Výpovědi pamětníků
Vzpomínky paní Růnové
Narodila jsem se ve Staňkově v Chlumu u Třeboně a žila tam se svými rodiči a sourozenci, začíná své vyprávění paní Růnová. Na Hlubokou jsem přišla asi před 65 lety. To už jsem byla vdaná, první dceři bylo asi 10 měsíců. Můj muž byl elektrikář, pracoval na hlubockém elektrotechnickém učilišti na internátě. Bydleli jsme u kapličky v Zámostí, tam se nám narodily další dvě dcery. Když byly větší, šla jsem do práce.
Vzpomínky pana Františka Marka
Psáno v Českých Budějovicích 15.4.1968
-1-
Moji drazí,
zde vás chci seznámit s mým životopisem, od samého mládí až do nynější doby, kdy se dožívám 73 let svého věku.
Již jsem vám vyprávěl ústně něco o sobě, ale to bylo malé procento, které si nemůžete pamatovati. Po létech, po přečtení si oživíte, jak se dříve žilo, co se událo za tolik uběhnutých let, za kterou tu dobu přešly dvě války, ve kterých museli… Zobrazit více
Vzpomínky Josefa Šimsy
Jedná se o vzpomínky pana Josefa Šimsy, jehož dcera Bětuška se před druhou světovou válkou provdala za Jaroslava Steinochera, mlynáře, který rok po druhé světové válce zakoupil mlýn v Levíně, o němž pojednává článek v rubrice Mlýny.
Opět jsou tyto vzpomínky připojeny k tomuto shrnutí jako textový dokument.
Vzpomínky mého dědečka. Josefa ŠIMSY.
Narozeného 23.5.1870 v Buzicích u Blatné, které začal psát v roce 1943 v Tříklasovicích
Nehodlám psát literární dílo ani paměti jako sedlák Dlask, který měl určité vzdělání a velkou
selskou moudrost. Chci pouze svým dětem, příštím pokolením, zanechati památku a sice přehled o
mém životě a též současně přehled o tom, jak žili Češi v cizině, jak se tam dostali a hlavně jak tam
ve všech věcech vynikli, že byli prostě vzorem.
Sám pocházím z chudé rodiny. Bylo nás 10 dětí, pět synů a pět dcer. Můj otec, jako syn ze statku o
120 strychách ve Střížovicích… Zobrazit více
Nejmenovaný pamětník z Podolí I
Vzpomínky na setkání s německými a ruskými vojáky:
Na konci války mi tloukli na dveře statku němečtí vojáci. Když jsem vyšel ven, stálo tam asi 25 esesáků oblečených ve flekatých maskáčích. Všichni měli na hlavách čepice-lodičky, jen jeden brigadýrku. Ten ke mně přišel a dobrou češtinou mne poprosil zda bych jim nedal trochu vody. Pocházel prý odněkud z Chebu. Měl jsem z nich strach, tak jsem jim vodu donesl. Velitel poděkoval a požádal mne zda by mohli přespat v mé zahradě v jabloňovém sadu. Samozřejmě jsem raději nic nenamítal, pak za mnou velitel přišel znovu s tím, že už čtyři dny nic nejedli a jestli bych neměl pro ně nějaké jídlo. Zrovna jsme pekli, tak jsem jim přinesl chléb, máslo a kus špeku. Ráno přišel velitel před odchodem znovu a dával mi hrst zlatých prstenů. Protože to byli esesmané, hned mne napadlo, že ty prsteny jsou určitě po nějakých zavražděných… Zobrazit více
Vzpomínky paní Vaňkové z vyprávění její maminky
Uprchlý vězeň
Matka paní Vaňkové se vracela s ní jako s holčičkou k Vitínu. Když byly v místě dnešního mostu přes dnešní rychlostní silnici E55, otočily se a uviděly na kraji cesty muže v pruhovaném munduru jak držel v puse nalezenou kost a žvýkal ji. Protože nevěděly, zda nejde o vraha nebo o politického vězně, nechaly na cestě pouze krajíc chleba, aby ho našel a odešly rychle domů.
Vzpomínky Josefa Bartuška, Veselí nad Lužnicí
Moje setkání s Rudou armádou:
Úvod:
Narodil jsem se ve Veselí nad Lužnicí, kde jsem potom bydlel i pracoval. Jedna z mých nejmilejších vzpomínek patří setkání s vojáky Sovětské armády v květnu 1945. Bylo to 9. května v odpoledních hodinách, kdy bylo město osvobozeno vstupem vojenského oddílu poručíka Jakova Legela. Krátce potom přijížděla všemi směry Rudá armáda vojenskými bojovými vozy, pěšky a nejvíce jich do Veselí nad Lužnicí přijelo na koních. Sovětští se ve městě ubytovali podle volných objektů, hospodářských stavení a živností. V té době jsem pracoval, to již od roku 1942, u soukromé firmy kováře a podkováře. Sovětští vozatajové a jízdní velitelé potřebovali služby kovářské, zvláštně pak podkovářské. Pracovní rytmus šestidenního pracovního týdne se tak rozšířil o jejich časté návštěvy. Kovárna byla zařízena jako manufaktura, všechno ruční práce – kovadlina – měch – oheň – svěrák – vrtačka a vrtáky. V kovárně nebyla elektřina a voda se musela… Zobrazit více