Pomník Josefa Hlaváče z Krakovčic

 

ZDE BYL ZASTŘELEN NĚMECKÝMI VOJSKY 9. 5. 1945 JOSEF HLAVÁČ ROLNÍK Z KRAKOVČIC Č. 2 BŮH MU BUĎ MILOSTIV

 

Abychom zjistili jaká událost předcházela jeho zbudování, vraťme se do doby před šedesáti lety.

„Jak se blížil konec války, utíkali Němci do západní okupační zóny. Od března 1945 to byli uprchlíci z Polska. Většinou jen projížděli, ještě 5. května jich bylo 26. vozů. Několik uprchlíků bylo ubytováno ve škole (v Zálší- pozn. autor): ženy, děti a dva invalidi. 9.května 1945 je zálešští vyvezli na vozech k Hartmanicím, kde je vzala s sebou německá armáda…“.¹

Tato pestře složená kolona následně projela Hartmanicemi a po krátké cestě přes Chřášťanský les se chystala odbočovat na cestu na Týn nad Vltavou.

Ve snaze neubrat na autentičnosti ponecháme vyprávění přímého účastníka bez úprav.

„Bylo to 9. května 1945, od rána jezdily německé transporty na západ do amerického zajetí. Nebyl to žádný panický útěk, vepředu kolony jela motorka s třema vojáky. Motorka prozkoumala cestu a teprve na její povel se pokračovalo dál. Nejhorší to měli Němci v lesích, kterým nevěřili.

Nedaleko rozcestí na Krakovčice se toho rána tato motorka porouchala. Němci slezli a několika výstřely z pušek ji zapálili. V nastalém chaosu se k motorce přiřítil obrněný transportér pěchoty co na korbě měl osazen kulomet. Řidič transportéru prudce zastavil a střelec kulometu vystrašený si myslel, že partyzáni zkoušeli zapálit most a vystřelil dlouhou dávku. Když střílel, zastřelil přitom Josefa Hlaváče, který stál nedaleko. Novotný, který tam byl s ním zalehl hned do stoky u silnice. To se divím, že ten Hlaváč tam neskočil taky, byl na vojně tak to mohl použít. Hlavní smůlou je, že on tenkrát šel na hrob mámy do Žimutic. Novotný na nic nečekal, hned vylezl ze stoky a utekl do vsi. Velitel transportéru okamžitě nechal vystoupit svoje vojáky a uspořádal rojnici. Už při tom vyskakování a vzájemném krytí mi bylo jasné, že to byli profesionálové. Pokud by tehdy někdo něco proti nim podnikl, neměl by šanci. Lidi z Bečic se sem mezitím seběhli. Při rojnici pochytali Němci všechny okolo a začali je prohledávat. Naštěstí nikdo nebyl ozbrojený, jen jeden chlap z Bečic měl v kapse revolver, ten ho hned strčil do krtiny. Po tý prohlídce Němci naskákali do transportéru a pokračovali v cestě, ještě si na korbu hodili kolo Novotnýho. Po odjezdu kolony se vystrašení lidi sebrali, vzali z motorky vojenskou deku a nebohýho Hlaváče odnesli do Krakovčic.“²

Abychom lépe pochopili, co se tehdy u rozcestí Cihelna stalo, necháme vypovídat další krakovčické rodáky a pamětníky, prvním z nich je Josef Brom, který vzpomínal na vyprávění svého otce: „…táta s Mikešovským a Novotným jeli na kolech se tam podívat k silnici, kudy šli ústupové kolony. Hned jak jeli dolu (rozcestí u Cihelny- pozn. autor) tak vyjel z Chrástanského lesa německý transportér a začal hned od lesa střílet, tak ti tři spadli okamžitě do hluboký cesty, to byla ještě dlouho pěšina a na ně spadly ty těžký kola, ale Němci stříleli po nich dál, rámy byly plný děr…“³

Na závěr vzpomínek pamětníků uvedeme nejcelistvější výpověď pana Josefa Zemana z Krakovčic, který osobně znal Josefa Hlaváče, nebyl však svědkem oné události, i tak jeho výpověď je velmi hodnotná:

„Josef Hlaváč byl nevlastním synem rolníka Františka Nováčka, jeho vlastní otec zemřel a matka se později vdala. Ve třiceti letech měl dostat půlku statku, čp. 2, druhou půlku, čp. 17, někdo jiný. 9. května 1945 Hlaváč oral na poli s párem koní a s kočím a přišel za nima místostarosta a povídá, kluci nechte toho, bylo vyhlášeno osvobození, oni ho poslechli, vypřáhli koně z pluhu a odvedli je domu. Tak, že Hlaváč půjde na hřbitov do Žimutic, kde asi před měsícem pohřbil maminku. To byl den, kdy tudy po silnici na Tejn ujížděly poslední zbytky německý armády. A ty, když se jim porouchalo nějaký vozidlo nebo motorka, tak ji odstavili a zapálili. Tady u Cihelny v posledním záhybu silnice taky jednu zapálili. Některý kluci ze vsi a z okolí, který tam šli ze zištných důvodů, brali, co našli, třeba deky apod. Tehdy vyjela motorka z lesa, tam kde byl shluk lidí (u hořící motorky- pozn. autor), tak si asi Němci mysleli anebo nemysleli, to nikdo neví, že jsou to partizáni. Tak se ta motorka vrátila do lesa (Chrášťanský les- pozn. autor) a po chvíli vyjela z lesa a za ní transportér s kulometem a začali do nich šít. A ty lidi se rozprskli a ten Hlaváč se do toho shluku nachomýtl. A jelikož měl lepší oblečení, tak sebou nechtěl fláknout na zem, tak se jen otočil a začal utíkat. Dostal to do hlavy, mozek měl venku….. Pak, jak skončila střelba, šli vojáci v rojnici a ty další vybrali, F. Brom, V. Brom a V. Novotný leželi v Hluboký cestě schovaný a kousek nad nima ležel padlej Hlaváč. Ty tři Němci sebrali a ještě se šli kouknout na Hlaváče. Tak je vzali k autu, které stálo na mostě, k veliteli v něm, a Němci se těch třech vyptávali, co jsou zač, a jestli nejsou partyzáni. Ten starej Brom uměl trochu německy, byl totiž na práci v Německu, odtamtud utekl, aby neumřel, a teď na konci války se obával, aby ho nezabili Němci doma. Řekl tomu veliteli, že oni arbeiten v Žimuticích a jdou k obědu a že nejsou partyzáni. Tak je propustili. Můj brácha tam byl taky a když to začalo, tak se plazil podél pole žita po mezi a když se vrátil domů, měl břicho odřený do krve, jinak se mu nic nestalo. Když tato úplně poslední kolona odjela, tak lidi vzali Hlaváčovo tělo do deky a odnesli ho do vsi, a jelikož nebyl ve vsi nebyl telefon, poslali pro lékaře. A ten mohl už jen konstatovat smrt. Josef Hlaváč byl pohřbený do hrobu Nováčků v Žimuticích.“⁴

K úplnosti zbývá dodat, že paní Anna Nováčková nezemřela v dubnu 1945, jak tvrdí pamětníci, ale 6. září 1944. Její manžel zemřel až 16. května 1972. Hlaváčův otec který narukoval k 91. pluku (České Budějovice) se v Itálii stal legionářem a oproti některým doměnkám nebyl obětí první světové války, ale krátce po ní se doma na švestce oběsil. Podle nepotvrzené informace kolující mezi pamětníky, a nejen mezi nimi, měla být střelba Němců odvetou za výstřel z řad shromážděných zvědavců z okolních vsí u již zmíněné hořící motorky.

Při tvorbě článku nebyla využita žádná odborná literatuta ani kroniky, jelikož pátrání v nich se ukázalo jako negativní, kronika Krakovčic je psaná pouze do roku 1941, kdy byla odevzdána a později ji nikdo zpětně nedopsal.

Ona Hluboká cesta byla tenkrát pouze širší písčitá cesta, která vedla přímo ze Žimutic do Krakovčic k mostu z roku 1915, který dodnes stojí. Dnes ale cesta neexistuje, místo ní byla dlouho po válce zbudována asfaltová silnice, která ale trasu své předchůdkyně nekopíruje.

Výpovědi všech pamětníků autor uvedl, aby si čtenář sám mohl učinit představu toho, co se onoho dne stalo a také, co pro kterého z těchto pamětníků bylo hodno přesného zapamatování. Důležitá je ta skutečnost, že se všichni shodli na roli J.Hlaváče v celé události, která tkvěla v tom, že ačkoli na místo střetu nešel ani ze zvědavosti, ani ze ziskuchtivosti, ale jako nezůčastněný divák vtažený do dění a zaplatil cenu nejvyšší.

Pomníček je zhotoven pravděpodobně z vyřazeného náhrobního kříže ze hřbitova, který se v minulosti často dal sehnat ze zrušených hrobů ( tato praxe se dá sledovat dodnes ), s určitostí se jedná o unifikovaný litinový kříž, se kterým se v podobné funkci jakožto rodinného pamětního kříže (vybudovaného roku 1938) se můžeme setkat v nedalekých Jednotách u Radonic.

Nápis na kříži Josefa Hlaváče je vyveden ručně, a při porovnání textu s nápisem na hrobu v Žimuticích je vidět jasná shoda.⁵ Písmo působí neupraveným stylem a plně odpovídá nápisu zhotoveného na již stojícím kříži, a při podrobnějším prozkoumání textu zjistíme, že dnešní nápis je již oprava původního. Kromě postříbřeného okraje destičky s textem a stylizovaného Ježíše Krista je celý pomníček prost jakékoliv výzdoby. Rozplevené květiny ukazují na dřívější úpravu okolí kříže, které dnes nahrazují umělé květiny.

Podle informací pana Zdeňka Šáleného, starosty Žimutic, pod něž spadá obec Krakovčice, se na rok 2010 připravuje renovace kříže a jeho okolí, které je v současnosti zarostlé zplanělými květinami, dříve vysázenými u pomníčku⁶

Poděkování manželům Drnovým z Hrušova, manželům Bromovým z Krakovčic, panu Zemanovi z Krakovčic a všem, kteří se podíleli na tvorbě článku.

 

mapový podklad www.mapy. cz