Městečko Lišov mělo právo hrdelní od roku 1406, městu ho dal král Václav IV. a pokud bylo potřeba, povolali mistra popravčího z Budějovic.

V pamětní knize lišovské je tento zápis Lukáše Kašparidesa o poravě Veruny Košťálové ze vsi Kotejcan, která jsouce se mordu svého nepoctivě nabytého dítěte, při zdejším právě, skrz následování procesu k smrti odsouzena dne 1. července 1689, mečem odpravena jest, kterýžto duši Bůh lehkého odpočinutí popřej…..

Veruna Košťálová byla nejprve vyslýchána a pak konfrontována s dvěma osobami, které našly mrtvé tělo jejího děcka. Městské právo ji odsoudilo k trestu smrti podle regulí N31. Schválení vyřčeného ortele od vrchního práva, od jeho vysoké osvícení knížecí milosti ze Schwarzenbergu se dostalo. Rozsudek byl publicírován v radním domě, kamž přivedena i odsouzená.

Dveře i okna byla při čtení rozsudku, který četl radní písař, otevřená. „Po vykonání toho odsouzená do arestu jest zase vsazena, stráží dobrou, jakož i potravy až do… Zobrazit více →

Velmi zajímavý nález se povedl skupině amatérských archeologů ( ing.Figura, Horká, Hieke)pod vedením Mgr. Chvojky Ph.D. z Jihočeského muzea v prostoru všem vitínským obyvatelům jistě známým pod názvem „Slepičí vršek „. Na malé vrcholové plošině písečné homole jihovýchodně od „Slepičáku“ byl zjištěn výkopem narušený původní terén. V profilu tohoto výkopu se pod 20ticentimetrovou vrstvou písku objevila 2 m dlouhá a 10 cm silná přepálená vrstva vyplněná uhlíky a popelem. Mezi tímto materiálem byly nalezeny zlomky kachlových kamen s výzdobou rostlin a větviček. Dle vyjádření Dr. Chvojky, který místo navštívil a odborně prozkoumal, se v případě kachlových střepů jedná o zbytek kachlových kamen z 16. století. Zajímavě se k umístění těchto kamen na výšině vyjádřil Dr. Kovář ze Státního okresního archivu v Českých Budějovicích, dle jehož názoru kamna nebyla na kopec vyvezena rozbitá, ale původně tvořila tepelný zdroj v jakési dřevěné lovecké chatce.… Zobrazit více →

Přestože nebylo podhradí původně městem, nýbrž tolio městysem, dostalo se mu jednoho z nejdůležitějších práv – práva hrdelního. Znamenalo to, že obec sama mohla rozhodnout o udělení trestu, dokonce i trestu nejvyššího. Ze Zachovaných soudních spisů z let 1689 – 1763 se dočteme o proviněních i o udělených trestech. Snad nejčastějším důvodem ke konání soudního procesu bylo v Podhradí cizoložství, následovaly krádeže, pytláctví, tuláctví, vyjímečně vraždy. Tresty byly různé- od čtyř neděl v žaláři, přes nucený sňatek, a lámání v kole až po ztrátu hrdla. Za velmi praktický trest lze pokládat odsouzení k užitečné práci pro obec po několik let. Ale například v roce 1719 se Podhradští právě stali svědky mnohem výstražnější exekuce, když byl Jan Ježek „za živa zdůli nahoru kolem lámán, do kola vpleten a tak do povětří vyzdvižen“. Nad Matějem Kratochvílem byl pak roku 1720 vynesen týž rozsudek, obdržel však milost v tom smyslu, že měl být… Zobrazit více →

V širokém pásu, táhnoucím se od Zlivi kolem Českých Budějovic, přes Lišovsko a Třeboňsko až ke Stráži nad Nežárkou, začala být během první poloviny 19. století poměrně intenzivně těžena železná ruda. Je obsažena v hlinitých limonitech, jejichž vrstva má mocnost nanejvíš 20 centimetrů a vyskytuje se zpravidla v hloubce 4 – 5m pod povrchem. Obsah železa v rudě se pohyboval kolem 20 – 25%. Důlní práce se rozeběhly nejdříve u Dobré Vody, Suchého Vrbného a Hlinska, později poblíž Mladošovic, Štěpánovic, Libína, Kramolína a na dalších místech. Vytěženou rudu vozili formani nebo sedláci po silnicích do Chlumu u Třeboně a Františkova, kde se zpracovávala v již dříve vzniklých železárnách. Roku 1840 vyvstala chlumským hutím konkurence, když českobudějovičtí podnikatelé Vojtěch Lanna, František Josef Klavík a Jan Procházka založili společnost s cílem zřízení nové železářské huti pod Holubovem nedaleko Křemže. Vysokou pec tam skutečně uvedli do provozu… Zobrazit více →

V našem regionu je mnoho pozoruhodných sakrálních památek. Ve většině se jedná o kamenné a kovové kříže, kamenná boží muka a kapličky, poslední a nejmenší skupinou jsou dřevěné kříže. Těchto památek máme v regionu nejméně, většinou se jedná o nové kříže na místech těch původních. Například ve Velechvínském polesí Zelený kříž, Modrý kříž a kříž u hájovny Bezpalec. V našem regionu nalezneme původně osazené dva kříže, které dodnes stojí. První stojí u Chýňavy, kde na patě kříže si můžeme přečíst jméno zhotovitel -Jirovský Josef 1890. Tento kříž je velmi špatném stavu a jak je patrné z jeho zadní části byl již v minulosti často opravován. Druhý kříž stojí v katastru Hrůtova, nedaleko samoty „U Šírků“. Tento kříž je starší a dle údajů na kříži byl postaven 21.7.1872.

Oba dva tyto kříže by zasloužily více pozornosti jak od místních obyvatel tak od odborné veřejnosti

Dřevěný kříž u bývalé hájovny Bezpalec

 … Zobrazit více →

První hřbitov se nacházel okolo kostela sv. Mikuláše, zde se pravděpodobně pohřbívalo od doby vzniku kostela, asi ve 13. století. V roce 1787 již tento hřbitov nevyhovoval a proto bylo tehdejším ševětínkým farářem Josefem Steinem rozhodnuto o vzniku nového pohřebiště. To vzniklo na západní straně obce, vedle pěšin k Vlkovu. Po 9 letech, v roce 1796 byl tento hřbitov pro velké množství vody v hrobech zrušen. Po té se opět započalo pohřbívat na starém hřbitově vedle kostela, nově pouze na východní a jižní straně. Dle záznamu z farní kroniky zůstala druhá polovina, tedy západní a severní nepoužívaná a byla oddělena dveřmi. Dále necháme vypovádat farní kroniku:

„Bylo nařízeno kopati hroby 1 sáh hluboké, 2/3 sáhu široké, a těla mrtvých se v době zimní do šachet jedno vedle druhého kladla hrob na hrob, proti všem předpisům zdravotním a úctě k zemřelým. Od té doby jednalo se mnohokráte o… Zobrazit více →

V minulosti naše předky často sužovaly nejrůznější epidemie nemocí, které dnesjsou již zcela potlačené, nebo na které moderní medicína zná dostatečně účennéléky. S rozvíjející se medicínou tak přestaly epidemie řádit také na jihočeskémvenkově a poslední velkou nákazou, po které dodnes nalezneme na starýchhřbitovech památky v podobě datumů úmrtí na starých křížcích, byla tzv.Španělská chřipka, která zasáhla Evropu v letech 1918-1920, tedy těsně podoznění posledních výstřelů první světové války. Obávanou nemocí však stálebyla cholera, kterou venkovské obyvatelstvo mělo stále v paměti. Naposledycholera výrazněji udeřila v našem regionu v roce 1873.

Cholera se přenáší nejčastěji pitnou vodou znečištěnou fekáliemi nebopotravinami. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, popřípadě člověk – přenašeč.Pokud člověk skonzumuje dostatečně velké množství „vibrií“ (je relativně velké,neboť nesnášejí kyselé prostředí žaludku a mnoho jich cestou přes něj nepřežije),část z nich projde až do tenkého střeva a zde se začnou množit. Zde produkujítoxin zvaný… Zobrazit více →

Uhlířství odnepaměti patřilo ke starobylým lesním řemeslům, se kterým jsme se mohli setkat v naší zemi už od pravěku – snad již v dobách prvních zemědělců – v neolitu. Vysoce důležitým se stalo uhlířství při zpracovávání kovů – především železa, jehož tavba a další kovářské zpracování se bez dřevěného uhlí neobešla. S rozvíjejícím se železářstvím vzkvétalo i uhlířské řemeslo a běžným každodenním obrázkem byly sloupy bělavého dýmu stoupajících z temných lesů. Moderní doba ale přinesla ve zpracování železa pokrok a dřevěného uhlí přestávalo být třeba tolik, až ve 30. letech 20. století uhasly poslední milíře spolu se zánikem starých železáren využívající dřevěné uhlí. I samotná výroba dřevěného uhlí doznala modernizace a klasických milířů již nebylo třeba. Naposledy v Čechách milíře zažehly v poslední válečné zimě 1944/45, kdy bylo starými uhlíři páleno uhlí pro německé válečné hospodářství. Nemáme zpráv zda k tomu došlo… Zobrazit více →

V panských lesích u Velechvína prováděla myslivost šlechta a panští úředníci; revírní personál se staral o ochranu zvěře a její pěstování. Nebylo myslitelné si ho představit bez ručnice, kterou měl k sebeobraně, ale hlavně na ničení škodné, za jejíž úlovky dostával „zástřelu“.

Zvěř chránil nejen proti škodné, ale i proti pytlákům. I když za stara byly tresty za pytlačení kruté, pytlačilo se vždycky: kladla se oka na zvěř a někdy se pytlačilo i zbraněmi různě vyrobenými.

Velká pytlácká parta byla v Lišově, kterou vedli nebojácní Mrázkové. Ti byli často návštěvou v revíru Velechvín, ale později se nespokojovali se zajíci a srnci, ale podnikali výpravy přes Vlčinu a Mojč až do lesů k Hluboké na vysokou.

Při jedné takové výpravě čekali panští myslivci a hajní z celého okolí na návrat party v lese u státní silnice nad Chňavou a tam  vznikla mezi panskými a pytláky přestřelka, při níž byl jeden… Zobrazit více →

V roce 2005 byl autory tohoto příspěvku, během amatérské archeologické prospekce, nalezen vodovod na dně vypuštěného rybníka Stojčín. Původně vodovod začínal u vtoku Ponědražského potoka ( nad tímto místem dnes stojí boží muka u Ovčína), dále pokračoval přes dno rybníka a v místech dnešních česlí se dostával pod pozemní komunikaci a dále do panského dvora Švamberk. Jelikož v době nálezu vodovodu byly jeho některé části zasypané pískem a bahnem, domnívali se nálezci, že se jedná o uskladněné dřevo. (Tento zvyk pochází z 19. stol. tehdy, když se hospodáři narodil syn, uskladnil trámy do rybníka a v den plnoletosti syna byly trámy vyjmuty ze dna a použity na stavbu). Místo nálezu bylo očištěno a bylo zjištěno, že se nejedná o skládku dřeva. Jednalo se o souvislou řadu klád, které byly uvnitř skrz provrtány a mezi sebou spojeny plechovými spojnicemi s drobnými kousky olova. Celý nález s fotodokumentací byl předán archeologovi táborského… Zobrazit více →