Popravčí vrch u Hluboké nad Vltavou

Přestože nebylo podhradí původně městem, nýbrž tolio městysem, dostalo se mu jednoho z nejdůležitějších práv – práva hrdelního. Znamenalo to, že obec sama mohla rozhodnout o udělení trestu, dokonce i trestu nejvyššího. Ze Zachovaných soudních spisů z let 1689 – 1763 se dočteme o proviněních i o udělených trestech. Snad nejčastějším důvodem ke konání soudního procesu bylo v Podhradí cizoložství, následovaly krádeže, pytláctví, tuláctví, vyjímečně vraždy. Tresty byly různé- od čtyř neděl v žaláři, přes nucený sňatek, a lámání v kole až po ztrátu hrdla. Za velmi praktický trest lze pokládat odsouzení k užitečné práci pro obec po několik let. Ale například v roce 1719 se Podhradští právě stali svědky mnohem výstražnější exekuce, když byl Jan Ježek „za živa zdůli nahoru kolem lámán, do kola vpleten a tak do povětří vyzdvižen“. Nad Matějem Kratochvílem byl pak roku 1720 vynesen týž rozsudek, obdržel však milost v tom smyslu, že měl být lámán kolem nikoliv „zdůli nahoru“, nýbrž “ z hůry dolů“, tedy od hlavy. Naposledy proběhl výslech pohodného ohledně zdechlé klisny v roce 1766. V témže roce Podhradí v souladu s novým císařským patentem o hrdelní právo přišlo.

Uvedené exekuce se odehrávaly obvakle na popravčím vrchu. ten se nalézá u břehu rybníka Naděje, naproti vyústění cesty od nádraží do hlavní silnice k Českým Budějovicím. Podle Jarolíma Maříka zde ještě v roce 1773 došlo k popravě Alžběty Prázdné z Bavorovic pro vraždu nemanželského dítěte. Později tam byla postavena kaplička Panny Marie Bolestné, na jejímž místě vztyčila Nadace pro rozkvět kulturních dědictví v roce 1994 kamenný křížek s nápisem „Popravčí vrch do roku 1765“. V nejvyšším bodě někdejšího popravčího pahorku je zasazen pamětní kámen s vytesaným letopočtem 1768. Nad tím, proč se toto datum neshoduje s rokem poslední doložené popravy, visí ovšem stále otazník. V červnu 1934 tu dělníci z Bavorovic při kopání lomového kamene nalezli lidskou kostru bez lebky. Nález kosterních pozůstatků není ničím záhadným, víme – li, že odsouzenci nesměli být pohřbeni na hřbitově, nýbrž bývali zahrabáváni přímo na místě výkonu trestu.

Zbývá doplnit, kam obec zavírala provinilce, které nestihl právě nejvyšší trest. V roce 1693 totiž Ferdinand Schwarzenberg povolil Podhradským zřídit si vlastní šatlavu, která byla roku 1765 zbořena a na jejím místě si postavil Antonín Gayer domek, pozdější čp. 86

 

foto: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bavorovice
Pramen: Kovář, Koblasa, Město jménem Hluboká, Jelmo 1997, s. 98 – 99.