Dělostřelecká střelnice u Záblatí

Již v době Rakouska-Uherska měly České Budějovice pověst vojenského a posádkového města s několika kasárenskými areály. Stejně tomu bylo iv době první republiky. Vojáci, kteří zde sloužili samozřejmě museliněkde prodělávat vojenský výcvik a kasárenský dvůr k tomu jistě nestačil.Jsou známá armádní cvičiště ve Čtyřech Dvorech a vojenská střelnicev lese Bor, na kterou mimochodem vzpomíná i Jaroslav Hašek ústy svéslavné literární postavy Josefa Švejka. V Českých Budějovicích ale nebylijen pěšáci, ale také dělostřelectvo v dělostřeleckých kasárnách naPražském předměstí. Také dělostřelci potřebovali svojí střelnici,samozřejmě mnohem rozlehlejší a náročnější, než byla střelnice prostřelbu z pušek a kulometů. A právě touto střelnicí se budeme v článkuzabývat, jelikož se nalézala v námi sledovaném regionu a ohraničit jímůžeme obcemi Dynín – Lhota – Záblatí – Smržov – Slověnice –Mazelov. Není zcela jasné kdy tato dělostřelecká střelnice vznikla, jepravděpodobné že již v době Rakouska-Uherska, protože ve 20. letech kdystřelnice již prokazatelně fungovala, nově vzniklá čs. armáda používalazatím jen objekty a prostory zděděné po rakouské armádě. Odpověď na mnohé otázky by snad přineslo pátrání ve vojenských archivech, ale prozatím se musíme spokojit s informacemi získanými z archivu okresního, archivů obecních úřadů, výpovědí pamětníků a místních obyvatel a terénním průzkumem.

Jediným hmotným pozůstatkem po dělostřelecké střelnici je existenceněkolika cihlových zdí na betonových základech, které si podrobněpopíšeme níže. Tyto zdi se nalézají na břehu Záblatského rybníka. V roce2012 zde autoři článku nalezli celkem čtyři tyto zdi, ač podle místníchobyvatel jich zde mělo být pět. Pokud ano, pátá zeď byla jižpravděpodobně zničena. Existuje hned několik teorií k čemu tytojednoduché stavby sloužily, ale podle konstrukčního řešení, rozmístěnímzdí v terénu a dalších souvislostí se jen jedna z nich jeví jako reálná anejpravděpodobnější. Nicméně pro přehlednost zmiňme i ty ostatní.

Podle první teorie mají zdi již rakousko-uherský původ a jejich betonové základy sloužily k umístění zařízení na pohánění plovoucích terčů po hladině Záblatského rybníka a cihlové zdi sloužily k ochraně obsluhy proti střepinám. Betonové základy ale postrádají jakékoliv kotvící šrouby či jiná opatření pro upevnění takových zařízení, zdi jsou navíc natočeny často kolmo k rybníku a obsluhu by tak těžko chránily, navíc na žádné nebylo zaznamenané poškození, které by mohlo vzniknout od střepin granátů.Také samotná možnost ploché střelby dělostřeleckých granátů na vodníhladinu se jeví dosti nebezpečně a tudíž nesmyslně.

Druhá teorie posouvá vznik staveb až do období německé okupace, kdyzde fungovala letecká střelnice a kdy měly sloužit opět buď k poháněníterčů, nebo k různé signalizaci a orientaci. Opět postrádáme zařízení na upevnění čehokoliv takového, navíc na zdejší letecké střelnici, která byla posunuta o něco jižněji, sloužily jako terče pro shazování pum a kulometnou střelbu zcela jiná zařízení, která budou popsána v samostatném článku.

Konečně přejděme k pravděpodobně správné teorii. V roce 1923 proběhla v ČSRpozemková reforma, v rámci níž bylZáblatský rybník zabaven knížetiSchwarzenbergovi, na což dodnes naleznemeupomínku v podobě pomníčku na hrázirybníka. Podle místních obyvatel byl pakrybník celé čtyři roky vypuštěný, než bylorozhodnuto o jeho dalším osudu. Dokonce i nápis na pomníčku na hrázi nese nápis „Na památku provedení pozemkové reformy 1923-1928“. A právě tohoto období využila armáda k dělostřeleckým zkouškám na Záblatském rybníce, které byly od klasických cvičení odlišné. Na betonových základech zdí ve tvaru H byly umístěnygeodetické zaměřovací přístroje, kterými byly měřeny odchylky dopadůdělostřeleckých granátu na dno vypuštěného rybníka. Nyní přistupmek popisu staveb. Každá ze čtyř zdí je trochu jiných rozměrů. V betonovém podstavci připomínající tvar písmene H je vždy zabetonována železná kostka s vyraženým křížkem, jako geodetický bod.

Právě na tento bod byl vždy zaaretován měřící přístroj.Cihlová zeď je zajištěna jedním nebo dvěma opěrnými pilíři,rovněž z cihel. Vždy je zeďopatřena dvěmi železnými hákys porcelánovými izolátory prouchycení telefonního čitelegrafního kabelu. Od izolátorůsměřují malé kovové úchytykabelu k velkému hřebu, nakterém byl uchycen telefon. Na každé zdi je množství zazděných dalšíchželezných úchytů a drátů, snad sloužící k uchycení různé optickésignalizace (prapory, terče) pro dorozumívání se mezi obsluhamijednotlivých zařízení i bez použití telefonu. Tato možnost optickésignalizace byla snad hlavním důvodem pro stavbu vysokých cihlovýchzdí, které mohly sloužit také k zaměření geodetických přístrojů nasousední zdi a měření odchylek dopadu granátů od těchto spojnic.Telefonem byla za pomoci dřevěných telegrafních sloupů a úchytů navzrostlých stromech propojenavšechna stanoviště pro měřícízařízení. V prostoru Záblatských luk, kde ve 20. letech probíhala těžba rašeliny a louky byly zcela odlesněny, byl v roce 2012 skutečně nalezen jeden již dávno povalený telegrafní sloup.

Cvičení ve 20. letech zde prováděla 5. dělostřelecká brigáda z ČeskýchBudějovic. Důvodem pro vybudování zařízení pro přesné měření dopadů granátů mohlo být testování nových děl zaváděných u armády.

Dělostřelecká měření na Záblatském rybníce zřejmě trvala jen krátce,protože na mapách střelnice datovaných o něco později, již popisovanázařízení nejsou vůbec zaznamenána. První mapa zdejší dělostřeleckéstřelnice nalezená v okresním archivu v Českých Budějovicích, jedatována 1. říjnem 1927. Druhá mapa nalezená v archivu obecního úřaduChotýčany bohužel datována není, ale podle použité vojenskéterminologie a podobného stylu vyhotovení (ač graficky odlišného) lzedatovat mapu rovněž na přelom 20. a 30. let. Na základě těchto mapmůžeme rekonstruovat, jak zde dělostřelecká cvičení probíhala. Prostorstřelnice nebyl nijak trvale uzavřen, ani nebyl majetkem armády. Do jejíhoprostoru mělo místní obyvatelstvo a majitelé pozemků volný přístup, kterýbyl omezen jen v době konání cvičení. I na mapách je střelniceoznačována jako „Nahodilé střeliště dělostřelectva“ Nejdříve si popišmecvičení zachycené na mapě z 1. října 1927. Tehdy byla posice baterie dělmezi Neplachovem a Dynínem v polích „U hájku“ na nevýrazné kótě 437.Odtud směřoval levý okraj palebného vějíře na obec Záblatí a pravý navýchodní okraj Mazelova. Nejvzdálenější místo uzavřeného prostoru –bezpečnostního pásma, bylo od posice baterie vzdáleno 7,2 km. Bohuželna této mapě chybí zákresy umístění dvou cílů popisovaných v legendě.Nedaleko baterie a jižně od Neplachova byly umístěny na stožárechvýstražné červené vlajky, signalizující palbu. Jižně od Neplachova, naokraji Dynína a na okraji Lhoty byly umístěny pozorovací žebříky. MeziDynínem a Lhotou bylo také vyhrazené místo pro diváky. Celý uzavřenýprostor střelnice zajišťovalo 16 návěstních stráží, rozmístěných naokrajích obcí a rozcestích, tak aby zamezily vstupu civilního obyvatelstva.K tomu byly nápomocny také místní četnické stanice, kterým byly určenyautory článku nalezené mapy. Z bezpečnostních důvodů musela býtvyklizena hájovna na Ptačím blatě.

Na druhé mapě je stanoviště baterie v místě mezi obcemi Bošilec a Dynín,kde stojí kaplička. Hlavní směr palby směřoval téměř přímo na jih s malouodchylkou k západu. Nejvzdálenější místo uzavřeného prostoru od posicebaterie bylo vzdáleno 12 km. Prostor cílů je zakreslen severně od lesa„Nad drážkami“ v polích „Na Hájičných“. Vzdálenost od baterie byla 2,7km a střelba zde byla možna přímá (na viditelný cíl). Velitelství střelnicebylo umístěno v Bošilci, muniční sklad u Pelejovic a telefonní stanicenedaleko posice baterie. Tentokrát bylo použito již pěti stožárůs výstražnými červenými vlajkami. U Mazelova, Lhoty a posice bateriebyly umístěny pozorovatelny. Prostor vyhrazený pro diváky bylseverozápadně od posice baterie nedaleko tratě. Uzavření prostorustřelnice tentokrát zajišťovalo 26 návěstních stráží. Vyklizena v době cvičení musela být opět hájovna na Ptačím blatě a také hájovna U obrázku.

Umístění dělostřeleckých baterií v obou případech napovídá, že děla bylana místo dopravena z Českých Budějovic dráhou. Nová éra pro střelnicinastala německou okupací. Tehdy byla její jižní část využita jako leteckástřelnice a tomuto účelu sloužila ještě dlouhá léta po válce pro potřeby čs.lidové armády. O letecké střelnici bude pojednáno v samostatném článku.