Švamberk

Přibližně dva kilometry od Ševětína se nachází panský dvůr Švamberk. Bohužel se jedná o další z mnoha památek, která by měla být v nejbližších letech zbourána kvůli plánované dálnici a trati železničního koridoru. Ještě než k tomu dojde máme poslední možnost si tento objekt prohlédnout.

 

foto květen 2014

Jméno dvora Švamberk pochází od českých pánů ze Švamberka, kteří měli v držení počátkem 17. století i obec Ševětín. Po Bílé hoře však vlastnictví přešlo postupně až na Schwarzenberky, kteří ukončili držbu pozemkovou reformou v roce 1921.

V březnu roku 1613 se započal Jan Jiří ze Švamberka stavbu nového dvora v prostorech zaniklé vesnice Stoječín. K dokončení stavby došlo v roce 1615 pod dohledem italského mistra Hanse Gilera a tesaře Michala Pryla za 5.760 kop a 41 grošů míšeňských. Původní dvůr měl čtvercový půdorys o stranách 75,9 metru. Vstupní západní křídlo tvořila patrová budova s průjezdem, nad nímž byl na průčelí proveden pozlacený štít se švamberským znakem. V patře se nacházelo několik malovaných pokojů a komor, jež měly sloužit příležitostným pobytům vrchnosti. Ta si však dlouho této možnosti neužije. Na počátku třicetileté války byl dvůr vypálen.

Prameny, ale vypovídají, že nejpozději roku 1658 byl opět býván. Při konsolidaci poměrů Jana Schwarzenburgu došlo v roce 1689 k přestavbě dvora, spočívající mimo jiné v úpravě původní rezidenční budovy. V letech 1715-1717 byla vybudována stodola a během 19. století se pokračovalo s dalšími úpravami. Statek byl zásobován pitnou vodou z nedalekého rybníka Stojčína (viz. článek Barokní vodovod u Švamberka)

Do roku 1848 byli na tomto panském dvoře povinni robotou rolníci z okolních obcí. V devadesátých letech 19. století byla na Švamberku mimo jiné pěstovaná cukrovka, která byla dodávaná do jednoho z prvních českých cukrovarů v Českých Budějovicích. Dále se provozovalo dobytkářství, vyspělé bylo sýrařství, chov vepřového dobytka a ovcí. Půda u dvora byla meliorována.

V roce 1921 – 1924 byl tento dvůr Adolfu Schwarzenberkovi zabrán a půda rozdělena obyvatelstvu okolních obcí (malozemědělcům a bezzemkům). Po odtržení okrajových polí ode dvora vznikly dva zbytky. Menší cca 13 ha spolu s cihelnou a menší hospodářskou usedlostí odkoupil bývalý schwarzenberský šafář ze Bzí, Zvánovec za 70000Kčs. Větší – dvůr Švamberk se 125 ha pozemků a rybníkem Stojčín byl přidělen Dru. Karlu Holému, učiteli na vysoké škole zemědělské v Brně.

Od roku 1924 provedl Dr. Holý zmodernizování dvora, vystavěl nové obytné budovy a založil vzorné pokusnictví v návaznosti na šlechtění, zahradnictví a školkařství. V roce 1929 pokračoval v tradici dobytkářské a mlékařské. V době zaneprázdnění prof. Holého vedl mu hospodářství jeho zeť Hugo Frank spolu se správcem V.Lískovcem, pozdějším dlouholetým vedoucím stanice. Dle kroniky obce Ševětína je již v roce 1937 majitelem Švamberka Hugo Frank.

Z třicátých let se datují počátky práce na vyšlechtění krmné mrkve. Již od roku 1926 je prováděno množení a od roku 1940 i šlechtění poloraného zelí „Sláva Holandu“. V roce 1962 bylo udržovací šlechtění této odrůdy předáno na šlechtitelskou stanici Turnov. Odrůda slouží praxi dodnes

domek pro zaměstnance-foto květen 2014

V roce 1948 při druhé pozemkové reformě došlo nejdříve k dalšímu rozdělení půdy mezi drobné rolníky z okolních vesnic, takže u Švamberka v majetku Dra.Holého zbylo z původních 125 ha jen 50 ha orné půdy. Dne 13.9.1948 Dr.Holý zemřel.

Pak přechází i zbytek jeho majetku do státních rukou jako šlechtitelská stanice, řízená ředitelstvím čs. státních statků v Třeboni. Dnem 2.4.1951 byla převedena k ředitelství šlechtitelských stanic Slapy u Tábora, později přejmenovanému na Krajský výzkumný ústav zemědělský. Od 1.1.1956 pak pod šlechtitelský a semenářský ústav pícninářský Trubsko u Brna. Dnem 31.12.1977 ukončila svojí činnost předáním do družstevního sektoru JZD Ševětín šlechtitelská stanice Švamberk. Výpovědní lhůta vedoucího stanice ing. Vratislava Vorala končí 30.6.1978

V roce 1993 byl celý areál v rámci restituce navrácen rodině Franků, kteří zde obnovili pěstitelskou a zahradnickou činnost. Došlo k úpravě rybníka Stojčín, kde byla vytvořena pláž ke koupání, rybaření a část rybníka sloužila k plavení koní, kteří byli ustájeni v bývalém ovčíně, kde sídlila jezdecká škola. Původní stáje, které se nacházeli přímo v budově, byli zrekonstruovány a přetvořeny v restauraci. V objektu byla i možnost ubytování. V přilehlých budovách byla vybudována prodejna a v domcích bydleli zaměstnanci. Okolní pozemky byli využity k vybudování školky na okrasné dřeviny a zahradnictví. Za hlavní budovou byli postaveny skleníky, po kterých už dnes nejsou žádné stopy. Veškerá činnost byla cirka po pěti letech ukončena a pozemky byly prodány.

 

Během terénní prospekce v roce 2006 byla nalezena v odtokové stoce z česlí rybníka Stojčína narušená situace. V profilu pravého břehu byly nalezeny zvířecí kosti, keramika od 16. do 18. století, popel, atd. Mezi nejzajímavější nálezy patří koňská podkova ze 17. století, glazovaný hrnek ze stejné doby, zlomky renesančních kachlů, mnohé s vyobrazením biblických výjevů. Tyto nálezy dokládají, že tento statek si udržoval vysoké obytné standarty.

 

Zdroje:

Zpravodaj Ševětínska, VIII. ročník, č. 2, červen 1978, s. 10.

Kronika obce Ševětín

Kovář, D.: Tvrze, hrady a zámky Českobudějovicka, České Budějovice 2011, s. 295.