Erik Hieke
Pomník Josefa Hlaváče z Krakovčic
Na levé straně silnice v půli cesty od samoty Cihelna do vsi Krakovčice v katastru obce Žimutice stojí na kraji pole litinový křížek. Při prvním pohledu nás ničím zvláštním neupoutá, avšak při podrobnějším zkoumání zjistíme, že nese následující text, který ho odlišuje od tisíce jemu podobných.
ZDE BYL ZASTŘELEN NĚMECKÝMI VOJSKY 9. 5. 1945 JOSEF HLAVÁČ ROLNÍK Z KRAKOVČIC Č. 2 BŮH MU BUĎ MILOSTIV
Abychom zjistili jaká událost předcházela jeho zbudování, vraťme se do doby před šedesáti lety.
„Jak se blížil konec války, utíkali Němci do západní okupační zóny. Od března 1945 to byli uprchlíci z Polska. Většinou jen projížděli, ještě 5. května jich bylo 26. vozů. Několik uprchlíků bylo ubytováno ve škole (v Zálší- pozn. autor): ženy, děti a dva invalidi. 9.května 1945 je zálešští vyvezli na vozech k Hartmanicím, kde je vzala s sebou německá armáda…“.1… Zobrazit více
Terénní pozůstatky vybuchlých bomb v blízkosti vesnic Tuchonice a Hroznějovice
Dva zapomenuté krátery, které jsou dnes již špatně čitelné v terénu. Zvlášť pozoruhodný je útvar nedaleko hájovny Hroznějovice. Bohužel se v písemných pramenech ani v jednom z obou případů nenalezlo nic, kronika obce Hroznějovice se daným obdobím nezabývá, kronika Tuchonic taktéž, a proto jsem nucen využívat pouze výpovědi pamětníků či profesionálních pracovníků v terénu jako například revírníků.
1. Kráter u hájovny Hroznějovice, dle měření provedeném 1. 8. 2008, bylo autorem zjištěno:
Délka kráteru 330 cm, šířka 400 cm, maximální hloubka 30 cm, objekt v ničem nepřipomíná kráter, ať svým elipsovitým tvarem či nevýraznou hloubkou. Nebýt upozornění revírníka z nedaleké hájovny Ing. Podroužka, pravděpodobně by zůstal zapomenut. Dle informací revírníka, vycházející z výpovědí již zemřelých pamětníků, byl kráter vytvořen spojeneckým letectvem v roce 1945, po válce částečně zanesen listím a odpadem.
2. Kráter u Tuchonic, dle měření provedeném 1. 8. 2008, bylo… Zobrazit více
Původ pomístního názvu“ U Maďarů “ v Kolodějích nad Lužnicí
Severozápadním směrem od obce Koloděje nad Lužnicí se na předělu lesíka a pole nachází zapomenutý pomník dvou maďarských vojáků popravených 5. května 1945. Příchozí první co spatří, jsou tři velké červené stožáry, betonové schody na jejichž vrcholu se nalézá malá vydlážděná plošina se zasazenou stélou a deskou v češtině a maďarštině. Chceme-li poodhalit záhadu tohoto pomníku začneme nejprve v Pamětní knize Kolodějí nad Lužnicí.
Dne 5. května 1945 časně ráno objevil se v obci prapor SS manů. Vojáci byli zřejmě unaveni. Spali tam, kde se zastavili: u mostu, na louce, v parku. Vozy a kuchyně byly umístěny ve dvoře statku. Kolem obce postavili hlídky. Dobře se jim hodily kryty – bunkry, které si naši občané postavili jako úkryty pro případ, že by vesnice byla bombardovaná. Mnozí naši lidé toužili si obstarat si zbraně, které by se hodily… Zobrazit více
Chotýčany v roce 1945
V polovině ledna 1945 se v obci roznesla zpráva, aby se nikdo nepřibližoval k trati. Němci varovali obyvatelstvo před vlakem plným vzbouřenců, kteří střílejí na vše strany.1 O vzbouřence se ovšem nejednalo, vlak byl přeplněn vězni z koncentračního tábora, jejich stav byl špatný, většina byla velmi zubožena, neboť vagony byly otevřeny a vězni byli buď úplně nazí, nebo měli jen ojedinělé kusy oblečení.2 Na katastru obce po průjezdu vlaku zůstalo jedenáct zmrzlých a zmrzačených obětí, které byly četou místních na voze Josefa Šebesty odvezeny na hřbitov sv. Otýlie.3 Jeden z účastníků na tehdejší situaci vzpomíná: „Po vlaku smrti nás vyhnali ze školy a nahnali k trati. Zde jsme museli sbírat vyhozené vězně z vlaku, svlíkat je a snášet na hromadu, ti, co ještě žili, esesák dorážel pistolí, ostatní odvezli ke… Zobrazit více
Pomník Viléma Kajera u Lhotic
Blízko rozcestí u kafilérie Chotýčany stojí po levé straně od Lhotic litinový křížek. Jako nejlepší orientační bod by nám mohla sloužit zastávka autobusu ve směru na Lišov, která stojí pár metrů od místa neštěstí.
Na zrekonstruované destičce stojí nápis:
VILÉM KAJER
18. 5. 1914
5. 5. 1945
Dne 5. května se Vilém Kajer a další tři muži ze Lhotic, z místa zvaného Šachty, vydali na křižovatku u dnešní kafilérie. Od rána zde zastavila tři maďarská nákladní auta, ze kterých sundali zbraně, čímž si rozšířili svojí dosud chatrnou výzbroj a vedle zbraní si také ponechali štůčky látek, pytle s tabákem a další nedostatkové materiály. Jelikož lhotičtí byli úspěšní, zanedlouho si takto opatřili velké jmění a proto si ho odnesli domů, s tím, že se za okamžik vrátili na křižovatku zase zpátky. V té samé chvíli se vracel cestou do Lhotic z práce pan Fučík. Cesta byla… Zobrazit více
Bošilec a rok 1944 – 45
Konec druhé světové války v obci Bošilec se začal projevovat již v srpnu roku 1944, kdy byli na místní faře dočasně ubytováni němečtí vojáci. Během jejich pobytu se zde jeden z nich na půdě oběsil. Byl jím A. Pöschko, který se narodil 2. 6. 1876 a zemřel 2. 8. 1944. Po sametové revoluci při úklidu půdy na faře, byla nalezena vojákova vojenská knížka. Zásluhou starosty pana Malechy se doklady dostaly přes Červený kříž až k rodině, která projevila zájem hrob navštívit.1
Místo jeho posledního odpočinku nalezneme na bošileckém hřbitově vpravo od márnice. O hrob se až do nedávna starala místní paní, avšak po její smrti začíná kříž zarůstat a reznout.
O situaci a událostech druhé poloviny roku necháme vypovídat po válce zpětně psanou kroniku: Od podzimu roku 1944 se začaly objevovati častěji letecké svazy a o vánocích přeletělo mnoho angloamerických letadel, na tratích se objevili… Zobrazit více
Vražda francouzského vojáka v Dunajovicích
Písnička o vraždě
V Dunajicích je nouze…
V Dunajicích je nouze, zabili tam Francouze… zpívá se v jihočeské zlidovělé písničce. Možná je vám povědomá především díky coververzi Pavla Lohonky Žalmana z roku 1992. Přestože je píseň s největší pravděpodobností umělá, neznáme jejího autora. Díky konkrétnímu obsahu však přesně víme, kdy a kde vznikla.
V textu se ve zkratce hovoří o tom, že v Dunajicích (Dunajovicích) zabili a okradli francouzského vojáka, který u sebe neměl nic víc než růženec, zakopali ho ve Slověnicích a dostali se za to před soud do Třeboně. Pro nedostatek důkazů byli osvobozeni. Kdo? To už písnička neprozrazuje. Naštěstí má reálný základ a více podrobností se dochovalo v třeboňském archivu.
Příběh se odehrál v lednu roku 1806, v průběhu napoleonských válek. 26. prosince předchozího roku byl rakouský císař František I. nucen uzavřít po prohrané bitvě u Slavkova v Bratislavě potupný mír s Napoleonem, který pro Rakousko znamenal… Zobrazit více
Vápenka u obce Drahotěšice
Tento příspěvek pojednává o schwarzenbergské vápence nedaleko obce Drahotěšice. Dříve než se podíváme na tuto vápenku si povíme, co to je vápno, jak se získávalo a jaké procesy člověk musel uskutečnit, než získal potřebnou surovinu.
Vápno se ve středověku pálilo v polních pecích, které jsou známy pod termínem milíře. Ještě před samotným pálením se musel vápenec vhodným způsobem připravit, říkalo se tomu, že se tzv. tluče pec. Vápenec se železnými nástroji odlamoval do menších a plochých fragmentů, poté se pec začala rovnat. Pro tuto činnost bylo zapotřebí minimálně 2 lidí. Jeden nabíral vápencovou surovinu do ošatky a druhý stál v peci. Vápence byly pokládány takovým způsobem, že nakonec vytvořily jakousi klenbu. Kopuli uzavřeli většími kusy vápence (tzv. hroudí). V peci se obvykle topilo 12 až 16 hodin, vše ale podmiňovala jakost dřeva a roční období. Popel z pece se opatrně vyhrabával, pokud by tak učiněno nebylo, mohlo by se vápno… Zobrazit více
Prusové v Hůrkách v roce 1866
Přepis z rodinné kroniky Františka Frolíka z Hůrek u Lišova. Autor vzpomíná na pruskou armádu v roce 1866, text ponechán v původním znění:
„Ubytování Průšáků roku 1866 a následky války průské
Roku 1866 stihlo Rakousko zvláště pak naši milou českou vlast veliké neštěstí. Zapleteno bylo Rakousko z jedné strany do války italské na jihu zdruhé pak strany do války průské na severu. Z kterých to příčin ovšem výsledek velmi špatný byl. V italii sice zvítězilo avšak v Čechách utrpělo vojsko naše jakž dějiny dosvědčují porážku neslýchanou. Po několika menších porážkách poraženo vojsko naše v osudné bitvě u Králova Hradce tak že bes pořádku ustupuje na vše strany se rozplítilo. Vojsko průské v krátkém čase prolétlo naší milou vlast všudě pleníc a pustošíc. Tu tedy vládu když již Průšáci, chtěli Videň obléhat prosila o mír. Toho dosaženo. Rakousko muselo zaplatiti válečné výlohy Prusku a vystoupiti z německého spolku tak zvaného Bundu.… Zobrazit více
Vlečka k nádraží Ševětín
Tento příspěvek navazuje volně na lesní drážky ve Velechvínském polesí. Nejprve ve stručnosti připomeneme základní skutečnosti. V roce 1916 se naším regionem prohnala vichřice, která poničila rozsáhlé lesy Velechvínského polesí. Kalamita byla likvidovaná pomocí válečných zajatců a místních dělníků.
Vytěžené dřevo bylo nakládáno na vagony lesních drážek a následně převáženo na dvě nákladiště. Z nákladiště „Na Dubenských“ vedla drážka do skladu u nádraží v Ševětíně, její délka činila 1600 metrů a končila přibližně v místech dnešního železničního přejezdu u firmy Ardea Pharma. Z drážky, která dle některých pramenů sloužila do roku 1925 se mnoho nezachovalo. Nejlépe je dochovaná část trati v místech, kde kopírovala či přetínala tehdejší cesty. Původní kamenné můstky byly v pozdějších letech zaneseny, popř. doplněny betonovými rourami. V místech vjezdu do kamenolomu trať přetínala silnici a podjížděla železniční most, za kterým byl velký pravotočivý oblouk. Odtud těleso trati vedlo přes louky a políčka až k… Zobrazit více