Vzpomínky pana MvDr. Hořejšího zaznamenal před lety pan Mgr. Hajný. V dnešním pokračování se budeme zabývat lety 1938-1955.

Střípky z historie Ševětína ve 20.století /pokračování/

Utečenci před wehrmachtem z pohraničí v roce 1938

Jedná se o dvě rodiny – jedna byla česko-německá a druhá česká,  které našly první útočiště před Němci v Ševětíně. Rodina Toupalíků (otec Čech, matka Němka) utekla z Prachatic. Rozvášnění sudeťáci jim po Mnichovské dohodě vytloukli okna. Na nic nečekali, vzali nejnutnější věci a utekli do Ševětína za kaplanem Knížetem, kterého znali z Prachatic. Bydleli jsme tenkrát vedle fary a kaplan Kníže dojednal s maminkou jejich dočasný pobyt u nás. Po několika měsících se přesunuli ke Čtvrtníkům. Asi po tři čtvrtě roku jim tehdy převor Opasek sehnal v Praze byt a zaměstnání. Později byl břevnovský opat Opasek v 50.letech několik let internován, po roce… Zobrazit více →

15. září 1944 nadporučík Vítězslav Lepařík – velitel západního paravýsadku Glucinium – neprozřetelně vyprávěl svému kolegovi parašutistovi Adolfu Horákovi o svých osudech od vysazení do Protektorátu. Mimochodem o tom, jak mu po seskoku hajný Rybák z hájovny U Červeného kříže u Purkarce zapůjčil obloukovou pilu pro vyproštění padáků uvázlých na stromech. Netušil, že Horák je zrádce a pracuje pro gestapo. O pár dní později byl hajný Josef Rybák i s ženou Terezií zatčen budějovickým gestapem, podroben krutým výslechům a odeslán do Malé pevnosti Terezín. Zde hajný Rybák nalezl smrt. Poslední chvíle jeho života zaznamenal do deníkových zápisků spoluvězeň Bedřich Čurda-Lipavský z Ostravy. Své záznamy v roce 1946 vydal jako knihu „Terezínské katakomby.“ Níže dále jeho zápisky týkající se hajného Rybáka. (o průběhu operace Glucinium v samostatném článku zde)

Neděle 24. září 1944.

Přišel k nám přírůstek z Českých Budějovic – městský… Zobrazit více →

Po celou dobu okupace velel četnické stanici Lišov vrchní strážmistr František Zajíček. V jeho osobě získal lišovský obvod velmi ráznou a neohroženou osobnost jak bude uvedeno níže. Zatímco v roce 1937 je stanice v Lišově obsazena 3 četníky, již v roce 1940 v Lišově zajišťuje bezpečnostní službu 9 četníků a tři policejní strážníci (patrně obecní policie). Tento počet je dán především tím, že po záboru pohraničí v roce 1938 a odtržení Slovenska a Podkarpatské Rusi zůstalo mnoho personálu četnických stanic nezařazeno a byli umisťováni na vnitrozemské četnické stanice. Dne 15. března 1939 očekávali napjatě lišovští občané příjezd německých okupačních vojsk. Představitelé radnice během dne spálili veškeré dokumenty spojené s mobilizací. Až kolem 22. hodiny přijelo před radnici jedno vozidlo. Německý poddůstojník odebral strážníkům 2 revolvery (jeden se podařilo zachránit) a opět odjel. Záhy po okupaci zbytku republiky narostl hřebínek i lišovským fašistům a dne… Zobrazit více →

Do protinacistického odboje se za druhé světové války zapojili na Českobudějovicku lidé nejrůznějších sociálních vrstev, politických názorů a profesí. Perzekucím nacistů neušly osoby, které se provinily odbojem, nebo jen protinacistickým postojem, ani z řad duchovních, ať už katolických či jiných. Jen z Českobudějovické katolické diecéze byly během války zatčeny desítky kněží, z nichž celá řada se již domů nevrátila živa. Z našeho mikroregionu severního Českobudějovicka se mezi perzekuované duchovní zařadil farář z Kostelce u Hluboké nad Vltavou Jan Pour, jehož osud je o to zajímavější, že neušel ani poválečné komunistické perzekuci. Bohužel o této zajímavé osobě nemáme mnoho informací a veškeré zmínky v literatuře a jiných pramenech jsou velmi strohé.

Jan Pour se narodil 7. ledna 1892 v Modré Hůrce. Roku 1937 odešel do důchodu kostelecký farář Tomáš Kyzour, který zde sloužil celých 30 let. V roce 1938 na jeho místo nastupuje… Zobrazit více →

RAD – Reichsarbeitsdienst (Říšská pracovní služba) byla německá polovojenská organizace, která zprvu sloužila ke snížení nezaměstnanosti. 26.6.1935 byla v Německu vyhlášena všeobecná povinnost k pracovní službě pro mužskou a ženskou mládež od 18ti do 22ti let na půl roku. Pro muže znamenala služba v RAD přechod mezi školou a armádou, po půl roce služby v RAD přecházeli do služby ve Wehrmachtu. Zprvu znamenalo zřízení RAD relativně dobrou myšlenku – mladí lidé nejrůznějšího sociálního původu si vyzkouší pořádnou práci, ať už se po té budou živit čímkoliv (záhy ale přišla válka a další stanicí tak byla služba v armádě), avšak RAD byla zcela v rukou ideologie nacistů.

Jeden z mnoha pracovních táborů RAD se nalézal také nedaleko Českých Budějovic na Dobré Vodě. Již v roce 1939 po zřízení protektorátu, založili si dobrovodští Němci spolek bývalých vojáků „Kriegskamaradenschafts bund“, v jehož čele stál… Zobrazit více →

Tento článek nechce nijak znevažovat podíl americké armády na osvobození naší vlasti. 40 let u nás byla glorifikována Rudá armáda, zatímco podíl na osvobození ČSR západními armádami byl zlehčován, zamlčován a západní vojáci byli prezentováni jen v negativním duchu. Vrcholem bylo vydávání knih typu „Američané v západních Čechách v roce 1945“ autorů Karla Bartoška a Karla Pichlíka (oba jsou dnes uznávanými historiky a Bartošek spoluautorem knihy Černá kniha komunismu), která popisovala nejrůznější smyšlené zločiny proti českému lidu a vše doplňovala názornými karikaturami[1]. Po roce 1989 se často děje to samé, jen naopak. Při tom nikdo nikdy nebyl a nebude dokonalý a historie rozhodně nebyla černobílá. Mnoho válečných zločinů bylo zdokumentováno na německé a ruské straně, mnohých i když třeba v menší míře se dopouštěly i západní armády a to i na našem území. V době kdy se někteří badatelé předhánějí v odhalování… Zobrazit více →

Druhá světová válka přivedla i na naše území velké množství válečných zajatců, kteří zde byli většinou nasazeni na nejrůznější práce. S nekončící válkou narůstala stále více potřeba nahrazovat pracovní síly, které v podobě německých mužů musely nastoupit na frontu. Zajatci byli nasazováni především do německy mluvících oblastí,  kde nebylo tak velké riziko, že by zdejší obyvatelstvo poskytovalo zajatcům jakoukoliv pomoc, nebo jim snad pomáhalo k útěkům. Jen v období let 1943 – 1944 vykazovaly zprávy SD na sudetském území 69 560 zajatců, z nichž 20 091 bylo francouzské národnosti. Životní podmínky zajatců západoevropských národností byly nesrovnatelně lepší, než v táborech polských a ruských zajatců. Francouzští zajatci nesměli být zprvu střeženi ve skupinách menších než 50 osob. Kolaborantská politika vichystické části Francie ale způsobila určité uvolnění. Podle nařízení OKW z 1. listopadu 1941 se měla zmírnit tvrdost k francouzským zajatcům,… Zobrazit více →