Válečná léta ve Strážkovicích na základě obecní kroniky

Od května 1938 se začalo s budováním železobetonových krytů. Na katastru Střážkovic jich v době vypuknutí druhé světové války bylo celkem osm. Jejich linie vedla podél říčky Stropničky.

Ve stejném měsíci v noci z 13. na 14. května se utvořila i jednotka Stráže Obrany Státu, která byla rozmístěna v okolí Veselky. Tuto jednotku tvořili vojáci v záloze a dále někteří obyvatelé Strážkovic. Veliteli jednotlivých družstev byli přislušníci četnictva. Tyto hlídky byly pak přerušeny 14.6.1938, ale hned za tři měsíce 18. září, byly zase obnoveny. 5. listopadu téhož roku ale byly tyto hlídky úplně zrušeny kvůli naprostému fyzickému vyčerpání jejich příslušníků. Během této doby se vysekával porost v okolí krytů. Tuto práci prováděly i ženy a děti. Po vyhlášení mobilizase se museli někteří obyvatelé Strážkovic odstěhovat z nejbližšího okolí krytů.

Touto poznámkou se dostáváme k roku 1939.

Zápisky k roku 1939 začínají obsazením Čech a Moravy a vzniku Protektorátu, snad největší změnou bylo zavedení jízdy vpravo.

Ještě ani nezačala válka a již 28. 4. odjeli dobrovolně na práci do Říše dva místní dělníci. Již o letních prázdninách, konkrétně 20.7. 1938 byl omezen výdej pohonných hmot. Posléze se pak vydávaly jen na speciální poukazy.

26.7. se začalo s odstřelem krytů: „Německý npr. Krebs, který měl na ničení krytů dozor, se při tom vyslovil, že že stavění těchto za republiky byla hloupost, protože Němci by je stejně přešli pro získání prostoru.“¹

Hned 1.9. nastala další změna: „1.9. Dětem židovského původu zakázáno navštěvovati veškeré školy s právem veřejnosti.“2

Jako by okupace nestačila, ještě 3.9. zasáhly v obci i živly: „Dne 3.9. vypukl požár ve statku rolníka Vojtěcha Nováka ve Strážkovicích čp. 3 a shořela stodola se sklizní v ceně 10.000 Kčs. Příčina: Krátké spojení v elektrickém vedení.“³

Za půl roku, tedy již roku 1940, tu byla další pohroma v podobě vichřice: „V noci z 12. na 13. března strhla se prudká sněhová bouře, která způsobila velké škody na domech a v lesích, kde stromy byly značně zatíženy sněhovými závěsy, rozlámala a vyvrátila nesčíslné množství stromů.“⁴ 

Ani ne čtrnáct dní na to mohli místní pozorovat neobvyklý úkaz na obloze: „26.3. ve večerních hodinách obloha severovýchodním směrem byla potažena těžce rudou, místy až tmavou clonou, ve které bylo pozorovati vlnění tmavých pruhů. Lidé říkali, toď zase nějaká předzvěst.“⁵

A jako by toho za jeden měsíc nebylo málo, hned druhý den se vesnicí prohnala další sněhová bouře.

Další stránky jsou věnovány již opět 50. létům. Vypadá to, že minulý kronikář počítal s tím, že dopíše zápisy za válečné období, ale vynechal příliš málo stránek. Nový kronikář totiž musel se zápisy z války pokračovat až o 18 stránek dále (tj. od s. 284).

Jako jeden z mála si místní kronikář vzpomněl i na zabavování knih s pro Říši nebezpečným obsahem nebo přímo zakázaných. Jelikož ale tuto činnost měli na starosti místní četníci, dávali knihovníkům dostatek času, aby tyto knihy řádně ukryly, jelikož samozřejmě existovaly přesné seznamy těchto zakázaných knih.

Někteří lidé ze snahy si přilepšit či zkrátka si zjednodušit existenci v Protektorátu se hlásili k německé národnosti. Strážkovický kronikář ovšem může být na svou obec hrdý, protože: „ v obci Strážkovicích se dosud žádný na své národnosti neprohřešil.“⁶  

Dále se kronikář zmiňuje o zavedení školní kroniky, která se začala psát od 1.září 1940. Důvod byl ten, že původní kronika vedená již od roku 1907, tedy od založení místní obecní školy, musela být za okupace odevzdána.

Rok 1941 začíná zmínkou o shazování protinacistických letáků ze spojeneckých letadel a také o nařízení, které činilo vyučování německého jazyka povinné.

V tomto roce také vznikají v obci hlídky Civilní protiletecké obrany (CPO), konkrétně 19.7. Nejprve byly hlídky v noci, od 26.7. se držely i ve dne. Jednalo se především o prevenci požárů způsobených především nepřátelskými nálety.

1.9.1941 se pokračovalo v ničení železobetonových krytů, postavených kolem říčky Stropničky v roce 1938. Dělníci roztloukali železobeton a dobývali z něj železo.

I ve Strážkovicích docházelo občas k zatýkání ať už z jakéhokoli důvodu. Prvním zatčeným a zároveň jediným zmíněným byl 21. září želzniční zřízenec Josef Mareš pro protiněmeckou činnost. Brzy byl sice propuštěn, ale zakrátko byl opět zatčen z toho důvodu, že se dal do řeči se srbským zajatcem. Posléze přišlo jeho manželce pouze oznámení, že ve vězení zemřel.⁷

Na konci září byli povinně penzionováni všichni, kdo za první světové války působili v legiích. Ze Strážkovic se toto týkalo bývalého ruského legionáře vrchního strážmistra Matěje Slámy.

Během léta musely pak být veškeré veřejné budovy označeny nápisem „Victoria“ nebo jen velikým písmenem „V“. Mělo to značit vítězství Říše na všech frontách.

Vánoce roku 1941 nebyly pro většinu rodin veselé, protože jejich členové byly v Říši nasazeni na práci.

Od 1. ledna 1942 začalo platit nařízení, kdy veškeré mletí obilí se muselo provádět hromadně za celou obec v jeden den. Na jednu osobu na 28 dní bylo povoleno semlít 13 kg žita nebo pšenice. Pěstitel ovoce si směl ponechat 25 kg ovoce na osobu a rok.

Během ledna 1942 probíhala také sbírka teplého oblečení pro vojáky na východní frontě. Na konci března se museli také odevzdat všechny zvony a zvonky. Ve Strážkovicích se to týkalo pouze obecního zvonku na místní kovárně.

Aby toho nebylo pro obec málo, na začátku května se zřítila kaplička zasvěcená Panně Marii. Stávala na horní návsi proti hostinci Josefa Němce čp. 19. Způsobily to kořeny lip, které kapličku tak dlouho vychylovaly, až se celá zřítila. Ve stejné době byla u hasičské zbrojnice postavena bouda  pro sběr mléka.

Následuje zmínka o atentátu na zastupujícího říšského protektora a SS- Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Není zde ovšem žádná zmínka o zatčení některého z obyvatel v době tzv. Heydrichiády. Nejpravděpodobnější důvod bude zřejmě ten, že Strážkovicím se tento neblahý dopad atentátu vyhnul.

Rok 1943 zahajují opět různé sbírky pro Německý červený kříž. Do konce února museli pak všichni úřadu práce odevzdat tzv. osobní listy, podle nichž byli lidé přiřazováni na jednotlivé pracovní pozice.

Ani Strážkovicím se nevyhnulo slučování obcí. V březnu 1943 byly k obci připojeny vsi Ostrolovský Újezd a Jedovary. Starostové Ostrolovského Újezda a Jedovar si zachovali své úřady jakožto místopředsedové správní komise, které předsedal starosta Strážkovic.

Posléze došlo k postupnému zaplombování mlýnů v okolí, tedy občané Strážkovic ztratili možnost namlít si obilí na černo bez mlecích výkazů, protože zůstal jen jeden mlýn, který byl pod neustálým dohledem Němců.

Na konci tohoto roku pak vznikla v obci tzv. Veřejná osvětová služba. Ta nahradila dosavadní Místní osvětovou službu. Její činnost se nezměnila. Stále měla na starosti veškeré kulturní a osvětové akce v obci, ovšem s tím rozdílem, že ta Veřejná měla posílit „lásku“ k Třetí Říši.

V této době se již ztahují z východu uprchlíci před Rudou armádou, všeobecně známí jako Národní hosté. Ve Strážkovicích tedy musela být přerušena výuka a škola byla dána k dispozici jakožto přechodné ubytování pro tyto utečence, kteří do obce přicházeli od Třeboně a od Trhových Svinů.

Na konci roku proběhla opět sbírka pro červený kříž, která se tentokrát týkala především zemědělců, kteří „do 20 ha pozemků měli dáti 10 korun z každého ha a nad 20 ha – 20 korun z každého ha.“⁸

Již na začátku roku 1944 je cíti naděje na brzký konec války. Kvůli tomuto také zřejmě byl 20. června vydán zákaz veškerých divadelních představení a tanečních zábav. Mladí si tedy pořádali tancovačky tajně v soukromých místnostech.

Již v říjnu je více než jasné, že „životní prostor (Lebensraum) se Němcům rychle zmenšuje. Přes náš kraj jsou přesuny vojska, němečtí civilisté – kolonisté zamaďarska, Sedmihradska, Banátu a různých míst v kolonách přejíždějí ponejvíce k Č. Krumlovu. Pohled na ně je dosti žalostný, ale i žalostnější pohled byl v září 1938, když naše rodiny z naší obce a okolních obcí museli se stěhovati  ze svých domovů před válečnou hrozbou a násilím sršící na nás jejich vůdcem a celým německým národem a jen proto, aby nás obsadili pro rozšíření jejich životního prostoru.“⁹ 

V listopadu se na Moravě prováděly oevňovací práce před postupující rudou armádou. Ze Strážkovic byl na Moravu vyslán František Kroupa čp. 2 v Řevnovicích.

Na Boží hod vánoční zažila obec přelet spojeneckých letadel někam severním směrem. Jedno z letadel zřejmě kvůli technickým potížím muselo odlehčit shozením bomb. Dvě bomby dopadly na pole severně od Rankova, kde vytvořily krátery o rozměrech 6 x 4m (šířka x hloubka). Další bomby spadly do lesa u Zborova. Nikdo nebyl naštěstí zraněn.

Rok 1945 nezačíná nijak vesele. Snižují se příděly potravin i kuřiva. V tomto roce byl na místo zřícené kapličky postaven obyčejný litinový kříž zasazený v kamenném podstavci.

Při náletech na České Budějovice nebyl ze Strážkovic nikdo zraněn. Alespoň se o nikom kronikář v záznamu o těchto náletech ve dnech 23. a 24.3. 1945 nezmiňuje.

3. května dorazil do sousední obce Záluží na trati směr Ledenice vojenský vlak s různými vojenskými i civilními věcmi. Byla ustanovena hlídka, která měla zajistit, aby se z vlaku nic neztratilo.

I strážkovický kronikář poznamenal událost, která se v těchto dnech udála v nedaleké obci Nedabyle, kde byli 5. května zastřeleni 4 muži, z toho dva dělníci původem z Kladna, kteří pracovali na nové výhybce na nádraží v Nové Vsi.¹⁰

Následující den, 6.května, přijela do Strážkovic ústupová kolona dělostřelectva a různých složek zbraní o síle dvou divizí. V obci a v jejím blízkém okolí se tato kolona rozložila. Jeden voják dokonce střílel po československém praporu vyvěšeném rolníkem Janem Aibbem, jinému rolníkovi vzali koně, jinému býka a rolnici Marii Bláhové z čp. 36 sebrali krávu. Dále sebrali také jednu jalovici a 26 pytlů s žitnou moukou. Jejich velitel na stížnosti ohledně těchto krádeží reagoval slovy, že to vojáci potřebují a že s tím nemůže nic dělat. Zřejmě se obával vzpoury již tak dost demoralizovaného vojska. Jednalo se s největší pravděpodobností o ústupovou jízdní kolonu SS, která měla na svědomí řádění v Trhových Svinech, Otěvěku a také v Nedabyli.¹¹ 

10. května dorazila do Strážkovic rudá armáda. Jeden ruský vojín (podle kronikáře Vlasovec) zaplatil životem za údajně zpupné chování. Později byl ze stejného důvodu zastřelen jiný vojín na louce pod Šimečkovou lípou u silnice na Záluží.

Toto nebyla jediná úmrtí vojáků v obci. Ve stejný den se otrávili dva příslušníci sanitního oddílu, v tu dobu již zajatci. Jmenovitě šlo o Ottu Schmidta narozeného 11.1.1900 a Jana Huberta narozeného 9.11.1905. Pohřbeni byli nedaleko obce u silnice na Záluží. Následujících 14 dnů procházejí obcí další němečtí zajatci.

S koncem války se domů do Strážkovic a okolních obcí šťastně navrátili nasazení dělníci.

Válečné zápisy končí příhodou, která se stala 8.5.:

„8.5. nouzově přistálo čsl. vojenské letadlo u želízkové cesty nad Sosní na polích, kterým pilot Steinbauer a kapitán            letěli do Trh. Svinů, kde při pohřbu Němci utýraných bratrů Mařích (?) spustí na hrob věnec. Letadlo typu „čáp“ kvůli hlídkám bylo přitaženo až k silnici a později do dvoru u Fankenborgů, odkud po rozmontování bylo odvezeno do Č. Budějovic.“¹²

Po tomto incidentu vojíni rudé armády přihnali do vsi asi 40hlavé stádo krav, které bylo využito k směnnému obchodu. Následovalo znehodnocování říšských marek, přesuny rudé armády z Německa do Rakouska, které skončili 15. května a obec se postupně začala vracet k mírovému životu.

 Poznámka místo závěru:

V roce 1949 byla prováděna lokalizace a zaměřování válečných hrobů četnictvem. I  případě otrávených sanitářů bylo takové hlášení sepsáno 14. června 1949 vrchním strážmistrem Landíkem. Je zajímavé, že o Vlasovcích, o nichž se zmiňuje kronika, v hlášení vrchního strážmistra Landíka není zmínka, jen zapsala jako třetí položku nezámého vojína, který má být pohřben samotatně, ovšem také příslušníka Wehrmachtu. U vojínu. jejichž jména známe (viz. výše), se kronikář liší jak v příjmení zmíněného Johanna, které v hlášení zní Donndorf, a v datech narození. Starší se narodil 11.4.1900 a mladší 3.11.1905. Další možnost je, že kronikářem zmíněný Jan Hubert je oním neznámým vojínem z četnického hlášení.

O tomtéž se zmiňuje i obecní kronika Komařic, ovšem zdejší kronikář tvrdí, že se jednalo o 4 zastřelené vlasovce. Dva měli být phřbeni ihned na střížovském hřbitově, zbylí dva byli nejprve opravdu pohřbeni u rozcestí za obcí Strážkovice, ale v květnu 1948 byli také přepohřbeni na střížovský hřbitov.

Na jaře 2010 exhumovala německá vládní organizace Volksbund tyto padlé. Podařilo se nalézt pouze jednoho z otrávených zdravotníků i s identifikační známkou a jednoho z vlasovců, u kterého byla příčinou smrti střelná rána do týla.

 

Letadlo typu Čáp. Zdroj: http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/8925

Pramen: SOkA České Budějovice, MNV Strážkovice (1925) 1945 – 1990 (1991),Pamětní kniha obce Strážkovice s osadou Řevnovicemi, sign. B2002.

Poznámky:

1  SOkA České Budějovice, MNV Strážkovice (1925ú 1945 – 1990 (1991), Pamětní kniha obce Strážkovice s osadou Řevnovicemi, sign. B2002, s. 264.

2  Tamtéž.

3  Tamtéž,s. 264 – 5.

4  Tamtéž,s. 266.

5  Tamtéž.

6  Tamtéž,s. 286

7  Tamtéž,s. 288.

8  Tamtéž,s. 298.

9  Tamtéž,s. 300.

10  Více se dočtete v článku autorky Pomník nedabylské tragedie 5.5.1945 v sekci Z jiných regionů.

11  Více se dočtete v článku autora Jana Ciglbauera Kdo vraždil v Trhových Svinech 6. května 1945? v sekci Z jiných regionů.

12  Tamtéž, s. 310.