Zvyky a obyčeje v Dyníně

Máje

,, Rozmilá panenko, stavíme i máje, otevři okénko, podívej se na ně.“ Na svátky svatodušníá stavěli chlapci děvčatům máje. To byly smrčky nebo borovičky, postavené u vrat děvčete. Každý, kdo měl děvče rád, postavil jí před vraty ,, máj“. Chlapci chodili po vesnici a vybírali výkupné. Která dala větší peníz, měla lepší jméno. Vyvolával nejstarší chasník, který byl králem. Začínalo to rýmovačkou ,,Rejdy, rejdy, kocirejdy, je to pravda nebo nejni, je to pravda, je, věřte lidi mě! Já to nemám ze své hlavy, nýbrž od pohůnské a kamarádkské rady.“ U Vočů hromadu písku, že ta malá vodí kozu na řetízku, ta velká jí popohání, běž kozičko na své stání. Nebo ,, U Matějků stojí džbery, protože mají hezký dcery.“ Zakončení bývalo hlučné v místním hostinci.

Masopust

Masopust se u nás slavil celý týden. Muzika bývala tři dny. V úterý bývala zlatá volenka, kdy si chodily dívky pro chlapce. Ve středu se šlo společně na popelec do kostela.Ve čtvrtek se dávala kováři sýpka, v pátek slouhovi a v sobotu se domů nešlo. Takže se pilo celý týden.

Vítání jara

Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi. V měsíci dubnu na smrtelnou neděli chodívali koledníci po vesnici. Měli pannu z hadrů, jako malé děcko a chodili od domu k domu a zpívali. ,,Nový nový léto, kdes tak dlouho bylo, u studánky, u rubánky, ruce, nohy, mylo, cos tam jídalo, polívku z kroupama, kaši s votrubama a ty svatá Markéto dej nám pozor na žito, na pšenici, na zelí, čím nás pánbůh podělí, červenými vejci, žlutými mazanci, jaký je to mazanec bez koření bez vajec. Panímámo krásná, dejte lžičku másla, nebo ždibec mouky, nám, nám dynínským pannám na hnětýnky.“

 

Pramen: SOkA České Budějovice, Kronika obce Dynín, str.133-135