Dobřejovice 1490 – Dobřejovice 1990

V dnešním příspěvku Vám představujeme zajímavé dílo, které pochází od čtveřice badatelů z Dobřejovic. Ve své práci popsali minulost obce od předhistorických dějin až do roku 1990.

Vznik obce, osídlení, první písemná zmínka, název

Dostupné a hodnověrné údaje o vzniku Dobřejovic zatím nemáme. Právem se však domníváme, že již v pravěku zde lidé pobývali, o čemž svědčí důkazy kterými jsou mohyly. Na současném katastrálním území Dobřejovic se nachází cca 14 mohylových pohřebišť s přibližně 143 mohylami, pocházejícími z různých dob, od doby bronzové, až po kulturu slovanskou, tak jak jsou vedeny ve Státním seznamu památek. K trvalému osídlení českým obyvatelstvem však pravděpodobně dochází od 10. do 12. století, jak uvádějí historici. Osidlování je postupné a dlouhodobé. Přeneseme se však přes několik staletí o nichž jsou známé jen všeobecné údaje a nic konkrétního o Dobřejovicích, až do staletí pozdějších.  Ve 13. století byl založen hrad Frohburg – Frauenberg – Hluboká, původně zboží královské. Někdo jej musel postavit a kdo jiný než lid z okolních vsí, které ke hradu patřily. Hluboká jako ves tehdy ještě nebyla. Roku 1330 jmenuje biskup pražský na faru do Hosína plebána( faráře). To je první písemná zmínka o Hosínu. K hradu přibyl tedy i kostel a fara. To zase musel někdo postavit. Takové stavby nemohla postavit jedna malá ves, jakou byl tehdy Hosín. I osadníci z ostatních vsí, se na tom všem museli podílet.  Roku 1490 král Vladislav II. Jagelonský zastavuje Hlubokou Vilémovi z Pernštejna. V té době se utužuje nevolnictví. Šlechta získává další výsady na úkor venkovského lidu. (Vladislavské zemské zřízení). Za účelem soupisu rustikální půdy a odvodů z jejího užívání, je sepsán první urbář panství Hluboká a to právě onoho roku 1490. V tomto urbáři, psaném písařem Václavem, je první písemná zmínka o Dobřejovicích (uloženo ve Státním oblastním archivu v Třeboni). WES DOBRZEGOWICZE tedy DOBŘEJOVICE, tak zní původní název obce zde uvedený a pod ním je zde uvedený seznam osedlých na jednotlivých gruntech a kolik každý odvádí berní a ostatních poplatků svému pánu na Hluboké. Ves tehdy patřila do kraje Bechyňského, pod panství Hlubocké a pod rychtu Purkareckou. Pro zajímavost lze uvést, že pod tuto rychtu patřily ještě vsi Velice, Volešník, Munice, Chlumec, Bavorovice, Hosín, Chotýčany, Libnič, Jeznice, Poněši, Vlkov, Všechlapy, Mydlovary, Zlatýšovice, Zliv, Podhradí a Křsín. Název vsi Dobrzegowicze – Dobřejovice je uveden i v dalším urbáři z r. 1592 (Státní oblastní archiv Třeboň). To bylo za vlády císaře Rudolfa II. Habsburského. Na Hluboké vládli páni z Hradce a Dobřejovice patřily pod rychtu Bavorovickou. Bylo zde 14 gruntů osedlých.(Adam z Hradce nechal popravit na Blatech Jakuba Kubatu r. 1581). V roce 1599 začal psát matriku narozených a oddaných ve své farnosti hosínské Šebestián Vaněk Borovanský. Do farnosti patřily pochopitelně i Dobřejovice. Ovšem farář psal tak jak lid mluvil, což vidíme v celém textu matriky a tak zde již uvádí zkomolený lidový název Dobřejice nebo Dobřejice. Za zmínku stojí , že je to druhá nejstarší matrika v kraji po vyšebrodské ( uložena též v SOA v Třeboni). Faráři do matriky zapisovali některé kronikářské údaje, jak uvedeno dále. Za další oficiální dokument nám slouží urbář z r. 1624, v němž je též uveden původní název obce Dobrzegowicze – Dobřejovice. Přípisky jmen nových hospodářů v něm uvedené pochází z roku 1644. Na Hluboké tehdy vládl Don Baltazar de Maradas, císařský generál španělského původu, který Hlubokou obdržel od císaře Ferdinanda II. za válečné služby. Předtím vlastnili panství Malovcové z Malovic, kteří jej koupili v r. 1598 od Ondřeje z Hradce. Těm však ho Ferdinand zkonfiskoval, přesněji Jetřichovi z Malovic za účast na stavovském povstání. V urbáři je uvedeno stále je 14 gruntů osedlých a odvody daní a berní zůstávají takřka stejné. Z údajů v těchto urbářích je zřejmé, že grunty, které byly v r. 1490 zejména po husitských bouřích a dvou velkých morech ještě neosedlé, byly pak dány těm, kteří zde zůstali a jejich grunty tím byly zvětšeny. Zajímavým dokumentem o obci je výpis obyvatel podle víry z 30. dubna 1651 ( uložen ve Státním archivu v Praze). Z něho se dozvídáme, že obec měla 55 obyvatel a prakticky zde bylo jen 10 gruntů osedlých. Soupis byl pořízen 3 roky po uzavření vestfálského míru, tedy po skončení třicetileté války a  tímto sčítáním, které mělo jednak politicko náboženské důvody si šlechta na některých panstvích zjistila i jak velký byl úbytek lidí po tak dlouhé válce. Následného roku 1652 bylo započato se sčítáním v celé zemi a bylo zjištěno, že v českých zemích zbylo po třicetileté válce necelá polovina lidí ze stavu předválečného. Před válkou 2,5 milionu a po válce 900 tisíc. Válka třicetiletá zpustošila zemi a dolehla svým břemenem na každou vísku. Dobřejovice tehdy měly svou rychtu a rychtářem byl Martin Pomyje, 30 roků stár. Pod tuto rychtu patřily též Poněšice, Vlkov, Chotejcany a Lhotice. Tento výpis nám poskytuje i údaje o stáří lidí. Dvěma nejstarším bylo pouze 40 let. Tedy průměrný věk velice nízký. Manželství se uzavírala asi dost brzy, neboť se dočítáme, že manželce rychtáře Pomyjeho bylo 28roků a měla 14 letou dceru Kateřinu. Tento výpis je uveden v další části. V nejstarších můžeme konstatovat úředních písemných dokladech o obci, za něž lze zmíněné 3 urbáře z let 1490, 1592, 1624 považovat, je uveden vždy název obce Dobřejovice. Je to tedy název původní, oficiální. V dalších dokumentech se vyskytuje název obce již zkrácený, tak jak se obecně mluvilo, tak jej také psali písaři, tedy Dobřejce nebo Dobřejice. Název Dobřejice se pak ujal i v úředních dokladech na dlouhou dobu. Teprve podle zákona ze 14.4.1920 č. 266Sb., dne 26.3.1923 obec přejmenována na Dobřejovice, Tedy zaveden úředně původní správný název, který platí dodnes.

Některé další údaje o historii

Určitý částečný obraz o vývoji obce nám poskytují též tzv. sirotčí knihy panství hlubockého z let 1662, 1670, 1695 a 1710. Jsou to prakticky soupisy všech obyvatel v každé obci na panství hlubockém. Zjišťujeme v nich nejen počty lidí, ale i kam se mnozí poděli, počty gruntů a další zajímavosti. Např. se dozvíme, že když v r. 1662 měly Dobřejovice svého rychtáře, v další knize z r. 1670 je uvedena rychta Chotejcanská – ves Dobřejovice. Rychtář Martin Pomyje zemřel, tehdy byl jmenován doživotně a nový byl jmenován v Chotejcanech. V urbáři z r. 1677 (německy psaném), který je taktéž významným dokladem, je uvedeno jež zase Gericht Dobrzegitz, Dorf Dobrzegitz, tedy rychta Dobřejice, ves Dobřejice a v ní 14 gruntů osedlých. Ve všech dalších knihách sirotčích i v gruntovní knize Dobřejovic z r. 1685 je již stále uváděna rychta v Dobřejicích.

Život lidí, hospodářství, společenské poměry

Jaké bylo postavení lidu, jak se hospodařilo, od dob o nichž máme záznamy, nám popisuje ve své „Monografii Dobřejovic“ učitel Bedřich Vošahlík. Některé údaje jsou ve srovnání se záznamy v urbářích a ostatních knihách nepřesné, ale ty ponecháváme stranou, neboť jsou v příloze uváděny. Z jakých pramenů čerpal nepíše. Jsou však věci zajímavé, pročež je uvádíme. Hospodaření selské, za staré doby bez pokroku, nových cest, bez trudu. Způsob života i potravy byl jednotvárný. Mléko, sýr, tvaroh, prosná a kroupová kaše, medovina, polévka, koláče a vdolky, knedlíky. V zimě maso skopové a vepřové, čočka, hrách a chléb. Brambor, cukr a kávy neznali. Ty věci přišly až za Marie Terezie. Stodol neměli a nepotřebovali. Mlátilo se za humny na poli. Kromě obilí se více pěstovala čočka, hrách, proso, len a konopí. Sklepů a lochů neznali, ba ani sýpek. Domy selské byly dřevěné chalupy s doškovými střechami. Dvě obyčejné cesty vedly do vsi. Jejíž podoba byla okrouhlá, soustředěná kol společné návsi, pastoušky, kovárny a rybníčku(co je nyní škola stávala pastouška). Hospodářství bylo polní, trojstranné. Na jedné straně byly ozimy, na druhé jař, třetí byl úhor, který sloužil za pastvu. Hnojení neznali. Hospodářství tomu říká se též vázané. Odkud tento způsob hospodaření přišel není známo. Sedlák byl při tom zároveň pastýřem, dobytek byl důležitější než obilí. Len a konopí pěstovány u nás, až do konce 19.století. Len se doma předl a dělalo se z něho plátno. Předení bylo nutností, neboť nebylo továren a pro vrchnost se přísti muselo. Kožešina byla součástí oděvu, hlavně vrchního. Vepři pasení v lesích na žaludech a na obecních pastvinách. Sýrařství bylo rozšířeno. Homolky byly oblíbeným jídlem našich předků. Chovala se drůbež a odváděla se jako plat pojistební. Včelařství bylo hojné, neb se sladilo medem. Starý pluh byl primitivní hákovitý rýč. Později nákolesník či plužnice, skládající se z rádla – krojidla, připevněného na hřídeli a kleči, pohybující se pomocí koleček. Dobytčata táhla, majíce jho na čele.

Roku 1496 dočkali se sedláci na panství hlubockém práva kšaftovního či dědického a opuštěna odúmrť. Děditi mohli jen lidé usazení na panství hlubockém. Výměnky ve středověku nebyly. Každý sedlák držel statek co nejdéle, do smrti, jelikož byl jen nájemcem. Statek po jeho smrti připadl vrchnosti. Syn mohl po otci statek převzíti jen s povolením vrchnosti. Kolem roku 1550 děje se předávání statku z otce na syna, z života otcova, formou prodeje. Otec asi bere pak výměnek, ač se o tom nemluví. Za války třicetileté dědičnost zase přestane. Vrchnost sesazuje a dosazuje hospodáře libovolně. V 17. a 18. století statky odumřelé, spadaly na vrchnost dle práva zákupního, když nebylo dědice. Vrchnost byla pánem i vlastníkem všech pozemků selských (rustikálních), muselo jí tedy záležet na tom, aby byly osazeny a měla z nich užitek. Tedy právo kšaftovní ani neplatilo. Statky přejímané novými hospodáři, musely být také znovu zakupovány splacením ceny vrchnosti, jež si ten obnos zapsala do gruntovních knih jako pohledávku na statku váznoucí, když sedlák hned peníze nemohl složiti. Jestliže sedlák nemohl dostáti svým povinnostem byl ze statku odsazen a dosazen jiný. Domky nově vznikající v 18. století byly obyčejně nezakoupené. Vznikaly na půdě obecní ve vsi, nebo za vsí. Jejich majitelé byli ve stavu podružském. Obec byla jejich první vrchností. Některé po r. 1770 byli již zakoupené. Schwarzenberg bránil přibývání domkářů bez pozemků, aby se nemnožila chudina. Roboty přibývalo podle potřeb panství. Vrchnost poručela, drábové dohlíželi a poddaný musel poslouchat, pracovat a mlčet. Roboty konali jízdní a pěší. Roku 1671 nařídil Schwarzenberg, aby sedláci měli své potahy na místo půjčených. Roboty v letech 1738 – 1775. Dobřejovice – volská 3 dny v týdnu, chalupníci a domkáři robotují 3 dny v týdnu. Dobřejovice měly též robotu nadhánění 13 dnů. Robota celoláníků i pololáníků byla stejná. Dále byly roboty v sena a žně, pak roboty „tajné“ jako draní peří u sedláků a chalupníků. Všichni robotou povinní mají týdně 1 osobou po 6 dní, neb 2 osoby 3 dny. Jednou fůrou dvouspřežní po 3 dny v týdnu. Mohou vyměniti za jeden den jízdní, dva dny pěší. Robotuje se od 6 hod. ráno do 6 hod. večer. V poledne 2 hodiny přestávka ke krmení. Seno ke krmení mají sebou přinésti. Celkem měly Dobřejovice kromě rychtáře Nováka, 11 sedláků 1716 dnů roboty tažné a 12 koňmo. Dva čtvrtníci, chalupníci 321 dní – ruční pěší roboty. 11 sedláků 330 dní pěší a letní nadháňku 13 dní. Tolik tedy k dobám velmi dávným. B.Vošahlík však popisuje obec i v době, kdy zde působil. Píše, že cesty a silnice byly obec i v době, kdy zde působil. Píše, že cesty a silnice byly v bídném stavu. Byly neupravené ještě koncem 19. století. Náves byly proláklina bahnitá. Ze vsi tekl potok a tudy se také jezdilo, což viděti podél Louženských. Uvádí, že pamětníci vypravují, že v zimě, když zamrzlo, ze vsi se nikdo s potahem nedostal. Teprve za stoarosty Františka Debřičky (1900) byla postavena okresní silnice ke „Kříži“, veřejná cesta „Prostřední, „K Myslivně“, která dodělána v. r. 1931 a cesta „Pod Bory“ . Upravena náves. Vše nákladem 25000Kč. V roce 1931 opraveny veškeré cesty a náves nákladem 42000Kč. Dále je psáno, že císařská státní silnice byla stavěna v r. 1822 a následně potom silnice od „Sloupu“ do Hluboké, za pomoci roboty. Kaplička na návsi byla postavena v letech 1870 až 1871 a dne 29. května téhož roku, na prostřední svátek svatodušní byla vysvěcena. Na tento svátek se proto ve zdejší obci drží pouť. Kaplička je zasvěcena Janu Nepomuckému. Obrazy křížové cesty umístěné v kapličce, byly pořízeny po 4 zlatých a svěceny byly v Bechyni Bronzové svícny daroval farář Pruner z Hosína, byly po 2 zlatých. Velkou lampu a 4 svícny prý darovala kněžna ze Schwarzenbergu. Biskupem zde bylo povoleno sloužiti 3 mše svaté ročně.

Škola

So školy chodily děti z Dobřejovic do Hosína, kde byla škola zřízena již v r. 1599. Do této školy, jak se uvádí , byla obec přiškolena. Školní docházka byla nepovinná. Bylo mnoho negramotných. Školní prostory a výuka tehdy a dnes jsou naprosto nesrovnatelné. Snad jen to, že zde byl učitel a jeho žáci, více porovnat nejde. Do školy v Hosíně chodily děti z celého okolí a jak je uvedeno ve školní kronice této školy, např. ve školním roce 1888-1889 bylo zapsáno 275 dětí. Ty byly ve třech třídách. Jen z Dobřejovic jich tam v tom roce bylo zapsáno 92. Jistěže všechny děti do školy nedocházely, přesto však jsou to čísla značná. Docházelo pak i k různým epidemiím, protože hygiena zde byla asi nedostatečná a tak se v téže kronice dočteme, že v květnu r. 1888 vypukla u dětí epidemie spalniček. V Dobřejovicích zemřelo 8 dětí, v Hosíně 5, v Hrdějovicích 6. Nejvíce jich zemřelo ve Lhoticích 16 a v Chotýčanech dokonce 18. Rolníku Matějkovi z Chotýčan zemřelo všech 5 dětí po sobě. I takové tragédie zde tehdy byly. Za zdroj hodnověrných informací o škole můžeme použít opět „Monografii Dobřejovic“ B.Vošahlíka, který zde byl učitelem a později řídícím. V tomto spise uvádí: „V době zimní učíval v Dobřejovicích Vojta Bromů, chalupě u Bromů( dnes č.p. 10) číst, psát a počítat. Byl to vysloužilý voják. Obec Dobřejovice žádala r. 1884 jednotřídní školu, kdy byl pětiletý průměr žáků 79. Dne 20.3.1885 se usnáší obecní zastupitelstvo upustiti od školy z obavy, že by museli sami školu vydržovati a stavěti bez poplatního velkostatku v Hluboké, který v obci má pozemky a platí 4/5 veškerých daní v obci.“ Dále pak píše, až teprve 28.12.1898 se znovu usnáší obecní zastupitelstvo na popud starosty F.Debřičky, poslat žádost o samostatnou školu. Proti žádosti podává však velkostatek několik protestů k okresnímu výboru, zemskému výboru a ministerstvu. Po těchto tahanicích však přece jenom škola byla otevřena a to jednotřídní od 1.11.1900. Za tím účelem byla pronajata jedna místnost u Louženských v. č. 19 a byt pro

řídícího u Nováků v č.p. 13. Správcem školy byl jmenován Vojtěch Zajíček, učitel z Hosína. Zapsáno bylo 81 žáků. Pro nás zůstává záhadou, jak se asi do jedné místnosti vešli. Dále B.Vošahlík píše: „Na to přikročeno ku stavbě školní budovy. Postavena byla za 30.522K. Dostavěna byla 13.září 1901, 22. září 1901 vysvěcena“. Rovněž se zde dočítáme, že od 1.9.1904 byla otevřena druhá třída a učitelem se zde stává Bedřich Vošahlík, který pak po odchodu Vojtěcha Zajíčka do penze v r. 1926 nastupuje na jeho místo jako správce školy. Budova školy, která tvoří dosud stavební dominantu obce, sloužila svému účelu, výchově a vzdělávání dětí 71 let. Vystřídala se zde celá řada učitelů a základní vědomosti zde získaly stovky dětí. Pro nedostatečný počet žáků pak byla škola uzavřena 31. srpna 1975. Tehdy ve školním roce 1974 -75 ji navštěvovalo celkem 11 dětí. Poslední učitelkou, která zde vyučovala byla Růžena Martincová z Hluboké nad Vltavou. I po tomto uzavření však školní budova slouží podstatě výchovným účelům stále. V roce 1973 byl v přízemí školy zřízen dětský útulek a od 1.8.1975 byl změněn na mateřskou školu, která je v provozu dosud. (psáno v r. 1990)

Školství, kultura, společenský život.

O škole je již psáno, její význam pro život v obci byl nesporný. S ní přišla do obce i další osvěta. Zejména učitel B.Vošahlík byl jejím průkopníkem od samých počátků svého působení v místě. Založil zde obecní knihovnu, zasloužil se o vysázení návsi lipami a akáty a taktéž obecní třešňovka „Na Průhoně“ – Masarykův sad, kde ještě dnes jsou její zbytky, byla jeho dílem. I pod jeho vlivem přešla řada občanů po první světové válce k církvi československé. Založil zde i organizaci Československého červeného kříže. V jeho díle, podle doby v níž žili a podle možností jaké měli pokračovali i další učitelé. Aktivní organizací od počátku svého založení v r. 1905 byl SDH, pak i Obec Baráčnická. Hlavně tyto organizace pořádaly různé slavnosti, bály a zábavy. Hrálo se i ochotnické divadlo. Společenský život byl, kromě období 2. světové války kdy nesměly být pořádány žádné taneční veselice, celkem dost pestrý a družný. Tak jak šla doba, působily v místě i různé politické strany a později založila svojí místí organizaci pro mládež. Systém správy obcí a působnost státní moci v nich, je všeobecně známá. Ve starších dobách byli rychtáři, doživotně jmenovaní vrchností. Později pak byli voleni obcí. V 19. století jsou již obecní zastupitelstva, v čele stál starosta a to až do května 1945. Pak tuto úlohu v podstatě přebírají MNV, od jejichž čela je volen předseda. Tento stav zatím trvá dosud. Po sloučení obcí Dobřejovic a Hosína vzniká v Dobřejovicích Občanský výbor, jehož volební období je téměř shodné s volebním obdobím MNV. Můžeme říci, že v Dobřejovicích Občanské výbory vždy svou úlohu k prospěchu v podstatě dobře plnily a zasloužily se o její rozvoj.

Některé významnější události v obci z dřívějších let.

Roku 1870 Postavena v obci stávající kovárna místními starousedlíky. Nyní jí užívá zemědělské družstvo.(Předtím zde pravděpodobně dlouhou dobu kovárna nebyla, neboť o tom není zmínka)

Roku 1872 Započato se stavbou dráhy České Budějovice – Praha.

Roku 1874 Po trati projíždí první vlak. Občané z Dobřejovic pak využívají spojení vlakem ze stanice Hluboká – Zámostí, kam se z obce chodí pěšky.

Kolem r. 1900 postaveny dva železné mosty „Za Remtů a „Za Nováků“.

Roku 1905 Založen v obci Sbor dobrovolných hasičů. Tomu zapůjčila obec stříkačku v ceně 3500K a výzbroj pro 10 mužů.

Roku 1908 Postaven za vsí u cesty ke Kanínu obecní chudobinec, který byl před lety prodán a adaptován na rodinný domek.

Roku 1924 Provedena elektrifikace obce, nákladem 82000K. Obec přispěla asi polovinou nákladu. Byl to velký pokrok.

Roku 1926 Započato s melioracemi na katastru obce o celkové výměře 253 ha. Byly narovnány toky u potoků a vzhled krajiny kolem obce se podstatně mění.

Roku 1934 Postavena cesta k Brčákům, nyní směr z obce na Vyhlídku. V období první republiky dochází k dalšímu zvelebování obce. Upravují se cesty, jsou rekonstruovány budovy zemědělských usedlostí, jsou stavěny i nové obytné domy. Druhá světová válka a její důsledky dolehly i na naší obec. Na nucené práce do „Reichu“ odchází řada našich občanů a tři z nich se nevrátili, neboť tam přišli o život. V dobách před první světovou válkou, jak se dochovalo v ústním podání byly krámky s prodejem různého zboží v některých usedlostech. Snad v č.p.9, dále v č.p. 16, hospody v č.p. 11 a č.p. 15. Za Rakousko – Uherska si zřizuje obchod p. Mareš v č.p. 29 a ve 30. tých letech další obchod si zařídil p. Čertík v č.p. 90. Později po II. světové válce začalo prodávat v obci SD Jednota a to u Marešů, u Čertíků pak u Božovských v č.p. 15 až do postavení nové prodejny.  Hospody jak za prvé republiky i po válce byly v obci dvě. Jedna „U Říhů“ v č.p. 11, majitelem byl p. Debřička a druhá „U Kašparů“ č.p. 15 majitelem byl p. Božovský. V obou se čepovalo dobré pivo a v obou byly sály k tanci. Dopravní spojení z obce v dávných dobách bylo možné jen pěšky nebo potahem. Přínosem pro spojení se světem byla již uvedeno dráha. Využíváno bylo hojně od doby I. republiky i jízdní kolo. Po II. světové válce pak motocykly a v posledních desetiletích auta. V r. 1955 byla zřízena autobusová linka Č. Budějovice – Dobřejovice, přes Zámostí a Hrdějovice. Občané, kteří dojíždějí za zaměstnáním a školní děti tak získali výhodné dopravní spojení. V roce 1956 byl rekonstruován železný most přes potok za Louženských a silnice byla též upravena. Hlavní obživu měli zdejší lidé od prvopočátku v zemědělství, tak jak tomu ve všech těchto vesnicích. Teprve od druhé poloviny 19. století přibývá domků, řemeslníků a chalupníků s menšími výměrami polností. I stavba dráhy a její provoz dává obživu řadě zdejších občanů. V roce 1948 je do obce zaveden telefon z pošty v Hluboké, a v těchto letech je postupně položena kanalizace přes náves. Po r. 1949 byla zde řada zemědělských usedlostí, menších či větších. V roce 1953 byli vystěhováni z č.p. 1 Měšťan Josef a z č. p. 11 K. Debřička s rodinami, jejich majetek propadl ve prospěch státu a byli odsouzeni k několikaletému vězení. V obci založeno JZD, jehož hospodaření však bylo problematické a výsledky špatné. V r. 1957 dochází pod tlakem různých orgánů k hromadnému vstupu zemědělců do JZD. Nevstoupili sem jen někteří malí zemědělci. Obdobná situace byla i v okolních vsích. Postupem doby se výstavba zemědělských objektů provádí v JZD. V Dobřejovicích byl vybudován celý areál budov pro živočišnou výrobu jako vepřín, volné ustájení jalovic a kravín. Dříve při založení a pak i v době sloučení družstva byl dobytek ustájen v objektech bývalých zemědělských usedlostí. V roce 1945, po odsunu Němců z republiky, odchází z obce několik rodin hospodařit na volné statky, které dostávají přidělené pozemkovým fondem. Většinou se usídlují v obcích jihočeského kraje, kolem Č. Budějovic. Tak dochází k prvému odlivu obyvatel naší obce, který pak z různých příčin v menších či větších vlnách pokračoval dále.

Historie nejmladší

Úplně nejnovější kapitolou historie Dobřejovic jsou události po sloučení JZD a pak i obce s Hosínem. Ke sloučení JZD Dobřejovic, Hosína a Hrdějovic dochází na společné schůzi družstevníků v Hrdějovicích v rubnu 1963. Vznikl tak ekonomicky silný zemědělský celek o výměře 1188 ha zemědělské půdy. Družstvo se zaměřilo především na chov dojnic a tedy výrobu mléka, v rostlinné výrobě na obilnářství. Výroba ostatních produktů byla doplňující. Začínají se nakupovat výkonnější stroje  a budují se postupně nové sklady, kravíny a ostatní stáje. Ve větším celku se více investuje, adekvátně s tím stoupají výnosy produktů a výdělky lidí. Ke sloučení obcí Dobřejovic a Hosína dochází až 1.10. 1964. První akcí, kterou sloučený MNV realizuje je stavba silnice od meliorační stoky v lukách, ke křížku. Úsek v délce cca 750 m je postaven v akci Z nákladem 2221866 Kč. Kolaudace stavby se konala 20.12.1966. Tím byla vyřešena překážka ve spojení mezi Dobřejovicemi a Hosínem. Když pak v r. 1972  byly na železničním přejezdu odstraněny závory, význam této vozovky ještě stoupl. V akci Z jsou pak v dalších létech prováděny různé menší či větší stavby. V r. 1973 je ve škole zřízen dětský útulek z bývalého bytu v přízemí. Od r. 1972 jsou postupně penetrovány místní vozovky a pokládány kanalizační úseky. Je předělán místní rozhlas a veřejné osvětlení. Je opravena kaplička na návsi.  Dne 1.4.1974 byla zahájena stavba prodejny smíšeného zboží a 30.10.1975 po dostavění prodána SD Jednota za 395000Kčs. Během dalších let bylo prováděno i několik stavebních úprav v místním pohostinství včetně všech instalací a vybavení interiéru výčepu a sálu. Svépomocí se postavily i 3 čerpací stanice u veřejných studní, z nichž jsou některé napojeny do domácností. Každým rokem se vylepšoval vzhled obce a její vybavenost, za pomoci celé řady obětavých občanů, kterým za to patří uznání a poděkování na tomto místě.

Redakčně zkráceno

Pramen: Dobrzegowicze 1490, Dobřejovice 1990, 500 let.