Hradiště Hradec u Dobřejovic

V zalesněné pahorkatinné oblasti severně od Hluboké nad Vltavou se díky dvěma rozsáhlým oborám zachovala dvě známá hradiště s dodnes pěkně dochovaným opevněním – Baba u Hluboké nad Vltavou a Hradec u Dobřejovic. Druhé z uvedených hradišť je sice známé již dlouhou dobu, dosud však nebylo moderně zaměřeno – jeho jediný plán byl publikován již před 125 lety.

Z tohoto důvodu byl v únoru 2008 vytvořen nový plán lokality pomocí totální stanice. Shromáždili a zpracovali jsme také veškeré nové, dosud nepublikované nálezy z hradiště, které potvrzují jeho dosavadní dataci.

schranka-01

původní Woldřichův plán

Vrch s názvem Hradec se nachází 2 000 m severně od kaple v obci Dobřejovice, pod jejíž katastrální území uvedená lokalita náleží. Jedná se o převážně bukovým porostem zalesněnou kótu 524,2 na území tzv. Nové (též Poněšické) obory, ppč. 2459/2. Vrch obtéká z jižní strany potok Libochovka, nad jehož hladinu je vrcholek Hradce převýšen o cca 120 m. Zhruba 1 km západně od vrcholu Hradce se Libochovka vlévá do Vltavy, tvořící tehdy nepochybně hlavní komunikační osu celého regionu. Samotný vrchol Hradce má tvar protáhlého oválu s orientací ZZS-VVJ a sklonem terénu převážně směrem k jihozápadu. Z geologického hlediska je tvořen, podobně jako nedaleké hradiště Baba, muskovit-biotitickou ortorulou. Podle mapy potenciální přirozené vegetace (www.geo-portal.cenia.cz) by se na lokalitě nacházela lipová bučina s lípou srdčitou.

schranka-01

Hradiště na Hradci u Dobřejovic náleží k nejdéle známým archeologickým lokalitám jižních Čech. Lokalitu uvádí již J. Schaller ve své Topografii království Českého z roku 1789 a hradiště bylo poté několikrát zmíněno i dalšími autory prvé poloviny 19. století.

První dokumentovaný archeologický výzkum zde podnikl až J. N. Woldřich. Počátkem 80. let 19. století nejprve celé hradiště prohlédl a pořídil jeho velice přesný plán, roku 1890 pak v přítomnosti knížete Jana ze Schwarzenbergu uskutečnil na lokalitě sondážní výzkum. Dvěma sondami prořízl vnitřní val v jižní a východní části hradiště, přičemž zjistil jeho konstrukci: pod 60 cm vrstvou velkých kamenů se nacházelo 80 cm mocné hlinitopísčité valové těleso. Jak mezi kameny, tak i ve vlastním valovém tělesu se nacházely pravěké keramické zlomky. Stopy požáru nebyly ve valu zjištěny. Dalších pět sond pak Woldřich situoval do vnitřního prostoru hradiště, přičemž sondy ve východní, severovýchodní a jižní části hradiště neposkytly žádné nálezy, zatímco ve dvou sondách na severozápadním okraji a v centrální části lokality byly nalezeny pravěké keramické zlomky. Woldřichovy nálezy krátce zmínili ve svých syntézách J. L. Píč a B. Dubský,  kteří však lokalitu sami pravděpodobně nenavštívili. Příliš toho nevíme o aktivitách J. Maličkého v roce 1946, který lokalitu „jen velmi zběžně ohledal a sondoval na povrchu jen na málo místech a velmi mělce“.  Ve své souhrnné práci se o této akci blíže nezmiňuje. V  letech 1972  a  1973 provedl na Hradci několik průzkumů A. Beneš, při nichž ve vývratech u vnitřního valu ve východní části hradiště nalezl nevýraznou pravěkou keramiku. V roce 1985 se pokusil hradiště pomocí tří sond datovat P. Zavřel. Všechny tři sondy byly umístěny do vnitřního prostoru hradiště,  přičemž nálezy přinesla pouze sonda 1/85 v SV části lokality. Podle rozboru těchto keramických zlomků i starších Woldřichových nálezů datoval P. Zavřel hradiště do závěru starší doby bronzové. Sondy byly zakresleny do upraveného Woldřichova plánu, bohužel však nepřesně, neboť zřejmě omylem došlo k otočení plánu vzhůru nohama. Woldřichův plán byl využit v souhrnné práci o archeologických nemovitých památkách českobudějovického okresu, kde byly shrnuty i dosavadní poznatky a literární odkazy k této lokalitě.

O Dubského průzkumu hradiště se sice bez větších podrobností zmiňuje novinová zpráva z Jihočeské jednoty ze dne 25. 8. 1944 (článek „Nové prehistorické nálezy v jižních Čechách“), sám Dubský však píše, že „podrobný topografický výzkum hradiště nemohl jsem dosud učiniti“.

Ve starší literatuře je hradiště většinou chybně uváděno jako Hradec u Poněšic, správnou lokalizaci do katastru Dobřejovic provedl až J. Maličký a pak A. Beneš.

schranka-04

V první polovině 90. let 20. století navštívil lokalitu jistý J.V. z Velešína a pomocí detektoru kovů nalezl v areálu hradiště i v jeho bezprostředním okolí několik bronzových artefaktů, které se posléze podařilo získat J. Militkému, po té co byly dotyčnému detektoráři zabaveny Policií ČR.  Od roku 1999 prováděla pravidelné průzkumy hradiště T. Šálková s rodinou. Početné nálezy keramiky získala zejména z velkého vývratu na koruně valu v jižní části hradiště. Další sběry zde v posledních letech prováděli i J. Figura, E. Hieke,O. Chvojka a M. Schönbeková. Zatím poslední archeologickou akcí byl podrobný geodeticko-detektorový průzkum hradiště, provedený autory tohoto příspěvku dne 2. 2. 2008.

schranka-05

Nutnost revize starších popisů ohrazení na Hradci u Dobřejovic si uvědomoval již B. Dubský, nikdy se k ní však nedostal. Až do nejnovější doby tak byly v literatuře opakovány původní Woldřichovy popisy a využíván byl pouze jeho plán. Z tohoto důvodu jsme 2. února 2008 provedli zmapování terénních reliktů hradiště. S pomocí totální stanice bylo na lokalitě výškopisně a polohopisně fixováno cca 1 500 bodů, z nichž byl metodou přirozeného souseda generován model terénu a vrstevnicový plán. Z měření vyplývá, že se v tomto případě jedná o areál se dvěma liniemi ohrazení. Vnitřní linie tvořená kamenitým valem o délce480 m uzavírá oválnou plochu o rozloze 1 ha (osy oválu mají rozměr 215 x 55 m). Z vnější strany dosahuje tento výrazný val místy až výšky kolem2 m. V jihovýchodní části valu je dobře patrné jeho přerušení. Nelze však rozhodnout, zda se jedná o původní bránu, anebo později proraženou cestu. Kameny nakumulované z vnější strany přerušení svědčí spíše pro druhou variantu. Ve vzdálenosti 15-20 m od vnitřní linie se nachází vnější ohrazení ve formě mělkého příkopu. Ten má celkovou délku 600 m, místy je však velmi málo zřetelný. Celková plocha ohrazená vnější linií činí 2 ha. Na obou okrajích tohoto příkopu jsou někdy patrné mírné vyvýšeniny tvořené vykopaným materiálem. Ty byly dříve interpretovány jako dva samostatné valy, na základě čehož jsou pro lokalitu uváděny tři souběžné valy. Dle našeho názoru je možno za kontinuální val pokládat pouze relikt vnitřního ohrazení. Zcela vyloučit nelze existenci lehčího ohrazení (palisády ?) využívající vyhozenou hlínu při vnějším obvodu příkopu, bez řádného archeologického výzkumu však nelze tuto možnost prokázat. Jednoznačně však můžeme odmítnout Woldřichem popsané a dosud uváděné tři fortifikační (valové) linie. Měření dále potvrdilo vysokou přesnost plánu publikovaného J. N. Woldřichem. Tomu lze vytknout snad jen přílišné pootočení vůči světovým stranám, ve skutečnosti je osa oválného ohrazení orientována více ve směru V-Z.

schranka-03

 Nálezy detektoráře J.V. z 90. let 20. Století:
1. Hrot šípu s tulejkou. Oba hroty šípů ze starší doby bronzové jsou jedny z nejstarších kovových nálezů tohoto typu v celé střední Evropě. Bronzové hroty šípů obecně nastupují až počátkem střední doby bronzové.
2. Hrot šípu s tulejkou.

schranka-11

  1. Zlomek měděné hřivny – tyčinky oválného průřezu, při jednom konci roztepané na plocho. Pravděpodobně zbytek nákrčníku.
  2. Zlomek měděné hřivny – tyčinky oválného průřezu, při jednom konci roztepané na plocho. Pravděpodobně forma suroviny. Výjimečný je tím, že drtivá většina nálezů hřiven pochází z depotů hřiven.
  3. Miniaturní náramek z hladké tyčinky kruhového průřezu. Obtížně datovatelný, ale pravděpodobně starobronzový předmět podle řady analogií z jižních Čech.schranka-12
  4. Špička hrotu kopí s výrazným středovým žebrem bez dochovaného tvoru pro nasazení ratiště.
  5. Hrot kopí s prostým nečleněným listem a s tulejkou. Jediný hrot kopí starší doby bronzové z jižních Čech. Bronzové hroty kopí se většinou objevují až ve střední době bronzové. Bezpečně datováno plastickou výzdobou.schranka-09

8. Dlátko s vykrojenou tulejí a osmihranným tělem. Tento předmět je zcela v Čechách ojedinělý a nejbližším shodným nástrojem je dlátko únětického depotu z Dolního Rakouska z mladé etapy starší doby bronzové. Dlátko z Hradce je nejzápadnějším nálezem tohoto typu nástroje a jediným z Čech.

schranka-10

Nález T. Kolegara 2. 2. 2008 při detektorovém průzkumu JčM:

Miniaturní bronzová dýčka trojúhelníkovitého tvaru se dvěma otvory pro nýt v zaobleném týlu. Jednoznačně ze starší doby bronzové, v jižních Čechách má ale jen jednu obdobu – z naleziště u Radčic.

Hradiště u Dobřejovic poskytlo poměrně početné keramické i několik bronzových artefaktů pravěkého stáří. Pro kulturně-chronologické zařazení lokality mají pochopitelně největší význam kovové nálezy, jejich vypovídací hodnota je však v tomto případě (s výjimkou dýčky nalezené v roce 2008) snížena jejich neodborným vyzvednutím. Přesto snad můžeme přijmout informace nálezce o jejich nalezení na různých místech zde hodnoceného hradiště. Nejvýraznějšími tvary bronzových artefaktů z Hradce jsou dlátko a zdobený hrot kopí.

Hradiště u Dobřejovic poskytlo také poměrně rozsáhlý soubor keramických nálezů, čítající dnes více než tři stovky zlomků či torz nádob. Většinu starších nálezů publikoval již před časem P. Zavřel, který je datoval do závěru starší doby bronzové. Této dataci neodporuje ani keramika z novějších sběrů, pocházející především z prostoru velkého vývratu, který zasáhl vnitřní část kamenného valu v jižní části hradiště. V těsné blízkosti tohoto vývratu je možno pozorovat příčnou sníženinu porušující těleso valu. Dle našeho názoru se nejpravděpodobněji jedná o stopy starších výzkumů (řezů valem). Z rekonstruovatelných tvarů můžeme uvést zejména horní část zásobnice s nálevkovitě rozšířeným hrdlem a šikmo přesekávanou páskou na rozhraní hrdla a plecí. Patrně z podobných tvarů pocházejí i některé masivnější vytažené okraje a zlomky těl s šikmo přesekávanými páskami. Jiné zásobnice či hrnce mohly nést výzdobu plastické promačkávané pásky. Další keramické tvary v souboru z Hradce rekonstruovat nelze, alespoň některé okrajové zlomky však můžeme klasifikovat jako kónické misky nebo mísy esovité profilace. Většinu zlomků však lze datovat pouze podle výzdoby či úpravy povrchu. Ve výzdobě se vedle výše uvedených typů zdobených pásek uplatňuje i prostá zahrocená lišta, k níž nalezneme analogii např. na hradišti Dívčí Kámen. Ojedinělým, avšak typickým výzdobným motivem keramiky starší doby bronzové, je kulovitý výstupek, jehož obdobu nalezneme např. na sídlišti v Českých Budějovicích. Na keramice z Hradce se velmi často uplatňuje hrubé rýhování, zpravidla v podobě nepravidelných svislých až šikmých rýh, které je doloženo i na některých starších nálezech z této lokality. Výjimečné je naopak v tomto období svislé prstování, které je typické až pro mladší fáze střední doby bronzové a dobu popelnicových polí. Z výraznějších úprav povrchu keramiky z Hradce můžeme zmínit některé formy zdrsnění, zejména v podobě otisků slámy či travin. Ačkoliv se jedná o typickou úpravu povrchu především keramiky středního eneolitu, známe různé druhy tzv. slámování i z jiných jihočeských starobronzových lokalit, jako např. z Dívčího Kamene nebo z Českých Budějovic. Jeden zlomek z Hradce nese na svém vnitřním povrchu otisk pravděpodobně textilie. K nejčastějším úpravám povrchu nádob z Hradce náleží hlazení a leštění, naopak zcela výjimečné je ve starší době bronzové tuhování, které je zde doloženo pouze na jediném zlomku. Potření povrchu nádob tuhou je obecně ve střední Evropě běžné až mladší a pozdní době bronzové, v jižních Čechách je však vzácně prokázáno již v závěru starší doby bronzové.

schranka-06

Na základě provedené analýzy movitých nálezů z hradiště u Dobřejovic můžeme stanovit jejich dataci. Chronologicky citlivější kovové artefakty lze zařadit do dvou období: do mladší etapy starší doby bronzové (stupeň BA2) náleží oba zlomky hřiven a patrně i miniaturní dýčka a náramek. Spíše až do přechodného „věteřovského“ horizontu BA2/B1 pak spadají oba patrně importované předměty – hrot kopí a dlátko. Bronzové šipky bývají sice obecně kladeny až do mladších etap doby bronzové, na základě výše uvedených příkladů však nelze vyloučit ani dataci obou šipek z Hradce  do starší doby bronzové. Obecně do starší doby bronzové pak náleží i keramika z hradiště, která vykazuje spíše ještě starobronzový (únětický) charakter – prvky věteřovské keramiky na ní nebyly pozorovány. Nálezy z jiných období nebyly na lokalitě prozatím učiněny, nepočítáme-li dva tuhové keramické zlomky z 13.století, nalezené rodinou Šálkovou v roce 2004, které však nepochybně ukazují na aktivitu nesouvisející s existencí hradiště (lesní práce ?). Jednoznačně tak můžeme odmítnout dataci lokality do raného středověku, jak publikoval J. L. Píč  a J. Mádl, do rozhraní stup-ňů HB a HC, jak se domníval B. Dubský, či do doby pozdně halštatské nebo laténské, jak určil J. Maličký.

schranka-07

Opevněná lokalita na vrchu Hradec byla ve starší době bronzové nepochybně ústředním místem v prostoru vltavského pravobřeží v oblasti severně od dnešních Českých Budějovic. O původní funkci hradiště můžeme jen spekulovat, vzhledem k poměrně hojným dokladům osídlení (sídlištní vrstva, početná keramika i bronzové artefakty) jej však lze považovat za stabilní sídlo v dominantní poloze. Jeho obyvatelé byli bezesporu napojeni na předpokládanou dálkovou komunikaci při řece Vltavě, která je od Hradce vzdálená pouhý jeden kilometr. Napovídá tomu i přítomnost některých pravděpodobně importovaných bronzových artefaktů, zejména dlátka a hrotu kopí. Hradiště ovšem nestálo zcela izolovaně, v jeho bezprostředním okolí je prokázáno již několik soudobých lokalit. Ve vzdálenosti pouhých 2,5 km od Hradce se nad levým břehem Vltavy vypíná další hradiště, Hluboká nad Vltavou – Baba, na němž bylo v nedávné době prokázáno starobronzové osídlení. Byla-li obě hradiště zcela současná a jaký byl jejich vzájemný vztah, však za současného stavu poznání nejsme schopni určit.

schranka-08

Hradiště na vrchu Hradec u Dobřejovic náleželo ve starší době bronzové k ústředním místům Českobudějovicka. Poměrně bohaté nálezy potvrdily jednak dataci lokality do uvedeného období (a prozatím vyloučily zařazení hradiště do jiných epoch) a jednak prokázaly její stabilní osídlení. Zejména některé bronzové artefakty z hradiště ukazují na dálkové kontakty jeho obyvatel, konkrétně do oblasti alpské (hřivny) a středodunajské (dlátko, hrot kopí). Moderní zaměření dochovaných terénních reliktů pak vyloučilo existenci tří fortifikačních linií, jak bylo dosud běžně uváděno, a stanovilo plošnou rozlohu hradiště na 1 ha(vnitřní plocha vymezená valem), resp. 2ha (celková plocha vymezená vnějším příkopem). Věříme, že publikované informace pomohou i k lepší památkové ochraně této výjimečné lokality.

230_3072

Současný stav a ochrana:

Bronzové artefakty z 90. let byly nalezeny Policií ČR při domovní prohlídce u J.V. z Velešína. Za cílené poškozování a vykrádání archeologické lokality byl dotyčný odsouzen k podmíněnému trestu a pokutě v řádu několika desítek tisíc korun. V roce 2008 došlo k celoplošnému průzkumu hradiště detektory kovů pracovníky Jihočeského muzea. Řada amatérských hledačů ale nemá tyto informace a pokouší se na hradišti vyhledávat artefakty dál. Ač většinou naleznou jen nedávno vystřelené nábojnice po myslivcích, poškozují svými vkopy plochu hradiště a dál se tak dopouštějí trestného činu poškozování archeologické lokality. V současné době je naštěstí hradiště Hradec chráněno svým situováním v prostoru Poněšické obory, v jejímž prostoru jsou od roku 2012 nainstalovány správou obory fotopasti, primárně určené k ochraně proti pytlákům a sledování stavu zvěře, využívané však Policií ČR a památkovým ústavem i k ochraně a kontrole archeologické lokality Hradec.

Pro potřebu webu zkrátil a upravil Jan Ciglbauer.

Původní text v: Archeologické výzkumy v jižních Čechách 21, České Budějovice 2008.

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist