V tomto příspěvku jsme se snažili o menší seznam zaniklých vsí od středověku po novověk. Mnoho těchto vesnic se dnes nedá lokalizovat, někdy se o to ani odborníci nepokusili, jindy si mnohé názvy popletli a umístli je jinam. Tento příspěvek má poukázat na zalidněnost našeho kraje v určité době. Zvláště malé vsi uprostřed lesů neměly dlouhého trvání.

Jak známo i z našeho mikroregionu, mohou vsi zanikat i v minulém století, viz Pardovice, Jaroslavice, Buzkov aj.

Benešovec, n. ves mezi Sudoměřicemi, Komárovem, a Hodětínem, v roce 1549 pustá, později hájovna. Roubík 1955

Branovice, n. ves, pak tvrz s dvorem, později samota u Dobšic, Roubík 1955

Doubí, n. ves, pak Dubový mlýn u Sobětic, zmiňovaná v roce 1549, v roce 1554 ves, 1603 zmiňovaný mlýn. Roubík 1955.

Kocléřov, Koclířov, n. ves, pak rybník u Lomnice n. Luž. Připomínaná r. 1387, 1393. R. 1491 zatopena rozšířením rybníka… Zobrazit více →

U každého kostela v našem regionu se nachází dodnes kamenné artefakty, které mají spojitost s těmito stavbami. Zpravidla se může jednat o zbytky kamenného ostění, které bylo vyhozeno při přestavbě, jindy o náhrobní kameny, nehodící se do nové dlažby, a zcela vyjimečně o stavby, které vznikly u kostela jako jeho příslušenství. Nyní se pokusíme některé vyjmenované pozůstatky popsat a začneme kamenným artefaktem zmiňovaným v Táborské černé knize:

Vyznání Jana Pláteníka rodem z Kloužovic, na mučidlech 1568:

„Item k tomu se znám, že voni dva, Jan a Jíra, oba rybníkáři, a nějakej Jan, s nimi třetí a já čtvrtej, byl jsem s nimi v Ševětíně, Voni tři doyli se do nějakýho sloupku před kostelem a něco tam pobrali a mně zámek dali“.¹

Sloup před kostelem byl zazděný do hřbitovní zdi i s kamennou pokladničkou na milodary s zabíleným obrázkem nad ní, s kováním a petlicí.

Tento kamenný sloupek zde… Zobrazit více →

Příspěvek k regionálním dějinám lidového zbojnictví. Článek vyšel v časopise Výběr roku 1977.

Severně od Českých Budějovic, nedaleko Chotýčan, protéká potok s poetickým názvem Libochovka. Potok pramení v revíru „Kubíčkovo jitro“ ve Velechvínském polesí a ústí do řeky Vltavy v polesí Nová obora mezi vrchy Hradcem a Jelením.

Horní část toku Libochovky s okolním líbezným údolím je dnes vyhlášenou rekreační oblastí s celou řadou víkendových chat. Právě tato část údolí se stala před staletími pověstnou po celém českém království, jako nechvalně známé místo loupežných silničních přepadů. Počtem zjištěných případů drží tato lokalita krok s vyhlášenými loupežnickými místy, jako je les Fiderholz u Běhovic a Černý les u Benešova.

Sledujeme-li z dostupné literatury směr staré zemské silnice z Českých Budějovic do Prahy zjišťujeme, že až na malé úchylky zachovávala tehdejší silnice nynější trasu státní silnice České Budějovice – Praha (E 14) (Jedná se… Zobrazit více →

Mezi obytným stavením, zpola zděným a obíleným, dřevěné lomenice a doškové střechy, jejíž hřeben pokrývaly kusy drnu plné netřesku nyní suchého, a mezi úzkým, štíhlejším srubem hlinou omazaným, byla kamenná brána se šindelovou stříškou. Před ní stála stará lípa. Dvě ještě košatější rozkládaly holé své koruny v boku dvorce nad srubem a nad slověncovým, dubovým plotem s dvoustrannou stříškou, jenž se táhl za srubem až ke stodole nízkého roubení, ale vysokých vrat a vysoké zelenavé střechy, stojící napříč přes dvůr proti bráně. Takový mohutný plot spojoval také na druhé straně stodolu a kolnu s ní obytným stavením…..“. Těmito slovy líčí podobu hvozdenské tvrze spisovatel Alois Jirásek ve svém románu Proti všem. Klasik české literatury při popisu dorce zcela volně fabuloval, stejně jako i celý románový příběh je převážně dílem jeho fantazie. Nechal se přitom inspirovat několika ojedinělými zmínkami o vladyckém rodu z Hvozdna, který se v předvečer husitských bouří přidal… Zobrazit více →