Lesní železnice v oblasti schwarzenberského lesního ředitelství Hluboká nad Vltavou – Lesní železnice v oblasti revíru Velechvín
Při dopravě dříví z lesních porostů důležitou roli hrála lesní železnice, která nechyběla ani na jihu Čech. Zde také schwarzenberská lesní správa rozhodla o vybudování úzkorozchodné železnice jak na Šumavě, tak i ve vnitrozemí. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo zabránit znehodnocení dřevní hmoty po likvidaci rozsáhlých kalamit a dříví urychleně dopravit z lesních porostů k následnému zpracování. Období staveb těchto lokálních kratších tratí spadá do období první světové války a počátků existence Československa. Lesní železnice na jihu Čech patří dnes již jen historii.
Zmínku si zaslouží i lesní železnice, postavená v roce 1916 v lesích revíru Velechvín, která zajišťovala dopravu dřevní hmoty, získané zpracováním větrné kalamity převážně z lesních oddělení 51, 52, 53, 54 v tzv. „Kubíčkovo jitře“ tehdejšího Bezpalcova hájemství. Větrná smršť tenkrát zničila přibližně 50 ha nejkrásnějších lesních porostů.
Tato lesní dražka měla dvě trasy, obě ukončené na skladě u ševětínského nádraží. Ke skladu byla vybudována železniční vlečka o délce 256m od železniční stanice vzdálená 650m, kde bylo dříví, dopravované úzkorozchodnou lesní železnicí, nakládáno na vagony. Ze stanice Ševětín byla dřevní hmota denně expedována drahou převážně do Zámostí pro dřevosklad v Hluboké k dalšímu zpracování na knížecí pile. Expedice brusného dříví, vyrobeného ve velechvínském a i radonickém revíru, se uskutečňovala vagony pro papírny Spiro do Větřní a Loučovic. Na ševětínském skladě byla postavena dřevěná kolna „mašinhaus“ k umístění lokomotivy a dalšího příslušenství i nářadí.
Počátek jižní větve dražky byl u hájovny „Bezpalec“, kde byl zřízen zajatecký tábor pro srbské a italské válečné zajatce, kteří byli určeni na príce při stavbě lesní dražky. Jižní větev od hájenky vedla západním směrem a dále k severu oddělením 51, 28 vlevo od Svatého Josefa, oddělením 16, 15 k železniční stanici do Ševětína. Tato trasa dražky ve směru na Ševětín měla značné klesání a tak bylo nutno k „Bezpalci“ prázdné vozíky lokomotivou vytlačit, aby po naložení dříví vlak sjížděl k ševětínskému skladu.
Po třech letech byla tato část dražky zrušena, kolejnice a pražce odstraněny. Dokonce došlo i k odprodeji dřeva z mostu dražky.
Druhá východní trasa lesní železnice o rozchodu 600mm začínala u Kolomazné pece a její délka dosahovala 3,5km. Pokračovala oddělením 35, 36, 24, 25, 26, 14 a 15 ke skladu. Přibližně 150m od „Pozor na vlak“ kopírovala trasu vedenou od Bezpalce.
Z kalamity zpracované dříví bylosváženo ke dražce koňskými potahy, posléze nakládáno na vozíky lesní železnice. Vyvážení dříví svými potahy zajišťovali sedláci z blízkého okolí – z Velechvína, Smržova, Hrůtova, Kolného i Hůrek. Mezi stálé povozníky patřili Šírek, Leština, Novotný a Božovský.
Dopravu po lesní železnici obstarávala parní lokomotiva „Ludwig“ s několika vozíky, jež byly upraveny pro přepravu dlouhého i rovnaného dříví. Pod kotel lokomotivy se topilo převážně dřevem, voda byla čerpána z nádrží vybudovaných podél trati. Podle vyprávění pamětníků řízení a obsluhu lokomotiv obstarávali pan Jan Lamač z Vitína a pan Matoušek.
Na jaře roku 1919 byla lokomotiva přemístěna do Ernstburgu (Arnoštova), kde byla použita pro dopravu dřevní hmoty z rozsáhlého větrného polomu. Lokomotiva byla pak nahrazena jedním koněm a párem volů, kteří zajišťovali odtažení vozíků s nákladem. Tato změna způsobila snížení výkonu lesní dražky, když bylo denně bylo dopraveno průměrně 50 m3 dříví. Přesto dražky měla slušné výkony. Např. v červnu 1920 bylo na ševětínský sklad dopraveno 766m3 dlouhého dříví, 73 prm brusného dříví a 312 prm paliva1.
Lesní dražka vyžadovala pravidelnou údržbu. Projevovaly se závady v uvolnění kolejnic, vychýlení pražců a poškození štěrkování. Vyšší škody se jevily převážně v době, kdy k tažení vozíku byly používány potahy.
Počátkem dvacátých let bylo při provozu dražky zaměstnáno dvanáct dělníků a stejný počat byl zaznamenán i na ševětínském skladě. Po zrušení dražky v revíru Libnič došlo k přesunu lokomotivy „Liesel“ do Velechvína. K přepravě dříví z mniškové kalamity byla od roku 1922 opět obnovena doprava soupravou taženou lokomotivou. Provoz lesní železnice ve Velechvínském revíru byl ukončen počátkem třicátých let.
Z lesní dražky revíru Velechvín se částečně zachovalo drážní těleso. Po trase dražky jsou v současnosti obvykle vedeny lesní cesty. Zůstaly i některé místní názvy, které existenci lesní železnice připomínají. Tradují se názvy „U pozoru na vlak“, „U skladu“, „Mašinhaus“.
Závěr
Dražku, která je zmíněna v tomto článku se autorům těchto stránek podařilo téměř přesně lokalizovat a zachytit v mapě. V současné době se připravuje obsáhlejší článek o této lesní železnici.
1. prm = prostorový metr
Ukázka ze stavebních plánů dražky