O jednom z prvních českých inženýrů a dělostřeleckém táboře

Řekne-li se jméno Jan Ferdinand Schor, milovníci a znalci historie si možná vzpomenou hned na několik zájmových oblastí. Některým se vybaví jeho jméno jako jednoho z prvních, který zmapoval řečiště Vltavy a osobně se podílel na jejím splavnění – je například autorem vůbec prvních dvou plavebních komor, jedné u Modřan (nedochovala se), druhé u Županovic (dnes pod vodou přehradní nádrže Slapy); někdo si možná vzpomene na zámecké zahrady v Duchově nebo Hořovicích, které Schor s úspěchem projektoval; jiní možná budou znát jeho návrh dostavby Svatovítské katedrály či freskové výzdoby několika kostelů. Schorův záběr byl skutečně široký. Ottův slovník o něm píše, že se narodil roku 1686 v Innsbrucku a byl „malíř a inženýr hydrotechnický“. Zdaleka však nepostihuje vše, v čem Jan Ferdinand Schor vynikal. Musíme ještě přidat architekturu, zejména budování fortifikačních (opevňovacích) staveb. A právě… Zobrazit více →

4 km od Týna nad Vltavou se tyčí v místech nazývaných Velký Depot zajímavé barokní sousoší. Stojí v zajímavé lokalitě, která sloužila od roku 1709 a ž do roku 1866 jako polní tábor a rozlehlé vojenské cvičiště, založené v rámci reorganizace rakouského dělostřelectva. Vojenský prostor zabíral plochu 110,740 čtverečních sáhů, na cvičišti se nacházely různé terénní úpravy – ravelíny, paralely, bašty, mimo samotnou cvičnou plochu pak existovalo zázemí tábora s laboratořemi, dílnami, kovárnami, skladišti a kolnami, a dokonce také kuželna a 17 provizorních hospod. Zastavme se na chvíli, zkusme zapojit svoji fantazii a přenesme se o několik století zpět. Kolik nohou ve vojenských botách dupalo po zdejších polích, kolik se tu odvíjelo nejrůznějších peripetií lidských osudů?

Po zániku cvičiště byly veškeré stavby demolovány, jediným terénním pozůstatkem jsou dnes dělostřelecké šance a v lesíku u samoty Širočiny tzv. epolement, lapač kulí – nevelký taras z … Zobrazit více →

MODRÁ HŮRKA – „Morový hřbitov“

Dnes zaniklý hřbitov vzdálený přibližně 1000 m jihovýchodně od obce Modrá Hůrka, směrem k velkovýkrmně vepřů v lesíku při západní straně asfaltové cesty. Tento hřbitov vznikl dle údajů místní farní kroniky v roce 1770¹. Během terénního průzkumu ( 2005 – 2007 ) bylo zjištěno, že okolo hřbitova vedla dnes zaniklá cesta, po které se dodnes zachoval 3 metry široký a 60 metrů dlouhý pás, těsně přiléhající k západní straně původní zdi a současného pole. Celý původní areál hřbitova byl obehnán kamenno – cihlovou zdí o rozměrech 25 x 55 m. Po zdi zbyly pouhé hlinité násypy se sporadickými zbytky kamenů, cihel a příkop obepínající celý areál a široký 2 m a hluboký 0,5 m. V JZ rohu areálu se nachází navršený hlinitý objekt o rozměrech 1,5 x 2,1 x 2,5 x 2,5 x 4 x 4,7 m, dosahující… Zobrazit více →

Hřbitov v městysi Dolní bukovsko se v našem regionu řadí k nějstarším, můžeme jej datovat do roku 1787. Z této doby se nám nezachoval žádný náhrobek, centrální kříž pochází z roku 1862, i přesto se zde nalézá mnoho pozdějších náhrobních kamenů, o kterých je dobré vědět, jedině tak osudy lidí s nimi spojené nezaniknou.

První a nejvíce, dle našeho názoru nejzajímavější, je kamenný náhrobek umístěný u hlavníhu vstupu do hřbitova, otázkou zůstává, zda nebyl k bráně umístěn z již zrušeného hrobu.

Opis textu: Mater DeVota Ae Tate Senex Catharina Sic hi VroVeroVeoreExhibet Vale Recnonat Vrae.

Tento text je zároveň chronogramem. Chronogram je záznam letopočtu pomocí zvýraznění některých písmen, nemusí se jednat pouze o počáteční písmena. V případě tohoto náhrobku značí tento nápis rok 1801. V překladu je zde řečeno přibližně toto: „Matka od vás Kateřinu ve věku starce takto na pravdu a nebo v motlitbu se loučí a v… Zobrazit více →

Nedaleko obce Borek se nachází veřejnosti již poměrně známý bývalý kaolinový důl, lidově zvaný Orty (z německého örtern – předkovat, pracovat na předku chodby). O historii, geologii a technických náležitostech tohoto díla již bylo mnohé napsáno, ale většina informací zůstává laickým zájemcům nedostupná, proto se pokusíme v tomto článku vypsati nejdůležitější informace včetně vlastních poznatků a opět trochu přispět k historii sledovaného regionu.

Historie

Začátek a hlavní éra těžby kaolinu v Ortech je spojena s firmou Hardtmuth. Ještě ale před jejím zásahem zde existovala příležitostná těžba kaolinu místními hrnčíři v šachtičkách s několika rozrážkami, po jejichž činnosti se dochoval pomístní název části povrchu dolu „Ve staršinách“. Josef Hardtmuth byl v první polovině 19. století úspěšným vídeňským výrobcem porcelánu, především napodobeniny anglické jemné keramiky „Wedgwood“ a tužek. V letech 1846 – 1848 přesunul Josefův syn Karel Hardtmuth továrnu do Českých Budějovic (nejdříve jen… Zobrazit více →

Událost, označovaná většinou ne zcela přesně jako biva u Zahájí, byla epizodou válek o rakouské dědictví, v nichž habsburská manarchie mezi lety 1740 – 1748 za cenu značných územních ztrát dokázala udržet své velmocenské postavení. Na jaře 1742 bychom rakouskou armádu nalezli v Českých Budějovicích a nejbližším okolí, kde po vytlačení spojenými francouzskými, bavorskými a saskými vojsky z ostatních částí Čech přezimovala. Již v březnu však byla Karlem Lotrinským odvedena na Moravu, aby její území hájila před vpádem pruského krále Fridricha II. V Českých Budějovicích zůstal pouze sbor knížete Jiřího Kristiána Lobkovice, jehož hlavní úkol spočíval v obléhání hradu Hluboké, od listopadu 1741 obsazeného francouzskou posádkou. Již 17. května 1742 byl hlubocký hrad zcela sevřen a Lobkovicův sbor se rozložil v prostoru jihovýchodně od Zahájí, kde také vybudoval opevněný vojenský tábor, zbytky valů tohoto ležení jsou doposud patrné v polesí „Řídká blana“. Téhož dne však došlo o 130 kilometrů dál,… Zobrazit více →

Městečko Lišov mělo právo hrdelní od roku 1406, městu ho dal král Václav IV. a pokud bylo potřeba, povolali mistra popravčího z Budějovic.

V pamětní knize lišovské je tento zápis Lukáše Kašparidesa o poravě Veruny Košťálové ze vsi Kotejcan, která jsouce se mordu svého nepoctivě nabytého dítěte, při zdejším právě, skrz následování procesu k smrti odsouzena dne 1. července 1689, mečem odpravena jest, kterýžto duši Bůh lehkého odpočinutí popřej…..

Veruna Košťálová byla nejprve vyslýchána a pak konfrontována s dvěma osobami, které našly mrtvé tělo jejího děcka. Městské právo ji odsoudilo k trestu smrti podle regulí N31. Schválení vyřčeného ortele od vrchního práva, od jeho vysoké osvícení knížecí milosti ze Schwarzenbergu se dostalo. Rozsudek byl publicírován v radním domě, kamž přivedena i odsouzená.

Dveře i okna byla při čtení rozsudku, který četl radní písař, otevřená. „Po vykonání toho odsouzená do arestu jest zase vsazena, stráží dobrou, jakož i potravy až do… Zobrazit více →

Velmi zajímavý nález se povedl skupině amatérských archeologů ( ing.Figura, Horká, Hieke)pod vedením Mgr. Chvojky Ph.D. z Jihočeského muzea v prostoru všem vitínským obyvatelům jistě známým pod názvem „Slepičí vršek „. Na malé vrcholové plošině písečné homole jihovýchodně od „Slepičáku“ byl zjištěn výkopem narušený původní terén. V profilu tohoto výkopu se pod 20ticentimetrovou vrstvou písku objevila 2 m dlouhá a 10 cm silná přepálená vrstva vyplněná uhlíky a popelem. Mezi tímto materiálem byly nalezeny zlomky kachlových kamen s výzdobou rostlin a větviček. Dle vyjádření Dr. Chvojky, který místo navštívil a odborně prozkoumal, se v případě kachlových střepů jedná o zbytek kachlových kamen z 16. století. Zajímavě se k umístění těchto kamen na výšině vyjádřil Dr. Kovář ze Státního okresního archivu v Českých Budějovicích, dle jehož názoru kamna nebyla na kopec vyvezena rozbitá, ale původně tvořila tepelný zdroj v jakési dřevěné lovecké chatce.… Zobrazit více →

Přestože nebylo podhradí původně městem, nýbrž tolio městysem, dostalo se mu jednoho z nejdůležitějších práv – práva hrdelního. Znamenalo to, že obec sama mohla rozhodnout o udělení trestu, dokonce i trestu nejvyššího. Ze Zachovaných soudních spisů z let 1689 – 1763 se dočteme o proviněních i o udělených trestech. Snad nejčastějším důvodem ke konání soudního procesu bylo v Podhradí cizoložství, následovaly krádeže, pytláctví, tuláctví, vyjímečně vraždy. Tresty byly různé- od čtyř neděl v žaláři, přes nucený sňatek, a lámání v kole až po ztrátu hrdla. Za velmi praktický trest lze pokládat odsouzení k užitečné práci pro obec po několik let. Ale například v roce 1719 se Podhradští právě stali svědky mnohem výstražnější exekuce, když byl Jan Ježek „za živa zdůli nahoru kolem lámán, do kola vpleten a tak do povětří vyzdvižen“. Nad Matějem Kratochvílem byl pak roku 1720 vynesen týž rozsudek, obdržel však milost v tom smyslu, že měl být… Zobrazit více →