Poslední padlí války v Opařanech

Při našem mapování událostí z května 1945 se po pojednání o tragických událostech u Podolského mostu, dostaneme tentokrát do obce Opařany na Táborsku. Daleko známější jsou události v nedalekých Bernarticích, které byly krutě postiženy již v době Heydrichiády v roce 1942 a podobně tragicky i na samém konci války. Krev posledních padlých druhé světové války netekla ale jen v Bernarticích, ale také v nedalekých Opařanech a tento článek tak chce připomenout i tyto méně známé události.

Důležitým objektem v Opařanech byl areál psychiatrické léčebny, která svému účelu slouží dodnes. Areál byl v roce 1944 zabrán německou brannou mocí, která zde zřídila vojenský lazaret. Pacienti „léčebny choromyslných“ byli přesunuti do Opatovic u Pardubic. Ve stejné době byla pro potřeby lazaretu zabrána i budova měšťanské školy. Na samém konci války byla zabrána i budova školy obecné, pro potřeby ubytování německých vojáků. Již na jaře 1945 se začal ilegálně scházet v zadní místnosti hostince U Kovářů a v truhlářské dílně pana Josefa Diarta, národní výbor o 14ti členech. Květnové události jsou velmi podrobně popsány v obecní kronice a proto dále uvádíme její plné znění:

 

„Květen 1945 v Opařanech

 

Rozhlas

 

Český rozhlas v sobotu 5. května po zprávách ve 12:30: „Voláme českou policii, vládní vojsko, četnictvo, přijďte ihned do rozhlasu, střílejí tu české lidi, střílejí tu naše lidi, přijďte ihned!…“ Tak volal český hlasatel, prý opařanský příslušník Kozák.

 

5. Květen

 

To odpoledne poprvé vystoupil v Opařanech veřejně Revoluční národní výbor. V 13:00 již měl obsazeny svými lidmi všechny křižovatky v obci, četnickou stanici a poštu, kde kontroloval a zapisoval všechny telefonické rozhovory. V 15:00 odebrala se jedna deputace k vojenské estonské jednotce, ubytované ve škole, k jednání, aby do vývoje událostí v obci nezasahovala. Tato jednotka s tím byla svolná a předala výboru večer jistý počet zbraní a střeliva, což bylo rozděleno mezi členy výboru a zbytek uskladněn. Druhá deputace se odebrala na velitelství lazaretu a zde vyjednala, že rovněž lazaret nezasáhne do událostí a stáhne z obce vojenské hlídky dovnitř ústavu. To se také stalo, ale později 10. května toto ujednání lazaret porušil. Toho odpoledne se objevily na domech prvé čsl. a spojenecké prapory. Vojenské hlídky, které obcí projížděly, počaly však do praporů stříleti ze strojních pušek. To již byl večer. Italský legionář Kočka byl projíždějící a střílející hlídkou zahnán domů a legionářská uniforma mu byla násilím svlečena. To již bylo členům revolučního národního výboru velmi těžko, naše lidi udržeti, aby se někteří na Němce nevrhli. Byla tu však přesila – a boj by byl neúměrný. Státní silnice je přeplněna uprchlíky a ustupujícím německým vojskem. Po silnici projíždějí obrněná auta a střílejí dopředu i na strany z kulometů. Vlajky, domy, okna a vrata jsou prostříleny. Tak si Němci zajišťovali cestu. Vojenský lazaret v ústavu se sice připravuje k odchodu, ale tajně ukrývá a nemocným vojákům rozdává zbraně. Celou noc se střílí. Nikdo nespí, všichni se slzami v očích jsou u radia. Praha!!

 

6. – 9. Květen

 

Po tři dny a noci prchají  kolony německých aut a vojska. Silnice je horká, prchá se třemi proudy, co nestačí, jede po polích. Občas mírně prší. Němci pospíchají. Konečně 9. května je silnice zablokována až k Písku, dál to nejde. Všechno zůstalo stát. Jde se pěšky na všechny strany. Do lesů, do polí, po každé pěšině. Telefonní vedení je všude strháno. Němci zapalují auta, odhazují majetek, prchají do lesů. Les v Jezovitě po dvakráte zapálen. Naši hasiči přesto hájí ohrožený obecní majetek. Ale neuhájí. Hoří znovu. V Srlíně hoří v obci dvě usedlosti. V Bechyni a v Bernarticích se střílí. Mnozí z našich jsou mrtvi. Na státní silnici je hotová panika, úprk přes pole, přes auta, přes vše. Někteří z našich občanů bojují v Bernarticích. Z Bechyně přivezli do lazaretu střeleného učitele Kovaříka, který tu v Opařanech dodýchal. Nebylo mu již pomoci. Naši lidé také prchají do lesů. Chaos, zmatek…

 

Tak přišel 10. Květen

 

Toho dne došla ve 13:45 na četnickou stanici v Opařanech ze Stádlce telefonická zpráva, že do Stádlce přijely předsunuté jednotky Rudé armády a že část těchto jednotek postupuje směrem k Opařanům. Tam mělo býti započato s odzbrojováním německých jednotek, které se pohybovaly po státní silnici Tábor – Písek. Na základě této zprávy vztyčil praporčík Josef Tomášek na velitelství stanice v Opařanech vedle čsl.státní vlajky ještě vlajku sovětskou. Vztyčení této vlajky vyvolalo v řadách německých vojáků značný neklid.

Pak odešel praporčík Tomášek jako člen Revolučního národního výboru spolu s učitelem Františkem Havlíkem, oděným ve stejnokroj poručíka pěchoty čsl. armády, na křižovatku silnice u pily, kde se zatím shromáždili ostatní členové Revol. národního výboru, aby spolu s občanstvem připravili přivítání Rudoarmějců jménem obce. Zatím došly předsunuté hlídky Rudoarmějců za ústav směrem ke křižovatce k pile, když tu náhlez ústavu prchal jakýsi německý šikovatel letectva. Na výzvu se nezastavil a byl před domem rolníka Karla Hájíčka jedním ze šesti postupujících Rudoarmějců zastřelen.

Větší část čety Rudoarmějců následovala na nákladním autě a počala odzbrojovati německé vojáky v lazaretu. Po příchodu hlídky Rudé armády na křižovatku u pily bylo také tam započato s odzbrojováním německých jednotek, které již nemohly pro zablokování silnice v ústupu pokračovati. Odzbrojování započalo ve 14:00. Rozkazy velitele hlídky Rudé armády, staršiny neznámého jména, byly tlumočeny do němčiny praporčíkem Tomáškem a odzbrojování mělo hladký průběh. Odzbrojení Němci byli seřazeni do trojstupů na silnici k Zemskému ústavu. Vzhledem k nepatrnému počtu ruské hlídky (asi 6 mužů) dal velitel této hlídky praporčíku Tomáškovi rozkaz, aby nařídil přihlížejícím civilistům, vesměs bývalým vojákům, aby se chopili odložených zbraní a střežili zajatce. Tak bylo vyzbrojeno asi 10 mužů, kteří se velmi ochotně ujali jim svěřeného úkolu.

Asi ve 14:30 měl býti odzbrojen německý pancéřový vůz, který byl obsazen příslušníky formace SS. Posádka tohoto vozu však odepřela složiti zbraně. Ruský velitel nařídil, že pancéřový vůz může býti propuštěn, jelikož bude stejně dále odzbrojen sovětskými jednotkami, operujícími v prostoru Bernartic. Pancéřový vůz odjel, zastavil však asi 300m za křižovatkou. Posádka vystoupila z vozu, nařídila dosud neodzbrojeným německým jednotkám obklíčiti křižovatku. Major jednotek SS vyzval na vzdálenost asi 150 m ruskou hlídku, aby se vzdala.Při výzvě „Hände hoch!“ počal tento major ihned odstřelovati ruskou hlídku a civilisty na křižovatce samopalem. Nepočetná ruská hlídka byla nucena ustoupiti. Civilní obyvatelstvo, přihlížející odzbrojování, se při této přestřelce rozprchlo po okolních staveních, kde vyhledalo úkryt ve sklepích.

Praporčík Tomášek a civilisté Jan Novotný, Jan Primas, Bedřich Koptiš a František Šerhant ustoupili za pilu paní Novotné, odkud chtěli klásti další odpor. Při ústupu hodil jeden z rudoarmějců ruční granát, kterým bylo zasaženo na křižovatce stojící nákladní auto s dětmi německých uprchlíků. Němcům se podařilo zcela obklíčiti objekt parní pily a jmenovaní občané, kteří za pilu ustoupili, byli nuceni vzdáti další odpor. Po přestřelce byla Němci, kteří mezitím zcela ovládli situaci, prohledána všechna okolní stavení. Ukrytí civilisté byli vyvedeni na křižovatku. Při tomto prohledávání vrhl jeden německý vojín okénkem do sklepa obytné budovy paní Marie Novotné ruční granát. Jen díky tomu, že ve sklepě ukrytí stáli na schodišti, nevyžádal si tento akt zběsilé zuřivosti žádných obětí na životech. Němci nato vypálili pancéřovou pěst na sovětskou vlajku, která vlála na budově paní Novotné a budovu značně poškodili. Ve sklepě této budovy byla ukryta majitelka paní Novotná s větším počtem malých dětí a několika muži. Děti byly ve sklepě drženy pod dohledem ozbrojené německé hlídky. Část dětí byla shromážděna na silnici před budovou.Díky statečnému a nebojácnému postoji paní Marie Novotné bylo možno odvésti děti do lazaretu, odkud pak si je odvedli jejich rodiče. Doleji v domku p. Šnejda pod pilou byl ručními granáty demolován bytv podkroví pana Novotného, člena rev. nár. výboru, zraněna jeho paní. Ve sklepě ukrytá rodina pana Šnejda byla poraněna ručním granátem (paní Šnejdová do obličeje a dcerka Jaroslava do ruky). Tito zranění byli léčeni pak v býv. vojenském lazaretu na českém oddělení, kam byl převezen i jeden raněný z Rataj, kterému tu byla amputována noha.

Při přestřelce byli usmrceni 3 příslušníci Rudé armády, z nichž jeden byl bestiálně dobit německým zvrhlíkem polní lopatkou. Z civilistů byli při přestřelce zastřeleni František Němec z Podboří, František Jedlička z Dobronic a Josef Kozojed z Řepče. Po objevení skupiny, která ustoupila za pilu a ukryla se pak v podpilí, byl zastřelen v pilinách ukrytý František Šerhant z Opařan.

Se všemi, kteří byli vyvedeni z úkrytů, bylo hrubě nakládáno, byli kopáni,políčkováni, tlučeni pažbami zbraní a ručními granáty. Po vyvedení skupiny z podpilí bylo započato s výslechem. Šlo o zjištění kdo dal pokynk nošení potravin pro jednotku Rudé armády na tehdejší obecní úřad, kdo fotografoval, kdo střílel atd. Praporčíku Tomáškovi bylo kladeno za vinu,že sám vrhl ruční granát na zmíněné německé auto. Při tomto výslechu byl prap. Tomášek týrán jednak proto, že byl ve stejnokroji čsl. četnictva a byl označen bílou páskou jako člen revolučního národního výboru, jednak proto, že neprozradil nikoho z těch, kteří měli býti vyšetřováním zjištěni.

Po bezvýsledném výslechu, který trval asi 20 minut, bylo z přítomných vybráno asi 7 osob jako rukojmí. Byli to: Josef Tomášek, Jan Novotný,Jaroslav Bárta, Čestmír Bezecný, Jindřich Tůša, všichni z Opařan, dále Fr.Votava z Podboří a Pavlát ze Stádlce. Tito rukojmí byli neznámým německým podplukovníkem, zřejmě velitelem tohoto úseku, odsouzeni k smrti zastřelením a to tak, že rozsudek bude urychleně 15 minut po vyhlášení vykonán. V odůvodnění rozsudku znělo: „My (německé jednotky) máme zaručeno, že budeme až po město Tábor odzbrojováni americkými jednotkami. Vy jste nás spolu s jednotkou Rudé armády napadli jako partyzáni a proto Vás odsuzuji k smrti zastřelením; rozsudek bude vykonán po uplynutí 15 minut.“

Takto k smrti odsouzení byli odvedeni zpět na pilu a rozkázáno jim usednouti na prkna. Němečtí vojíni strhali pak z odsouzených kabáty a z prap. Tomáška blůzu stejnokroje. Pak byly odsouzencům sebrány všechny cenné věci a současně jim bylo nařízeno, aby si opatřili náčiník vykopání hrobu. Než mohlo býti s kopáním započato, byli odsouzení vyvedeni opět na křižovatku a tam zařazeni mezi ostatní 24 rukojmí. To sestalo na zákrok MUDr. Evžena Kajzermana, obvodního lékaře ze Stádlce,který přečetl zesilovačem německým jednotkám ultimatum Rudé armády. Mimo jiné se v tomto ultimatu stanovilo, že bude celá silnice Tábor –Písek vzata pod palbu katuší, bude-li zastřelen jediný český občan. Toto ultimatum zastrašilo Němce natolik, že neprovedli již vyhlášený rozsudek.

Z rukojmí byl vybrán strážmistr Josef Pípal, který spolu s hlídkou německé armády a obecním bubeníkem Farou prošli obcí a varovali občanstvo, aby nepodnikalo nic proti německým jednotkám. V opačném případě měli býti postříleni všichni rukojmí (31). Praporčík Tomášek byl stanoven osobně zodpovědným za dodržení tohoto ustanovení.

Při přestřelce byli zastřeleni 3 Němci. Jeden z nich byl odnesen do márnice zemského ústavu a dva byli pohřbeni v rohu sokolského cvičiště.

Jakkoli byla situace pro všechny beznadějná, zachovali všichni odsouzení i rukojmí klid a rozvahu a dokumentovali tak své statečné vlastenecké cítění. Po dohodě velitele lazaretu pluk. Eckera a velitele jednotky Rudé armády, která byla posádkou ve Stádlci, byli rukojmí dne 10. května 1945 večer v 21:00 propuštěni. Prap. Tomášek a Jan Novotný odešli ihned k učiteli Oldř. Duškovi, v jehož domě byly ukryty jejich rodiny. Zde jim bylo podáno první občerstvení a zde přečkali noc.

 

11. Květen:

 

Ráno ve 3:00 11. května byly Opařany obsazeny celé jednotkami Rudé armády. Byly to poslední boje na našem území. Podle hlášení londýnského rozhlasu z téhož dne, byly Opařany jednou z posledních osvobozených obcí na celém území naší republiky.

 

Válečný materiál

 

Celá obec i okolí bylo obsazeno Rudou armádou. Pro štáb a velitelství Rudé armády byla v obci vystěhována celá nová čtvrť, kde byli ubytováni vysocí důstojníci a velitelství. Vojsko bylo ubytováno po celé obci,v ústavu a ve škole. Vedle toho byly zřízeny v okolních lesích vojenské tábory, dobře zařízené a vybavené. Obec se proměnila ve velký vojenský tábor. Po celých 14 dní procházely obcí transporty německých válečných zajatců směrem od Písku na Tábor a k Bechyni a dál k Soběslavi. Podél silnic se válelo nepřehledné množství válečného materiálu a zásob. Místní národní výbor vyhlášením pracovní povinnosti se staral ze všech sil, aby aspoň zachránil před zničením a rozkradením část cenných věcí. Tak semu podařilo zachránit ku příkladu celé vybavení vojenské polní nemocnice s množstvím léků a drahých lékařských přístrojů, jež předal okresnímu národnímu výboru. Dal schytati v prvých dnech přes 200 volně pobíhajících vojenských koní a přidělil je do opatrování jednotlivým rolníkům. Maso z raněných koní bylo levně prodáno obyvatelstvu. Padlí koně byli zakopáni. Byly pohřbeny mrtvoly německých vojínů v lesích.V lese nedaleko města byla nalezena otrávena celá rodina německého lékaře z Opavy a tam též pochována. Ranění němečtí vojáci z ústavu byli převezeni na selských vozech do Tábora a Soběslavi. Byla svezena zachovalá auta od silnic na sportovní hřiště. Ale v celkovém chaosu sevíce nedalo udělati, takže většina tak cenného materiálu a zásob byla zničena a rozkradena. Později přísnými vojenskými prohlídkami bylo tomuto rozkrádání čeleno, ale tyto zásahy přišly již pozdě, takže velká částtéto válečné kořisti, pro náš mladý stát tak potřebné přišla v niveč.“

__________________________

V obecní kronice se nemluví o zcela všech lidských obětech z května 1945. Na obecním hřbitově nalezneme opečovávaný hrob 6ti sovětských vojáků. Tři z nich padli v Opařanech, osud dalších tří není zcela jasný. Podle pamětníků padli v přestřelce s německými vojáky v lesích směrem na Písek. Německých vojáků bylo na místním hřbitově pohřbeno dokonce 13. Podle záznamů místních četníků, zahynuli ve dnech 8. až 10. května. Kromě padlých a zastřelených přímo v Opařanech, o kterých pojednává obecní kronika, byli sem zřejmě svezeni i nalezení mrtví vojáci z nejbližšího okolí obce. Snad se jedná o zmíněné zakopané vojáky „v lesích“, kteří mohli být z různých (nejčastěji hygienických důvodů) exhumováni. V současné době se nepodařilo jejich hromadný hrob přesněji lokalizovat.

Smutnou obětí je i trojice místních českých dětí, o kterých se kronika rovněž nezmiňuje. Václav Mála (7 let) a Zdeněk Kabátek (7 let) zemřeli 11. května 1945 na následky popálenin od hořícího německého auta. Anežka Fuková (6 let) zahynula rovněž 11. května 1945, když byla přejeta vojenským autem.

 

Odzbrojování německých vojáků na křižovatce u pily

Hrob sovětský vojáků na opařanském hřbitově

Novodobý pomník na křižovatce u pily

Starý pomník na křižovatce u pily