Chotýčany v roce 1945

            V polovině ledna 1945 se v obci roznesla zpráva, aby se nikdo nepřibližoval k trati. Němci varovali obyvatelstvo před vlakem plným vzbouřenců, kteří střílejí na vše strany.¹ O vzbouřence se ovšem nejednalo, vlak byl přeplněn vězni z koncentračního tábora, jejich stav byl špatný, většina byla velmi zubožena, neboť vagony byly otevřeny a vězni byli buď úplně nazí, nebo měli jen ojedinělé kusy oblečení.² Na katastru obce po průjezdu vlaku zůstalo jedenáct zmrzlých a zmrzačených obětí, které byly četou místních na voze Josefa Šebesty odvezeny na hřbitov sv. Otýlie.³ Jeden z účastníků na tehdejší situaci vzpomíná: „Po vlaku smrti nás vyhnali ze školy a nahnali k trati. Zde jsme museli sbírat vyhozené vězně z vlaku, svlíkat je a snášet na hromadu, ti, co ještě žili, esesák dorážel pistolí, ostatní odvezli ke sv. Otýlii.“⁴ Po příjezdu do Budějovic byli domněle mrtví vězni z celého úseku trati naházeni na hromady, a díky působení vyšší teploty, se někteří začali probírat. Do rána následujícího dne se stali oběťmi esesáckých pažeb.⁵

Podruhé v roce 1945 se Chotýčanští setkali s válkou v dubnu, kdy byl na místním nádraží angloamerickým letcem zasažen osobní vlak.⁶ Útok sledovali občané okolních vsí, zvláště z pole u Kolného.⁷

Chotýčanský občan Reichert, bývalý štábní kapitán, 5. května vyzvalvšechno obyvatelstvo ku schůzi na pátou hodinu odpolední a v poledne, když Praha volala o pomoc, zavlály po několika letech státní vlajky na většině budovách, bez ohledu na to, že ještě byla v obci německá autokolona.⁸ Ve čtyři hodiny odpoledne se Reichert oblékl do československé uniformy a šel vyjednávat s německými důstojníky, aby se dali odzbrojit a připravili se k odchodu i s německými uprchlíky, kteří pobývali ve škole. Němci se doporučením štábního kapitána řídili a kolem šesté hodiny obec opustili, ovšem i se zbraněmi.⁹ Vydali se po silnici směrem na Vitín, kde odbočili a lesem, kolem hájovny Cirhan, pokračovali do Poněšic.¹⁰ Vitínští se obávali návratu německé jednotky, a proto přes cestu pokáceli z obou stran stromy. Zátaras později znemožnil průjezd ruských vozidel.¹¹

Po odjedu Němců v Chotýčanech proběhla schůze občanů, na které se Reichert vzdal funkce předsedy MNV a odešel hlídat sklady munice do Rudolfova.¹²Členové MNV se pokusili odzbrojit jednotku německé hlásné služby (Luftschutz), která již od roku 1941 pozorovala na Pahorku nedaleko obce. Získali šest pušek a jednu světlicovou pistoli, zbraně převzal velitel hasičů Bažil a vydával je pouze službukonajícím občanům.¹³

O zbraních se ovšem dozvěděli němečtí důstojníci, kteří od 6. května na, asi dva km vzdáleném, nádraží hlídali vlak se střelivem. V noci si přišli do Chotýčan pro zbraně a nabádali bývalé odzbrojené příslušníky Luftschutz, aby se vrátili do služby. ¹⁴

Kronika Chotýčan uvádí, že následujícího dne, 7. května, dorazila do obce Rudá Armáda, jelikož v této době se zde žádná jednotka ještě nenacházela, musíme tuto informaci brát spíše jako omyl pisatele kroniky, případně se mohlo jednat o oddíl Vlasovovy armády, kterou si později místní spletli se Sovětskou Armádou. V této době na nádraží stále stál německý vlak s municí. 8. května projížděl vlak z koncentračního tábora směr České Budějovice, z vlaku uprchla skupinka vězňů, z nichž jeden Španěl byl zastřelen.¹⁵ Tento vězeň byl pohřben na hřbitově v Ševětíně.¹⁶

9. května opustili své stanoviště strážci německého muničního vlaku. Pravděpodobně se o jejich odchod zapříčinil konflikt se skutečnými příslušníky Rudé armády, který se udál v hostinci blízko chotýčanského nádraží.¹⁷

Rusové se nastěhovali do domů obyvatel obce a hlídali okolí. Němečtí utečenci a zajatci měli přenocovací stanici na louce v místě dnešního kravína, jednotlivé skupiny byly postupně odsunovány do

Č. Budějovic, a tak uvolňovali prostor pro jiné. Jeden z pamětníků uvádí : „bylo parno, a Rusové táhli vojáky do zajetí, bylo mi jich líto, tak jsem dal jednomu hrníček s vodou, ale ten Rusák, co je hlídal, začal na mně řvát, vytrhl mi hrneček a hodil po mně kýblem.“¹⁸

V téže době byl blízko strážního domku Dvanáctka při vyčišťovacích akcích chycen a zastřelen, granáty ověšený, příslušník německé armády (podle jednoho z pamětníků příslušník zbraní SS).¹⁹

První vlna Rudé armády odjela 18. května do Nových Hradů. Další Rusové se zdržovali v lese Holubčí, kde byl na kmeni buku nalezen nápis v azbuce s datem 22.5. 45.²⁰

Buk lesní(fagus silvatica), který stál v oboře, v blízkosti lesních cest a zanikl v minulých letech.fotografii pořídlila av roce 2004 propůjčila Mgr.Tereza Šálková.