Hmotné pozůstatky po antracitových dolech u Lhotic
Potřeba kvalitního uhlí vedla českobudějovickou těžební společnost v čele s Tomášem Taschkem k zahájení těžby antracitu. Po neúspěšných pokusech v l. 1801, 1821 a 1844 byla těžba konečně v roce 1853 zahájena, ale po třech letech opět přerušena, protože se nevyplácela. Těžní věže na ložiscích antracitu mezi Lhoticemi a Úsilným krátce ožily ještě v roce 1890 a naposledy za druhé světové války1.“Dělníci nacházeli práci v antracitovém dole“Etna“ ve Lhoticích, kde asi od roku 1930 v nedostatečně vybaveném dole těžil se antracit. Hlavně pak přes celou válku nacházelo zaměstnání v dole mnoho dělníků z okolních obcí.“2Krátce po válce na šachtě pracovali němečtí zajatci, kteří jednoho dne uprchli. Hlídač Kročák svěřenou pistolí jen několikrát vystřelil do vzduchu…Zánik dolu způsobilo zatopení spodních pater vodou i se zařízením. Tím těžba antracitu ve Lhoticích končí. Zbyly jen prázdné betonové násypky, haldy hlušin, pamětní deska na zdi bývalé kanceláře a několik vzpomínek místních na dobu, kdy v jejich vsi chodili do dolu.
Opis pamětní desky se jmény horníků zemřelých při práci v dolu Etna
Na paměť našich kamarádů
Pomije Jos.
11.3.1902 – 19. 2. 1945
Sládek Tom
13. 9. 1933
Litvan Frant.
26. 3.1908 – 10. 9.1942
Kroutl Jos.
6.2.1909 – 25. 11. 1942
Zdař Bůh
Na úmrtí horníka Sládka z Vitína vzpomíná i ševětínská kronika:
„Dne 16. září konán pohřeb horníka Sládka z Vitína. Je první obětí lhotických dolů. Přes velké nebezpečí pohybují se platy horníků od 16 – 20 kčs denně.“
1Kol.: Jižní Čechy, Olympia Praha 1986.
