Stará řemesla

Plavecké rodiny z Purkarce

SAM_4549

K řece Vltavě neodmyslitelně v minulých staletích patřili voraři a šífaři. Do obecného povědomí i dnešních generací se zapsala především voroplavba, která dokázala přežít až do poloviny 20. století a zanikla až se stavbou vltavských přehrad. V našem regionu je jednoznačně nejznámější a nejslavnější obcí spojenou s voroplavbou Purkarec. Řada z našich čtenářů má předky i v této obci a okolí, možná i z řad plavců (nepřesně nazývaných voraři). Podívejme se, které purkarecké rodiny se živily voroplavbou na počátku 20. století. Jako informační zdroj nám poslouží sčítací operáty pro sčítání obyvatelstva českých zemí v letech 1910 a 1921. V roce 1921 se dovídáme o 19 mužích, živících se plavením dříví po Vltavě, ale jak vidíme, v tomto roce se takto živilo již jen 7 z nich. Tímto sčítáním ale nejsou podchyceni zdaleka všichni místní plavci, protože ve většině případů… Zobrazit více

Bednářství

Poměrně nedávno jsme doma objevili pradědovo vysvědčení na odchodnou a výuční list z roku 1925. Praděda, Josef Bažil, se narodil v Dasném roku 1907. Vyučil se bednářské živnosti u Filipa Steina v Hluboké nad Vltavou v letech 1922 – 1925. Výrobky, které nám po něm zůstaly si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

vyucni-list-----kopie

snimek-001-----kopie

 

Nález mě přiměl k tomu, abych se podívala na jeho povolání trochu podrobněji, přičemž jsem objevila pěkné stránky o starých řemeslech, kde je i popis řemesla bednářského. V knize Zapomenutá řemesla od M. Janotky a K. Linharta je obrázkový popis výroby soudků, který naleznete ve fotogalerii.

V našem mikroregionu byla sudárna v Hluboké nad Vltavou a tady je její historie:

V roce 1870 zřídil židovský obchodník Philipp Stein v Podskalí továrnu na sudy jako jednu z nejstarších svého druhu v českých zemích. Poněvadž však kněžnu Schwarzenbergovou rušil neustálý hluk doléhající až do zámeckých komnat, přestěhovala se sudárna… Zobrazit více

Borecké cihelny

 Cílem příspěvku je čtenářům představit současnou podobu dvou (resp. tří) bývalých cihelen nedaleko Borku. Všechny dodávaly své výrobky do širokého okolí a samozřejmě poskytovaly i pracovní příležitosti pro obyvatele Borku a Hosína. Surovina pro výrobu se těžila přímo na místě (což vlastně zpětně určovalo polohu cihelny). Dnešní podoba Chyňavské i Nedvědovy cihelny se velmi liší od původní a areály mají jiný účel. Z původního stavu toho zůstalo pouze málo. Historie všech tří bude nastíněna jen stručně, pro detaily doporučuji skvělou knihu Daniela Kováře „Borek 1805-2005. Procházka minulostí obce“. Mimo jiné zde můžeme v podrobných výpisech sledovat obyvatele zdejších cihelen.

stab-kat-1-1827

Mapa z doby 1. republiky M4353, 1:75 000, mapy.opevneni.cz. Vidíme všechny 3 cihelny: nahoře pod Ch. dvorem Nedvědovu (cih.), dole vpravo Chyňavskou (kruh. – zřejmě značící kruhovou pec). Jihozápadně od Nedvědovy cihelny můžeme vidět i objekty bývalé Ondokovy cihelny. Je patrné, že… Zobrazit více

Koželužství

K sepsání tohoto článku o koželužství vedla autorku ta skutečnost, že má mezi svými předky sedláře. Toto řemeslo s již pozapomenutým řemeslem koželuhů (smraďařské – v koželužně to I na poměry středověku dost smrdělo.) úzce souvisí .

Úkolem koželuha bylo zpracovat kůži staženou ze zvířete tak, aby ji mohl sedlář použít k výrobě např. jezdeckého sedla. Kůže se pod rukama koželuha proměnila v tzv. useň, která se vyznačovala větší pevností a menší propustností než kůže. Koželužství se dělilo do čtyř podoborů: jirchářství, zámišnictví, pergamenictví a samotné koželužství.
Než se přistoupí k samotnému vydělávání kůže, je třeba ji nejprve zbavit veškeré mastnoty, zbytku masa, chlupů a jiných. K dalšímu zpracování kůže je zapotřebí tzv. tříslo, což je látka získávána z kůry stromů či jiných částí rostliny, která přidávala kůži jednak na pružnosti a jednak na barevnosti (nejčastěji se kůže barvila tímto tříslem do hněda či do červena s různými odstíny.). Doba,… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist