Stará řemesla

Pomníček J.E.Chadta Ševětínského v Ševětíně

Jan Evangelista Chadt -Ševětínský

V letošním roce si připomínáme úmrtí jednoho z nejvýznamnějších historiků lesů a lesních řemesel.

Nenarodil se sice v Ševětíně, ale svým pseudonymem – Ševětínský se navždy vepsal do historie obce.

Jan Evangelista Chadt se narodil na Kubově Huti 26.2.1860 do rodiny schwarzenberského revírníka. Rodný kraj pod známou horou Boubín se v jeho životě jen mihl, neboť otec se často musel kvůli práci stěhovat, společně se svojí rodinou. Rodina Chadtů se tak po čase objevuje na hájovně u Ševětína, tehdy zvaná „Kolomažnice“ či „Kolomažník“. Jak název napovídá, místo původně sloužilo k výrobě kolomazi. Hájovna, stejně jako přilehlé polesí, byla součástí schwarzenberského panství. Mladý Jan začal navštěvovat školu v blízkém Ševětíně. Jednopatrová škola stála na návsi pod kostelem sv. Mikuláše, nově vystavěná v roce 1858. Dle školních záznamů, mladého Jana vyučoval tehdy oblíbený kantor Vojtěch Sezemský.

Zdejší kraj se pravděpodobně Janovi líbil, neboť se v… Zobrazit více →

Plavecké rodiny z Purkarce

SAM_4549

K řece Vltavě neodmyslitelně v minulých staletích patřili voraři a šífaři. Do obecného povědomí i dnešních generací se zapsala především voroplavba, která dokázala přežít až do poloviny 20. století a zanikla až se stavbou vltavských přehrad. V našem regionu je jednoznačně nejznámější a nejslavnější obcí spojenou s voroplavbou Purkarec. Řada z našich čtenářů má předky i v této obci a okolí, možná i z řad plavců (nepřesně nazývaných voraři). Podívejme se, které purkarecké rodiny se živily voroplavbou na počátku 20. století. Jako informační zdroj nám poslouží sčítací operáty pro sčítání obyvatelstva českých zemí v letech 1910 a 1921. V roce 1921 se dovídáme o 19 mužích, živících se plavením dříví po Vltavě, ale jak vidíme, v tomto roce se takto živilo již jen 7 z nich. Tímto sčítáním ale nejsou podchyceni zdaleka všichni místní plavci, protože ve většině případů… Zobrazit více →

Bednářství

Poměrně nedávno jsme doma objevili pradědovo vysvědčení na odchodnou a výuční list z roku 1925. Praděda, Josef Bažil, se narodil v Dasném roku 1907. Vyučil se bednářské živnosti u Filipa Steina v Hluboké nad Vltavou v letech 1922 – 1925. Výrobky, které nám po něm zůstaly si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

vyucni-list-----kopie

snimek-001-----kopie

 

Nález mě přiměl k tomu, abych se podívala na jeho povolání trochu podrobněji, přičemž jsem objevila pěkné stránky o starých řemeslech, kde je i popis řemesla bednářského. V knize Zapomenutá řemesla od M. Janotky a K. Linharta je obrázkový popis výroby soudků, který naleznete ve fotogalerii.

V našem mikroregionu byla sudárna v Hluboké nad Vltavou a tady je její historie:

V roce 1870 zřídil židovský obchodník Philipp Stein v Podskalí továrnu na sudy jako jednu z nejstarších svého druhu v českých zemích. Poněvadž však kněžnu Schwarzenbergovou rušil neustálý hluk doléhající až do zámeckých komnat, přestěhovala se sudárna… Zobrazit více →

Borecké cihelny

 Cílem příspěvku je čtenářům představit současnou podobu dvou (resp. tří) bývalých cihelen nedaleko Borku. Všechny dodávaly své výrobky do širokého okolí a samozřejmě poskytovaly i pracovní příležitosti pro obyvatele Borku a Hosína. Surovina pro výrobu se těžila přímo na místě (což vlastně zpětně určovalo polohu cihelny). Dnešní podoba Chyňavské i Nedvědovy cihelny se velmi liší od původní a areály mají jiný účel. Z původního stavu toho zůstalo pouze málo. Historie všech tří bude nastíněna jen stručně, pro detaily doporučuji skvělou knihu Daniela Kováře „Borek 1805-2005. Procházka minulostí obce“. Mimo jiné zde můžeme v podrobných výpisech sledovat obyvatele zdejších cihelen.

stab-kat-1-1827

Mapa z doby 1. republiky M4353, 1:75 000, mapy.opevneni.cz. Vidíme všechny 3 cihelny: nahoře pod Ch. dvorem Nedvědovu (cih.), dole vpravo Chyňavskou (kruh. – zřejmě značící kruhovou pec). Jihozápadně od Nedvědovy cihelny můžeme vidět i objekty bývalé Ondokovy cihelny. Je patrné, že… Zobrazit více →

Koželužství

K sepsání tohoto článku o koželužství vedla autorku ta skutečnost, že má mezi svými předky sedláře. Toto řemeslo s již pozapomenutým řemeslem koželuhů (smraďařské – v koželužně to I na poměry středověku dost smrdělo.) úzce souvisí .

Úkolem koželuha bylo zpracovat kůži staženou ze zvířete tak, aby ji mohl sedlář použít k výrobě např. jezdeckého sedla. Kůže se pod rukama koželuha proměnila v tzv. useň, která se vyznačovala větší pevností a menší propustností než kůže. Koželužství se dělilo do čtyř podoborů: jirchářství, zámišnictví, pergamenictví a samotné koželužství.
Než se přistoupí k samotnému vydělávání kůže, je třeba ji nejprve zbavit veškeré mastnoty, zbytku masa, chlupů a jiných. K dalšímu zpracování kůže je zapotřebí tzv. tříslo, což je látka získávána z kůry stromů či jiných částí rostliny, která přidávala kůži jednak na pružnosti a jednak na barevnosti (nejčastěji se kůže barvila tímto tříslem do hněda či do červena s různými odstíny.). Doba,… Zobrazit více →

Menu
Nejnovější komentáře
    Statistika návštěvnosti

    TOPlist

    coffee canister