Dětské hry

Hra o fazole
Byla všeobecná jako první jarní hra, kterou dnes už taky zapomenuté cvrnkací kuličky, na něž neměly dříve děti peníze. Za 1 – 2 koruny se koupily u kupce pestré fazole, na které se ušil pytlík na zdrhování… A bylo vybavení do hry.
Opatkem dřeváku nebo botky se vyhloubil důlek, do něhož se z určené vzdálenosti snažili hráči ve stanoveném pořadí házet ujednaný počet fazolí. Kdo hodil aspoň jednu do jamky nebo co nejblíže vyznačenému středu, ťukal první prstem rozkřiknuté fazole do jamky. Naťukané fazole si z jamky vybral, to byla jeho výhra. Pak následovalo ťukání ostatních hráčů v pořadí, jak kdo byl blízko od jamky. Bylo důležité určit pořadí než se začalo ťukat, aby nebyly neshody. Hráli kluci i holky, ale u kluků byla oblíbenější.

Kra kuličkou o fazole
Do důlku vložil každý hráč stejný počet fazolí. Určilo se rozpočítáním nebo jiným způsobem (hlava, orel na penězích), v jakém pořadí budou hráči házet. Z určené vzdálenosti se házela kulička do důlku. Hodil-li do důlku, nesměla vyskočit vzal si všechny fazole a hra pokračovala znova. Hodil-li vedle, musel přisadit do jamky umluveny počet fazolí a házel následující hráč. Takovýmto způsobem někdy vzrostl značný počet fazolí v důlku a bylo veliké napětí, kdo vyhraje. Jestliže nikdo nevyhraje, opakuje se házení počátečním pořadem. Hráli hoši i dívky, zvláště u větších hochů byla oblíbená.

Špaček
Byl dřevěný čtyřboký hranol asi 2 x 2 x 8 – 10cm na obou koncích zašpičatělý. Na bocích bylo vyřezáno V, X, XV, III. Udělal se kruh, z něhož se špaček dřevěnou lopatkou – palestrou- odpaloval. Při odpalování byl stoj výkročný , při němž přední noha mohla být mimo kruh.Ostatní se snažili odpáleného špačka chytit do ruky, tím byl hráč poražen a následoval druhý, nebo se ho snažili hodit do kruhu, čímž by byl také poražen a proto se snažil hozeného špačka palestrou odpálit. Rovněž byl poražen, padl-li špaček ke kruhu na vzdálenost jedné palestry. Mimo jiné mu nesměli padnout kriky, tj. III.
Když byly všechny tyto nástrahy překonány, klepal hráč od místa dopadu na špičku špačka tolikrát, jaké mu padlo číslo na vrchní straně špačka. Padlo-li X, klepe desetkrát a snaží se odpálit špačka co nejdále od kruhu. Po desátém klepnutí hlásí hráč jakou vzdálenost odhaduje od kruhu, měřeno na délku lopatky. Souhlasí-li všichni hráči, počítá se toto číslo. Jestliže aspoň jeden nesouhlasí, musí se vzdálenost měřit. Pokud je odhad správný nebo je delší, nevadí to. Když by tato vzdálenost byla menší, nic se nezapočítává a hráč prohrál, musí předat palestru a špačka následujícímu hráči. Hrálo se do stanoveného čísla a když jeden tohoto čísla dosáhl, vyhrál a ukládal ostatním různé úkoly, např: kulhat po jedné noze na určenou vzdálenost.

*Hra “na špačka“ byla za zemského škol. inspektora Weniga zakázaná pro její nebezpečnost. Často byla rozbitá okna nebo děti odcházely domu se zraněným obličejem, hlavně očí.

Maso
Na trávě (pažitu) si hráči nožem ohraničili stejný díla pak sekali do tohoto svého dílu otevřeným kapesním nožem. Zůstal-li zapíchnutý nůž stát, vyřízne si hráč ze svého pažit kus dílu a nůž předá nůž dalšímu hráči. Jestliže se nůž nezapíchne, předá účastník hry nožík dalšímu a pažit se nevyřezává.  Hraje se tak dlouho, dokud aspoň jeden hráč nevyřeže svůj díl pažitu. Nejobtížnější bylo zasekávání nože, když už díl maličký. Velikost vyřezávaného dílu se předem stanovila a všichni bděli nad tím, aby si druhý nevyřezával větší díl. Vyhrávající ukládal druhým opět různé úkoly. Hráli hlavně hoši při pasení hus nebo dobytka.

Sekání masa
Pasáci při pasení dobytka mívali dlouhou chvíli, kterou vyplňovali hrou, která spočívala v tom, že zaostřenou hůl asi 30 – 5 cm dlouhou jeden zasekl do trávníku a druhý se snažil svou holí dalším zaseknutím porazit, což se stávalo, když byla hůl nakloněná. Hra bývala prestižní a neměla žádných úkolů. Hráli hlavně hoši.

Kolo – obruče
Velice oblíbeným bylo pohánění obruče ze džbera (ze sudu byla příliš těžká) dřevěnou hůlkou. Obruče musely být opravdu kulaté. Hra vyžadovala hbitosti a obratnosti v úderu, aby kolo příliš neutíkalo od klepajícího hocha a mohl mu v běhu stačit. Opět hra, která převládala v chlapecké společnosti.

Kamínky
Tuto hru hrály pro změnu dívky. Kluci by se byli nikdy neponížili ke hraní této hry. Součinnost ukázali někdy jen tím, že dívkám zhotovili z úlomků tašek uhlazené kamínky, které pracně urobili. Je zajímavé, že tuto hru v Jihlavě hráli zase jen hoši.
Hrálo se pěti kamínky – oblázky někdy kuličkami, které se volně rozhodily po pažitě, jeden se zdvihl a vyhodil do výše, než se chytil, sebral se jeden ze země, pak druhý, třetí a čtvrtý. Méně obratným se dovolovalo chycený kamínek se přendat do druhé ruky – té šikovnější. Znovu se kamínky rozhodily a sbíraly se po dvou pak tři a jeden a konečně všechny čtyři. Jestliže při některém úkonu kamínek nechytil, předal je druhému hráči a ten pokračoval na tom úkolu, v němž kamínek nechytil ten před ním.
Při cvoku bylo všech pět kamínků v dlani, jeden se vyhodil a ostatní čtyři se položily na pažit. Na druhou dobu po vyhození jednoho se sebraly všechny čtyři. Pak se všech pět vyhodilo od výše a chytaly se na hřbet ruky. Spadlé a nezachycené kamínky se musely sebrat teprve až po vyhození jednoho kamínku.
Tato hra bývala ztěžována různými kombinacemi. Při špendlíkách se hra opakovala, ale při shrabování musel být ukazovák natažený. Při buchtách se po vyhození a před sebráním udeřilo na prsa. Naopak u tlučení hrnců se po vyhození a před sebráním několikrát udeřilo na zem.

Mety
Jedna z neoblíbenějších her kluků, k níž bylo třeba opatřit si “mlíč“ – míč, který se udělal z vyčesaných hovězích chlupů. Gumový míč býval bílou vránou (vlastník míče se těšil vážnosti a mohl volit, kdo bude přijat do hry).
Sudý počet hráčů se rozdělí tím způsobem, že se utvoří dvojice stejně hodnotných hráčů, kteří se tiše dohodnou, kdo je lichý a kdo sudý. Sudí hráči tvoří jednu stranu, liší druhou. Losem se rozhodne, která strana začne na metách (vyhodí se peníz do výše-hlava, orel). Každá strana má kapitána, který určuje, v jakém pořadí spoluhráči nastupují do hry.
Určí se 4 mety do Čtverce asi 5 – 6 kroků od sebe vzdálené. Hrát může 6 – 12 hráčů. Nejlepší hráč si stoupne na jednu metu “¨na honičku“ a míč hodí spoluhráči, který stojí úhlopříčně na metě a musí hozený míč chytit. Nechytí-li míč třikrát za sebou, je vybitý a nastupuje další hráč k vybíjení. Jestliže hozený míč chytil, snaží se zasáhnout míčem spoluhráče z protivné strany, který stojí na protější straně čtverce a snaží se různými poskoky uniknout, aby nebyl zasažen. Musí hledět aby pří poskakování nevyšel z čáry, spojující dvě mety, jinak by házející hráč plivnul na zem a provinivší hráč by byl vyřazen jako zasažený.
Vystřídají-li se všichni na dolejší – úhlopříčné metě a zbude-li z protivné strany některý, kdo nebyl zasažen – vybit, nastupuje tzv. “honička“, která spočívá v tom, že hráč, který stál na honičce a dosud jen trpně házel míč spoluhráčům , kteří vybíjeli, přijde teď do činnosti. Všichni zbylí hráči z protivné strany, kteří nebyli dosud zasažení, se seskupí mezi čtyři mety, kde volně běhají a snaží se uniknout ráně hráče z honičky, který pobíhá rychle od jedné mety ke druhé, snaží se poplést pobíhající, aby mu přišli co nejblíže a zasáhnout pobíhající a přišli mu co nejblíže. Když některého trefí – zasáhne, zasažený opustí hřiště a honička pokračuje, až jsou všichni vybiti. Jestliže některého chytí, prohrává celá strana a protivníci nastupují na mety k vybíjení hráčů, kteří prohráli.
Tato hra vyžaduje umět nejen dobře chytat míč, ale i značnou hbitost při úniku před zasažením a hlavně umět dobře mířit do hráčů z protivné strany.

Libava
Je míčová hra, při níž 4 hráči stojí na metách, přehazují si míč a po chycení se snaží zasáhnout pátého, který běhá ve čtverci mezi metami. Byl-li zasažen, zůstává dále ve čtverci, hra se nemění. Nebyl-li zasažen, nastupuje na jeho místo hráč, který se netrefil a hráč ze čtverce jde na jeho místo.

Koťata
Hrají se míčem, který je házen na nízkou střechu. Hrát může libovolný počet hráčů. Kdo začne první házet, rozhodne los. První hodí míč na střechu a současně vyvolá jméno jednoho spoluhráče, který rychle přiběhne a snaží se chytit míč, padající ze střechy. Podaří-li se mu to, ihned hodí míč na střechu a vyvolá současně jméno některého hráče. Nechytí-li míč, sebere ho ze země a snaží se jím zasáhnout některého spoluhráče, kteří se rozběhli co nejdále. Zachybuje-li, má jedno kotě, ale hází na střechu a vyvolává. Byl-li některý zasažen, má kotě zasažený, ale háže na střechu a vyvolává. Hru hrávali hoši i dívky.

Na vyvolávku
Každý hráč si zvolí jméno některého národa, který se napíše na papír, čímž vznikne seznam hráčů, který má jeden hráč a vyvolává libovolně jména národů ze seznamu.
Udělá se jamka, do níž se vloží míč, kolem stojí všichni hráči, připraveni k uchopení míče, bude-li některý vyvolán. Vyvolaný rychle uchopí míč z jamky, ostatní se rozprchnou aby nebyli zasaženi. Kdo je zasažen, udělá se mu u jeho jména čárka, naopak kdo se netrefil udělá se čárka u jeho jména. Kdo má čárek 5, vyškrtne se ze hry. Vítězem je ten, který poslední zůstal nevyškrtnut, tj. měl méně než pět čárek.

Na prstýnky
Oblíbená hra hlavně u menších děvčat. Sedla si do řady a sepnula ruce na klíně, jedna jim “rozdává prstýnek“, tj., že jde po řadě všech dívek, má prstýnek v dlani sepjatých rukou, které vkládá do rukou všech a jedné nenápadně vloží prstýnek.
Všechny mají dále ruce sepjaty, aby nebylo znát, kdo ho má. Pak se zavolá “hádačka“, která byla mimo a hádá, kdo má prstýnek. Uhodne-li, jde hádat ta, která měla prstýnek u sebe. Neuhodne-li, jde znovu “mřít“ tj. mimo, aby nemohla postřehnout komu je prstýnek vkládán do dlaní. Prstýnkem může být kterákoliv věc, která se vejde do dlaní. Hraje libovolný počet hráčů.

Na barvy
Je rovněž oblíbená hra u děvčat, které se postaví do řady a vyvolí si jednu barvu, kterou pošeptají důvěrnici, aby si dvě nevybrali barvu stejnou. Když všechny mají barvu, zavolá se anděl, který barvu hádá. Uhodne-li, odchází s ním ta, která měla tu barvu “do nebe“. Pak se zavolá čert, který rovněž hádá, a znovu se dávaly barvy. Neuhodne-li anděl nebo čert, odchází bez kořisti. Když jsou všechny hráčky rozebrány, postaví se do dvou řad za sebe, uchopí se v pase, první v jedné řadě je anděl a za ním všechny, které uhodl, tj. odvedl si do nebe, první v řadě druhé je čert a za ním všechny, které odvedl do pekla.  Tyto dvě řady se přetahují podáním pravic ruky anděla s čertem. Vyhrává ta strana, která přetáhla všechny hráčky na svou stranu.

Pasení dobytka
Bývalo provázeno mnohými zábavami, kterými se pasáci zpestřovali dlouhý pobyt na pastvě. Někdy bývaly zábavy i hrubšího zrna, které postihovaly zvláště mladší a nezkušené pasáky.Každý pasák měl na bičišti dole vyřezaný křížek, což starší pasáci přísně kontrolovali a bičiště bez křížku bez milosti protáhli čerstvým kravím lejnem.
Na pastvě si pasáci rozdělávali “kurandy“ – ohně ze suchých kravinců, suchého strniště, roští i borku, které se nosily z domova. Při kurandě se nejen ohřívali, ale pekli si v ní jablka, hrušky a později i brambory.