Úvod
Vítáme Vás na našich stránkách zabývající se historií mikroregionu, který jsme si sami vymysleli a vytyčili. Nedrží se žádných geografických hranic, vodotečí ani etnograficky rozdílných míst. Slouží pouze zájemcům o historii podle nás opomíjeného regionu.
Pokud máte nějaké připomínky, náměty, či chcete okomentovat uveřejněné články, napište nám prosím do návštěvní knihy. Tyto stránky se budou postupně rozšiřovat, tak aby uspokojily každého badatele našeho regionu…
Veškeré materiály na těchto webových stránkách podléhají autorskému právu autorů článků. Je zakázáno jakoukoli část jakkoli reprodukovat kromě kopií pro vlastní potřebu a kopií pro třetí stranu s uvedením zdroje (nikoli ale pro komerční využití).
Vyzýváme zájemce o historii, historiky a amatérské badatele z regionu severního Českobudějovicka, kteří by byli ochotni podílet se na tvorbě těchto stránek, nechť se laskavě ozvou na tento e-mail: severniceskobudejovicko@seznam.cz
Nabízíme v rámci sledovaného mikroregionu spolupráci s obecními úřady, občanskými sdruženími a dalšími subjekty ohledně výměny webových odkazů, pomoci s tvorbou historických článků na obecní webové stránky, do zpravodajů a vlastivědných publikací, dále pomoc s návrhy naučných stezek, vlastivědnými přednáškami a podobně. 
Stránky byly založeny 28.8.2010.
Přehled připravovaných článků: kronikáři a archeologie, Osud kolaborantů v severním Českobudějovicku, Vzpomínky na rok 1968, očima dětí, architektonické památky a jejich historie:kovárny, mlýny, staré hostince, řemesla našich předků.
Připravujeme sérii článků o akci Kulak a vzniku JZD, proto hledáme pamětníky, znáte-li někoho kdo by se s námi podělil o svůj příběh, fotografie či dokumenty neváhejte nás kontaktovat na mailové adrese: hieke.katka@seznam.cz.
Výzva: Obracíme se na naše čtenáře s prosbou, v poslední době se zaměřujeme na opravy stávajících a obnovu zaniklých křížů.Máte – li nějaký vyřazený kříž doma, můžete nám jej věnovat. Poslouží dobré věci a naše krajina bude mít ráz takový jako před 50. lety.
Jeśli zależy Ci na bezpieczeństwie i chcesz mieć pewność, że wybierasz najlepsze kasyno online, warto odwiedzić stronę https://casinotop.pl/, to wiarygodny ranking kasyn, który przygotowany został przez ekspertów z branży hazardowej. Na stronie znajdziesz pełną listę kasyn dostępnych w Polsce, które oferują tylko bezpieczne i zaufane platformy do gry. Casinotop.pl pomaga także znaleźć kasyna z najlepszymi bonusami i darmowymi spinami, co stanowi świetną okazję na rozpoczęcie przygody z hazardem online. Warto zwrócić uwagę na recenzje i opinie innych graczy, które mogą pomóc w podjęciu decyzji, które kasyno wybrać.
Pamiętaj jednak, że hazard powinien być traktowany jako forma rozrywki, a nie sposób na szybkie zarobki. Warto ustalić limity wydatków i czasu spędzanego na grze, aby uniknąć nadmiernego zaangażowania. Wybierając odpowiedzialnie, kasyna online mogą stać się świetną zabawą i okazją do wygrania atrakcyjnych nagród. Ważne jest, aby grać w kasynach, które oferują sprawdzoną jakość oraz odpowiednie zabezpieczenia dla graczy, co pozwala cieszyć się grą bez obaw o bezpieczeństwo.
Nejnovější příspěvky
Plavecké rodiny z Purkarce
K řece Vltavě neodmyslitelně v minulých staletích patřili voraři a šífaři. Do obecného povědomí i dnešních generací se zapsala především voroplavba, která dokázala přežít až do poloviny 20. století a zanikla až se stavbou vltavských přehrad. V našem regionu je jednoznačně nejznámější a nejslavnější obcí spojenou s voroplavbou Purkarec. Řada z našich čtenářů má předky i v této obci a okolí, možná i z řad plavců (nepřesně nazývaných voraři). Podívejme se, které purkarecké rodiny se živily voroplavbou na počátku 20. století. Jako informační zdroj nám poslouží sčítací operáty pro sčítání obyvatelstva českých zemí v letech 1910 a 1921. V roce 1921 se dovídáme o 19 mužích, živících se plavením dříví po Vltavě, ale jak vidíme, v tomto roce se takto živilo již jen 7 z nich. Tímto sčítáním ale nejsou podchyceni zdaleka všichni místní plavci, protože ve většině případů… Zobrazit více
Zaniklé rybníky na Borovém potoce
Poslední chvíle hajného Rybáka
15. září 1944 nadporučík Vítězslav Lepařík – velitel západního paravýsadku Glucinium – neprozřetelně vyprávěl svému kolegovi parašutistovi Adolfu Horákovi o svých osudech od vysazení do Protektorátu. Mimochodem o tom, jak mu po seskoku hajný Rybák z hájovny U Červeného kříže u Purkarce zapůjčil obloukovou pilu pro vyproštění padáků uvázlých na stromech. Netušil, že Horák je zrádce a pracuje pro gestapo. O pár dní později byl hajný Josef Rybák i s ženou Terezií zatčen budějovickým gestapem, podroben krutým výslechům a odeslán do Malé pevnosti Terezín. Zde hajný Rybák nalezl smrt. Poslední chvíle jeho života zaznamenal do deníkových zápisků spoluvězeň Bedřich Čurda-Lipavský z Ostravy. Své záznamy v roce 1946 vydal jako knihu „Terezínské katakomby.“ Níže dále jeho zápisky týkající se hajného Rybáka. (o průběhu operace Glucinium v samostatném článku zde)
Neděle 24. září 1944.
Přišel k nám přírůstek z Českých Budějovic – městský… Zobrazit více
Zaniklý rybníček u Drahotěšic
Zajímavý pomníček na mostě v Českém Vrbném
Otevření muzea Dolní Slověnice 24.10.2015
V sobotu 24. října 2015 bude naposledy v letošním roce otevřeno Národopisné muzeum v Dolních Slověnicích u Lišova. Muzeum bylo slavnostně otevřeno v roce 2014. Nalézá se v budově bývalé školy v Dolních Slověnicích. Sbírky muzea z větší části tvoří pozůstalost po jeho zakladateli – Josefu Turinském – který muzeum provozoval již v 70. letech 20. století v objektu středověké tvrze. Po jeho předčasné smrti byly sbírky přestěhovány do zrušené školy a uzavřeny. Až v roce 2013 se sbírek ujal Historický spolek Slověnice a za pomoci městského úřadu Lišov se podařilo opět sbírky zpřístupnit veřejnosti a navíc je také značně rozšířit. V sobotu bude poprvé zpřístupněna třetí výstavní místnost muzea s replikou četnické stanice z 30. let 20. století, kromě toho i nové exponáty, které se podařilo spolku získat. Otevřeno bude od 10:00 do 16:00.
Zámek Komařice
Sídlo Jiříka a Kristiny Kořenských bylo zbudováno v letech 1565 – 1566 na místě někdejší středověké tvrze, která se připomíná poprvé v roce 1346, kdy zde sídlil rod Benešů, kteří se posléze začali podepisovat “z Komařic” (nejspíše od roku 1447). Ovšem stavební práce skončily az v 70. letech 16. století za působení českobudějovického stavitele Vincence Vogarella.
Zámek ovšem neměl veselý začátek své existence, protože dvakrát za sebou vyhořel, poprvé v roce 1586 a následně v roce 1620. I přes částečné úpravy zámecké kaple roku 1653 a věže zámku v roce 1665, které nechali provést mniši z kláštera Vyšší Brod, si sídlo zachovalo svůj renesanční ráz.
Vladycká rodina, která vlastnila někdejší středověkou tvrz, vymřela zřejmě při moru roku 1521, což by dokazovaly čtyři náhrobky rodinnych příslušníku zachované v Doudlebském kostele. Poté se na Komařicích vystřídal Litold z Hřebene, Volf Krajíř z Krajku a Ctibor Dráchovský z Dráchova, jehož dcera Kristina se… Zobrazit více
O Myslivečkovi a tajemných světýlkách nad lesy
I vyšel si mladý Mysliveček na posed. Byl krásný zářijový večer, vál mírný větřík, a i když byl měsíc v novu, jasná obloha slibovala dobrý výhled. Usadil se na kazatelnu, svou puštičku si složil do klína, klobouk pověsil na hřebíček, pohodlně se opřel a zadíval se do kraje. Po pravé straně měl čerstvě zvláčené pole a za ním řádku stromů, za nimiž se rozkládá Poněšická obora. Přímo před ním byly průseky v kukuřici a kaliště, do kterého chodí černá pít. Přišel brzy, a tak viděl ta místa ještě za světla. Mohl si tak vyhlédnout dobrý směr ke střelbě. Rychle se začínalo šeřit a jediné co se pohnulo, byla kočka, která vběhla do kukuřice. Nezazpíval ani ptáček, srnec nezabekal, jen na kazatelně začaly rejdit myši. Škrábaly na střechu a běhaly po stěnách a v obložení. Když se chvíli nepohnul, viděl proti světlému nebi, jak lezou ze střechy… Zobrazit více
Osvobození tábora v roce 1945 ( fotoalbum)
Památky v okolí obce Vitín II.
Památky v naší krajině II
Některé míjíme v každodenním spěchu, jiné jsou cíli našich cest. Památná místa v naší krajině, kam rádi zavítáme, nás totiž vždycky osloví. Vydejme se třeba v nedělním odpoledni asfaltkou, sladce toulavou, směrem na Poněšice. V polích za vesnicí na horizontu dávného rozcestí tří cest nás k zastavení vítá tradiční železný kříž. Na kamenném podstavci mezi čtyřmi stárnoucími lipami, z nichž jedna chybí, shlíží tu ukřižovaný více než 100 let. Ne proto, že by se zde odehrál nějaký příběh, stojí tu, aby nám tady z míst, kterými směřují lidé, připomínal svoje poslání. Je dotud daleko vidět, a pokud zamíříme dál, obloukem cesty kolem remízku „Taškáry“ a podél „Hintopejru“ malebnou krajinou vstoupíme do obecních lesů. Můžeme navštívit studánku Na dobré vodě. V dávných dobách se tu propadli zlá kněžna a její milý král, když uprostřed letní bouře z… Zobrazit více
Nejnovější komentáře