Pomník Josefa Štrobla a Františka Ritky u Lhoty u Dynína

Necelý kilometr za vsí Lhota vedle cesty z Dynína do Lomnice nad Lužnicí po pravé straně stojí pod lipami malý pomník. Na černé desce se můžeme dočíst:

JOSEF ŠTROBL FRANTIŠEK RITKA

z Ponědraže

+ 6. 5. 1945

ZA VLAST ZDE POLOŽILI NĚMECKÝMI VRAHY UBITI, NÁRODU ŽE SVÉMU POMÁHALI JHA CIZÁCKÉHO SE ZBAVITI.

Nápis na tomto pomníku je však až na konci našeho příběhu, ten začíná už v květnu 1945.

V posledním měsíci války obsadila ves Lhotu u Dynína vojska Waffen SS a zřídili si zde štáb. Skupina přijela údajně z Písku společně s dělem taženým autem, kuchyní a několika málo jinými vozy. Ihned po příjezdu se své funkce chopil ubytovací důstojník, který se starostou vsi musel všechny vojáky ubytovat. Důstojník si vyhlédl dům u Moudrých, kde si nechal otevřít pro svoji potřebu slavnostní pokoje. Později k důstojníkovi přibyl ještě německý doktor. S tímto lékařem jednotky se místní dobře domluvili, jelikož uměl plynně česky.¹

Po ubytování jednotky Němci natočili kanon směrem na Dynín a zamaskovali ho hromadou sena pro ochranu před spojeneckými letci. Příslušníci Waffen SS v okolí zajišťovali strážní službu, často se i zde setkali se svými spojenci Maďary, kteří sem z dynínského nádraží chodili žebrat jídlo.

Již v době před Pražským povstáním zasahovala místní posádka přímo v Neplachově, kde zatkla sedmičlennou skupinku místních, kteří zkoušeli vystěhovat z hostince u Šafářů německé uprchlíky, ti však stačili zalarmovat lhotecký útvar SS. Zatčené odvezli přes Dynín se zvednutýma rukama na otevřeném nákladním voze. Zatčení zde byli umístěni k Mazancům, kde byli drženi několik dnů. V domě Kotlabů byl proveden soud kterému předsedal major (SS – Sturmbannführer). Po prosbách rodinných příslušníků byli zatčení propuštěni. Je zajímavostí, že někteří ze skupinky neplachovských 5. května společně s dalšími z okolních vsí šli odzbrojovat již zmiňované maďarské vojáky na nádraží Dynín .² (viz Výběr 42, 2005, č.2).

Dne 6. května ráno se jednotka vydala na přesun směr Lomnice nad Lužnicí. Jelikož nemohli Němci pobrat všechno na vozy, zrekvírovali povozy a místní přinutili jet jako vozky (byli později propuštěni na rakouských hranicích). Zanedlouho konvoj opouštěl ves. O dalším vývoji situace necháme vypovídat prameny:

„ Když odjížděli ( Němci E. H. ) dva chlapci z Ponědraže, moji vrstevníci, vzali pušky a chtěli u Záblatí je napadnout. Byli zatčeni, mučeni a zabiti.³

Dalším pramenem který uvedu je Farní kronika Bošilec:

„ Čtyři svobodní hoši z Ponědraže ozbrojení loveckými puškami pokoušeli se k večeru 11. května 1945 na ústupu zastavit a odzbrojiti oddíl německých vojáků na silnici ze Lhoty k Lhotskému dvoru. Dva z nich Josef Štrobl a František Ritka – byli od německých vojáků zastřeleni za Lhotou, a těla jejich byla hozena do louže u silnice. Dvěma podařilo se v dešti střel šťastně uprchnouti zpět do Ponědraže. Na místě tom, kde byla jejich těla nalezena, postaven byl z milodarů pomníček, který byl za veliké účasti lidí z okolí dne 16. září 1945 po polní mši sv. ve Lhotě od pisatele těchto řádků posvěcen.⁴

Jak patrno, farář Lexa se spletl v datu, které zde uvedl, nešlo o 11. 5., ale 6. 5. Taktéž v případě doby ve kterou Němci opouštěli Lhotu. Jak bylo již napsáno, šlo o ráno nikoli večer.

Nutno dodat, že Františku Ritkovi byl odhalen ještě menší pomníček a to v Lomnici nad Lužnicí na nádraží, jakožto zaměstnanci ČSD. Zajímavostí zůstává, že o tomto neštěstí se nezmiňují kroniky nejbližších obcí ( Bošilec, Dynín). Oba muži jsou pohřbeni vedle sebe na hřbitově v Lomnici nad Lužnicí. V rodní vsi Ponědraž jsou na pomníku padlých ze světové války umístěny fotografie obou zemřelých, bez bližších informací.

Pomníček se dnes nachází ve špatném stavu, zvláště zásluhou vandalů, kteří rozbili fotografii na desce.

Erik Hieke

Autor děkuje za korektury Mgr. Pavle Figurové