František Franěk – radista vysílačky vojenské odbojové organizace Obrana národa

Spolehlivé spojení domácího odboje s exilovým vedením bylo po celou dobu 2. světové války hlavním úkolem radistů odbojových organizací a výsadkových spojovacích skupin, vysílaných od konce roku 1941 do okupovaného Československa. Jedním z mužů, kteří stáli u zrodu tohoto rádiového spojení byl i František Franěk.

František Franěk se narodil 18. ledna 1912 v Dobřejovicích u Českých Budějovic v rodině drobného zemědělce Františka Fraňka1, jako první z celkem devíti dětí. Roky Velké války 1914 – 1918 strávil otec na frontě, v řadách českobudějovického 91. pěšího pluku Rakousko – uherské armády.

Po ukončení obecné školy v Dobřejovicích František Franěk nastoupil v září 1924 do měšťanské školy v Jírovcově ulici v Českých Budějovicích a po třech letech se pod dojmem elektrifikace rodné obce vyučil v českobudějovické firmě bratří Švehlů elektrotechnikem2. Současně v letech 1927-1930 navštěvoval i Odbornou školu pokračovací při Státní průmyslové škole strojnické v Českých Budějovicích3.

Po vyučení se pokoušel získat zaměstnání ve svém oboru. V době nastupující krize se jako jedna možnost jevilo odejít pracovat jako elektromontér do Jugoslávie. Podmínkou však bylo absolvování vojenské základní služby. Proto 30. září 1930 v Českých Budějovicích požádal o dobrovolný odvod4 k telegrafnímu vojsku do Kutné Hory, nebo Čáslavi.

26. října 1930 se František Franěk dostavil k Doplňovacímu okresnímu velitelství v Českých Budějovicích, odkud byl odeslán k telegrafnímu praporu 3 v Trnavě. Cesta vlakem do Trnavy trvala 31 hodin a tak přijel k útvaru až 28. října 1930 v 11,00 hod. Zmeškal tak slavnostní vojenskou přísahu a přesto, že v armádě odsloužil přes 40 let, nikdy nepřísahal.

U telegrafního praporu č. 3 byl zařazen k 9. rotě a zakrátko, vzhledem ke svým znalostem byl jako vojín – nováček ustanoven instruktorem výuky Morseových značek5.

Již 15. listopadu téhož roku byl vybrán pro funkci „Specialista telegrafního vojska“ a odeslán do „Školy specialistů telegrafního vojska v Turnově“ 6. Po absolvování této školy byl jako první z 80 absolventů odeslán v červenci 1931 k „Cvičné radiogoniometrické stanici II/3“7 ve slovenském Lučenci. Zde byl ustanoven do funkce zástupce velitele stanice.

V roce 1932 desátník František Franěk ukončil 18 měsíční základní vojenskou službu a od 29. dubna téhož roku mu bylo povoleno „dobrovolné konání další činné služby“.

K 1. září 1932 byl povýšen do hodnosti četaře v další službě. V Lučenci také absolvoval 4. ročník měšťanské školy a naučil se velmi dobře maďarsky.

V srpnu 1935 byl odeslán opět do Vojenského telegrafního učiliště v Turnově, kde v dubnu následujícího roku ukončil Školu na rotmistry telegrafního vojska8 jako sedmý v pořadí a byl odeslán k „Ústředně vojenských radiostanic“9 na pražském Petříně.

V 11. únoru 1936 byl převelen k nově vytvořené „Vyhodnocovací skupině radiové“, která byla podřízena 2. oddělení (zprav.) Hlavního štábu Československé armády. Zde byl 1. července 1936 jmenován

rotmistrem z povolání. V Praze v této době také vystudoval Vyšší elektrotechnickou školu a 28. 6. 1937 složil maturitu. O rok později10 se v kostele sv. Ignáce oženil se slečnou Františkou Fialovou.

Částečnou mobilizaci v květnu 193811 prožil rotmistr Franěk v slovenské Trnavě, kde bylo sídlo Hlavního velitelství operujících vojsk Československé armády. Zářijovou mobilizaci12 pak strávil ve Vyškově, kde sídlilo 2. oddělení (zprav) Hlavního štábu.

V období druhé republiky se Vyhodnocovací radiová skupina zabývala především vyhledáváním ilegálních radiostanic německých agentů.

Poslední depeši vojenské vysílačky Československé armády přijal službu konající radiotelegrafista rtm. Franěk v „Ústředně naslouchací, zaměřovací a vyhodnocovací“ dne 15. března 1939 ve 4,00 hod ráno. Vysílačka PAÚ Ostrava13 hlásila: „Němci obsazují Ostravsko od 4 hodin, žádám o úkoly pro mě.“.

Následovalo pálení spisů na dvoře Hlavního štábu a v 09,00 hod začal být Hlavní štáb obsazován příslušníky Wehrmachtu. V následujících dnech se rotmistru Fraňkovi podařilo z objektů Hlavního štábu odvézt nákladní automobil plný spojovacího materiálu, který uschoval ve svém bytě, v bytě svojí tchyně paní Fialové a několika dalších sklepech a garážích. Již 18. března se účastnil konspirační schůzky v kanceláři mjr. hl. št. Jaroslava Hájíčka14, na které byli přítomni i další budoucí členové spojovací skupiny Obrany národa. Zde byly vytyčeny dva hlavní úkoly – vnitřní spojení domácí odbojové sítě a spojení domácího odboje s exilovým vedením. Zde byl František Franěk také pověřen stavbou radiostanic pro tyto potřeby.

Aby měl možnost výběru vhodných radistů, byl též ustanoven členem „Umisťovací komise MNO pro telegrafní vojsko“. Spolehliví vojáci – radisté tak mohli být umisťováni na pracovní pozice zejména ve státní správě po celém území Protektorátu. On sám byl takto umístěn jako spojař k Požární ústředně Magistrátu hlavního města Praha a byl zde pověřen výstavbou rádiového spojení mezi jednotlivými požárními stanicemi a později i mezi ústřednou a jednotlivými požárními vozy. Toto pověření mu umožnilo nákup spojovacího materiálu a stavbu vysílaček.

Do svého zatčení v prosinci 1939 tak František Franěk postavil z vojenského i civilního materiálu 13 přijímačů a stejný počet vysílaček, které dokázal vestavět do malých kufříků o rozměrech 30 x 20 x 12 cm.

V té době již mjr. Hájíček zorganizoval základní schéma spojovací skupiny zpravodajské sekce Obrany národa15 a stanovil požadavky na její činnost.

Vnitřní spojení na území Protektorátu mělo být zabezpečeno mezi Prahou, Plzní, Českými Budějovicemi, Brnem, Moravskou Ostravou a Mladou Boleslaví. Spojení do zahraničí pak vyžadovalo komunikaci Prahy s Varšavou, Paříží a Londýnem.

Za vnitřní spojení odpovídal pplk. hl. št. Štěpán Adler16, za spojení zahraniční pak přímo mjr. hl. št. Jaroslav Hájíček. Personální a logistickou stránku zajišťoval škpt. Karel Divina17 a v této činnosti mu

vydatně pomáhal František Franěk. Poskytl Divinovi několik typů na bývalé kolegy – radisty ze zrušené „Naslouchací a zaměřovací služby MNO“, mezi nimiž byl i jeho bratr des. tel. Josef Franěk.

Pomocí krytí „Obchodního zástupce pro prodej radiopřijímačů“ se mohl volně pohybovat po Protektorátu a kontaktovat budoucí velitele radiospojení vnitřní sítě Obrany národa v jednotlivých městech. Na konci dubna 1939 bylo toto vnitřní spojení hotovo, prakticky vyzkoušeno a pak už jen občasně kontrolováno.

Poté se František Franěk plně věnoval navázání spojení se zahraničím a toto úsilí bylo završeno 4. května 1939, kdy ve 23,15 hod zachytil volání vysílačky čs. zpravodajské expozitury ve Varšavě (krycí jméno MARIE) a přijal dvě depeše. Toto spojení s Varšavou bezvadně fungovalo až do září 1939, kdy se v důsledku postupu německých vojsk radiostanice MARIE musela přesunout z Polska do rumunské Bukurešti, odkud navázala spojení s Prahou v noci z 30. září na 1. října 1939.

Základním nedostatkem v této době však zůstávala absence přímého spojení s londýnským exilovým centrem a zejména s tamní zpravodajskou skupinou plk. gšt. Fr. Moravce18. Tento závažný problém vyřešil až vznik Vojenské rádiové ústředny (VRÚ) ve Velké Británii. Její počátky spadají do září 1939, kdy Fraňkův kolega radiotelegrafista rotmistr Karel Barva zahájil pokusný provoz rádiové stanice umístěné ve vile na londýnském předměstí West Dulwich.

První oboustranné spojení s Paříží navázal rotmistr Barva 15. září 1939. V té době rádiové stanice domácího odboje o dosažení přímého spojení s Londýnem či Paříží opakovaně marně usilovaly. Po složitém předávání depeší prostřednictvím kurýrů se 7. listopadu 1939 podařilo poprvé navázat přímé rádiové spojení mezi Prahou a Londýnem. Domácí stanici obsluhoval rotmistr František Franěk, stanici umístěnou ve West Dulwich rotmistr Karel Barva. O den později Vojenská rádiová ústředna zpravodajského odboru londýnského MNO odeslala do Prahy první depeši, kterou Praha úspěšně potvrdila. V březnu 1940 se VRÚ s pomocí Britů přestěhovala do vhodnějších objektů ve Woldinghamu, kde zůstala dislokována až do konce války.

Koncem září 1939 se František Franěk na žádost dr. Miklendy z Ministerstva veřejných prací setkal s členem Komunistické strany Československa Antonínem Zápotockým a zprovoznil pro něj leteckou vysílačku, získanou z ruzyňského letiště pro komunikaci s Moskvou.

Rádiové spojení se zahraničím bezvadně fungovalo až do počátku prosince 1939, kdy se brněnskému gestapu podařilo proniknout do tamní organizace Obrany národa. Při preventivní prohlídce biografu, kde se mělo konat jakési shromáždění Gestapa byla nalezena vysílačka, kterou zde ukryl majitel biografu mjr. Vladimír Kadeřávek19.

Z Brna vedla přímá cesta do Prahy k vedoucího vnitřního spojení pplk. hl. št. Štěpánu Adlerovi, který byl zatčen v Praze 7. prosince 1939 a převezen k výslechům do Brna. 13. prosince následovalo zatčení vedoucího vnějšího spojení škpt. Karla Diviny a o tři dny později, v sobotu 16. prosince 1939 byl v 13,00 hod zatčen v budově magistrátu Praha – Košíře i František Franěk.

K tomuto datu odeslal v rámci zahraničního a vnitřního spojení Obrany národa 780 (1180) depeší a 210 jich přijal. Ještě ten den byla zatčena i jeho manželka20 a František Franěk byl v Petschkově paláci podroben předběžnému výslechu. Podle předkládaných protokolů výpovědí, se kterými byl konfrontován zjistil, že před ním byli zatčeni kromě pplk. hl št. Štěpána Adlera a škpt. Karla Diviny ještě mjr. Vladimír

Kadeřávek, RNDr. Vladimír Miklenda21, Phdr. František Raus22, Ing. Miroslav Schäferling23, Ing. Zdeněk Svoboda24, Jindřich Rohn25, Jan Bína26 a Václav Jírů27.

 

Již při příchodu do Pankrácké věznice německý bachař Františku Fraňkovi na „uvítanou“ ukopl levou ledvinu28. V pondělí 18. prosince začaly nekonečné výslechy, vedené šéfem referátu II. BM29 pražského gestapa dr. Bauerem. Během nich byl konfrontován s dr. Miklendou, výpověďmi pplk. Adlera, zabavenými vysílačkami a dešifrovanými depešemi. Přes použití zostřených vyšetřovacích metod30 i příslibů beztrestnosti však František Franěk odmítl vypovídat. K úspěchu nevedlo ani nasazení spoluvězňů na jeho celu a odposlech jejich hovorů.

Po 185 dnech vyšetřovací vazby v Pankrácké věznici, během kterých prodělal 76 výslechů byl 1. června 1940 předán do vazby ve věznici na Karlově náměstí. Odsud byl 4. července 1940 převezen do věznice gestapa v terezínské Malé Pevnosti a 20. července téhož roku vlakem odtransportován do soudní věznice Alt Moabit v Berlíně.

Manželka získala pro Františka Fraňka jako obhájce pražského advokáta JUDr. Klingera, který však nezískal souhlas k zastupování obžalovaného před soudem. Potom dokázala získat známého berlínského advokáta JUDr. Kunzeho, který byl přítelem předsedajícího soudu JUDr. Thieracka31. Tento šťastný krok a odolnost Františka Fraňka při dlouhotrvajícím vyšetřování jej pravděpodobně zachránily od trestu smrti.

Po 180 dnech byl 20. ledna 1941 transportován z Alt Moabitu do věznice Gollnow32 u polského Štětína.

Po dalších 269 dnech byl František Franěk 16. října 1941 odeslán k Lidovému soudu do Berlína. Obžalobu, čítajících 94 stránek obdržel 27. října 1941. Štěpán Adler a spol. zde byli obžalováni „z přípravy násilím, nebo hrozbou násilím velezrádného odtržení od Říše území náležejícího Říši, jmenovitě Protektorátu Čechy a Morava, Sudetské župy a dalších územních částí; obžalovaný dr. Miklenda navíc nevyhověl nařízení o držení zbraní na území Protektorátu Čechy a Morava“33.

1. Senát soudního dvora Lidového soudu v Berlíně zasedal ve dnech 2. – 3. října 1941 za předsednictví JUDr. Otto Thieracka. Na konci soudního líčení byl vynesen rozsudek:

Pplk. hl. št. Štěpán Adler, RNDr. Vladimír Miklenda a mjr. Vladimír Kadeřávek – odsouzeni k trestu smrti,

Jindřich Rohn a Ing. Zdeněk Svoboda – odsouzeni k doživotnímu trestu odnětí svobody,

Jan Bína a František Franěk – odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce 15 let,

PhDr. František Raus a škpt. Karel Divina – odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce 10 let,

Václav Jírů – odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 5 let,

Ing. Miroslav Schäferling – osvobozen34.

 

Odsouzenci na smrt byli odeslání do berlínské věznice Plötzensee35 a ostatní zpět do Alt Moabitu. 20. ledna 1942 byl František Franěk odtransportován k výkonu trestu do káznice Ebrach36. Zde mu po 26 měsících skončila samovazba. Po více než dvou letech byl umístěn do cely s dalšími osmi spoluvězni.

Během výkonu trestu v Ebrachu byl zaměstnán v krejčovské dílně a od září 1942 v elektrodílně u vězeňské telefonní ústředny. Zde si po nějaké době zhotovil telefonní sluchátko a odposlouchané hovory předával ostatním vězňům. Po šesti měsících se ocitl v podezření a byl přeřazen do kovářské dílny. Postupně se však opět vrátil ke své profesi a nakonec v mechanické dílně opravoval radiopřijímače pro personál věznice včetně jejího ředitele.

V únoru 1945 se k Ebrachu přiblížila americká armáda a vězni byli přinuceni pracovat na silničních zátarasech v okolí města. 5. března 1945 byli vězňové vyhnáni z cel a v 13,00 vyrazilo asi 2 500 vězňů a 12 selských povozů na pěší pochod do koncentračního tábora Dachau37. Hned za městem museli své nemocné spoluvězně naházet do příkopu a pokračovat v cestě, která trvala bez jídla a pití celých sedm dní. Po celou dobu pochodu byla vězeňská kolona pod kontrolou amerických letadel, která přilétala vždy po dvou hodinách a na znamení vězni rozvinutého prostěradla vždy zamávala křídly.

Po té co se kolona pochodujících vězňů přiblížila k mnichovské autostrádě a postupovala podél ní, se však stala nechtěným cílem amerických stíhacích bombardérů, které útočily na ustupující německé kolony. Při tomto útoku zahynulo asi šest vězňů a také mnoho zvířat z cirkusového zvěřince, který se pohyboval v blízkosti vězeňské kolony. Maso zabitých zvířat posloužilo jako první strava po sedmi dnech a většině vězňů, kteří v té době vážili méně, než 50 kg zachránilo život.

Devátý den pochodu dorazila po asi 170 km vysílená kolona do věznice v městečku Amberg38. 23. dubna 1945 v 09,00 hod přijel k věznici průzkumný tančík a o hodinu později dorazilo osm středních tanků a přibližně dvacet nákladních automobilů s proviantem a léčivy. Američané zajali 142 dozorců a dozorkyň z řad SS a předali je Vězeňskému výboru39, kterému předsedal Čech JUDr. Cebe – Haberský40. Vězeňská odplata byla rychlá, ale spravedlivá a dozorci, kterým byla prokázána vražda byli vězeňským komandem popravováni u zdi věznice. K takto pojatému zúčtování přispěl i objev tří sudů s otrávenou marmeládou, kterou již esesáci vězňům nestačili vydat.

František Franěk se z pověření Vězeňského výboru vypravil do města a od amerického velitele získal povolení k převzetí radiomateriálu od starosty a všech obchodníků ve městě. S pomocí takto získaného materiálu sestavil amatérskou vysílačku, se kterou se (bohužel neúspěšně) pokusil navázat kontakt s Prahou. Dále založil ve věznici Amberg „Naslouchací skupinu“ a zprávy z rádia začal uveřejňovat v deníku „Informační služba svobodných vězňů Amberg“, který pomáhal tisknout ve vězeňské tiskárně. Naslouchací skupina fungovala a deník vycházel až do 17. května 1945, kdy byli českoslovenští vězni přepraveni do vlasti. Ve večerních hodinách téhož dne kolona amerických nákladních vozů s osvobozenými vězni dorazila do Plzně. Po přespání v hotelu byli vězňové v 09,00 hod odvezeni na vlakové nádraží a 18. května 1945 v 16,00 hod vlak dorazil z Plzně do Prahy.

Ještě ten den se František Franěk setkal se svou manželkou a po 5 letech, 5 měsících a 2 dnech věznění pro něj začal nový život svobodného člověka.

Již 20. května se hlásil v budově Hlavního štábu v pražských Dejvicích. Jeho prvním úkolem bylo povolat do služby důstojníky a rotmistry telegrafního vojska, vytvořit „Naslouchací a zaměřovací službu rádiovou“, překontrolovat a převzít spojovací materiál na Petříně a ve Kbelích. Rodiče a sourozence v rodných Dobřejovicích u Českých Budějovic navštívil až koncem června 1945.

Během dvou měsíců skutečně zorganizoval a uvedl do provozu „Naslouchací a zaměřovací službu rádiovou“, která nadále pracovala pod krycím názvem „Ústřední meteorologická služba“. Do konce roku 1946 se podařilo odhalit 46 ilegálních vysílaček německého podzemí nejen na území Československa, ale i v okupovaném Německu, Rakousku, Jugoslávii a Itálii. Ve spolupráci se Státní prokuraturou se podílel i na výsleších Velitele německé zaměřovací rádiové služby v Protektorátu oblt. L. Kosche41.

Po návratu z vězení vstoupil František Franěk podobně jako mnozí z jeho spolubojovníků z domácího odboje, západní i východní fronty do Československé obce legionářské, jejímž členem zůstal až do zrušení obce v červenci 1949.

Postupně prošel mnoha velitelskými i technickými funkcemi ve spojovacím vojsku. V letech 1958 – 63 dálkově vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT obor slaboproud – radiotechnika.

Svou vojenskou kariéru plukovník Ing. František Franěk zakončil po čtyřiceti letech služby k 31. lednu 1970, jako Náčelník vojenské katedry elektrotechnické fakulty ČVUT a člen vědecké rady ČVUT. I po odchodu do výslužby však zůstal velmi aktivní. Ve svém bydlišti v Říčanech u Prahy dále pracoval jako Samostatný stavbyvedoucí Městského národního výboru a od roku 1975 přijal v národním podniku „Tesla – Radiospoj Hloubětín“ funkci „Samostatného vývojového a výzkumného pracovníka v oboru barevné televize a kamery“. Z této pozice odešel Ing. František Franěk po více než devíti letech, 30. července 1983 na zasloužený odpočinek. V dalších letech se věnoval práci na svém domku, sepisování pamětí a rodokmenu rodiny Fraňkových.

Plukovník ve výslužbě, inženýr František Franěk zemřel po krátké nemoci 22. července 1995.

 

1 Otec František Franěk – narozen 21. ledna 1888 v Dobřejovicích u Českých Budějovic, zemřel 19. března 1974 tamtéž. Matka Anna Fraňková roz. Eremiášová – narozena 28. července 1893 v Poněšicích u Hluboké nad Vltavou. 2 Již jako učeň sestavil v roce 1927 „třílampový radiopřijímač se zpětnou vazbou“ dva „Morseovy telegrafické přístroje“ pro komunikaci s kamarádem (rukopis František Franěk: Moje vzpomínky. Říčany u Prahy 1982). 3 Absolvoval předměty Elektrotechnika, živnostenská kalkulace, občanská nauka, nauka o motorech a rýsování. Zde k 30. březnu 1930 obdržel vysvědčení na odchodnou (SOKA České Budějovice). 4 Branný zákon republiky Československé ze dne 19. března 1920. 193/1920 Sb. § 7 a 12. 5 František Franěk v této době dokázal odesílat 70 Morse značek za minutu.

6 Vojenské telegrafní učiliště – Štefánikova kasárna Turnov. 7 Kasárna a střelnice pěšího pluku 25. Úkolem cvičných stanic byl monitoring radioprovozu a zaměřování odposlouchávaných radiostanic. 8 V této době již zachycoval 120 a odesílal 110 Morseových značek. 9 Vojenské radioelektrické ústředí Praha – Petřín. Zřízeno k 1. 10. 1935, podřízeno 2. oddělení (telegr.) IV. Odboru (techn.) MNO. Ústředí podléhaly všechny stálé i cvičné radiové stanice. (M. Burian, J. Rýc: Historie spojovacího vojska. MNO-AVIS 2007).

10 26. února 1938. 11 Výjimečné cvičení vyhlášené 20. května 1938, kterým byli povoláni do činné služby příslušníci odvodního ročníku 1935 I. zálohy, doplněného o příslušníky speciálních zbraní. Celkem bylo povoláno 176 000 mužů. Početní stav armády tak vzrostl na 383 000 mužů. 12 Všeobecná mobilizace – vyhlášena 23. září 1938 ve 22,00 hodin. Bylo povoláno 18 ročníků I. zálohy a náhradní zálohy všech zbraní a služeb a dále část příslušníků II. zálohy – potřebných specialistů. Celkem bylo povoláno 1 250 000 mužů včetně těch, kteří byli povoláni již před začátkem mobilizace. 13 Předsunutá agenturní ústředna – základní organizační jednotka československého vojenského zpravodajství. 14 Mjr. hl. št. Jaroslav Hájíček – narozen 25. srpna 1899 v Hostí u Týna n/Vlt., zemřel 21. března 1978 v Praze. Od 31. ledna 1937 převelen k II. oddělení hlavního štábu MNO. Po německé okupaci se podílel na vzniku Obrany národa a její zpravodajské sekce. Na podzim 1939 odešel do zahraničí. 15 Obrana národa – vojenská odbojová organizace. Na jejím založení se podíleli příslušníci bývalé československé armády včetně zpravodajských důstojníků zaniklého 2. oddělení Hlavního štábu. Po celou dobu její existencemi řídili vysocí důstojníci zaniklé československé armády. Byla od samého počátku budovaná a řízená jako vojenská odbojová organizace. Během své existence byla cílem několika zásahů německých bezpečnostních složek, jejichž výsledkem byla postupná likvidace všech jejích struktur. V závěru války byla ze zbytků ON vytvořena velitelství Alex a Bartoš, která se významně podílela na Pražském povstání. 16 pplk. hl.št. Štěpán Adler – narozen 9. února 1896 v Rajhradu u Brna. Příslušník štábu Obrany národa, přednosta 5. oddělení – radiospojení. 7. prosince. 1939 jej zatklo Gestapo v Praze. Vězněn nejprve v pankrácké věznici, poté v Berlíně, v Gollnowě u Štětína a v berlínské věznici Alt Moabit. Odsouzen za přípravu velezrady a spolčení s nepřítelem k trestu smrti a doživotní ztrátě čestných občanských práv. Popraven 7. 8. 1942 v Berlíně. 17 škpt. Karel Divina – narozen 15. října 1903 ve Velkém Újezdu u Olomouce. Příslušník spojovací skupiny Obrany národa. Z pověření mjr. hl. št. J. Hájíčka prakticky řídil radiové spojení s exilovým vedením. 13. prosince 1939 jej zatklo Gestapo v Praze. Vězněn nejprve v pankrácké věznici, poté v Terezíně, Dachau, Buchenwaldu, Berlíně, Ebrachu a Bayreuthu. Odsouzen za přípravu velezrady a spolčení s nepřítelem k 10 letům káznice. Osvobozen americkou armádou 14. března 1945.

18 brig. gen. František Moravec – narozen 23. července 1895 v Čáslavi, zemřel 26. července 1966 ve Washington D. C. Československý legionář, důstojník Československé armády a přednosta 2. oddělení Hlavního štábu (zprav). 14. března 1939 odletěl v letadle holandské KLM s dalšími 11 zpravodajci republiku do Velké Británie. Do osvobozeného Československa se vrátil 5. června 1945, byl prozatímně zařazen do pomocného úřadu ministerstva národní obrany a zároveň odeslán na časově neomezenou dovolenou. 1. prosince 1947 jmenován zatímním velitelem 14. divize v Mladé Boleslavi. 28. února 1948 byl z této funkce odvolán a 29. března 1948 opustil Československo. Postavil se do čela Special service company (SSC), zpravodajské organizace řízené a financované Spojenými státy americkými a sídlící v tehdejším Západním Německu. V letech 1951-1952 řídil skupinu OKAPI vysílající do Československa agenty pro sběr informací. Poslední roky svého života pracoval ve vojenské rozvědce americké armády jako poradce pro Československo. 19 viz rukopis František Franěk: Moje vzpomínky. Říčany u Prahy 1982. Pravděpodobně se jedná o mjr. Ing. Petra Kamana. Mjr. Vladimír Kadeřávek – narozen 22. ledna 1898 v Jičíně. Velitel spojovací služby Zemského velitelství Čechy, odbojové organizace Obrana národa. Zatčen 13. prosince 1939 v Praze. Odsouzen v procesu s pplk. hl. št. Štěpánem Adlerem k trestu smrti. Popraven 7. srpna 1942 v Berlíně. Mjr. Ing. Petr Kaman – narozen 21. listopadu 1895 v Brně. Italský legionář. Velitel spojovací služby Zemského velitelství Morava, odbojové organizace Obrana národa. Zatčen 3. prosince 1939 v Brně. Vězněn na Špilberku, v Sušilových a Kounicových kolejích, v Breslau, Wohlau a Neumünsteru. Popraven 7. srpna 1942 v Berlíně. 20 Propuštěna po několika dnech (rukopis František Franěk: Moje vzpomínky. Říčany u Prahy 1982).

21 RNDr. Vladimír Miklenda – narozen 11. listopadu 1904 v Moravském Písku. Před okupací zaměstnanec Státního meteorologického ústavu v Praze, poté úředník protektorátního Ministerstva veřejných prací. Zatčen 30. listopadu 1939 v Praze. Odsouzen v procesu s pplk. hl. št. Štěpánem Adlerem k trestu smrti. Popraven 7. srpna 1942 v Berlíně. 22 PhDr. František Raus – narozen 20. října 1886 v Hluboké. Státní úředník, autor třech odborných publikací v oboru fyziky. Zatčen 13. prosince 1939 v Praze. Odsouzen v procesu s pplk. hl. št. Štěpánem Adlerem k 10 letům káznice. Zemřel v káznici Kassel. 23 Ing. Miroslav Schäferling – narozen 17. listopadu 1905 v Praze, zemřel 28. prosince 1969 tamtéž. Před okupací vedoucí pražké služebny Kontrolní služby radioelektrické Ministerstva pošt a telegrafů. Zatčen 16. prosince 1939 v Praze. V procesu s pplk. hl. št. Štěpánem Adlerem osvobozen, avšak vězněn na Pankráci až do konce války. Po osvobození nastoupil do Výzkumného ústavu sdělovací techniky A. S. Popova (VÚST) jako vedoucí jednoho z vývojových oddělení. V roce 1960 odsouzen ve vykonstruovaném soudním procesu k nepodmíněnému odnětí svobody v trvání šesti let, spolu s trestem ztráty čestných práv občanských na tři roky a propadnutí celého majetku. Po propuštění pracoval jako údržbář. Zemřel po těžké nemoci v prosinci 1969. 24 Ing. Zdeněk Svoboda – narozen 15. července 1909 v Rokycanech. Zatčen 13. prosince 1939 v Praze. Odsouzen v procesu s pplk. hl. št. Štěpánem Adlerem k doživotnímu vězení. 25 Jindřich Rohn – narozen 22. července 1906 v Jaroměři. Poštovní asistent v Telegrafní ústřední stanici Praha. Zatčen 12. prosince 1939 v Praze. Odsouzen v procesu s pplk. hl. št. Štěpánem Adlerem k doživotnímu vězení. Do vlasti se vrátil 25. května 1945. 26 Jan Bína – narozen 17. června 1897 v Novosedlích nad Nežárkou. Před okupací zaměstnanec Státního meteorologického ústavu v Praze. Zatčen 13. prosince 1939 v Praze. Odsouzen v procesu s pplk. hl. št. Štěpánem Adlerem k 15 letům káznice. Zemřel 24. října 1944 v káznici Mírov. 27 Václav Jírů – narozen 31. července 1910 v Doubravanech u Jičína, zemřel 28. června 1980 v Praze. Zatčen 22. února 1940 v Praze. Odsouzen v procesu s pplk. hl. št. Štěpánem Adlerem k 5 letům káznice. Po válce se stal členem Svazu československých novinářů a v roce 1948 členem Svazu československých výtvarných umělců. Věnoval se nadále fotografování, ale rovněž hledání nových talentovaných fotografů. 28 Levá ledvina musela být Františku Fraňkovi po válce odoperována (rukopis František Franěk: Moje vzpomínky. Říčany u Prahy 1982). 29 referát II BM – politické záležitosti a české pravicové hnutí. 30 Při těchto výsleších byla Františku Fraňkovi proražena lebka, rozbit obličej, vyraženy zuby, proraženy oba ušní bubínky a rozdrceny prsty na nohou. Byl svazován do kozelce, bit kovovým boxerem a ocelovými pruty (rukopis František Franěk: Moje vzpomínky. Říčany u Prahy 1982). 31 Otto Georg Thierack – narozen 19. dubna 1889 ve Wurzenu, zemřel 22. listopadu 1946 ve Stukenbrocku. Německý nacistický politik a právník. Od roku 1936 předseda lidového soudu v Berlíně. V letech 1942-1945 říšský ministr spravedlnosti. Měl být souzen v procesu se soudci, ale ve vazbě spáchal sebevraždu. 32 Bývalá pevnost, od 27. května 1933 změněna na policejní vazební věznici. 33 Při domovní prohlídce v bytě dr. Miklendy byla nalezena jedna pistole ráže 6,35 mm a 25 ks nábojů.34 Přes osvobozující rozsudek byl vězněn až do konce války. 35 Byli popraveni ve zdejší sekyrárně 7. srpna 1942. 36 Bývalý cisterciácký klášter v Bavorsku, poblíž Bambergu. Od roku 1851 věznice. 37 Cca 250 km. 38 Založena v roce 1785. Osvobozena 160. ženijním praporem a 3. praporem 14. US pěší divize. 39 Členem výboru byl i František Franěk. 40 JUDr. Cebe-Haberský – narozen 6. července 1901 v Habrech, zemřel 26. prosince 1980 v Bristolu (USA). Český právník, publicista a diplomat. Jeden z organizátorů domácího odboje. V lednu 1940 zatčen gestapem, v roce 1941 odsouzen k trestu smrti, trest mu však byl změněn na 15 let káznice. V letech 1946 – 64 působil ve službách OSN, zejména na Blízkém východě a v Africe. Od 1948 fakticky v postavení emigranta. Od 1964 žil na penzi v USA.41 Za rádiovou ochranu území Protektorátu odpovídala Funkmesstelle Süd-Ost Prag (zaměřovací oblast jihovýchod) se sídly v Praze (Ústav zchudlých šlechtičen na Pražském hradě) a v Brně. Služebna úzce spolupracovala se IV. referátem gestapa – boj proti parašutistům. Personál služebny tvořilo kolem šedesáti policistů.