V širokém pásu, táhnoucím se od Zlivi kolem Českých Budějovic, přes Lišovsko a Třeboňsko až ke Stráži nad Nežárkou, začala být během první poloviny 19. století poměrně intenzivně těžena železná ruda. Je obsažena v hlinitých limonitech, jejichž vrstva má mocnost nanejvíš 20 centimetrů a vyskytuje se zpravidla v hloubce 4 – 5m pod povrchem. Obsah železa v rudě se pohyboval kolem 20 – 25%. Důlní práce se rozeběhly nejdříve u Dobré Vody, Suchého Vrbného a Hlinska, později poblíž Mladošovic, Štěpánovic, Libína, Kramolína a na dalších místech. Vytěženou rudu vozili formani nebo sedláci po silnicích do Chlumu u Třeboně a Františkova, kde se zpracovávala v již dříve vzniklých železárnách. Roku 1840 vyvstala chlumským hutím konkurence, když českobudějovičtí podnikatelé Vojtěch Lanna, František Josef Klavík a Jan Procházka založili společnost s cílem zřízení nové železářské huti pod Holubovem nedaleko Křemže. Vysokou pec tam skutečně uvedli do provozu… Zobrazit více →

V našem regionu je mnoho pozoruhodných sakrálních památek. Ve většině se jedná o kamenné a kovové kříže, kamenná boží muka a kapličky, poslední a nejmenší skupinou jsou dřevěné kříže. Těchto památek máme v regionu nejméně, většinou se jedná o nové kříže na místech těch původních. Například ve Velechvínském polesí Zelený kříž, Modrý kříž a kříž u hájovny Bezpalec. V našem regionu nalezneme původně osazené dva kříže, které dodnes stojí. První stojí u Chýňavy, kde na patě kříže si můžeme přečíst jméno zhotovitel -Jirovský Josef 1890. Tento kříž je velmi špatném stavu a jak je patrné z jeho zadní části byl již v minulosti často opravován. Druhý kříž stojí v katastru Hrůtova, nedaleko samoty „U Šírků“. Tento kříž je starší a dle údajů na kříži byl postaven 21.7.1872.

Oba dva tyto kříže by zasloužily více pozornosti jak od místních obyvatel tak od odborné veřejnosti

Dřevěný kříž u bývalé hájovny Bezpalec

 … Zobrazit více →

První hřbitov se nacházel okolo kostela sv. Mikuláše, zde se pravděpodobně pohřbívalo od doby vzniku kostela, asi ve 13. století. V roce 1787 již tento hřbitov nevyhovoval a proto bylo tehdejším ševětínkým farářem Josefem Steinem rozhodnuto o vzniku nového pohřebiště. To vzniklo na západní straně obce, vedle pěšin k Vlkovu. Po 9 letech, v roce 1796 byl tento hřbitov pro velké množství vody v hrobech zrušen. Po té se opět započalo pohřbívat na starém hřbitově vedle kostela, nově pouze na východní a jižní straně. Dle záznamu z farní kroniky zůstala druhá polovina, tedy západní a severní nepoužívaná a byla oddělena dveřmi. Dále necháme vypovádat farní kroniku:

„Bylo nařízeno kopati hroby 1 sáh hluboké, 2/3 sáhu široké, a těla mrtvých se v době zimní do šachet jedno vedle druhého kladla hrob na hrob, proti všem předpisům zdravotním a úctě k zemřelým. Od té doby jednalo se mnohokráte o… Zobrazit více →

V minulosti naše předky často sužovaly nejrůznější epidemie nemocí, které dnesjsou již zcela potlačené, nebo na které moderní medicína zná dostatečně účennéléky. S rozvíjející se medicínou tak přestaly epidemie řádit také na jihočeskémvenkově a poslední velkou nákazou, po které dodnes nalezneme na starýchhřbitovech památky v podobě datumů úmrtí na starých křížcích, byla tzv.Španělská chřipka, která zasáhla Evropu v letech 1918-1920, tedy těsně podoznění posledních výstřelů první světové války. Obávanou nemocí však stálebyla cholera, kterou venkovské obyvatelstvo mělo stále v paměti. Naposledycholera výrazněji udeřila v našem regionu v roce 1873.

Cholera se přenáší nejčastěji pitnou vodou znečištěnou fekáliemi nebopotravinami. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, popřípadě člověk – přenašeč.Pokud člověk skonzumuje dostatečně velké množství „vibrií“ (je relativně velké,neboť nesnášejí kyselé prostředí žaludku a mnoho jich cestou přes něj nepřežije),část z nich projde až do tenkého střeva a zde se začnou množit. Zde produkujítoxin zvaný… Zobrazit více →

Uhlířství odnepaměti patřilo ke starobylým lesním řemeslům, se kterým jsme se mohli setkat v naší zemi už od pravěku – snad již v dobách prvních zemědělců – v neolitu. Vysoce důležitým se stalo uhlířství při zpracovávání kovů – především železa, jehož tavba a další kovářské zpracování se bez dřevěného uhlí neobešla. S rozvíjejícím se železářstvím vzkvétalo i uhlířské řemeslo a běžným každodenním obrázkem byly sloupy bělavého dýmu stoupajících z temných lesů. Moderní doba ale přinesla ve zpracování železa pokrok a dřevěného uhlí přestávalo být třeba tolik, až ve 30. letech 20. století uhasly poslední milíře spolu se zánikem starých železáren využívající dřevěné uhlí. I samotná výroba dřevěného uhlí doznala modernizace a klasických milířů již nebylo třeba. Naposledy v Čechách milíře zažehly v poslední válečné zimě 1944/45, kdy bylo starými uhlíři páleno uhlí pro německé válečné hospodářství. Nemáme zpráv zda k tomu došlo… Zobrazit více →

V panských lesích u Velechvína prováděla myslivost šlechta a panští úředníci; revírní personál se staral o ochranu zvěře a její pěstování. Nebylo myslitelné si ho představit bez ručnice, kterou měl k sebeobraně, ale hlavně na ničení škodné, za jejíž úlovky dostával „zástřelu“.

Zvěř chránil nejen proti škodné, ale i proti pytlákům. I když za stara byly tresty za pytlačení kruté, pytlačilo se vždycky: kladla se oka na zvěř a někdy se pytlačilo i zbraněmi různě vyrobenými.

Velká pytlácká parta byla v Lišově, kterou vedli nebojácní Mrázkové. Ti byli často návštěvou v revíru Velechvín, ale později se nespokojovali se zajíci a srnci, ale podnikali výpravy přes Vlčinu a Mojč až do lesů k Hluboké na vysokou.

Při jedné takové výpravě čekali panští myslivci a hajní z celého okolí na návrat party v lese u státní silnice nad Chňavou a tam  vznikla mezi panskými a pytláky přestřelka, při níž byl jeden… Zobrazit více →

V roce 2005 byl autory tohoto příspěvku, během amatérské archeologické prospekce, nalezen vodovod na dně vypuštěného rybníka Stojčín. Původně vodovod začínal u vtoku Ponědražského potoka ( nad tímto místem dnes stojí boží muka u Ovčína), dále pokračoval přes dno rybníka a v místech dnešních česlí se dostával pod pozemní komunikaci a dále do panského dvora Švamberk. Jelikož v době nálezu vodovodu byly jeho některé části zasypané pískem a bahnem, domnívali se nálezci, že se jedná o uskladněné dřevo. (Tento zvyk pochází z 19. stol. tehdy, když se hospodáři narodil syn, uskladnil trámy do rybníka a v den plnoletosti syna byly trámy vyjmuty ze dna a použity na stavbu). Místo nálezu bylo očištěno a bylo zjištěno, že se nejedná o skládku dřeva. Jednalo se o souvislou řadu klád, které byly uvnitř skrz provrtány a mezi sebou spojeny plechovými spojnicemi s drobnými kousky olova. Celý nález s fotodokumentací byl předán archeologovi táborského… Zobrazit více →

Po nástupu kancléře Otto von Bismarcka v polovině 19.století získalo ve střední Evropě stále větší vliv Prusko. Rozhodujícím momentem bylo obsazení Holštýnského vévodství Pruskem a vyloučení Rakouska z Německého spolku z podnětu Pruska. Odvetou vyhlásilo Rakousko Prusku 17.června 1866 válku. 3.července 1866 bylo Rakousko drtivě poraženo v legendární bitvě u Hradce Králové. Záhy se objevili pruští vojáci i v jižních Čechách.

MUDr. Josef Suchan ze Ševětína zachytil řadu pramenů z lidového podání, jak lidé na ševětínsku si o „šestašedesáté válce“ vyprávějí:

„V bitvě u Hradce Králové padlo mnoho vojáků z naší osady a zpráva o tom došla na Ševětínsko s takovým zpožděním, že sem dorazila současně s „Prajzem“, který se již stahoval po sjednaném míru zase zpět.

Zprávy o blížících se Prušácích vyvolaly i v Ševětíně paniku. Malý jednotář, který viděl „Prajza“ v Neplachově, upaloval domů, naložil… Zobrazit více →

Před koncem 14. století sídlili na zdejší tvrzi příslušníci drobného šlechtického rodu, z nichž jako první se v roce 1367 připomíná Mikeš z Bošilce a následuje Bohuněk ze Bzí. Rod bezských vladyků zůstal majitelem statku až do roku 1538. kdy zemřel poslední z nich, Adam Rouzim ze Bzí. O tři roky později koupil vesnici s panským sídlem Volf Hozlauer z Hozlau. Protože za jeho potomků se zde hospodářství příliš nevedlo, rozhodl se Vladislav Hozlauer v roce 1594 prodat statek Bohuslavu Kalenicovi z Kalenic. Bohuslav nechal zapsat Bzí své manželce Marianě a po její smrti převzala majetek roku 1602 na základě Kalenicovy závěti Magdalena z Tetova, která zde žila spolu se svým manželem Albrechtem Hložkem ze Žampachu. Od své matky Magdaleny koupil Bzí s veškerým příslušenstvím v roce 1623 Mikuláš Bohuslav Hložek ze Žampachu. Když potom roku 1649 bezské zboží… Zobrazit více →

Čtvrtý duchovní správce v Kostelci píše ve farní kronice sám o sobě:

„Slavnost mou instalační dne 21. Ledna 1877 vykonal veledůstojný pan vikář Josef Vlasák, děkan vltavotýnský. (Uvedení do farnosti.)

Musím podotknout zvláštní uvítání při mém příchodu do Kostelce. Uvítán jsem byl od osadníků před hrobárnou, banderiem asi pěti párů koní jeli mi naproti, střelba z moždířů též nezcházela a hudba tvrdila všecko.

Po krátké pobožnosti v kostele mnozí z osadníků se vrátili domů, ale Kostelec byl vzhůru až do rána druhého dne. V hospodě U Růta se pilo o přítrž, šenkýř nepředložený a nezkušený mladík Vojtěch Faktor nalejval a nic neznamenal, vždyť starý jeho táta byl představený (starosta) a jeho slovo platilo: „Píte!“ pravil „Jenť von to někdo zaplatí!“

Nebylo třeba více slov, pilo se dost a když se rozneslo po vsi, že je pivo zadarmo, tedy přišly baby s hrncema a… Zobrazit více →