Pomník odbojové skupiny ve Vlkově u Ševětína

V roce 1941 byla situace odbojových skupin v našem regionu svízelná, předchozí zásahy gestapa ochromily vývoj podzemního hnutí. Odbojová síť nebyla zde až do konce války obnovena v té míře, v jaké existovala v letech 1939 – 1940. Po likvidaci I. ústředního vedení navazoval spojení mezi existujícími organizacemi Komunistický svaz mladé generace, založený někdy mezi dubnem a květnem 1940. Tato organizace zasahovala i do Jižních Čech. Styk i s malými odbojovými organizacemi byl zprostředkován rozšiřováním ilegálních výtisků Rudého Práva, tedy jen do října 1941, kdy byla centrála této odbojové organizace paralyzvána rozsáhlým zatýkáním. Přerušený styk odbojových skupin se pokusili navázat František Vondrášek a Václav Jareš, oba z Vlkova. František Vondrášek pracoval v tužkárně Hartmuth, kde se počátkem roku 1942 seznámil s Františkem Šturmou, který byl jedním z předních vedoucích českobudějovické odbojové skupiny. Pomocí Vondráška se Šturma dostal do přímého styku s V.Jarešem, dělníkem v Praze, který byl navázán na V.Pince, člena pražského odboje. Od Václava Pince Jareš získával ilegální výtisky Rudého Práva a převážel je z Prahy do Vlkova, odkud prostřednictvím Vondráška putovaly tiskoviny k jednotlivým skupinám. Tyto schůzky, jenž se konaly jednou za 14. dní a probíhaly v lesích u Ševětína. Při těchto schůzkách Václav Jareš instruoval o odboji a současně vybíral peníze na další tisk Rudého Práva. V roce 1942 F. Šturma a F.Vondrášek pracovali společně v kartonárně firmy Koh – i- noor -Hartmuth, odkud získávali potřebný papír pro rozmnožování letáků. Tyto rozmnožovali pomocí ručního cyklostylu, který byl rovněž ukrytý poblíž Ševětína. Ve Vlkově odbojovou buňku tvořili Tomáš Vondrášek ml.,Tomáš Vondrášek st.,Dominik Paulík a J.Polanský ze Ševětína a jiní, z nichž mnozí zemřeli v Osvětimi. Prostřednictvím ilegálních tiskovin měly ilegální skupiny přistoupit k sabotážím a k opatřování zbraní. Sabotáže probíhaly především na železnici, nařezávaly se hadice, spojující vagony, sypal se písek do ložisek kol a ničily se zámky u vlaků a výhybek. V polovině roku 1942 přivezl V.Jareš z Prahy pět pistolí s 200 náboji, trhavinu a balíček tiskovin a předal je při setkání v Ševětíně F.Šturmovi a F. Vondráškovi. Tito byli dále instruováni o tom, že trhavinou má být vyhozena do vzduchu trať u Chotýčan. Vše včetně zbraní bylo důkladně ukryto u Ševětína a až po válce předáno bezpečnostním orgánům. Dne 15.1.1943 byl v praze zatčen V.Pinc a další členové pražského odboje. V.Jarešovi a organizacím na českobudějovicku hrozilo stejné nebezpečí. Proto V.Jareš poslal v době, kdy se mu podařilo uniknout před gestapem, které jej 19.1.1943 přišlo zatknout, F. Vondráškovi varování. V dopise na rozloučenou informoval o rozsáhlých raziích v Praze a o domníval se že nikdo neunikne…Ze zprávy pražského ústředí gestapa zaslané i K.H.Frankovi se dozvídáme o smrti V.Jareše:

….V rámci další likvidace ilegální KSČ byla dne 19.1.1943 v osobě Václava Jareše, zámečníka, narozeného 5.6.1921 ve Vlkově okres České Budějovice, zjištěna spojka mezi krajským vedením v Praze a budovaným krajským vedením ilegální KSČ v Českých Budějovicích. Jareš unikl zatčení útěkem. Pátrací opatření byla ihned zahájena. Jak bylo nyní zjištěno, Jareš se v noci z 19. na 20.1.1943 u obce Tuklaty, okres Český Brod, vrhl pod spěšný vlak jednoucí ve směru Praha – N.Brod a spáchal tak sebevraždu. Přesto byl mezitím zjištěn a zatčen vedoucí ilegální organizace KSČ v Č.Budějovicích. Likvidace jeho organizace probíhá…