Pověsti

1 2 3 5

Dopis z Dobřejovic

V dnešním příspěvku se seznámíme se zajímavým dopisem, který pochází ze sbírky chotýčanského kronikáře V.Tomse, který jej zdědil po svém tchánovi, předešlém kronikáři.  Kdo jej napsal není známo, nicméně je datován k  2. 3. 1969 a je plný údajů a pověstí, které se váží k obci Dobřejovice. Pro účely příspěvku byl lehce upraven a nyní Vám jej předkládáme.

Dobřejovice 2/3 69

Vážený příteli.

Na Vaší žádost, nemohu úplně všechno odpovědět. Toto jsem vypátral. Obecní kronika: Kaple byla postavena v roce 1870, 29. května 1871 vysvěcena, což byla první pouť. Má být ve slohu románském a postavil ji Ondřej Debřička. Kříž na rozcestí k Hluboké postavil na svém poli Líska, kdy a proč, jsem nevypátral ani v kronice, ani od pamětníků. O historii chalupy Novotných není v kronice ani zmínka, ale od pamětníků jsem zjistil, že tato chalupa vyhořela celkem 12 x. Majitel po žních… Zobrazit více

Zakryté sosny

Zimní čas, jenž bývá dobou někdy až příliš kulinářskou, si žádá dlouhé procházky. Vydejme se v něm tedy, tentokrát nikoliv k Žižkovu dubu, kterému náleží spíš 1. leden, navštivme netradičně místo Zakrytých sosen. Promažme běžky a kola a vezměme více přátel a tekutin na cestu a náš výšlap se může uskutečnit. Velechvínské polesí nabízí spoustu zajímavých směrů, my se však vydejme jedním z nejoblíbenějších. Přes táhlé návrší Slepičáků, na mírně se klikaté silničce se zastavíme U valacha. Podivné jméno dostalo místo poté, co tady zahynul kůň jistého sedláka z Chotýčan, údajně utonul v rozbředlé bažině. Jen malý kousek odtud na východ je, v těsném sousedství lesního průseku, tím směrem, kde kdysi stávala vysoká triangulační rozhledna, ukryto malé jezírko. Nápadné svoji temnou barvou, v létě zářící květy leknínů. A právě tady skočila do hluboké studny tajemná žďárská černá paní poté, co kuší proklála srdce svému nezdárnému synu. Uhněme trochu na krajnici,… Zobrazit více

O Myslivečkovi a tajemných světýlkách nad lesy

 

I vyšel si mladý Mysliveček na posed. Byl krásný zářijový večer, vál mírný větřík, a i když byl měsíc v novu, jasná obloha slibovala dobrý výhled. Usadil se na kazatelnu, svou puštičku si složil do klína, klobouk pověsil na hřebíček, pohodlně se opřel a zadíval se do kraje. Po pravé straně měl čerstvě zvláčené pole a za ním řádku stromů, za nimiž se rozkládá Poněšická obora. Přímo před ním byly průseky v kukuřici a kaliště, do kterého chodí černá pít. Přišel brzy, a tak viděl ta místa ještě za světla. Mohl si tak vyhlédnout dobrý směr ke střelbě. Rychle se začínalo šeřit a jediné co se pohnulo, byla kočka, která vběhla do kukuřice. Nezazpíval ani ptáček, srnec nezabekal, jen na kazatelně začaly rejdit myši. Škrábaly na střechu a běhaly po stěnách a v obložení. Když se chvíli nepohnul, viděl proti světlému nebi, jak lezou ze střechy… Zobrazit více

Vybrané pověsti z mikroregionu severní Českobudějovicko – Ševětínsko

U Prokšů

Dnes již zanikající statek uprostřed luk nedaleko Ševětína. Obezděná dřevěnice, zvolna rozpadající se hospodářské budovy a zaplevelený sad, kdo by si pomyslel, že ještě před pár lety zde bučely krávy…Dnes je místo ponuré a pověsti o jeho minulosti také. Bylo to v 18. století, kdy naši usedlost obklopovaly rybníky a statek byl baštou spadající pod správu církevní. Na baště bydlel starý baštýř a jeho jediná dcera, na kterou se po smrti ženy upnul. Údajně se mělo jednat o velice líbeznou slečnu, za kterou se scházeli mládenci z okolí. Měli ovšem smůlu, jelikož baštýř byl vypočítavý otec, který svou dceru chtěl výhodně provdat…Proto jakmile se v okolí objevil nějaký jinoch, hnal jej bejkovcem či vytaseným tesákem přes meze až k Ševětínu…Postupně takto odpadali zájemci, kteří vsadili na méně vnadné, o to však dostupnější dívky. Překvapením pro baštýře byl jeden mladík, dnes neznámého jména, který i přes mnohé výprasky, zlámané… Zobrazit více

Černý kříž – svědek vraždy hajného u Kolného

V našich lesích se stávaly tragédie, které dodnes připomínají otlučené křížky, svaté obrázky na stromech či prosté hromady kamení s dřevěnými křížky. O jedné takové tragédii vypovídá litinový kříž s kamennou stélou se signací r. 1876. Ještě ve 40. létech 20. století byla u kříže smaltovaná cedulka na které byl napsán tento text:
Tento kříž svatej postavenej byl na památku toho, že na místě tomto lidskej život smrtí mučednicou dokonán byl. Hajnej byl pytlákama lapen, hlavou dolu ke stromu přivázán, roubíkem opatřen, do brabeniště dán a tak svému osudu ponechán.
Z dnešního pohledu se možná budeme divit nad takovou krutosti vůči hajnému. Musíme si však uvědomit, že tehdejší postavení hajného bylo odlišné od dnešního a bitvy mezi hajnými a pytláky byly dost divoké. Podobný případ byl zaznamenán i na Vysočině.

Text opsal ve 40. letech min. století pan Dvořák z Kolného a ukázal autorovi.

 dscn4196

kříž… Zobrazit více

Pověsti z Dolního Bukovska

Lesní žínky

Při žních bylo tolik práce, všechna chasa a čeleď měla práce plné ruce, další pracovníci nebyli, proto když bylo nejhůře přišly na pomoc lesní žínky. Pracovaly, sekaly klasy dávaly snopy dohromady. Pracovaly od úsvitu do večera, nemluvily, nepily a pracovaly neustále.

Když u Křížů seděly u oběda, lidé se jich báli, proto se matka zeptala, co má s nima udělat staré kořenářky. Byla to bába všema mastma mazaná, řekla, že až budou znova žínky sedět u stolu v sednici, musí zakřičet, červené pole hoří a oni utečou. A co se bude dít dál? Ptali se ostatní ze statku, odpovědět bába neuměla. Úkolu se zhostil František, chlapec vyrostlý v lese a proto odvážný. Netrvalo dlouho, divoženky si sedly do sednice a čekaly na jídlo. Přišel František a řekl červené pole hoří. Jezinky sebou trhly vyskočily a s jekotem utíkaly ven a křičely červené pole hoří, to nám mužové a… Zobrazit více

1 2 3 5

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist