Začátkem roku 1884 se skvěl novotou teprve nedávno vystavěný zděný seník schwarzenberského velkostatku na severozápadním břehu Munického rybníku. V sobotu 8. ledna po půl osmé hodině večerní ozářil hladinu rybníka oheň, viditelný z Munic a Hluboké. Z obou obcí se tmou k hořícímu seníku okamžitě sbíhali místní občané a také dobrovolní hasiči. Všem bylo jasné, že seník někdo musel zapálit ať už úmyslně nebo neúmyslně. Panské seníky v zimě s oblibou vyhledávali nejrůznější tuláci. Snaha hasičů byla marná, vyschlé seno hořelo velmi dobře a břeh rybníka, ze kterého bylo možné nabírat vodu k hašení, byl vzdálen celých 200 m a hladina byla navíc zamrzlá. Seník shořel na holé zdi, zničeno bylo 400 metrických centů sena v hodnotě 2.500 zlatých. Seno, které přímo neshořelo, bylo prosyceno dýmem a tím také znehodnoceno. Schwarzenberskému panství ale velká škoda způsobena nebyla, protože alespoň samotný seník byl… Zobrazit více →

Archivář Theodor Antl roku 1900 v časopise Český lid otiskl plné znění výslechových protokolů pastýřů, obviněných v roce 1663 z čarodějnictví. Pastýřské řemeslo bylo vždy spojováno s praktikováním nejrůznějších magických úkonů a dochovaný protokol dokazuje, jak silná byla víra v jejich účinnost mezi venkovským lidem 17. století. Protokoly nezmiňují další osudy obviněných, ale pravděpodobně byli nakonec propuštěni (po 30leté válce panoval na třeboňském panství citelný nedostatek poddaných a nejrůznější trestné činy byly často jen symbolicky trestány) na rozdíl například od slověnické pastýřky Anny, upálené v Třeboni roku 1590.

Podle jistého nařízení urozeného a statečného rytíře pana Františka Eliáše Galtennajera z Gatterburku, panství Jeho hraběcí Excellence pana Jana Adolfa sv. Římské říše hraběte ze Schwarzenberku, vrchního hejtmana, my purkmistr a rada města Třeboně neopomenuli jsme Sokolíka, poddaného panství třeboňského, ve vsi Mláce na živnosti zůstávajícího, a Ondřeje pastýře ze vsi Hlíny v domě radním pilně examinirovati, a k čemu jeden každý… Zobrazit více →

Že se v prostoru Budějovické pánve nachází vrstvy uhlí bylo známo již od 16. století, kdy se při těžbě stříbra v rudolfovském rudním revíru náhodou narazilo na vrstvu antracitu. Tehdy se však o jeho těžbu nikdo nepokusil. Budějovické uhlí přišlo opět na scénu na konci 18. a hlavně v 19. století, kdy byly hledány náhrady za stále dražší palivové dříví, které stejně již nemohlo dlouhodobě uspokojit potřeby rozvíjejícího se průmyslu. Roku 1765 bylo objeveno ložisko antracitu u Lhotic a ještě ten rok zde byla zahájena těžba. V roce 1793 byl objeven antracit dokonce u Chyňavy a vyzkoušen v panské kovárně. Vrcholná těžba antracitu u Lhotic však spadá až do období druhé světové války a ještě několika poválečných let, kdy dokonce byla na chotýčanském nádraží zbudována pro nakládání uhlí rampa, která je dodnes dochována.

Zatímco antracit je nejkvalitnějším druhem uhlí s obsahem 90% uhlíku, naopak nejméně kvalitním druhem je lignit s… Zobrazit více →

Závist a žárlivost – vlastnosti, které k lidem patří odnepaměti, jak nám dokládají staré kroniky a příběhy. Závist a touha po pomstě mnohé jedince dokáže dohnat až k aktu vraždy nejen v dnešní době, ale dokázala to i před více než 100 lety. Vražda vždy vzbuzovala značnou pozornost u okolí jejích aktérů, a pokud ve stejné době došlo dokonce k více tragickým událostem, ihned se vyrojily nejrůznější fámy. K souběhu dvou takových událostí došlo na Lišovsku osudného dne 23. února 1892 a již o dva dny později o nich referovaly budějovické noviny Budivoj:

„Senzační vražda spáchána byla v úterý 23. února večer v obci Dolním Miletíně u Lišova. J. Tůma, dle nevlastního otce Mašek zvaný, koupil tam v exekuční dražbě malou usedlost – tzv. „čtvrt“ a přistěhoval se do ní. Učinil tak se strachem, neboť sotva koupi uskutečnil, dal se ihned… Zobrazit více →

V matrice zemřelých farnosti Hosín nalezneme k roku 1889 tyto dva zvláštní zápisy:

26. 1. 1889 nalezena na cestě blíže Opatovic Kateřina Klojdová, manželka nádeníka z Opatovic Martina Klojdy. Věk: 36 let, příčina smrti: zavražděna.
27. 1. 1889 nalezena na cestě blíže Opatovic Kateřina Hadová, manželka nádeníka Vojtěcha Hada ze Suchého Vrbného. Věk: 40 let, příčina smrti: zavražděna.

Brutální dvojnásobná vražda otřásla tehdy nejen severním Českobudějovickem, ale celým krajem. Když navíc ve stejný den byla nalezena nedaleko od neštěstí u Hosína další mrtvá žena, okamžitě začaly mezi veřejností kolovat nejrůznější fámy. Jak se nakonec ukázalo, třetí žena byla raněna mrtvicí a s vraždou u Opatovic tak nebyla nijak spojena. 31. ledna 1889 informoval o hrůzném činu Budivoj:

„Tři mrtvoly v jednom dni. V okolí hlubockém kolovaly v neděli děsivé zprávy! Neméně než tři mrtvoly nalezeny byly na blízku obce Opatovic u Hluboké, vesměs to mrtvoly ženské! Také… Zobrazit více →

Severozápadně od Lišova nalezneme les „Vlčí jáma“ a východně od Kolného les „Na Vlčku.“ Když budeme studovat podrobné mapy i z jiných regionů, zjistíme, že prakticky v celých českých zemích, se v krajině vyskytují pomístní názvy odvozené od tzv. vlčí jámy, ať jde o různé varianty názvů: „Vlčí jáma“, „Vlčí jámy“, „Na vlčích jamách“ a podobně. Názvy nám připomínají dávnou existenci pasti k chytání vlků, se kterou bychom se mohli především v období středověku setkat prakticky u každé vsi a to je také důvod častého výskytu tohoto pomístního názvu.

Populace vlka původně pokrývala celé naše území, stejně jako jinde v Evropě. Vlk žije společensky v rodinách a v zimě se sdružuje do smečky. Tento predátor nemá přirozeného nepřítele v přírodě, nebudeme-li počítat člověka. V období zimy byla hlavní potravou vlka srnčí a jelení zvěř, kterou vlčí smečka uštvala.… Zobrazit více →

O jednom z prvních českých inženýrů a dělostřeleckém táboře

Řekne-li se jméno Jan Ferdinand Schor, milovníci a znalci historie si možná vzpomenou hned na několik zájmových oblastí. Některým se vybaví jeho jméno jako jednoho z prvních, který zmapoval řečiště Vltavy a osobně se podílel na jejím splavnění – je například autorem vůbec prvních dvou plavebních komor, jedné u Modřan (nedochovala se), druhé u Županovic (dnes pod vodou přehradní nádrže Slapy); někdo si možná vzpomene na zámecké zahrady v Duchově nebo Hořovicích, které Schor s úspěchem projektoval; jiní možná budou znát jeho návrh dostavby Svatovítské katedrály či freskové výzdoby několika kostelů. Schorův záběr byl skutečně široký. Ottův slovník o něm píše, že se narodil roku 1686 v Innsbrucku a byl „malíř a inženýr hydrotechnický“. Zdaleka však nepostihuje vše, v čem Jan Ferdinand Schor vynikal. Musíme ještě přidat architekturu, zejména budování fortifikačních (opevňovacích) staveb. A právě… Zobrazit více →

4 km od Týna nad Vltavou se tyčí v místech nazývaných Velký Depot zajímavé barokní sousoší. Stojí v zajímavé lokalitě, která sloužila od roku 1709 a ž do roku 1866 jako polní tábor a rozlehlé vojenské cvičiště, založené v rámci reorganizace rakouského dělostřelectva. Vojenský prostor zabíral plochu 110,740 čtverečních sáhů, na cvičišti se nacházely různé terénní úpravy – ravelíny, paralely, bašty, mimo samotnou cvičnou plochu pak existovalo zázemí tábora s laboratořemi, dílnami, kovárnami, skladišti a kolnami, a dokonce také kuželna a 17 provizorních hospod. Zastavme se na chvíli, zkusme zapojit svoji fantazii a přenesme se o několik století zpět. Kolik nohou ve vojenských botách dupalo po zdejších polích, kolik se tu odvíjelo nejrůznějších peripetií lidských osudů?

Po zániku cvičiště byly veškeré stavby demolovány, jediným terénním pozůstatkem jsou dnes dělostřelecké šance a v lesíku u samoty Širočiny tzv. epolement, lapač kulí – nevelký taras z … Zobrazit více →

MODRÁ HŮRKA – „Morový hřbitov“

Dnes zaniklý hřbitov vzdálený přibližně 1000 m jihovýchodně od obce Modrá Hůrka, směrem k velkovýkrmně vepřů v lesíku při západní straně asfaltové cesty. Tento hřbitov vznikl dle údajů místní farní kroniky v roce 1770¹. Během terénního průzkumu ( 2005 – 2007 ) bylo zjištěno, že okolo hřbitova vedla dnes zaniklá cesta, po které se dodnes zachoval 3 metry široký a 60 metrů dlouhý pás, těsně přiléhající k západní straně původní zdi a současného pole. Celý původní areál hřbitova byl obehnán kamenno – cihlovou zdí o rozměrech 25 x 55 m. Po zdi zbyly pouhé hlinité násypy se sporadickými zbytky kamenů, cihel a příkop obepínající celý areál a široký 2 m a hluboký 0,5 m. V JZ rohu areálu se nachází navršený hlinitý objekt o rozměrech 1,5 x 2,1 x 2,5 x 2,5 x 4 x 4,7 m, dosahující… Zobrazit více →