Leden – květen 1945 v Hostech

 Život v obci Hosty byl narušen v březnu roku 1945 příjezdem šesti vozů s uprchlíky ze Slezka. Dohromady jejich počet činil 150, z nichž 50 zůstalo v Hostech v hostinci „U Blechů“, 100 bylo ubytováno v Pašovicích. Jak sám kronikář uvádí, jedno procento těchto uprchlíků před válkou hovořilo polsky. Nejvíce byly zastoupeny ženy, děti a starci. Jako tlumočník z němčiny byl komisí pro zádobování určen Karel Starý z č.p. 13. Dále do obce přijela kolona SS s kanony, která se ubytovala na lukách okolo statku č.p.69 u „Stejskalů“,a u hostince „U Blechů“. Jedna část jednotky se přesunula na kopec „Hájiště“. Koně této kolony  spásali pícninu na lukách, k nelibosti místních.Před 5. květnem odjela tato kolona ve směru na Doubravku.Druhý den po odjezdu esesáků přijela do obce kolona maďarských vojáků, kteří zde zůstali až do konce války. Dne 5. května byl okamžitě ustanoven RNV, jehož předsedou se stal František Panoch, který se již od března ukrýval doma, když utekl z Vídně z totálního nasazení.Dalšími členy byli: Starý Rudolf z č.p. 7,Hladeček František č.p.21, Železný Tomáš č.p.75 a Blecha František č.p. 22. Nově ustanovenému RNV odevzdala část zbraní maďarská kolona. S těmito zbraněmi začali někteří z místních odzbrojovat ustupující německé vojáky. Tyto akce probíhaly v klidu, nebyly hlášeny ozbrojené střety. Rozpadající se německá armáda zanechávala ve stokách podél cest výzbroj a výstroj, někdy i potraviny. Tento den byly vyvěšeny státní vlajky československé, sovětské, francouzské, anglické a americké. Rudá armáda do obce přijela 10. května v 11. hodin a byla uvítána jásotem místních občamů a polibky děvčat. Na návsi hrála kapela pod vedením kapelmistra Josefa Mikšátky a velitel sovětského oddílu byl uvítán chlebem a solí. Na jeho příkaz měli tančit mladí i staří, s radostí bylo toho místními uposlechnuto. Sovětské jednotky se utábořily na Hájíčků zahradě. Dne 12. května došlo k rozmíšce mezi členy RNV, z tohoto důvodu předseda František Panoch odstoupil a za něho byl jmenován František Hladeček a náhradní člen František Šůs. Někdy v těchto dnech došlo k odvezení německých uprchlíků do Týna nad Vltavou, odkud byli dále posláni za hranice. Maďarští vojáci, kteří se v Hostech ještě nacházeli, se dali do služeb RNV a pomáhali místním chytat jednotlivě i hromadně utíkající německé vojáky.V době, kdy byl nařízen Maďarům odchod z obce došlo nedaleko obce k sebevraždě mileneckého páru, maďarský důstojník se svou milenkou (manželka jeho kolegy). Ta se pokusila otrávit. Jelikož její bolesti byly velké, její milenec jí zastřelil a sám na tomto místě se také zastřelil. Důstojník měl dle místní tradice pocházet z maďarského rodu Horthy. Mrtví byli nalezeni druhý den a na příkaz RNV na místě samém pohřbeni panem Příhodou. Jak uvedl synovec pan Příhody, byli oba zemřelí pohřbeni v dřevěné bedně na vejtržku nad potokem. Hrob byl v 70. letech navštíven příbuznými. Dne 15. května byl přiveden do ruského tábořiště na Hájíčků louce německý voják, údajně člen SS, který se pokusil o útěk po zahradě č.p. 17 seskokem přes zeď do cesty, kde byl zachycen Bílkem z Kolodějí nad Luž. Voják se začal bránit a vznikla potyčka, při které Bílek volal o pomoc. Volání zaslechl ruský voják a Němce zastřelil pod okny domu č.p. 16. Voják byl pohřben panem Příhodou v blízkosti okresní silnice pod Horáčků zahradou. Hrob pravděpodobně zanikl při stavbě kanálů v těchto místech v 60. letech. Další německý voják byl nalezen mrtvý panem B.Příhodou v lese Hájiště, v hladenské špici. Jak vypověděl pan Příhoda: “ Jako kluk jsem se po válce toulal po okolí a našel jsem mrtvého německého vojáka v lese na Hájišti, ležely kolem něho poházené věci v ruce držel fotku své rodiny.“ I tento voják byl pohřben panem Příhodou na místě samém. V kronice obce se píše, že byl pravděpodobně zatřelen maďarskými vojáky při odzbrojovací akci. Další tři vojáci byli nalezeni zastřeleni v lese nedaleko dvora Rudolfov, kde byli taktéž pohřbeni. Nedaleko tohoto místa byl později nalezen ještě jeden zastřelený voják. Tuto událost popisuje pan Soukup z Chrášťan : „Když jsem začal pracovat v lese v tomto rajonu, přišel mi ukázat jeden dělník místo, kde po válce našel mrtvého vojáka, jelikož byl večer, chtěl ho pochovat druhý den. jakmile přišel ráno, tak voják ležel jen v podvlíkačkách, tak tam dodnes leží u lesní cesty.“ Rusové do obce vozili mnoho zásob,oblečení a koní, které si místní mohli ponechat. Po nějakém čase byli obdarovaní vyzváni k navrácení tohoto majetku, který byl kořistí ČSR, a kromě koní jim nezůstalo nic. Zbytek května a počátek června již zde probíhal v klidu a obec se pomalu začala navracet ke svému normálnímu životu.