a něco tam pobrali a mně zámek dali“.¹

Sloup před kostelem byl zazděný do hřbitovní zdi i s kamennou pokladničkou na milodary s zabíleným obrázkem nad ní, s kováním a petlicí.

Tento kamenný sloupek zde… Zobrazit více →

Příspěvek k regionálním dějinám lidového zbojnictví. Článek vyšel v časopise Výběr roku 1977.

Severně od Českých Budějovic, nedaleko Chotýčan, protéká potok s poetickým názvem Libochovka. Potok pramení v revíru „Kubíčkovo jitro“ ve Velechvínském polesí a ústí do řeky Vltavy v polesí Nová obora mezi vrchy Hradcem a Jelením.

Horní část toku Libochovky s okolním líbezným údolím je dnes vyhlášenou rekreační oblastí s celou řadou víkendových chat. Právě tato část údolí se stala před staletími pověstnou po celém českém království, jako nechvalně známé místo loupežných silničních přepadů. Počtem zjištěných případů drží tato lokalita krok s vyhlášenými loupežnickými místy, jako je les Fiderholz u Běhovic a Černý les u Benešova.

Sledujeme-li z dostupné literatury směr staré zemské silnice z Českých Budějovic do Prahy zjišťujeme, že až na malé úchylky zachovávala tehdejší silnice nynější trasu státní silnice České Budějovice – Praha (E 14) (Jedná se… Zobrazit více →

Mezi obytným stavením, zpola zděným a obíleným, dřevěné lomenice a doškové střechy, jejíž hřeben pokrývaly kusy drnu plné netřesku nyní suchého, a mezi úzkým, štíhlejším srubem hlinou omazaným, byla kamenná brána se šindelovou stříškou. Před ní stála stará lípa. Dvě ještě košatější rozkládaly holé své koruny v boku dvorce nad srubem a nad slověncovým, dubovým plotem s dvoustrannou stříškou, jenž se táhl za srubem až ke stodole nízkého roubení, ale vysokých vrat a vysoké zelenavé střechy, stojící napříč přes dvůr proti bráně. Takový mohutný plot spojoval také na druhé straně stodolu a kolnu s ní obytným stavením…..“. Těmito slovy líčí podobu hvozdenské tvrze spisovatel Alois Jirásek ve svém románu Proti všem. Klasik české literatury při popisu dorce zcela volně fabuloval, stejně jako i celý románový příběh je převážně dílem jeho fantazie. Nechal se přitom inspirovat několika ojedinělými zmínkami o vladyckém rodu z Hvozdna, který se v předvečer husitských bouří přidal… Zobrazit více →

V oblasti mezi Ševětínem, Týnem nad Vltavou a Veselím nad Lužnicí stávalo ve středověku a raném novověku poměrně značné množství drobných feudálních sídel. Několik z nich se dodnes zachovalo ve formě tvrzišť se zbytky zemních fortifikací nebo v podobě přestavěných zámečků, jiná naopak dosud nejsou bezpečně lokalizována. Dokumentací pozůstatků panských sídel na Vltavotýnsku se naposledy zabýval Václav Huml, který však některá místa zřejmě osobně nenavštívil a při popisu vycházel z ne příliš spolehlivých nebo zastaralých zdrojů. Proto se autor tohoto příspěvku pokusil na základě vlastního terénního průzkumu o nové zhodnocení některých lokalit v tomto prostoru. K nejlépe dochovaným středověkým památkám zde patří radonické tvrziště.

Osada radonice, dnes administrativní součást obce Dolního Bukovska, leží 11 kilometrů západojihozápadně od Veselí nad Lužnicí a 12 kilometrů jihovýchodně od Týna nad Vltavou. Situace zdejšího tvrziště je vcelku zřejmá a jeho existence není tajemstvím ani pro dosavadní literaturu, poblém naproti tomu představuje napostá absence původních… Zobrazit více →

Tvrz Býšov se nachází přibližně 7 km jihozápadně od obce Temelín. Poprvé je zmiňována roku 1395 jako majetek bratrů Arnošta a Kuníka z vladyckého rodu Býšovců z Býšova. K tvrzi původně přiléhal také pivovar. Tento rod vlastnil Býšov do konce 16. století. Po smrti Jana Býšovce z Býšova roku 1573 se musel již tak skrovný majetek rodu rozdělit na sedm dílů. V roce 1615 prodal Jan Maldší z Býšova tvrz i s přilehlou vsí získal rodu Malovců z Malovic, kteří toto území připojili k panství Hluboká n. Vltavou. V té době sloužila již pouze jako sýpka. Od 18. století se na Býšově vystřídala řada majitelů, mezi nimi i významný rod Schwarzenberků. Součástí panství Hluboká byl Býšov až do roku 1930, kdy byl Scharzenberkům vyvlastněn a prodán tehdejšímu nájemci statku Vladimíru Sailerovi. V současné době je tvrz ve vlastnictví společnosti Jihočeský zemědělský lihovar  a.s.  a… Zobrazit více →

V devadesátých letech minulého století zpracoval významný jihočeský historik, muzejník (Jihočeské muzeum) a bibliograf Karel Pletzer osudy zaniklých středověkých osad na Vltavotýnsku. Jedná se o velmi zajímavé a „záhadné“ téma, které se navíc dostalo prostřednictvím úzkoprofilového periodika Výběr jen mezi malou hrstku zasvěcenců či příznivců historie. Ráda bych proto s touto problematikou, doplněnou ještě o další poznatky, seznámila i širší okruh čtenářů Vltavínu. Dr. Karel Pletzer vycházel při svém zkoumání z několika pramenů, především z díla Františka Roubíka Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách, dále z Dějin města Týna nad Vltavou Josefa Sakaře, knihy Místní jména v Čechách Antonína Profouse a dalších. Nejprve k dílu Františka Roubíka. Tuto knihu, vydanou v roce 1959, máme v naší muzejní knihovně. Pokud nahlédneme pod bývalý okres Týn nad Vltavou, nalezneme zde celkem třiadvacet osad, které buď zcela zanikly, nebo na jejich místě vyrostl… Zobrazit více →

Pražskou silnici, kterou tisíce motoristů každodeně projíždí přes Borekz Budějovic ve směru na Prahu a obráceně, je dnes pro nás každodennísamozřejmost. Tato silnice zde ale není odnepaměti. Od začátku existencekrálovského města Budějovice, a před tím osady Budivojovice, muselo existovatspojení s Prahou. Původní pražská komunikace ale vedla trochu jinou trasou neždnes. Současná podoba pražské silnice pochází z doby vlády Marie Terezie,která na našem území začala zakládat moderní komunikace, které měly zkrátitvzdálenosti a dobu potřebnou k cestovaní mezi důležitými městy, což mělonapomoci obchodu a především zrychlit přesuny vojsk. Nové císařské silniceměly zpevněný povrch, odvodňovací strouhy a jejich průběh měl být pokudmožno co nejpřímější bez zbytečných zatáček. Pražská silnice z ČeskýchBudějovic, tak jak jí známe dnes, byla vybudována v letech 1753-1755. Atěmito roky také končí existence staré pražské silnice, kterou si nyní popíšeme.

Trasu „staré pražské silnice“ lze popsat asi takto: Od budějovického špitálu u sv.Trojice vedla… Zobrazit více →

Vrcholná fáze kolonizace oblastí severního Českobudějovicka spadá stejně jako na celém území do období 12-13 století.

Osídlení našeho regionu v ranném středověku se podle posledních nálezů dá s jistotou položit do 7. století. Postupné kácení pralesa a využívní krajiny mělo extenzivní charakter. Stejně jako na celém území Čech šlo spíše o určité buňky s rozsáhlejším osídlením v rozlehlém lese, který ještě pokrýval tehdejší jižní Čechy.

Opravdová přeměna krajiny na takovou jaká je dodnes k vidění na venkově, byla zahájema až na koneci 11. století.

Starší fáze kolonizace byly prováděny místním obyvatelstvem. Ve 13. století se přidávají němečtí kolonisti, kteří se udrželi v českách zemích do 20. století.

Spolu s příchodem kolonistů a rozšiřováním orných ploch bylo potřeba velkého množství železa na nástroje. V této době se vyrábělo železo stále v nezměněné formě v jaké získávali železo Keltové, Germáni a první Slované. Pro rostoucí populaci bylo náročné dovážet železo z hutních… Zobrazit více →