K řece Vltavě neodmyslitelně v minulých staletích patřili voraři a šífaři. Do obecného povědomí i dnešních generací se zapsala především voroplavba, která dokázala přežít až do poloviny 20. století a zanikla až se stavbou vltavských přehrad. V našem regionu je jednoznačně nejznámější a nejslavnější obcí spojenou s voroplavbou Purkarec. Řada z našich čtenářů má předky i v této obci a okolí, možná i z řad plavců (nepřesně nazývaných voraři). Podívejme se, které purkarecké rodiny se živily voroplavbou na počátku 20. století. Jako informační zdroj nám poslouží sčítací operáty pro sčítání obyvatelstva českých zemí v letech 1910 a 1921. V roce 1921 se dovídáme o 19 mužích, živících se plavením dříví po Vltavě, ale jak vidíme, v tomto roce se takto živilo již jen 7 z nich. Tímto sčítáním ale nejsou podchyceni zdaleka všichni místní plavci, protože ve většině případů… Zobrazit více →

Poměrně nedávno jsme doma objevili pradědovo vysvědčení na odchodnou a výuční list z roku 1925. Praděda, Josef Bažil, se narodil v Dasném roku 1907. Vyučil se bednářské živnosti u Filipa Steina v Hluboké nad Vltavou v letech 1922 – 1925. Výrobky, které nám po něm zůstaly si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Nález mě přiměl k tomu, abych se podívala na jeho povolání trochu podrobněji, přičemž jsem objevila pěkné stránky o starých řemeslech, kde je i popis řemesla bednářského. V knize Zapomenutá řemesla od M. Janotky a K. Linharta je obrázkový popis výroby soudků, který naleznete ve fotogalerii.

V našem mikroregionu byla sudárna v Hluboké nad Vltavou a tady je její historie:

V roce 1870 zřídil židovský obchodník Philipp Stein v Podskalí továrnu na sudy jako jednu z nejstarších svého druhu v českých zemích. Poněvadž však kněžnu Schwarzenbergovou rušil neustálý hluk doléhající až do zámeckých komnat, přestěhovala se sudárna… Zobrazit více →