Peripetie s vybudováním pomníku ve Vitíně

Vitínská školní kronika obsahuje zajímavý záznam, o vzniku pomníku padlých, tak barvitě, že jsme se rozhodli, jej touto formou zpřístupnit i ostatním.

Pomník ve světové válce padlým

Poněvadž se místní občanstvo pro neustálé rozpory nemohlo se postavení pomníku místním občanům ve světové válce padlým dostati, ujal se věci řídící učitel Hrubý František a svolal oběžníkem podepsaným za obecní úřad, místní školní radu, Osvětovou komisi a hasičský sbor dne 25. prosince 1927 veškeré občany do školy, aby se uradili o tom, jak zmíněný pomník postaviti. Do této schůze se dostavilo jenom 21 občanů obého pohlaví. Po dlouhé, bezvýsledné debatě zvolen byl na návrh řídícího učitele přípravný výbor, jenž se měl o postavení pomníku v jubilejní rok desátého trvání naší republiky starati. Do výboru toho byli zvoleni hlasovacími lístky Hrubý František, ř. uč, Novotný František, uč., Flutka Vojtěch, rolník č. 19. Pártl Josef, rolník č. 13, Sýkora Václav, domkář č. 98 a sl. Zasadilová Anežka, č. 10. Tento výbor se hned po volbě ustanovil a za předsedu zvolil jednohlasně aklamací ř. uč. Hrubého Františka, a za jednatele a pokladníka uč. Novotného Františka. Obecní zastupitelstvo vyslalo do takto ustanoveného výboru jako zástupce obce Paura Františka, tehdejšího obecního starostu. Práce výboru započala hned v lednu 1928 a uč. Novotný František a sl. Zasadilová Anežka ustanoveni vykonati sbírku v obci dům od domu, která vynesla do neděle 22. ledna 1928 2.420 Kč a pozdějšími příspěvky a dary místních rodáků jinde usedlých vzrostla i s příspěvkem obce 4.000Kč, který byl až v říjnu 1928 výboru vyplacen, na obnos 7.816Kč, kteroužto hotovost vykazovala vkladní knížka ševětínské kampeličky dne 31. prosince 1928, kdež peníze uloženy byly. Nijakým peněžitým obnosem nepřispělo na postavení pomníku z těchto popisných čísel ve Vitíně: 1. ,8., 9., 16., 17., 19., 24., 26., 27., 29., 30., 34., 35., 43., 45., 47., 48., 51., 53., 56., 60., 61., 62., 64., 65., 68., 70., 72., 74., 77., 79., 80., 82., 88., 93., 95., 96., a 97. Sběratelé žalovali ve výboru na neochotu a výmluvy mnohých i majetných občanů i  na to, že v několika domech před nimi zavřeli. Potom vyžádány byly návrhy pomníků sochaře Háry a Josefa Křivánka z Č. Budějovic. Z obdržených návrhů zvolen výborem model pomníku, který pro Vlachovo Březí zhotovil sochař Josef Křivánek a model ten byl přijat i širším občanstvem, které zase všechno bylo za tou příčinou oběžníkem do školy pozváno, ale jenom 8 osob se dostavilo. Usnesl se tedy výbor zadati zhotovení pomníku sochaři Josefu Křivánkovi z Č. Budějovic. Za tou příčinou sepsána s ním dne 29. června 1928 smlouva, dle které měl pomník za 7.650 Kč do 25. září 1928 dodati a dne 28. září 1928 měl býti pomník odhalen. Usnesení toto však nemohl předseda provésti, poněvadž příspěvek obce 4.000Kč dosud výboru vyplacen nebyl a obecní zastupitelstvo se zdráhalo tak učiniti,  nemajíc schválení této položky z obecní pokladny od okresní správní komise v Lomnici nad Lužnicí. Aby pomník přece mohl býti ve stanovenou dobu odhalen, svolal předseda výboru novou schůzi, s níž se měla na jeho přání konati současně ve škole schůze obecního zastupitelstva, aby se toto usneslo obnos 4.000Kč výboru vyplatiti jako zálohu. Poněvadž členové obecního zastupitelstva ze stranu agrární se do schůze nedostavili, ani když zvláště byli osobně uč. Novotným Františkem, jménem výboru o to požádáni, nemohlo obecní zastupitelstvo zamýšlené usnesení učiniti a tak pro tuto věc musel výbor pro postavení pomníku zůstati v nečinnosti, neboť nikdo nemohl zjistiti, že obec 4.000Kč vyplatí mu do doby, kdy pomník sochaři bude muset býti zaplacen. Proto pomník v jubilejním roce nemohl býti postaven. Teprve 21. září 1928 oznámil obecní úřad výboru, že byla schválena výplata 4.000Kč na postavení pomníku ale nebylo již možno pro krátkost času pomník do zimy zhotoviti a proto výbor svou činnost přerušil. Znovu o pomníku jednáno až 20. ledna 1929 a předseda zmocněn zadati zhotovení pomníku sochaři Josefu Křivánkovi dle smlouvy ze dne 29. června 1928 s tím, že musí býti pomník zhotoven do doby, aby mohl býti dne 19. května 1929 odhalen. Poněvadž pro překážky způsobené abnormální krutou zimou nemohl sochař potřebný balvan dostati včas a pomník do stanovené lhůty zhotoviti, odsunuto jeho odhalení na 2. června 1929. Pomník byl 30. června postaven a 2. června 1929 odhalen. Program slavnosti pomníku stanoven byl ve schůzi výboru 12. května 1929 jednohlasně takto: 1., Budíček v 6 hodin ráno, 2., seřazení průvodu o 9. hodině, 3., V 9 hodin zahajovací proslov ř. uč. u pomníku, 4., Slavnostní mše, 5.) Odhalení pomníku, 6.) odevzdání pomníku obci, 7.) Zakončení státními hymnami –

O svěcení pomníku po celou dobu od přípravných prací výboru nebylo nikdy nikým mluveno. Když však počaly práce s úpravami místa, na němž pomník státi měl, počalo se proslýchati, že občané – a mezi nimi i ti, kteří ničím na jeho zbudování nepřispěli – si přejí, aby byl pomník posvěcen a kříž na něm vytesán. Marně přesvědčoval řídící učitel, že tohoto druhého není potřeba, poněvadž ve státním znaku na pomníku kříž již vytesán jest. Aniž byl předseda výboru přímo požádán, aby pomník svěcen byl, bylo s farářem ze Ševětína svěcení pomníku nekompetentními činiteli smluveno a na pokyn obecního starosty na něm kříž vytesán, což se stalo až ve Vitíně, poněvadž předseda výboru to sochaři dovoliti nemohl, nemaje usnesení výboru. V občanstvu nastalo mínění, že řídící učitel je proti svěcení pomníku a proto mu bylo za to spíláno a i nadávkou neznaboh počastován byl od lidí mravně nejhorších, kteří se křesťany, ale rouhači mohli býti zváni. Proto předseda 25. května 1929 složil funkci člena i předsedy výboru a konečné přípravy k postavení pomníku, jeho odhalení a svěcení se konaly bez něho. Pomník byl 2. června 1929 odhalen a posvěcen. Slavnostním řečníkem, kterého obstaral řídící učitel dokud byl předseda výboru byl,  učitel Adolf Brož z Roudného u Českých Budějovic. Promluvil krásnou, citově založenou řeč. Po něm také pěkně ku shromáždění promluvil zástupce okresního úřadu ze Třeboně. Na to se ujal slova ševětínský  farář Karel Šolle, který se neřídil příkladu obou předřečníků, ale mluvil ve své řeči proti nevěrcům ( U katolického kněze nic neobvyklého), což se nijak ku slavnosti nehodilo a uvědomělejších ze shromáždění nemile se – jako popouzení proti jiným – dotklo.  Řídícího učitele, který byl příčinou a zásluhu má, že pomník ve Vitíně stojí, nikdo ani nejmenším slovem uznání nebo obvyklým při takových příležitostech poděkováním nevzpomněl. Jenom ignorování hlavně obecním starostou se mu dostalo. Nestrannými a uvědomělejšími lidmi byla tato netaktnost příkře odsouzena. Pro učitele také „odměna“.

 

 

Prameny:

SOkA České Budějovcie, Pamětní kniha obecné školy ve Vitíně, 1905 – 1940, snímek 90  – 94

http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1469-vlachovo-brezi/