Smrt Aloise Štindla v Dráchově 6.5.1945

Obec Dráchov měla v  minulosti strategický význam, již od středověku blízký most poskytoval přechod přes řeku Lužnici. Dodnes v železné podobě je spojnicí mezi městy Jindřichův Hradec a Písek. Na konci května 1945 tento most, tehdy ještě dřevěný, obyvatelům vsi způsobil nejednu mrzutost.

Německá vojenská správa zřídila v roce 1945 materiální sklad nedaleko Dráchova na rozcestí U sloupu, kde vedou hlavní silnice na Prahu, Jindřichův Hradec, Písek a České Budějovic, o tomto místě píše i obecní kronika vsi Dráchova:

„Přicházeli sovětští občané, zajatci v německé armádě, kde sloužili jako šoféři a závozníci. Stýkali se s místními lidmi a hovořili o příchodu osvoboditelské Rudé armády. Záhy na jaře 1945 uteklo od Němců z materiálního skladu na pískovišti u Sloupu 9 zajatců sovětské armády a skrývali se v Dráchově po chalupách. Přišli v plné zbroji, každý s puškou, ručními granáty a pistolí. To byly prvé zbraně, které byly v dubnu roku 1945 v Dráchově kromě zakopaných pušek některých místních lidí. Z opatrnosti se nemluvilo o sovětských hostech, o něž se starala dráchovská mládež. Jakub Vichra čp. 18, Frant. Kubát čp. 23 a Jiří Kulhánek čp. 94 poskytli ruským utečencům útulek, z něhož pak odešli do lesa v Mladých hájích a zásobováni denně jídlem vyčkali příchod Rudé armády.“¹

Na Hromnice 2. února 1945 přijel do vsi esesák Reiter z Gdaňska, se svou manželkou a dvěma dcerami. Byl ubytován na různých místech v obci a nakonec ve farním bytě, pracoval jako dopravní vojenský inspektor a každý den dojížděl do Mezimostí. V Dráchově se mu moc líbilo, nežil již v reálné vojenské a společenské situaci, když prohlašoval, že ves nechá vystěhovat, postaví lnárny a přivede německé kolonisty ze sovětské Ukrajiny. Na rozdíl od ostatních utečenců ze Slezského Opolí², kteří byli rozmístěni po vsi a s lidmi vycházeli povětšinou dobře, Reiter nebyl oblíbený.

V dubnu do obce přijela autokolona německé armády, jejíž posádku tvořili Rakušané. Část Rakušanů bydlela v hostinci u Čejků a Vondrušků, na mlýně měli štáb. S místním obyvatelstvem posádka dle kroniky i pamětníků vycházela přátelsky, nebyly proti nim žádné námitky. V sobotu 5. května byly na obecním úřadě a hasičské zbrojnici vylepeny plakáty o brzkém osvobození vlasti. Rakušané vyvěsili vlajku svobodné rakouské republiky na vojenské autokoloně, jejíž čelo stálo u Pošvárů. Vojáci odevzdávali zbraně, nebo je i s municí házeli z dřevěného mostu do Lužnice. Dráchovská mládež je vybírala v neděli 6. května pro budoucí československou republiku. Kolem třetí hodiny odpolední přijelo bojové auto německého letectva od Mezimostí, projelo celou obcí a poté se vrátilo k mostu, kde se již shromáždil dav místních obyvatel odhadovaný na 100 lidí. Německý důstojník vyzval rakouské vojáky, kteří se v tu chvíli zdržovali na pile k obnovení pořádku v obci, přičemž došlo k prudké hádce a rvačce mezi rakouskými a říšskými vojáky. Němci vyzvali Dráchovské chlapce, kteří pod mostem vybírali zbraně a munici aby své práce zanechali. Když to odmítli, vystřelili vojáci pod most. V tu chvíli z pily přispěchali Rakušané k mostu na pomoc a Němci ustoupili k polní cestě do Soběslavi, odkud na ves zahájili kulometnou palbu, která trvala čtvrt hodiny a během které zahynul manžel zdejší rodačky Květy Červené, se kterou se nedávno před svou smrtí oženil, Alois Štindl. V době střelby stál před hospodářským stavením mlýna. Zraněni byli Karel Kulhánek do levé ruky a Jiří Novotný do nohy. Štěpán Kuzma od Peterků dovezl zraněné chlapce přes Žíšov do Veselí k lékařskému ošetření.³

V kronice je uváděno, že záminkou ke střelbě byla odveta za výstřel na německé vozidlo od bývalé tvrze, zvané špýchar. U mostu shromáždění občané se rozutekli do strání a mezi domy. V obci byl vyhlášen výjimečný stav a zákaz vycházení z obydlí. Po tomto incidentu okamžitě opustil obec Reiter i s rodinou, z jehož popudu zřejmě tato přestřelka vypukla.

Z neděle na pondělí z 6. na 7. od 11hod. do 2 ½ hodiny hlídkoval v Dráchově před Zemanovým statkem č. p. 35 na rozcestí ke škole německý tank, který zde stál do 9. května. Rakouští vojáci v noci 5. května ze strachu z odvety ustupujících příslušníků SS ze vsi odešli. Zajímavostí je, že 5. května se na případnou obranu hostovské obce připravovala i rakouská posádka v Hosíně u Českých Budějovic, o příčinách takového chování některých rakouských posádek se můžeme dnes jen dohadovat. ⁴

Alois Štindl je pohřben na místním hřbitově, jeho hrob je dodnes opečováván. Jeho fotografie a jméno jsou též umístěny na pomníku padlých na návsi a na místě kde zemřel, byla odhalena pamětní deska, dle pamětníků se jednalo o plechovou ceduli, která zanikla při zbourání domu, na jehož zdi byla umístěna. Ještě dlouhá léta po válce byly na zdech statků v blízkém okolí mlýna patrné díry po výstřelech a kulky z fasád místní kluci rýpali ven, munici pod mostem můžeme najít dodnes.