Veruna
Městečko Lišov mělo právo hrdelní od roku 1406, městu ho dal král Václav IV. a pokud bylo potřeba, povolali mistra popravčího z Budějovic.
V pamětní knize lišovské je tento zápis Lukáše Kašparidesa o poravě Veruny Košťálové ze vsi Kotejcan, která jsouce se mordu svého nepoctivě nabytého dítěte, při zdejším právě, skrz následování procesu k smrti odsouzena dne 1. července 1689, mečem odpravena jest, kterýžto duši Bůh lehkého odpočinutí popřej…..
Veruna Košťálová byla nejprve vyslýchána a pak konfrontována s dvěma osobami, které našly mrtvé tělo jejího děcka. Městské právo ji odsoudilo k trestu smrti podle regulí N31. Schválení vyřčeného ortele od vrchního práva, od jeho vysoké osvícení knížecí milosti ze Schwarzenbergu se dostalo. Rozsudek byl publicírován v radním domě, kamž přivedena i odsouzená.
Dveře i okna byla při čtení rozsudku, který četl radní písař, otevřená. „Po vykonání toho odsouzená do arestu jest zase vsazena, stráží dobrou, jakož i potravy až do téhož dne, než se skutečně exekuce stala, zaopatřená.“
Tři dny před popravou přišli sem Dominikáni z Českých Budějovic. Přišel i právní mistr, kat se ubytoval se svými pacholky na hospodě na účet obce. Navečer před popravou vykopal pak u „Spravedlnosti“ hrob.
Ráno o sedmé hodině sešli se před radním domem všichni sousedé, z nichž někteří vzali s sebou i zbraně. O osmé pak rychtář Tomáš Boháček vzav s sebou dva „přísežný“, odebral se k vězení a zde se dotázal po třikráte odsouzené, zda „na tom stojí, co předešle byla uznala a na to umříti chce“.
Protože její odpověď byla kladná oznámil to „vrchnímu oficírovi“ a purkmistr Matějovic Kotyzovi.
Písař pak vypisuje, že rychtář se svými dvěma přísežnými přijel k šatlavě na koni, maje „právo vypentlené“. Jej pak předcházeli páni oficírové. Když přišel i mistr popravní rychtář „dolů s koně sešel“ a před dveře se s právem postavil. Právní posel se ptá rychtáře, zdali svěřenou osobu pustiti a jí pouta vzíti má. Rychtář na to “ tak a ne jináče učiň“.
Odsouzená přestoupila práh šatlavy rychtář praví mistru popravnímu “ Mistře popravní, teď já tobě přítomnou osobu odevzdávám, abys ji dle vyřčeného a tobě známého ortele sobě poručenou měl“.
Kat odsouzené svázal ruce a vyvedl ji na náměstí „za právem“. Tam u pranýře právní posel „vyvolával a smrt její ohlašoval“. Poté se hnul průvod ke „Spravedlnosti“ (poblíž rybníka Čekala).
Napřed páni oficíři z Hluboké, pak rychtář na koni s „právem“ a přísežnými, pak odsouzená Veruna s katem, za nimi páteři Dominikáni s farářem Králem. Z obou stran pak lid ve zbraních. U „božích muk“ ( blíže rybníka Horního) se průvod zastavil a modlil.
Na místě popravním pak nechal rychtář udělati kolem odsouzené kruh osob, ozbrojených halapartnami, píkami a mušketami a oznámil, že kdož by na kata sáhl nebo proti němu reptal, kdyby se „proti naději něco nepovedlo“, bude potrestán velkou pokutou, ano i ztrátou hrdla.
Mistr popravní posadil si odsouzenou na židličku a zavázal jí oči. A vytrhnouc meč svůj, šťastně hlavu osoby té dolů položil, jíž Dejž Bůh lehké odpočinutí, za její světskou hanbu království Boží. Poté se kat obrátil k rychtáři a pravil „Slovutné a vzácné poctivosti, pane rychtáři, dobře li jsem se stínáním té osoby zachoval?
Rychtář „jest li jsi podle ortele vyřčeného učinil, to má své zachování při tom míti“.
Tělo odsouzené bylo dáno do připraveného hrobu, krev pak seškrábána a do hrobu vložena „aby tak žádného znamení nepozůstalo“. Poté se průvod odebral zpět k domu rychtářovu, kde tento všem poděkoval a tím akt spravedlnosti skončen.
Podle nařízení vrchnosti měl kat 5 zlatých dostati. On však žádal 10 a smluveno bylo na 8 zlatých. Kopal prý hrob v takové slotě, že by jen za to kopání 5 zlatých zasloužil. Jeho lidé dostali 30 zlatých ( v tom výživa a noclehy), právní úosel 2 a 1/2 zlaté.
Foto: Erik Hieke, Náhrobek u kostela v Rychnově u Nových Hradů (Deutschreichenau)
Pramen: Toms V.: Chotýčany 620 obce 1378 – 1998, Herbiaprint 1998, s. 22.