Ocelový úkryt u Olešníka

Při toulkách v okolí našich domovů se může snadno stát, že narazíme na objekty, jenž nejsme schopni  lehce zařadit. Takovýto neznámý objekt se v nedávné době povedlo nalézt našim členům. V blízkosti cesty spojující osadu Stará Obora se vsí Zahájí, na katastrálním území Olešník se nachází pozurohodný objekt. V místě zvaném „U Boudy“ se nalézá torzo litinového kříže se soklem se signací  1871, nedaleko seník, díky kterému místo dostalo svůj název a konečně zahloubenina obdélníkového půdorysu.

Zahloubenina u cesty do Zahájí

 

Stěny této zahloubeniny kryjí železobetonové desky a celá situace zpovzdálí působí jako jakási silážní jáma. Je však na místě dodat, že betonové desky jsou místy natřené barvou khaki a doplněné hnědočervenými skvrnami. Na konci této zahloubeniny je na SV straně umístěný elipsoidní otvor, který ukrývá cca 3 m dlouhou místnost. Z vnější strany je objekt již bez dveří, ale vnitřek je chráněn protiplynovými dveřmi. Interiér místnosti odpovídá tomu, že toto místo využívají lidé líní jezdit na řízenou skládku.

vchod do objektu

Nad touto místností je navršena nasypanina z místního materiálu. Dle pramenů, které nám byly dostupné, bylo pouze zjištěno, že toto místo v roce 1968 na několik dní obsadili Rusové, jinak žádná informace. Při konzultaci s odborníky bylo odhaleno, že se v tomto případě jedná o „Ocelový úkryt“. V tomto případě se jedná o pracovní úkryt lehkého typu z vlnitého plechu UO-1. Namačkat se do něj mohlo až 50 osob. Vyvíjen byl ve Středisku pro vývoj technické ochrany vojsk společně ruku v ruce s n. p. Železárny Stalingrad ve Frýdku – Místku v letech 1956 – 1957. Do ČSLA zaveden v únoru 1959. V zadní části objektu vlevo jak kouká ze země ta trubka, tak na ní měla být umístěna filtroventilační souprava PFVZ-50, ale nebylo to vždy praxí často se též osazovala FVKP-M2. Tehdy vzniklo několik typů, které byly rozlišeny podle svého užití a počtů členů osádky. Mnohé objekty byly opatřeny i periskopy (tento ne) a pro svou požadovanou ochranu nesmělo být navršení záhozem nižší než 150 cm. V našem případě tvoří nakupenina dosud max. 50 – 70 cm. Nespornou výhodou tohoto úkrytu je uváděno, že nevyžadoval při své montáži použití autojeřábů, ale postačily pouze síly mužstva. Dle odborného spolupracovníka se v našem případě jedná o radarovou základnu, v tzv. „úkrytu“ bylo stanoviště obsluhy. V prostoru bylo umístěné mobilní radarové zařízení na vozidle Kraz.  Tato základna byla součástí sítě protivzdušné obrany státu. Severně od tohoto stanoviště se nachází ještě několik zákopů se zbytky neidentifikovatelného kovového záklopu. Mohlo se jednat o sklady materiálu. Jižně vlevo od cesty naproti stanovišti jsou pak pozůstatky parkovacích míst štábních vozidel. Dle pamětníků z obce Zahájí vznikl tento a jiné objekty v rámci cvičiště ČSLA – „Olešnický vrch“ (500 m.n.m) v druhé polovině 20.století.

Autor článku touto cestou děkuje za odbornou spolupráci a pomoc při tvorbě příspěvku panu Janu Vrzákovi.

Pokud by jste tento objekt chtěli navštívit, uvádíme GPS: 49.0933111N, 14.3934164E

 

vnitřní část objektu

 

Prameny:

http://www.fortifikace.net/povalecne_ukryty_uo_z_vlniteho_plechu.html

Kovář, D.: Zahájí, Jelmo 1998, s. 47

Výpověď narátora J.V. ze Zahájí a M.K. ze Zahájí. Výpovědi uloženy u autorů